4763/2026
Důchodové pojištění: podmínky zvýšení předčasného důchodu
Důchodové pojištění: podmínky zvýšení předčasného důchodu
k § 36 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Pro zvýšení předčasného starobního důchodu není podle § 36 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, rozhodná účast na pojištění, která může být založena i dobrovolným přihlášením se k účasti na pojištění, ale toliko (faktický) výkon výdělečné činnosti v určitém rozsahu.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2026, čj. 47 Ad 28/2025-43)
Prejudikatura:
č. 1915/2009 Sb. NSS, č. 2059/2010 Sb. NSS a č. 3444/2016 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 18/2008 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 520/06) a č. 147/2009 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 568/06).Věc:
I. P. proti České správě sociálního zabezpečení o zvýšení předčasného důchodu. Žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 1. 2024 přiznala žalobkyni podle § 31 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 29. 2. 2024 ode dne 30. 9. 2023 starobní důchod (dále jen „předčasný starobní důchod“) s tím, že žalobkyni výplata starobního důchodu nenáležela. Dne 10. 3. 2025 požádala žalobkyně žalovanou o uvolnění výplaty starobního důchodu a o jeho úpravu za dobu výkonu výdělečné činnosti.
Rozhodnutím ze dne 7. 5. 2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná podle § 36 odst. 2 a § 56 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31. 8. 2025 zvýšila žalobkyni starobní důchod od 19. 6. 2025 a přiznala jeho výplatu. Při přepočtu důchodu žalovaná zohlednila dobu pojištění od 30. 9. 2023 do 31. 12. 2023. K období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 do 18. 6. 2025 žalovaná uvedla, že o něm rozhodne až po předložení přehledu, z něhož bude patrné, že v době trvání vedlejší samostatné výdělečné činnosti bylo dosaženo rozhodného příjmu.
Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. Namítala, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné v části, ve které žalovaná požadovala, aby žalobkyně předložila potvrzení o dosažení rozhodného příjmu za období od 1. 1. 2024 do 18. 6. 2025. Podle žalobkyně není jasné, z jakého zákonného ustanovení je tento požadavek dovozen. Žalobkyně uvedla, že dosažení rozhodného příjmu lze považovat pouze za jednu z možností, jak zajistit pro osoby samostatně výdělečně činné účast na pojištění. Druhou možností je dobrovolná přihláška k pojištění. Pokud je pak splněna účast na pojištění, je zároveň naplněn i výkon výdělečné činnosti ve smyslu § 27 zákona o důchodovém pojištění. K tomu odkázala na webové stránky žalované, na kterých měla být uvedena informace, že zvýšení důchodu o 0,4 výpočtového základu náleží i tehdy, pokud se osoba k účasti na důchodovém pojištění sama přihlásila. Žalobkyně upozornila na to, že nedošlo ke změně právní úpravy, proto by měla být žalovaná konzistentní ve svém výkladu.
Žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 7. 2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla námitky žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění uvedla, že žalobkyně podala dobrovolnou přihlášku k důchodovému pojištění. Za rok 2024 pojistné uhradila dne 23. 4. 2025. Podle žalované platí, že pokud osoba samostatně výdělečně činná nedosáhne na zákonem stanovenou hranici pro povinnou účast na důchodovém pojištění a k pojištění se přihlásí dobrovolně (což je i případ žalobkyně) při podání přehledu o příjmech a výdajích, nepředstavuje doba takové účasti na pojištění výdělečnou činnost ve smyslu § 27 zákona o důchodovém pojištění a v takovém případě není možné aplikovat postup podle § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a zvýšit žalobkyni starobní důchod za výdělečnou činnost vykonávanou pro vzniku nároku na tuto dávku. Žalobkyni proto nebylo možné podle žalované vyhovět.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítala, že spoléhala na všeobecně známé pravidlo o přepočtu výše důchodu stanovené v § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, kvůli kterému se dobrovolně přihlásila k účasti na důchodovém pojištění. Podle tohoto pravidla se přepočte výše starobního důchodu, pokud osoba vykonává výdělečnou činnost, aniž by pobírala starobní důchod. Přepočet se má provést tak, že se o dobu výdělečné činnosti sníží doba, za kterou se výše důchodu zkracovala. Žalobkyně měla za to, že účelem § 9 a § 10 zákona o důchodovém pojištění není diskriminovat jednotlivce, kteří se z konkrétních důvodů rozhodli pro přiznání důchodu bez jeho výplaty, a nadále vykonávali výdělečnou činnost – bez ohledu na výši dosaženého výdělku, který není možno vlastním výkonem vždy ovlivnit. Pro zahlazení případné nerovnosti spočívající v různých výších dosaženého zisku (daňového základu) obsahuje zákon o důchodovém pojištění korekci – institut přihlášky k účasti na pojištění. Žalobkyně chtěla být i po přiznání důchodu účastna důchodového pojištění a chtěla dosáhnout snížení krácení přiznaného důchodu, proto zaplatila pojistné a jednalo se tak o činnost „vykonávanou v rozsahu, který zakládá účast na pojištění“ podle § 27 zákona o důchodovém pojištění. Zákon podle žalobkyně nestanovuje žádnou další podmínku povinnosti dosáhnout tzv. rozhodné částky ve smyslu § 10 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění. Dosažení rozhodného daňového základu je pouze jednou, nikoli jedinou, možností, se kterou zákon spojuje účast na pojištění osoby vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Žalobkyně měla za to, že splnila kritéria pro posouzení, zda se v jejím případě jedná o výdělečnou činnost ve smyslu zákona o důchodovém pojištění, která zakládá účast na důchodovém pojištění. Postup žalované pak odporoval těmto pravidlům a založil nezákonnou nerovnost mezi pojištěnci, kteří vykonávají tutéž činnost a odvádí z ní pojištění. Takovou nerovnost podle žalobkyně nedovolal konzistentní výklad a aplikace zákona o důchodovém pojištění. V této souvislosti opět upozornila na rozpor postupu žalované s její ustálenou praxí, kterou uváděla ještě i ke dni 28. 8. 2025 na svých internetových stránkách. Žalovaná k aplikaci § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění konkrétně uváděla, že „ Žalovaná tedy podle žalobkyně sama uznala, že přihlášení k účasti na pojištění je výdělečnou činností ve smyslu zákona o důchodovém pojištění, avšak v případě žalobkyně se rozhodla ve zjevném rozporu s tímto pravidlem.
