3207/2015
Energetika: "přenosnost" oprávnění energetického podniku na nové stavby elektrického vedení
Energetika: „přenosnost“ oprávnění energetického podniku na nové stavby elektrického vedení
k zákonu č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), ve znění zákonů č. 146/1971 Sb., č. 367/1990 Sb. a č. 425/1990 Sb.*)
k § 98 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)
I. Oprávnění vzniklé energetickému podniku podle dřívějšího zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, a to v souvislosti se stavbou elektrického vedení, zaniká jeho odstraněním, a to i v případě jeho náhrady novou stavbou elektrického vedení v trase vedení původního, vyžaduje-li nové vedení postavení větších, zvláště pak vyšších sloupů na jiných místech trasy.
II. Oprávnění vzniklá energetickému podniku podle dřívějšího zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, nejsou „
přenosná
“ na další nové stavby elektrického vedení, byť by se nacházely v koridoru vedení původního. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani § 98 odst. 4 nyní platného zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, podle něhož zůstávají oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před jeho účinností, nedotčena. Zůstávají nedotčena jen pro stávající (dřívější) energetické stavby, nikoliv pro stavby (vedení) nové o větším výkonu, respektive při zásadním zvýšení jejich napěťové úrovně.(Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2014, čj. 30 A 34/2013-127)**)
Věc:
a) Radka K. a b) Hana K. proti Krajskému úřadu Kraje Vysočina o změnu stavby.Městský úřad Havlíčkův Brod dne 6. 9. 2012 rozhodl o změně stavby „
Havlíčkův Brod – Světlá nad Sázavou – zdvojení vedení 22 KV Havlíčkův Brod – Perknov, Veselý Žďár, Lučice, Pohleď, Příseka, Nová Ves u Světlé nad Sázavou – Lipnička
“ (dále jen „stavba“). Odvolání žalobkyň proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný dne 29. 1. 2013 a žalobkyně následně podaly společnou žalobu, kterou se u Krajského soudu v Hradci Králové domáhaly zrušení rozhodnutí o změně stavby. Žalobkyně namítaly že: 1) bylo rozhodnuto o jiném předmětu řízení, než pro který bylo řízení zahájeno a vedeno, 2) žalobkyním nebylo umožněno uplatnit jejich práva a oprávněné zájmy, 3) předmětná stavba není změnou stavby, nýbrž stavbou zcela nového elektrického vedení, jelikož do doby, než bude odstraněno stávající vedení, bude po určitou dobu paralelní provoz stávajícího a nového vedení a 4) orgány veřejné správy na řízení zúčastněné nesprávně aplikovaly existující legální břemeno založené pro stávající elektrické vedení dle § 22 odst. 3 elektrisačního zákona. Žalobkyně tyto námitky podrobně rozebraly, přičemž nosnou námitkou bylo tvrzení, že orgány veřejné správy nesprávně posoudily stavební záměr žadatele jako změnu stavby, přestože jde o stavbu novou. Jinými slovy, že na tuto stavbu mělo být vydáno rozhodnutí o jejím umístění, nikoliv rozhodnutí o změně stavby. Tato námitka také byla určující pro výsledek daného přezkumného řízení, neboť pokud by orgány veřejné správy vydaly zcela jiné rozhodnutí, než vydat měly, jednalo by se nejen o zmatečné rozhodnutí, ale i o důvod, pro který by bez dalšího muselo být zrušeno. Krajský soud se proto zaměřil nejdříve na zkoumání právě této otázky.Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 4. 11. 2013. Odkázal v něm na obsah odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a dále na závěry vyslovené Ministerstvem pro místní rozvoj v přípisu ze dne 23. 10. 2013, podle něhož uvedený orgán neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení ve věci žalovaného rozhodnutí. Navrhoval žalobu zamítnout.
Krajský soud projednal žalobu při jednání dne 8. 7. 2014. Žalovaný se z účasti na něm předem písemně omluvil, přičemž se odkázal na svá dřívější vyjádření k věci a navrhoval žalobu zamítnout. Ještě před konáním jednání, a to podáním ze dne 1. 8. 2013, vzala žalobu zpět žalobkyně b). Žalobkyně a) setrvala při jednání na své žalobě a na dokreslení situace předložila krajskému soudu fotodokumentaci nových sloupů, kterou dokumentovala rozdíly v umístění, výšce a technickém provedení sloupů původního vedení oproti vedení novému. Dotčení svých práv (dosavadních poměrů) spatřovala v tom, že nad jejími nemovitostmi povede dvojnásobné množství drátů, přičemž zanedbatelný není ani vizuální dopad. To povede zcela nepochybně ke snížení ceny předmětných nemovitostí. Pokud by byla stavba posuzována jako nová stavba, vznikl by jí nárok na poskytnutí náhrady.
