Vydání 4/2004

V kasační stížnosti, resp. v jejím doplnění po ustanovení advokáta, stěžovatelka uvedla jako její důvod vady řízení před krajským soudem spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, tedy důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Konkrétně namítla neúplné a nedostatečné zhodnocení svého zdravotního stavu. Konstatovala, že hodnocení posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, provedené na základě zdravotní dokumentace, odkazuje na kapitolu VIII. oddíl B, pol. 3 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a že v rámci tam stanoveného rozpětí byla použita míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 20 %. Ze tří stupňů nemoci dolních cest dýchacích (asthma bronchiale) tak lékaři hodnotí onemocnění stěžovatelky jako lehký stupeň a v tomto rozmezí pak uznávají 20 % vyjádřený pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Podle stěžovatelky však nebylo vzato v úvahu, že od roku 1993 trpí epilepsií – absence záchvatů po dobu posledních pěti let je dána trvalým užíváním léků – a dále zátěží představovanou indikovaným ekzémem. Stěžovatelka proto není přesvědčena o objektivitě hodnocení svého zdravotního stavu. Z těchto důvodů navrhla zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu. Připojenými lékařskými osvědčeními pak dokládala zhoršení svého zdravotního stavu.

Kasační stížnost není důvodná.

Soud I. stupně ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu posudkového spisu, posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích (OSSZ) ze dne 10. 5. 2002 a posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. 9. 2002. Posudkovým spisem měl za prokázané, že stěžovatelka byla dne 10. 5. 2002 vyšetřena lékařem OSSZ, který konstatoval diagnózu asthma bronchiale alergické prvního typu, spojenou se sennou rýmou s normálním nálezem na spirometrii, a diagnózu epilepsie typu GM kompenzovanou léčbou s posledním záchvatem před pěti lety. Na základě těchto zjištění určil, že stěžovatelčin zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v příloze č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, v kapitole VIII. oddíl B, pol. 3 písm. a) a činí 20 %. Tento závěr je zcela shodný s pozdějším posudkem posudkové komise ze dne 25. 9. 2002, a to včetně hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky na horní hranici stanoveného rozpětí míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, tedy 20 %, při hodnocení ke dni 23. 5. 2003 jakožto době vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalované.

Ve svém rozhodnutí vycházel soud I. stupně z ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, podle něhož je občan plně invalidní, pokud z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo jestliže je schopen vykonávat pro zdravotní potíže výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, a z ustanovení § 44 odst. 1 a 2 téhož zákona, podle kterých je občan částečně invalidní tehdy, pokud z téhož důvodu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % nebo jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Způsob posouzení zdravotního stavu, procentní míry hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a okruhu zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní podmínky upravuje § 6 a přílohy č. 2 a 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.

Krajský soud vyšel z toho, že podrobné hodnocení zdravotního stavu provedla posudková komise na základě stěžovatelčiny zdravotní dokumentace, doložené odbornými nálezy, především neurologického vyšetření ze dne 3. 12. 2001 a 4. 6. 2002, plicního vyšetření ze 3. 4. 2002, alergologické dokumentace (vyšetření nedatováno) a vyšetření krevních plynů ze 3. 4. 2002. Na základě těchto podkladů posudková komise konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky je (jak uvedeno výše) asthma bronchiale prvního typu při polyvalentní inhalační alergii s lehkou sezónní alergickou rýmou bez výrazné poruchy dechových funkcí. Plicní ventilace byla zjištěna dobrá, a to na základě opakovaných spirometrických vyšetření. Komise se zabývala i stránkou neurologickou, když konstatovala, že záchvatové onemocnění se již několik let nevyskytlo, bylo kompenzováno bez záchvatů, EEG záznam je v mezích normy. Tento zdravotní stav posudková komise hodnotila tak, jak uvedeno výše, s tím, že v rámci stanoveného rozpětí zvolila maximální možnou míru poklesu hodnoty schopnosti soustavné výdělečné činnosti, tedy 20 %. Při hodnocení komise vzala v úvahu i ostatní onemocnění dokládaná ve spise. Tento stav byl konstatován ke dni vydání žalovaného rozhodnutí. Komise konstatovala zlepšení zdravotního stavu jak po stránce plicní, tak neurologické.

