3374/2016
Nemocenské pojištění: vznik účasti na nemocenském pojištění
Nemocenské pojištění: vznik účasti na nemocenském pojištění
k § 10 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 470/2011 Sb.*)
Účast na nemocenském pojištění podle § 10 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, vzniká zaměstnanci dnem faktického započetí jeho výkonu práce, nikoli dnem formálního nástupu do práce, který je uveden v pracovní smlouvě.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, čj. 1 Ads 252/2015-27)
Věc:
Ing. Vladimír K., Ph.D., proti České správě sociálního zabezpečení o přeplatek na pojistném na důchodovém pojištění a o příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, o kasační stížnosti žalobce.Městská správa sociálního zabezpečení Brno (správní orgán prvního stupně) rozhodnutím ze dne 18. 6. 2013 shledala, že žalobci za rok 2012 nevznikl přeplatek na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 7. 2013 zamítla odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.
Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 8. 2015, čj. 36 Ad 43/2013-34, zamítl.
Krajský soud uvedl, že mezi stranami zůstalo nespornou skutečností, že žalobce uzavřel pracovní smlouvu se zaměstnavatelem dne 1. 9. 2012 s ujednaným nástupem do práce dne 1. 9. 2012, ale fakticky se dostavil do zaměstnání až dne 3. 9. 2012, neboť dny 1. 9. a 2. 9. 2012 byly sobota a neděle. Krajský soud posuzoval, zda v kalendářním měsíci září 2012 po celý měsíc trvaly skutečnosti uvedené v § 9 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, tedy zda žalobce po celý měsíc vykonával zaměstnání, tedy činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců. Dle přesvědčení soudu vzniklo pojištění podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění žalobci až dne 3. 9. 2012, přičemž právní úpravu za středníkem nelze na danou věc aplikovat, neboť za neděli v tom měsíci (2. 9.) nepříslušela náhrada mzdy.
Podle § 13a odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, je osoba samostatně výdělečně činná „
povinna platit zálohy na pojistné naposledy za kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém pojištění
“. Posledním dnem kalendářního měsíce, v jehož průběhu se z hlavní samostatně výdělečné činnosti stala vedlejší samostatně výdělečná činnost, jež nezakládá účast na pojištění, zaniká povinnost takovéto osoby hradit zálohy na pojistné. Podle § 13a odst. 8 zákona č. 589/1992 Sb. se pro účely placení záloh na pojistné „osoba samostatně výdělečně činná považuje za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v kalendářním měsíci, ve kterém po celý měsíc trvaly skutečnosti uvedené v § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění
“.Žalobce sice vykonával zaměstnání, tedy činnost zakládající účast na nemocenském pojištění, ale toto vzniklo podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění až dnem, kdy žalobce nastoupil do práce, tj. dnem 3. 9. 2012. Skutečnosti uvedené v § 10 odst. 6 druhé větě zákona o důchodovém pojištění nastaly až v září 2012, avšak netrvaly zde po celý měsíc skutečnosti uvedené v § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud tedy uzavřel, že žalobce v roce 2012 vykonával samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní podle citované právní úpravy v měsících leden až září 2012 včetně a v měsících říjen až prosinec 2012 jako vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Proto až od října 2012 zanikla žalobci povinnost platit zálohu na pojistném. Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že krajský soud nevěnoval individuálnímu posouzení stěžovatelova případu adekvátní pozornost a v odůvodnění odkázal pouze na právní úpravu. Učinil v dané věci stejný závěr jako správní orgány, aniž by se vypořádal s konkurenční argumentací stěžovatele. Takovýto postup je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS). Stručnost odůvodnění napadeného rozsudku považuje za extrémní a neakceptovatelnou. Krajský soud se rovněž dostatečně nevypořádal s argumentací stěžovatele ohledně vznesené právní otázky.
Stěžovatel dále uvedl, že právní posouzení řešené záležitosti, jak jej (náznakem) podal krajský soud, zcela míjí podstatu věci a především je nesprávné. Stěžovatel, prostřednictvím svého zaměstnavatele, splnil platební povinnost na úseku důchodového pojištění a státní politiky zaměstnanosti. Přesto by měl v návaznosti na názor krajského soudu znovu uhradit zálohu na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Takovýto dopad do práv stěžovatele je
absurdní
a navíc nerespektuje základní principy spravedlnosti. Při použití výkladových metod bylo nutné dospět k opačnému závěru, než jaký učinily správní orgány i soud. Dále zdůraznil, že v situaci, kdy se dopředu dohodl se zaměstnavatelem na pracovní smlouvě s datem nástupu do práce ke dni 1. 9. 2012 a k témuž dni nabyla účinnosti související dohoda o mzdě, musel stěžovatel být ke sjednanému dni připraven pro zaměstnavatele vykonávat práci, na čemž nic nemění ani to, že se jednalo o sobotu. Stěžovatel od samého počátku září 2012 fakticky nevykonával svou samostatně výdělečnou činnost. Míří-li smysl a účel příslušné právní úpravy k tomu, aby jednotlivci odváděli předepsané příspěvky na důchodové pojištění a na státní politiku zaměstnanosti zásadně ze své primární výdělečné činnosti, pak je přístup krajského soudu pro nesprávnost neakceptovatelný. Stěžovatel byl nucen bez dalšího být připraven vykonávat práci pro zaměstnavatele již od 1. 9. 2012 a fakticky již nepodnikal, a tedy dne 1. 9. 2012 splnil podmínky pro vznik jeho účasti v systému nemocenského pojištění. Zaměstnavatel vyplatil stěžovateli mzdu za celé září, nedošlo tedy k žádnému zkrácení, a proto je nutné i sobotu 1. 9. a neděli 2. 9. 2012 považovat za dobu, kdy je vyloučeno, aby se uplatňoval režim hlavní samostatně výdělečné činnosti.Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu, přičemž opětovně uvedla argumentaci podanou již v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce zamítl.
