Vydání 1/2023

[24] Nejvyšší správní soud se dále ve smyslu § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Výklad zákonného pojmu , který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu. 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

[25] Tento výklad § 104a s. ř. s. nelze ale zcela využít, pokud Nejvyšší správní soud zvažuje, zda je třeba výjimečně prolomit pravidla stanovená v § 75 odst. 1 a § 109 odst. 5 s. ř. s. Aby bylo možné ve věcech mezinárodní ochrany zajistit dodržení čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) a zásady , musí totiž Nejvyšší správní soud v některých případech přihlédnout ke skutečnostem, které nastaly až po vydání rozhodnutí krajského (městského) soudu. V těchto případech je třeba se s otázkou, zda je prolomení namístě, věcně vypořádat buď v rámci hodnocení přijatelnosti nebo shledat přijatelnost kasační stížnosti a uvedené otázce se věnovat v rámci meritorního přezkumu (rozsudek NSS čj. 6 Azs 306/2021-49, bod 23). Právě nutnost prolomení pravidla stanoveného v § 75 odst. 1 s. ř. s. namítá stěžovatel i ve své kasační stížnosti, neboť situace v Ruské federaci se dle něj výrazně zhoršila a v jeho případě může hrozit porušení zásady . Stěžovatel kromě toho ale rovněž namítá, že rozhodnutí žalovaného a rozsudek městského soudu jsou zatíženy vadou nepřezkoumatelnosti. Upozorňuje na zásadní pochybení žalovaného a městského soudu ohledně posouzení věrohodnosti jeho výpovědi, která by mohla mít dopad do jeho hmotně právního postavení a kterou nelze z hlediska posouzení přijatelnosti kasační stížnosti vyloučit. Na základě těchto dvou důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele přijatelnou.

[26] Stěžovatel v tomto případě namítá, že je záhodno prolomení pravidla v § 75 odst. 1 s. ř. s. z důvodu aktuálního konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Nejvyšší správní soud se již dříve zabýval prolomením § 75 odst. 1 s. ř. s. z důvodu válečného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou v případě žádosti o mezinárodní ochranu ze strany ruského občana (rozsudek NSS čj. 6 Azs 306/2021-49). Jednalo se o ruského občana, který podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, a zároveň již bylo rozhodnuto o jeho vydání do země původu pro účely trestního stíhání. Nejvyšší správní soud pak posuzoval, zda lze stále brát v potaz diplomatické záruky Ruské federace ohledně toho, jak bude se stěžovatelem zacházeno ve vězení. Nejvyšší správní soud tehdy shledal, že je namístě prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s., neboť už nebyl k dispozici žádný účinný prostředek k ochraně stěžovatelových práv. V případě, který je před Nejvyšším správním soudem nyní, stěžovatel popisuje své obavy z toho, že bude muset bojovat za Ruskou federaci ve válce na Ukrajině, což odmítá.

[27] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu odmítání nástupu k výkonu povinné vojenské služby nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu (rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49; usnesení NSS ze dne 17. 6. 2015, čj. 6 Azs 86/2015-31, a ze dne 25. 5. 2017, čj. 10 Azs 79/2017-32). Nicméně, podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, čj. 5 Azs 19/2020-45, č. 4304/2022 Sb. NSS, se musí jednat o vojenskou službu v regulérní armádě demokratického právního státu, která je v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem. V opačném případě se může jednat o azylový důvod. Povinná vojenská služba spojená s účastí na ozbrojeném konfliktu může být důvodem pro udělení azylu dle § 12 písm. b) azylového zákona za splnění následujících podmínek: (1) žadateli ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“) hrozí trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu takové vojenské služby během konfliktu (2) výkon této vojenské služby by mohl zahrnovat přímou či nepřímou účast žadatele na mezinárodních válečných zločinech, zločinech proti lidskosti, jiných vážných nepolitických zločinech nebo činech, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN, (3) je dána souvislost mezi tímto způsobem pronásledování žadatele a azylově relevantními důvody pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, resp. čl. 2 písm. d) a čl. 10 kvalifikační směrnice.

[28] V době podání kasační stížnosti nebylo obecně známo, že by v Ruské federaci docházelo k mobilizaci. To se změnilo dne 21. 9. 2022, kdy byla v Ruské federaci vyhlášena částečná mobilizace. Tuto skutečnost pokládá Nejvyšší správní soud za obecně známou (srov. rozsudek NSS čj. 6 Azs 306/2021-49, bod 33, k vojenské invazi na Ukrajinu a k potírání mezinárodně garantovaných základních práv obyvatelstva Ruské federace, zejména svobody shromažďování a svobody projevu). Není však již obecně známou skutečností (notorietou), jaký je skutečný rozsah mobilizace a jaké důsledky do práv občanů Ruské federace bude mít, včetně toho, zda se tyto důsledky budou týkat konkrétně i stěžovatele. Nejvyššímu správnímu soudu pak nepřísluší primárně posuzovat tato specifika mobilizace, ani to, zda tato forma vojenské služby může vést k přímé či nepřímé účasti žadatele na válečných zločinech či zločinech proti lidskosti. Tato povinnost nicméně přísluší žalovanému. Otázkou nyní je, zda tato významná změna okolností odůvodňuje prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s.