Na základě uvedených podkladů soud uzavřel, že stěžovatelka nebyla k datu vydání žalovaného rozhodnutí plně ani částečně invalidní; napadené rozhodnutí žalované je proto vydáno v souladu se zákonem a je věcně správné.

Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu vymezeném ustanovením § 109 s. ř. s. Podle odst. 2 je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem kasační stížnosti; to neplatí, je-li na napadeném výroku závislý výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. Podle třetího odstavce je dále vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§ 103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo-li zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Podle čtvrtého odstavce nepřihlíží Nejvyšší správní soud ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.

K posouzení zdravotního stavu občanů a dochované pracovní schopnosti jsou pro účely přezkumného soudního řízení ze zákona ČNR č. 582/1991 Sb. (§ 4 odst. 2 v platném znění) povolány posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Pro toto řízení je nezbytné posouzení zdravotního stavu občanů tak, aby byly vyloučeny pochybnosti o úplnosti podkladů, na jejichž základě bylo posouzení prováděno, a aby nevznikly žádné pochybnosti ani o diagnóze onemocnění a okruhu zaměstnání, která zjištěným onemocněním vyhovují a která jsou občané schopni vykonávat.

Soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, jestliže vycházel z posudku vydaného posudkovou komisí ministerstva, která zasedala v předepsaném složení, tedy za přítomnosti předsedy, tajemníka komise a dalšího lékaře, a to z oboru ftiseologie, tudíž z oboru nemoci, jež byla určena jako rozhodující příčina poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (zde: asthma bronchiale prvního typu při polyvalentní inhalační alergii s lehkou sezónní alergickou rýmou, bez výrazné poruchy dechových funkcí). Pokud by důvod kasační stížnosti měl spočívat v tvrzených vadách řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pak pro takové tvrzení soud neshledává žádný podklad ve spise, neboť správní orgán vycházel z řádného podkladu, totiž posouzení lékařem OSSZ. Jeho rozhodnutí tak mělo oporu ve spisu; nevyšlo nijak najevo, že by takové zjištění bylo důsledkem porušení zákona v ustanoveních o řízení před správním orgánem, resp. porušení zákona způsobem, který by mohl ovlivnit zákonnost. Rovněž tak nelze na samotné rozhodnutí žalované pohlížet jako na nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť jak výrok, tak i důvody jsou zcela seznatelné; i forma vydaného rozhodnutí je v souladu se zákonem.

Soud se zaměřil ve smyslu § 109 odst. 3 s. ř. s. i na další možné důvody, pro něž by mohlo být shledáno rozhodnutí soudu I. stupně zmatečným nebo nezákonným, resp. nepřezkoumatelným, avšak žádný z těchto důvodů neshledal; soud I. stupně se zabýval velmi podrobně důvody, pro které stěžovatelce nevyhověl. Na posudek posudkové komise ze všech shora uvedených důvodů nelze pohlížet jinak než jako na úplný, správný a přesvědčivý. Jestliže soud I. stupně vycházel z takto podaného posudku a rozhodnutí žalované potvrdil, nepochybil.

K návrhu nových podkladů pro rozhodnutí – lékařských nálezů a zpráv – Nejvyšší správní soud konstatuje, že je vázán ustanovením § 109 odst. 4 s. ř. s., podle něhož se v řízení před Nejvyšším správním soudem nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Obdobně byl soud I. stupně nucen vycházet při přezkoumávání rozhodnutí žalované ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (tehdy § 250i o. s. ř., dnes § 75 odst. 1 s. ř. s.).