Z odůvodnění:
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
(...)
IV.B Posouzení právní otázky
[16] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nesprávného posouzení právní otázky. Ani tato námitka není důvodná.
[17] Meritem dané věci je otázka, kdy vzniklo stěžovateli nemocenské pojištění jakožto zaměstnanci, resp. od jakého momentu je nutné samostatnou výdělečnou činnost stěžovatele považovat za činnost vedlejší, se kterou není spojena povinnost platit zálohy na pojistné podle § 13a odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. Po posouzení této otázky je možné konstatovat, zda stěžovateli přísluší nárok na vrácení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za rok 2012.
[18] Podle § 13a odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. „[o]
soba
samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné podle předchozích odstavců naposledy za kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém pojištění
“.[19] Ustanovení § 10 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění stanoví, že „[ú]
čast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění zaniká
[...] posledním dnem kalendářního měsíce, v jehož průběhu se z hlavní samostatné výdělečné činnosti stala vedlejší samostatná výdělečná činnost, která nezakládá účast na pojištění
“.[20] Dle § 13a odst. 8 zákona č. 589/1992 Sb. se „[p]
ro účely placení záloh na pojistné
[...] osoba samostatně výdělečně činná považuje za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v kalendářním měsíci, ve kterém po celý měsíc trvaly skutečnosti uvedené v § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění
“.[21] Samostatná výdělečná činnost se podle § 9 odst. 6 písm. a) zákona o důchodovém pojištění považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, „
pokud osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce vykonávala zaměstnání (odstavec 8 věta první)
“, přičemž zaměstnáním se rozumí podle § 9 odst. 8 téhož zákona „činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců
“. Dále platí, že „[s]amostatná
výdělečná činnost se považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost v období, ve kterém se podle odstavců 6 až 8 samostatná výdělečná činnost nepovažuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost
“ (§ 9 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění).[22] Podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění vzniká zaměstnanci pojištění „
dnem, ve kterém nastoupil do práce, a zaniká dnem skončení pracovního poměru; za den, ve kterém tento zaměstnanec nastoupil do práce, se považuje též den přede dnem nástupu do práce, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mzda nebo plat nekrátí
“.[23] Nejvyšší správní soud s ohledem na citovanou právní úpravu posuzoval, od kterého dne se samostatná výdělečná činnost stěžovatele měla považovat za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, se kterou není spojena povinnost odvádět zálohy na pojistném. Z obsahu § 13a odst. 8 zákona č. 589/1992 Sb. vyplývá, že samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší, pokud po celý měsíc trvaly skutečnosti podle § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění. Je tedy nutno zkoumat, zda stěžovatel po celý měsíc vykonával zaměstnání, kterým se rozumí činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců. Klíčové tedy bylo určit, od kterého dne byl stěžovatel účastníkem systému nemocenského pojištění.
[24] Z § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění vyplývá, že pojištění vzniká dnem, ve kterém zaměstnanec nastoupí do práce. Odborná literatura k tomu uvádí, že „
nemocenské pojištění zaměstnanců vzniká dnem vstupu do zaměstnání (pojistný poměr), které zakládá účast na nemocenském pojištění. Jeho vznik nemusí být totožný se vznikem pracovněprávního vztahu, ale vzniká dnem faktického nástupu do zaměstnání. Pojištění vznikne tehdy, jestliže zaměstnanec do práce skutečně nastoupil, což je rozdíl od pracovního poměru, který vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce. Může tedy nastat situace, že pracovní poměr vznikl, ale pokud zaměstnanec ve sjednaný den do práce nenastoupí, nevznikne pojistný poměr
.“ (Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení
. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 156). Dále pak „účast na pojištění vzniká dnem vstupu zaměstnance do zaměstnání. Za den vstupu zaměstnance do zaměstnání se pro tyto účely považuje i den před vstupem do zaměstnání, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mzda nebo plat nekrátí. Jde o novou úpravu, která se týká situací, kdy sjednaným dnem nástupu do práce v pracovní smlouvě je den, kdy zaměstnanec fakticky nenastoupí do práce, neboť čerpá náhradu mzdy (např. státní svátek) nebo dovolenou. Jestliže by zaměstnanec skutečně nastoupil do práce později, než měl sjednáno v pracovní smlouvě a za žádný den před vstupem do zaměstnání mu nenáleží náhrada mzdy (ani nejde o skutečnost, že se jeho plat nekrátí z důvodu, že na jeho obvyklý pracovní den připadl státní svátek), vzniká jeho pojištění až dnem vstupu do zaměstnání.
