35/2003
Místní poplatky a rozhodování obce v samostatné a přenesené působnosti
Místní poplatky: rozhodování obce v samostatné a přenesené působnosti
k § 37 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též "daňový řád")
k § 14 odst. 1 a § 21 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění zákona č. 302/1992 Sb.
k § 76 odst. 2 soudního řádu správního
O uložení pokuty podle § 37 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, mohla obec jako správce místního poplatku rozhodnout za účinnosti zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, jen ve své samostatné působnosti, protože jí žádný zákon neukládal, aby tak učinila v přenesené působnosti. V případě, že obec prostřednictvím svého orgánu přesto rozhodla o uložení takové pokuty v přenesené působnosti, bylo její rozhodnutí nicotné.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2003, čj. 30 Ca 241/2000-47)
Prejudikatura:
a) k samostatné a přenesené působnosti obce - Soudní judikatura
ve věcech správních č. 714/2000, b) k ukládání pokuty podle § 37 daňového řádu: Čáslavský, M. a kol.: Daňové judikáty-1.díl, Linde Praha, a.s., 1999, str. 206-214; rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. 30 Ca 183/95; rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 1997, čj. 31 Ca 94/96-20.Věc:
Obchodní společnost A., s. r. o., proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o uložení pokuty.Na základě odvolání právnické osoby A., s. r. o., "změnil" dne 22. 6. 2000 Okresní úřad v Klatovech rozhodnutí Městského úřadu Železná Ruda o uložení pokuty 147 000 Kč této obchodní společnosti tak, že uvedenou sankci ponechal ve stejné výši.
Žalobou ze dne 24. 8. 2000 se obchodní společnost A. (jako žalobce) domáhala soudního přezkoumání pravomocného rozhodnutí Okresního úřadu v Klatovech (žalovaného) ze dne 22. 6. 2000, jímž bylo na základě jejího odvolání "změněno" rozhodnutí Městského úřadu Železná Ruda ze dne 2. 5. 2000, kterým jí byla podle § 37 odst. 1 daňového řádu uložena pokuta ve výši 147 000 Kč. Takto byl žalobce postižen za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy v oblasti správy místního poplatku, protože správci poplatku neohlásil vznik své poplatkové povinnosti vyplývající ze skutečnosti, že v roce 1999 uvedl do provozu 29 výherních hracích přístrojů a v roce 2000 uvedl do provozu 30 takových přístrojů. Výši uvedené sankce však žalovaný nezměnil.
V prvním žalobním bodu žalobce namítal, že Městský úřad Železná Ruda jako orgán vykonávající státní správu vydal předmětné rozhodnutí s odkazem na to, že je příslušný k vybírání místního poplatku za výherní hrací přístroje podle obecně závazné vyhlášky č. 1/99, o místním poplatku za provozovaný hrací přístroj. V citované vyhlášce (čl. I odst. 2) je sice uvedeno, že výkon správy tohoto poplatku provádí městský úřad, avšak ustanovení je v rozporu s § 14 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Vzhledem k tomuto ustanovení a s použitím systematického a logického výkladu zákona o obcích a s ohledem na to, že žádný zákon nevymezuje správu místních poplatků jako výkon přenesené působnosti obce, je zřejmé, že správa místních poplatků náleží do samostatné působnosti obce. To lze ostatně dovodit i z § 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Z uvedeného důvodu je rozhodnutí Okresního úřadu v Klatovech v rozporu se zákonem, protože tento odvolací orgán nevzal v úvahu skutečnost, že přezkoumával rozhodnutí vydané orgánem, který k tomu neměl pravomoc. Na základě této okolnosti je třeba považovat zpochybněné rozhodnutí za nezákonný správní akt, či dokonce za akt nulitní.
Ve druhém až sedmém žalobním bodu žalobce tvrdil, že věcnou působnost obce a její charakter (tj. zda je samostatná nebo přenesená) nelze dovozovat z procesního předpisu (daňového řádu), nýbrž jedině z hmotněprávního předpisu. Zabýval se tím, který orgán obce rozhoduje v rámci její samostatné působnosti. Uváděl, že neporušil žádnou povinnost stanovenou mu zvláštním daňovým zákonem ani daňovým řádem, a proto nemohl být postižen pokutou uloženou podle § 37 odst. 1 daňového řádu. Ohrazoval se proti závěru o tom, že porušil § 5 a § 20 vyhlášky č. 223/1993 Sb., o hracích přístrojích, neboť tato ustanovení upravují jen povinnost podat vyúčtování provozu hracích automatů, jež ale není totožná s povinností dle § 12 zákona o místních poplatcích. Dále poukazoval na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť výše uložené pokuty nebyla odůvodněna. Závěrem dodával, že je připraven splnit svou oznamovací povinnost, avšak jen vůči tomu subjektu, který má v oblasti správy místního poplatku k tomu skutečně pravomoc. Tím ovšem není Městský úřad Železná Ruda, ale Město Železná Ruda.