Krajský soud v Hradci Králové zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí I. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
IV. Skutková zjištění a právní závěry krajského soudu
(...) Jak již pak uvedeno výše, stěžejní otázkou dané věci bylo, zda orgány veřejné správy zúčastněné na řízení rozhodly „
přiléhavým způsobem, respektive tím správným rozhodnutím
“, když žalobkyně tvrdila, že nikoliv, a jak by takové případné pochybení zasáhlo její práva v kontextu § 65 odst. 1 s. ř. s. K tomu krajský soud zjistil, že dne 1. 4. 2011 byla doručena Městskému úřadu Havlíčkův Brod žádost společnosti ČEZ Distribuce, a.s., o vydání rozhodnutí o umístění stavby označené výše. Žalobkyně vznesla proti tomuto záměru námitky, podle nichž dojde k posunutí trasy vedení blíže k trvale obydlenému domu, a umístění stavby vedení tak znehodnotí a sníží celkovou hodnotu pozemku a nemovitosti. Vzhledem k ochrannému pásmu vyjádřila obavu z poškození kvality životního prostředí a pohody bydlení, z ovlivnění telekomunikačního signálu (televize, mobilní telefony, internet atd.) a intenzity elektrického pole, přičemž jeho negativní důsledky spatřovala i v narušení krajinného rázu a přírodních hodnot.Městský úřad Havlíčkův Brod rozhodl o žádosti dne 8. 7. 2011 podle § 79 a § 92 stavebního zákona z roku 2006, přičemž vydal rozhodnutí o umístění požadované stavby. Na základě společného odvolání žalobkyň proti tomuto rozhodnutí I. stupně je žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2011 zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Dlužno přitom poznamenat, že nenamítal ničeho proti tomu, že na podanou žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby bylo reagováno vydáním územního rozhodnutí.
Poté správní orgán I. stupně pokračoval v řízení o žádosti o vydání územního rozhodnutí, které zakončil rozhodnutím o změně původního vedení stavby ze dne 6. 9. 2012. V jeho odůvodnění uvedl, že „
dne 1. 4. 2011 podal žadatel žádost o vydání rozhodnutí o změně stavby
“. Žádná taková žádost, míněno takto označená, však ve správním spisu není. Na straně sedmé v předposledním odstavci pak správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že „[v] případě projednávané stavby se nejedná o provedení zcela nové distribuční soustavy energetické soustavy (na jiných pozemcích či nad jinými nemovitostmi). Pokud dochází k výměně stávajících nevyhovujících podpěrných prvků za nové, případně k jejich posunu, nebylo třeba s vlastníky těchto nemovitostí uzavírat smlouvy o zřízení věcného břemene, neboť věcné břemeno povinnosti strpět zřizování energetických vedení, opěrných bodů apod. na těchto nemovitostech nebo nad nimi již existuje.
“Vše tak nasvědčuje tomu, že si správní orgán I. stupně učinil sám úsudek o tom, jaký typ územního rozhodnutí daný záměr vyžaduje. To by jistě nebylo chybou, pokud by ovšem takováto jeho úvaha měla oporu v zákoně, a to neměla. Podle § 77 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 totiž byly územními rozhodnutími rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, rozhodnutí o změně využití území, rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území, rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků a rozhodnutí o ochranném pásmu.
Územní rozhodnutí o změně stavby, o které jde v dané věci, bylo podle § 81 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 použitelné pro záměry změn staveb, tedy šlo-li o a) nástavby, b) přístavby a za c) změny ve způsobu užívání stavby, které podstatně měnilo nároky stavby na okolí. V posuzované věci nešlo ani o jeden z těchto případů, neboť sloupy dosavadního vedení se nenastavovaly (nezvyšovaly), nerozšiřovaly se, ani se stavebně neměnily. Jde o zcela novou stavbu elektrického vedení bez ohledu na to, že je v trase dosavadního vedení, přičemž pro tento záměr není rozhodující ani velikost ochranného pásma. Pokud by se mělo jednat o změnu stavby stávající, musela by nadále existovat alespoň její část. Z uvedených důvodů proto pokládá krajský soud úvahy orgánů veřejné správy o této otázce, včetně úvah Ministerstva pro místní rozvoj obsažených v jeho dopisu žalobkyním ze dne 23. 10. 2013, za mylné.