“ (Tröster, P. a kol., op. cit., s. 153).[25] Další komentář uvádí, že „
nemocenské pojištění vzniká dnem nástupu do práce nebo služby nebo započetím výkonu sjednané práce či zahájením jiné činnosti; vznik pojištění tedy není obecně vázán na vznik právního vztahu, ale na faktické započetí výkonu činnosti (účast na nemocenském pojištění proto nevznikne ani v případě, že v den, v němž měl zaměstnanec nastoupit do práce nebo zahájit výkon jiné pojištěné činnosti, ještě před tímto nástupem nebo zahájením byl uznán dočasně práce neschopným). Výjimka z této zásady je stanovena pouze pro zaměstnance v pracovním poměru v případě, že za den před nástupem do práce mu příslušela náhrada mzdy nebo platu, nebo za který se mzda nebo plat nekrátí; to platí jak v případě svátků (podle § 115 odst. 3 zákoníku práce z roku 2006 přísluší zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku; podle § 135 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 se plat nekrátí zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den), tak jiných překážek v práci (srov. § 199 zákoníku práce z roku 2006 o jiných důležitých osobních překážkách v práci, § 203 zákoníku práce o jiných úkonech v obecném zájmu a § 205 zákoníku práce z roku 2006 o překážkách v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia) nebo dovolené (§ 222 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006). Podle § 36 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce (popřípadě dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance), přičemž tento den nemusí být dnem, v němž má zaměstnanec začít fakticky pracovat; tímto sjednaným dnem tedy může být i sobota, neděle nebo svátek, tj. den, který není pro zaměstnance dnem, v němž by měl vykonávat práci.
“ (Přib, J. Zákon o nemocenském pojištění. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer, 2009, 320 s.)[26] Dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu je nutné právní úpravu § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění interpretovat tak, že pojištění vzniká faktickým reálným nástupem zaměstnance do práce, což potvrzuje i výše citovaná odborná literatura. Nelze tedy přisvědčit stěžovateli, že mu nemocenské pojištění vzniklo dnem sjednaným v pracovní smlouvě jako den nástupu do zaměstnání. Z obsahu § 36 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 mj. vyplývá, že stanovení dne nástupu do zaměstnání má primárně vliv na vznik pracovněprávního vztahu, přičemž faktický začátek výkonu práce může nastat i v jiný den. V posuzovaném případě tomu tak bylo, což stěžovatel nerozporoval.
[27] Nemocenské pojištění vzniklo stěžovateli až spolu s reálným nástupem do zaměstnání, tj. v pondělí dne 3. 9. 2012. Podmínkou pro posouzení samostatné výdělečné činnosti stěžovatele jako vedlejší činnosti je, aby stěžovatel vykonával zaměstnání, resp. měl nemocenské pojištění po celý kalendářní měsíc (§ 13a odst. 8 zákona č. 589/1992 Sb. ve spojení s § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění). V posuzované věci by byla samostatná výdělečná činnost stěžovatele považována za vedlejší, pokud by měl nemocenské pojištění po celý kalendářní měsíc září 2012, tedy od 1. 9. do 30. 9. 2012. Jelikož však reálně nastoupil do práce až v pondělí 3. 9. 2012, a tedy mu nemocenské pojištění vzniklo až dne 3. 9. 2012, není možná jiná .
interpretace
těchto ustanovení, než kterou zvolil krajský soud i správní orgány, a ke které se přiklání i Nejvyšší správní soud. Ačkoli Nejvyšší správní soud chápe snahy stěžovatele o spravedlivé řešení jeho věci, stěžovatelem navržený způsob interpretace
by byl contra legem
[28] Nejvyšší správní soud uzavírá, že nemocenské pojištění vzniklo stěžovateli jakožto zaměstnanci až v den faktického nástupu do práce, tj. v pondělí 3. 9. 2012. Proto netrvaly skutečnosti podle § 9 odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 8 zákona o důchodovém pojištění po celý kalendářní měsíc září 2012. Stěžovatelova samostatná výdělečná činnost tedy byla správně považována za činnost hlavní i v tomto měsíci. Proto stěžovateli přeplatek na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za rok 2012 nevznikl.
[29] Jiná situace by byla, pokud by stěžovatel reálně nastoupil do zaměstnání již k sjednanému dni nástupu do práce v pracovní smlouvě, tj. dne 1. 9. 2012. V takovém případě by se jednalo o skutkově odlišnou věc, na kterou by bylo možné aplikovat právní úpravu způsobem, na který poukazuje stěžovatel.
[30] Nejvyšší správní soud tedy, s ohledem na vše shora uvedené, neshledal v postupu správních orgánů ani krajského soudu žádná pochybení, která by měla za následek nezákonnost jejich meritorních rozhodnutí.
*)
Ustanovení § 10 odst. 1 bylo s účinností od 1. 1. 2013 změněno zákonem č. 401/2012 Sb. a s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 344/2013 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.