Krajský soud v Plzni rozsudkem vyslovil nicotnost obou napadených rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Ještě před tím, než mohl soud přistoupit ke zkoumání důvodnosti žaloby, musel ze své úřední povinnosti - tzn. bez ohledu na to, zda to bylo namítáno některým z účastníků řízení - zjišťovat, zda napadené rozhodnutí žalovaného bylo vůbec správním aktem (anebo jinak řečeno, zda nebylo nicotné), protože zákonnost rozhodnutí (tj. jeho soulad s objektivním právem České republiky) lze posuzovat - nyní za použití principu plné
jurisdikce
zakotveného v soudním řádu správním) - jen u existujícího správního aktu.Na rozdíl od některých zahraničních úprav právní řád České republiky nevypočítává důvody nicotnosti aktu a ponechává je na právní teorii a judikatuře ve správním soudnictví, jež se shodují mimo jiné v tom, že nicotnost nastává například v důsledku nejtěžších vad příslušnosti správního orgánu či nedostatku jeho pravomoci.
Zrovna o takovou právní situaci se dle názoru soudu v dané věci jednalo.
Z ustanovení § 37 odst. 1 daňového řádu je patrné, že správce daně měl zákonné oprávnění - pravomoc - k vydání rozhodnutí o uložení pokuty.
Na tomto místě je nutno připomenout, že žalobci byla pokuta uložena za nesplnění povinnosti na úseku správy místních poplatků, konkrétně za nezaplacení poplatku za provozované výherní hrací přístroje.
Z předložených spisů vyplývalo, že o zavedení tohoto místního poplatku rozhodlo dne 29. 1. 1999 zastupitelstvo Města Železná Ruda. K tomu vydalo obecně závaznou vyhlášku č. 1/99, která nabyla účinnosti dnem 1. 4. 1999.
Tento druh místního poplatku bylo Město Železná Ruda oprávněno jednak zavést a jednak k jeho realizaci vydat obecně závaznou vyhlášku [§ 1 písm. g), § 15 zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném ke dni 29. 1. 1999 a § 14 odst.1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, rovněž ve znění účinném ke dni 29. 1. 1999], a tak je nepochybné, že správcem tohoto místního poplatku bylo Město Železná Ruda.
Pro posouzení věci bylo ovšem dle názoru soudu rozhodující, zda správu (výkon správy) uvedeného místního poplatku vykonávalo Město Železná Ruda v samostatné působnosti (tzn. činnost v rámci samosprávy) anebo v přenesené působnosti (tj. přenesená činnost výkonu státní správy). Do správy místního poplatku náleželo i ukládání pokuty podle § 37 daňového řádu, protože konečným cílem popsané sankce bylo "donutit" poplatníka, aby řádně (tzn. ve lhůtě a výši stanovené obecně závaznou vyhláškou č. 1/99) splnil svoji poplatkovou povinnost. Navíc nelze přehlédnout, že pokuta byla i příslušenstvím tohoto místního poplatku [§ 1 písm. g), § 10a, § 13 zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, § 1 odst. 1 a 2, § 58 daňového řádu].
K tomu je nutno ještě podotknout, že působnost je institut vymezující okruh úkolů, které má konkrétní subjekt podle zákona na vymezeném území plnit. Jde o institut nikoli procesního, nýbrž hmotného práva.
Řešení dané otázky (tj. zda Město Železná Ruda vykonávalo správu místního poplatku v samostatné či v přenesené působnosti) je tedy nutno hledat v příslušných (hmotněprávních) normativních aktech (nebo těch jejich ustanoveních, která mají hmotněprávní charakter) účinných v době rozhodování žalovaného (i Městského úřadu Železná Ruda). Nejdříve je třeba se zmínit o zákonu ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (zákon o místních poplatcích), z něhož bylo kromě jiného zřejmé, že obce mohou vybírat i místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj [§ 1 písm. g)], že správu poplatku vykonává obec, jenž ho ve svém územním obvodu zavedla (§ 14), že o řízení ve věcech tohoto poplatku platí zákon o správě daní a poplatků, pokud zákon o místních poplatcích nestanoví jinak (§ 13), že obec, která poplatek spravuje, může ke zmírnění nebo odstranění tvrdosti v jednotlivých případech poplatek snížit nebo prominout (§ 16, § 10a odst. 1) a že zavedení poplatku stanoví obec obecně závaznou vyhláškou, v níž upraví podrobnosti jeho vybírání (§ 15).
Z těchto ustanovení však dle názoru soudu ještě nevyplývá ani z nich nelze dovodit, zda správu místního poplatku zajišťuje obec v samostatné nebo v přenesené působnosti, a proto je nezbytné zkoumat, jak byla tehdy daná problematika upravena v dalším rozhodujícím právním předpisu - v zákoně ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích.