[29] Pokud až po vydání rozsudku krajského soudu vyšly najevo skutečnosti, které jsou z hlediska mezinárodní ochrany, je možné prolomení pravidla v § 75 odst. 1 s. ř. s. A to pokud (1) nelze zaručit, že správní orgán tyto skutečnosti posoudí v novém správním řízení z hlediska respektování norem, které mají aplikační přednost před procesním pravidlem § 75 odst. 1 s. ř. s., zejména z hlediska zásady ; a (2) nelze zaručit, že žadatel bude mít možnost dosáhnout soudního přezkoumání tohoto nového rozhodnutí dříve, než dojde k jeho navrácení do země původu (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2013, čj. 8 Azs 27/2012-65, bod 19; usnesení NSS ze dne 29. 5. 2014, čj. 6 Azs 22/2014-59). Dostatečné záruky, že bude dodržena zásada , budou dány tehdy, pokud bude s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu zcela zřejmé, že žadatel bude mít možnost podat novou žádost o mezinárodní ochranu (§ 3 odst. 2 ve spojení s § 10 odst. 2 zákona o azylu) a že tato nová žádost bude přípustná (rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2011, čj. 5 Azs 3/2011-131).

[30] Nelze pochybovat o tom, že částečná mobilizace v Rusku představuje skutečnost, která může být pro žádost o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel ji přitom nemohl uplatnit už v předchozím řízení před žalovaným. Nejvyššímu správnímu soudu zároveň není známo, že by v případě stěžovatele bylo vydáno rozhodnutí o jeho vydání do země původu, proti kterému by neměl k dispozici účinný opravný prostředek ( viz rozsudek NSS čj. 6 Azs 306/2021-49). Stěžovatel má možnost neprodleně poté, co mu bude doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu, podat novou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Pokud tuto žádost bude opírat o změnu bezpečnostní situace v Ruské federaci, která vyšla najevo v nynějším řízení před Nejvyšším správním soudem, bude tato žádost představovat projev vůle ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o azylu, na základě jehož obsahu se lze důvodně domnívat, že došlo k podstatné změně okolností vztahujících se k jeho možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy (§ 3 odst. 2 zákona o azylu). Žalovaný bude muset tuto žádost posoudit jako přípustnou s ohledem na závazek (srov. usnesení NSS čj. 6 Azs 22/2014-59). Žaloba proti rozhodnutí žalovaného má odkladný účinek (§ 32 odst. 1 zákona o azylu).

[31] I v případě, že by před vydáním rozsudku Nejvyššího správního soudu bylo rozhodnuto o správním vyhoštění stěžovatele, nebylo by možné ho za současné situace v Ruské federaci provést. Takový postup by byl v rozporu s § 120a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Pokud totiž vzniknou důvody znemožňující vycestování cizince po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyhoštění, policie vydá nové rozhodnutí ve věci až po vyžádání nového závazného stanoviska Ministerstva vnitra. Právě tento postup by byl nezbytný i v případě stěžovatele. O tom je v případě stěžovatele žalovaný povinen příslušné orgány policie informovat. Toto nové rozhodnutí o vyhoštění stěžovatele by po vyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení (odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění má vždy odkladný účinek - § 170 odst. 2 zákona o pobytu cizinců) bylo možné napadnout správní žalobou, která by rovněž měla ze zákona (§ 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců) odkladný účinek (podobně na základě starší právní úpravy rozsudek NSS čj. 5 Azs 3/2011-131).

[32] Nejvyšší správní soud dodává, že již výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Azs 306/2021-49, který se zabýval prolomením § 75 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k žádosti o mezinárodní ochranu občana Ruské federace s ohledem na aktuální válečný konflikt, shledal důvodnost prolomení z toho důvodu, že u stěžovatele v daném případě již bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání do Ruské federace a podání nové žádosti o mezinárodní ochranu, v níž by stěžovatel poukázal na změnu okolností, by mu už nezajistilo účinnou ochranu jeho práv (bod 36). Situace stěžovatele v tomto případě je ale odlišná, jak bylo popsáno v předchozích bodech rozsudku.

[33] S ohledem výše uvedené se Nejvyšší správní soud domnívá, že zde jsou dostatečné záruky k tomu, aby nedošlo k porušení zásady . Na základě nově vzniklých relevantních skutečností pro udělení mezinárodní ochrany bude nově podaná žádost o mezinárodní ochranu stěžovatele (pokud ji podá) přípustná. Stěžovatel bude mít zároveň možnost dosáhnout soudního přezkumu tohoto rozhodnutí žalovaného a to předtím (s ohledem na odkladný účinek žaloby), než by došlo k jeho navrácení do země původu. Nejvyšší správní soud vkládá důvěru ve správní orgány, že budou postupovat ve věci stěžovatele v souladu se zákonem a mezinárodními závazky České republiky, zejména se zásadou . Na základě těchto důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že v případě stěžovatele existují dostatečné právní záruky, že skutečnosti, které nastaly až po napadeném rozhodnutí žalovaného, budou v novém správním řízení řádně posouzeny z toho hlediska, zda nebrání navrácení stěžovatele do země původu a že tedy zásada bude respektována.

[34] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soudu neshledal důvod k prolomení pravidla stanoveného v § 75 odst. 1 s. ř. s. (…)