Jinými slovy, výsledek posouzení toho, zda jde o změnu stavby stávajícího vedení nebo o stavbu nového vedení, nemůže být založen na tom, zda jsou či nejsou „
na jiných pozemcích či nad jinými nemovitostmi
“ nebo že „osa trasy vedení kromě stožáru č. 105 zůstává neměnná
“ (viz strana sedm odůvodnění žalovaného rozhodnutí). Vždyť na stejném pozemku nebo nad ním může být umístěna (vedena) celá řada elektrických vedení, zvláště v blízkosti rozvoden.A že předmětné vedení vyžadovalo územní rozhodnutí, plyne z § 79 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006. V něm jsou totiž vymezeny případy, jež nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas (ostatní samozřejmě ano). Zní takto:
„
Rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují
a) informační a reklamní zařízení o celkové ploše menší než 0,6 m2 umisťovaná mimo ochranná pásma pozemních komunikací,
b) stožáry pro vlajky do výšky 8 m,
c) povrchová zařízení pro rozvod nebo odvod vody na zemědělské půdě nebo na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, nejde-li o vodní díla,
d) sirény, včetně jejich podpěrných konstrukcí, a související zařízení do celkové výšky 1,5 m,
e) signální věže, signály a pyramidy pro zeměměřické účely,
f) bleskosvody a zařízení, které tvoří jejich součást,
g) informativní značky a oznámení na pozemních komunikacích,
h) opěrné zdi do výšky 1 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi a s veřejným prostranstvím,
i) propustky na účelových komunikacích,
j) přenosné stavby, zařízení a konstrukce, jejichž doba umístění na pozemku nepřesáhne 30 dnů v roce,
k) signální a monitorovací zařízení umísťovaná na stávajících stavbách,
l) důlní díla, důlní stavby pod povrchem a stavby v povrchových lomech a skrývkách, pokud podléhají schvalování a dozoru státní báňské správy podle horních předpisů,
m) cirkusové stany pro nejvýše 200 osob a scénické stavby pro film, televizi nebo divadlo,
n) sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti,
o) označení budov státních orgánů a orgánů veřejné správy, označení veřejně prospěšných staveb, staveb právnických a fyzických osob podnikajících podle zvláštních právních předpisů a označení nemovitých kulturních památek podle zvláštního právního předpisu, popřípadě značkou stanovenou mezinárodní smlouvou.
“Z uvedeného je tak zřejmé, že nová stavba elektrického vedení, byť by i měla být umístěna ve stávající trase, jako v dané věci, nebyla zařazena mezi stavby, jež by ke své realizaci rozhodnutí o svém umístění nepotřebovala. Tedy musela mít ke svému umístění rozhodnutí o umístění stavby, neboť jak již bylo uvedeno výše, jde o stavbu zcela novou nejen po stavební stránce, ale i kvalitativně. Vzdor tomu se však v dokumentaci stavby a správním spisu neustále opakovaně objevuje slovní spojení, podle něhož jde o náhradu stávajícího elektrického vedení, zamlžené navíc tím, že dojde i k výměně některých jeho podpěrných bodů, jako kdyby šlo o vedení ve stejném místě. Tak tomu ovšem není, jelikož nové příhradové stožáry s betonovými základy jsou umístěny jinde než stávající betonové sloupy. Jde tak o vedení zcela nové, o čemž svědčí i to, že po jeho dokončení bude staré (stávající el. vedení) odstraněno. Dojde tak sice k náhradě, nikoliv však ve smyslu stavebního zákona z roku 2006, nýbrž ekonomickém. Za tohoto stavu nemůže být o změně stavby stávajícího elektrického vedení ani řeči.
Tento závěr má přitom krajský soud za zásadní z hlediska dotčenosti práv žalobkyně. Z hlediska věcného posouzení daného záměru přitom nejde ani tak o to, kterým z uvedených typů územního rozhodnutí bylo o záměru rozhodnuto, jelikož u každého z nich jsou z hlediska cílů a úkolů územního plánování přezkoumávaná kritéria v podstatě stejná. Jde ovšem o problém, na nějž žalobkyně poukazovala ve čtvrtém žalobním bodu. Podle něho si totiž orgány veřejné správy zúčastněné na řízení vysvětlily v důsledku chybného územního rozhodnutí chybně i rozsah oprávnění investora k provedení stavby elektrického vedení.
