267/2004
Grantová agentura České republiky
Ej 393/2003
Grantová agentura České republiky
k § 7 odst. 1 a 2 soudního řádu správního
k § 246 odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002
k § 1 a § 2 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky
k § 10 zákona ČNR č. 300/1992 Sb., o státní podpoře vědecké činnosti a vývoje technologií
k § 36 a násl. zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje
Pro řízení ve věcech správních žalob proti rozhodnutím Grantové agentury České republiky byl a je podle § 7 odst. 1 a 2 s. ř. s. věcně a místně příslušný Městský soud v Praze. Grantová agentura České republiky měla sice podle § 10 zákona ČNR č. 300/1992 Sb. „postavení“ ústředního orgánu státní správy „pro rozpočtové účely“, nicméně ústředním orgánem státní správy (§ 246 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002) nebyla, a není jím ani po zrušení zákona ČNR č. 300/1992 Sb. zákonem č. 130/2002 Sb. To, že je nyní správcem rozpočtové kapitoly a samostatnou účetní jednotkou, z ní ústřední orgán státní správy ve smyslu zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, nečiní.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2003, čj. Na 350/2003-4)
Věc:
Josef N. v D. proti Grantové agentuře České republiky o přezkoumání sdělení.Žalobce podal dne 26. 2. 2002 u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal proti Grantové agentuře České republiky přezkoumání rozhodnutí [v nejasné žalobě jako napadené rozhodnutí označil rozhodnutí „ze dne 28. 1. 2002“, v nedatovaném doplnění žaloby advokátem (městskému soudu došlo 25. 11. 2002) je uvedeno, že žalobce se domáhá přezkoumání „sdělení GAČR z 5. 3. 2002 čj. 783/02/gr“].
Městský soud v Praze věc usnesením ze dne 29. 11. 2002 postoupil Vrchnímu soudu v Praze; v odůvodnění uvedl, že vrchní soud je k projednání věcně příslušný, neboť Grantová agentura ČR má pro rozpočtové účely postavení ústředního orgánu státní správy. Dovolal se přitom zákona ČNR č. 300/1992 Sb.
U Vrchního soudu v Praze nebyla věc do 31. 12. 2002 skončena. K dokončení ji převzal Nejvyšší správní soud, který věc usnesením vrátil Městskému soudu v Praze.
Z odůvodnění:
Příslušnost Nejvyššího správního soudu není dána, protože nebyla dána ani příslušnost vrchního soudu.
Podle právní úpravy účinné do konce roku 2002 byly vrchní soudy ve správním soudnictví příslušné k projednání žalob proti rozhodnutím ústředních orgánů státní správy (§ 246 odst. 2 o. s. ř., ve znění tehdy účinném). Grantová agentura měla podle § 10 zákona ČNR č. 300/1992 Sb., o státní podpoře vědecké činnosti a vývoje technologií, „postavení“ ústředního orgánu státní správy pouze „pro rozpočtové účely“. Nebyla tedy (a ani dnes není) ústředním orgánem státní správy.
Navíc Městský soud v Praze přehlédl, že zákon právě citovaný byl s účinností od 1. 7. 2002 zrušen zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), a ustanovení zákona č. 300/1992 Sb. se tedy ani dovolat nelze. Grantová agentura má nyní sice stejné postavení (je organizační složkou státu, správcem rozpočtové kapitoly a je samostatnou účetní jednotkou), nicméně citované legislativně matoucí ustanovení o tom, že „má postavení“ ústředního orgánu státní správy „pro rozpočtové účely“, nová úprava nepřevzala.
Před 1. 1. 2003 nebyla tedy pro rozhodování ve věci založena věcná ani místní příslušnost Vrchního soudu v Praze. Není tedy důvodu, aby řízení, zahájené u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze, dokončoval Nejvyšší správní soud; ten proto za použití ustanovení § 7 odst. 5 s. ř. s. věc vrátil Městskému soudu v Praze.
per analogiam
(aza)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.