Ej 24/2006
Kompetenční spory: pojem sporu
k § 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (v textu též "zákon č. 131/2002 Sb.")
k § 46 odst. 2 a § 68 písm. b) soudního řádu správního
Kompetenční spor (§ 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů) nevznikne, zrušil-li Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti rozhodnutí krajského soudu, který popřel svou pravomoc o věci rozhodovat tím, že žalobu odmítl (§ 46 odst. 2 s. ř. s.). Návrh na rozhodnutí tvrzeného kompetenčního sporu v takové věci proto zvláštní senát odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 4 zákona č. 131/2002 Sb.
(Podle rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 3. 11. 2005, čj. Konf 29/2005-23)
Věc:
Spor o pravomoc mezi Okresním soudem v Olomouci a Krajským úřadem Olomouckého kraje, za účasti akciové společnosti T., ve věci zřízení věcného břemene.
Akciová společnost T. podala u Městského úřadu v Prostějově jako stavebního úřadu návrh na zřízení věcného břemene pro stavbu telekomunikační trasy. Stavební úřad návrh zamítl rozhodnutím ze dne 1. 8. 2002. Bývalý Okresní úřad v Prostějově toto rozhodnutí potvrdil dne 27. 9. 2002.
Stavebník podal proti tomuto rozhodnutí u Krajského soudu v Brně žalobu ve správním soudnictví. Krajský soud v Brně žalobu dne 26. 2. 2003 odmítl s odkazem na ustanovení § 68 písm. b) s. ř. s. Vyšel z toho, že správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, a poučil žalobce, že může ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení podat žalobu podle § 246 občanského soudního řádu k místně příslušnému okresnímu soudu. Současně poučil účastníky o možnosti podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení usnesení.
Žalobce poté 24. 4. 2003 podal u Okresního soudu v Olomouci žalobu, jíž se domáhal zrušení označených rozhodnutí Městského úřadu a Okresního úřadu v Prostějově a vrácení věci Krajskému úřadu Olomouckého kraje k dalšímu řízení.
Současně podal proti usnesení Krajského soudu v Brně včas kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 12. 2004 usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2003 zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že odmítnutí žaloby bylo nezákonné pro nesprávné posouzení právní otázky týkající se právní povahy vyvlastnění, resp. nuceného omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene.
Okresní soud v Olomouci poté podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 9. 5. 2005 navrhl, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o pravomoc podle zákona č. 131/2002 Sb., který údajně vznikl mezi ním a Krajským soudem v Brně, ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 196/2003.
Zvláštní senát návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu odmítl.
Z odůvodnění:
Zvláštní senát se před rozhodováním ve věci samé zabýval podmínkami, za nichž vůbec může věc projednat a o ní rozhodnout.
Z ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. plyne, že stranami kladného nebo záporného kompetenčního sporu jsou buď soudy na straně jedné a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy na straně druhé, nebo soudy v občanském soudním řízení na straně jedné a soudy ve správním soudnictví na straně druhé. Podle odst. 2 téhož ustanovení je kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (tj. pozitivní kompetenční spor). Kompetenčním sporem je též spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (tj. negativní kompetenční spor).
Okresní soud v Olomouci označil ve svém návrhu jako druhou stranu negativního kompetenčního sporu Krajský soud v Brně a navrhl, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci je soud ve správním soudnictví (krajský soud), a současně aby zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2003. Za situace, kdy Krajský soud v Brně popřel svou pravomoc o věci rozhodovat tím, že žalobu odmítl, ale jeho rozhodnutí zrušil v řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud, nebyl zde důvod pro postup podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., které zvláštnímu senátu ukládá zrušit rozhodnutí, jímž strana kompetenčního sporu nesprávně popřela svou pravomoc, a tím zde také nemohl vzniknout kompetenční spor, o němž by mohl rozhodovat zvláštní senát. Proto byl návrh Okresního soudu v Olomouci odmítnut podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 4 zákona č. 131/2002 Sb.