Tím, že byla stavba hodnocena jako pouhá stavební změna existující stavby vedení povolené v roce 1973, bylo zároveň orgány veřejné správy vycházeno z toho, že je s touto stavbou spojeno oprávnění vyplývající z § 22 odst. 1 elektrisačního zákona. Podle něho totiž energetickým podnikům příslušelo mimo jiné oprávnění stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 metrů čtverečních, s příslušenstvím (dále jen „vedení“), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodičů a umísťovat v nich vedení.
V jeho odstavci druhém pak bylo stanoveno: „
Za výkon oprávnění uvedených v předchozím odstavci nejsou energetické podniky povinny poskytovat náhradu. Je-li však vlastník nebo uživatel nemovitosti, která není ve státním socialistickém vlastnictví, zřízením vedení podstatně omezen v užívání nemovitosti, může žádat u orgánu, který je podle předpisů o povolování staveb příslušný pro povolení stavby energetického díla (dále jen ,povolující orgán
‘), aby mu energetický podnik poskytl přiměřenou jednorázovou náhradu; žádost musí být pod ztrátou nároku podána do tří měsíců ode dne, kdy bylo dílo uvedeno do trvalého provozu (užívání).
“Podle dalších odstavců uvedeného ustanovení vznikalo oprávnění podle odstavce prvního povolením ke stavbě vedení a zanikalo zrušením vedení, přičemž povinnost strpět výkon oprávnění uvedených v odstavci prvním vázlo na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno. Orgány veřejné správy však vztáhly tato oprávnění i na daný případ.
Krajský soud je na rozdíl od nich toho názoru, že oprávnění vzniklé energetickému podniku v roce 1973 v souvislosti s povolením stavby elektrického vedení, jež má být podle dokumentace odstraněno a nahrazeno vedením novým, tímto (s jeho odstraněním) zaniká, respektive, že nebylo „
přenosné
“ na další nové stavby elektrického vedení, byť v koridoru vedení původního. Na této skutečnosti nemůže nic změnit podle krajského soudu ani skutečnost, že podle § 98 odst. 4 nyní platného energetického zákona zůstávají oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před jeho účinností, nedotčena. Krajský soud totiž vnímá toto ustanovení tak, že zůstávají nedotčena jen pro stávající energetické stavby, nikoliv však pro stavby nové (viz výše).V těchto souvislostech jistě stojí za připomenutí, že stejné stanovisko nepochybně zastával i sám žadatel o vydání rozhodnutí o umístění nové stavby elektrického vedení, jelikož svoji žádost doložil 125 smlouvami o právu provést danou stavbu s vlastníky, jejichž nemovitosti měly být stavbou nového elektrického vedení dotčeny. Evidentně tak vycházel z § 25 odst. 4 energetického zákona, podle něhož „[p]
rovozovatel distribuční soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e)
[podle něho má provozovatel distribuční soustavy v souladu se zvláštním právním předpisem – stavebním zákonem z roku 2006, právo zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení], a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu, vydá příslušný vyvlastňovací úřad na návrh příslušného provozovatele distribuční soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části
“. Realizace uvedeného oprávnění je tedy ještě podmíněna naplněním uvedeného ustanovení, pokud nejde o pozemek nebo stavbu, kterou lze vyvlastnit (viz § 86 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006). Takovou je i veřejně prospěšná stavba dopravní a technické infrastruktury, ve správním spisu však není jediná indicie
, z níž by plynulo, že se v přezkoumávané věci o takovou stavbu jedná.Uvedené zákonné požadavky však správní orgán I. stupně i žalovaný pominuli, když rozhodli o umístění stavby bez jejich vyřešení. Bylo proto třeba přisvědčit žalobkyni, že nesprávně aplikovali elektrisační zákon v její neprospěch, čímž ji postavili do nevýhodnější situace, než ve které se nacházela. Rozhodli totiž o umístění stavby nového elektrického vedení, ačkoliv pro to nebyly splněny všechny zákonné podmínky. Žadatel ještě nedisponoval oprávněním přetnout její nemovitosti vedením. Krajský soud přitom nemá tuto situaci za banální záležitost, jelikož se nové zdvojené elektrické vedení vysokého napětí 22 kV nachází přímo nad pozemkem rodinného domu žalobkyň.
*)
S účinností od 1. 1. 1995 zrušen zákonem č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci.
**)
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku svým rozsudkem ze dne 27. 11. 2014, čj. 10 As 167/2014-51.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.