Naposled citovaný zákon pouze příkladmo uváděl některé úkoly, jež spadaly do samostatné působnosti obce [§ 14 odst. 1 písm. a) až písm. u), § 14 odst. 2]. Jednalo se například o stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb podle zvláštního zákona (o místních poplatcích) a vydávání obecně závazných vyhlášek ve věcech patřících do samostatné působnosti obce [§ 14 odst. 1 písm. h), i)].
Pokud šlo o přenesenou působnost obce, stejný zákon určil, že obec vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony (§ 21 odst. 1). Na základě zmocnění v zákoně a v jeho mezích mohla obec vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech patřících do přenesené působnosti (§ 24 odst. 1).
Podle názoru soudu bylo nyní citované ustanovení zákona o obcích pro posuzovanou otázku klíčové, protože na jeho základě lze vyslovit závěr, že pokud ve sledovaném období zvláštní zákon výslovně nesvěřil plnění určitého úkolu do přenesené působnosti obce, spadalo plnění takového úkolu do samostatné působnosti obce.
O takovou právní situaci se v této věci jednalo.
Zákon o místních poplatcích nestanovil, že správu (výkon správy) místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj vykonává obec v přenesené působnosti, a tak je nepochybné, že správa (výkon správy) uvedeného místního poplatku náležela do samostatné působnosti obce.
Vzhledem k dřívější právní úpravě soud konstatuje, že správa (výkon správy) místního poplatku v přezkoumávané věci spadala do samostatné působnosti Města Železná Ruda a obecně závazná vyhláška č. 1/99 byla rovněž vydána v rámci jeho samostatné působnosti, i když to v ní [kromě odkazu na § 14 odst. 1 písm. h) zákona o obcích, který se týká zavedení uvedeného místního poplatku a jeho sazeb] nebylo výslovně uvedeno.
Pokud pak bylo v čl. I/2 citované obecně závazné vyhlášky stanoveno, že výkon správy tohoto poplatku provádí Městský úřad Železná Ruda, je namístě dodat, že městský úřad plnil v oblasti samostatné působnosti úkoly, které mu uložila městská rada nebo městské zastupitelstvo [§ 58 odst. 3 písm. a) bod 1. § 58 odst. 5 písm. a) zákona o obcích]. Jinak řečeno, správu uvedeného místního poplatku mohl vykonávat jménem Města Železná Ruda jeho městský úřad (pochopitelně jedině tehdy, pokud by mu takový úkol stanoveným postupem uložilo městské zastupitelstvo).
Konečně je nezbytné zdůraznit, že všechny listiny, které byly vyhotoveny orgány obce a které se týkají otázek samostatné působnosti obce, se v záhlaví označují uvedením slova "Obec" ("Město") a názvem obce či města (§ 58 odst. 6 zákona o obcích).
Z předložených spisů je ale zřejmé, že v řízení a při vydání žalobou zpochybněného rozhodnutí nebyla tato právní úprava respektována.
Ze záhlaví i ze zbývajícího obsahu rozhodnutí Městského úřadu Železná Ruda ze dne 2. 5. 2000 o uložení pokuty žalobci je bez pochybnosti patrné, že tento individuální a adresný správní (poplatkový) akt vydal městský úřad (a nikoli Město Železná Ruda "zastoupené" svým městským úřadem) jako orgán příslušný k vybírání místního poplatku za výherní hrací přístroj, a tak je zřejmé, že rozhodnutí bylo vydáno správcem místního poplatku nikoli v samostatné, nýbrž v přenesené působnosti. K tomu však nebyl městský úřad věcně příslušný (a tím pádem neměl ani pravomoc k vydání popsaného rozhodnutí), protože správa uvedeného místního poplatku spadala výlučně do samostatné působnosti Města Železná Ruda.
Jestliže tedy Městský úřad Železná Ruda konal řízení a vydal rozhodnutí o předmětu, který nenáležel do jeho věcné příslušnosti, dopustil se pochybení, jež spočívalo v tom, že jím vydané rozhodnutí není možno považovat vůbec za výsledek správní (v širším slova smyslu) činnosti, neboť je nicotné.
Nápravu v uvedeném směru nezajistil v odvolacím řízení ani žalovaný (respektive jeho kompetenční předchůdce), jenž dokonce tento nicotný akt určitým způsobem "změnil" a v odůvodnění rozhodnutí navíc poukázal na to, že rozhodnutí o uložení pokuty bylo správně vydáno v rámci přenesené působnosti Městským úřadem Železná Ruda; proto je jeho rozhodnutí rovněž nicotné [§ 50 odst. 1 daňového řádu, § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech].
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že jak celé rozhodnutí Městského úřadu Železná Ruda, tak i celé rozhodnutí právního předchůdce žalovaného jsou neexistujícími akty, a proto soud musel vydat rozsudek, jímž vyslovil jejich nicotnost (§ 76 odst. 2, § 78 odst. 3 s. ř. s.).
Nicotnými akty není nikdo vázán a nikdo dle nich nemusí postupovat, neboť vlastně neexistují, a tak je ani nelze rozsudkem zrušit.
(ivo)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.