pokud je tedy Vaše podnikání ([vedlejší] samostatní výdělečná činnost) vykonáváno v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění, nebo
jste se k účasti na důchodovém pojištění sám přihlásil, náleží Vám za 360 dní této činnosti zvýšení důchodu o 0,4 výpočtového základu (tj. částky, ze které byl důchod původně vyměřen).
“Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě setrvala na závěrech, které uvedla v napadeném rozhodnutí a dodala, že osobě samostatně výdělečně činné, která má již rozhodnuto o přiznání starobního důchodu podle § 31 zákona o důchodovém pojištění s výplatnou nebo i bez výplaty, již nelze přepočítat dobu pojištění podle § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, tzn. přihláškou k důchodovém pojištění osoby samostatně výdělečně činné nelze zkrátit dobu, za kterou se snižovala výše procentní výměry důchodu. Tímto by docházelo k obcházení smyslu a účelu definice výdělečné činnosti podle § 27 zákona o důchodovém pojištění a nerovnému zvyšování důchodů některých skupin pojištěnců oproti ostatním pojištěncům, kteří podmínky § 27 fakticky plní.
Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaná ve svém vyjádření pouze opakovala zákonná ustanovení, aniž by skutečně odůvodnila jí zastávaný výklad. Žalovaná směšovala instituty dobrovolného pojištění podle § 6 a § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, ačkoliv upravují zcela jiné postavení pojištěnců. Zatímco podle § 6 se k dobrovolnému pojištění může přihlásit každý, podle § 10 může dobrovolné pojištění využít pouze osoba vykonávající výdělečnou činnost. Pokud by byl právní účinek obou těchto institutů totožný, postrádalo by speciální ustanovení § 10 odst. 4 smysl a šlo by o duplicitní úpravu. Skutečnost, že zákonodárce zavedl vlastní úpravu dobrovolné účasti osob vykonávajících samostatnou výdělečnou činnost, svědčí o jeho úmyslu umožnit jim účast na pojištění zaručující stejná práva, jako osobám vykonávajícím výdělečnou činnost v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění. Opačný výklad by vedl k diskriminaci osob samostatně výdělečně činných s nízkým nebo dočasně sníženým daňovým základem (např. z důvodu realizace investic) a zakládal by zásadní nerovnost mezi pojištěnci. Pokud by zákonodárce skutečně chtěl z § 27 zákona o důchodovém pojištění vyjmout účast na pojištění podle § 10 odst. 4, nic mu nebránilo, aby tak učinil. Výklad zastávaný žalovanou zakládá podle žalobkyně nezákonnou nerovnost mezi pojištěnci, kteří vykonávají tutéž činnost a odvádí z ní pojištění. Žalobkyně též znovu upozornila, že se žalovaná nevypořádala s rozporem mezi závěry napadeného rozhodnutí a ustálenou rozhodovací praxí, kterou i publikovala na internetových stránkách. Podle žalobkyně je ze současného postupu žalované patrné, že již pravděpodobně opustila dřívější výklad, nicméně aktuální výklad je podle žalobkyně v rozporu se smyslem a účelem zákona.
Jelikož z žaloby a repliky žalobkyně vyplývalo, že mohlo dojít u žalované ke změně správní praxe a žalovaná se k této skutečnosti nijak nevyjádřila, vyzval krajský soud žalovanou, aby sdělila, zda v minulosti zohledňovala při přepočtu výše předčasného starobního důchodu také dobrovolnou účast na pojištění, a pokud došlo ke změně praxe, ať soudu doloží na základě jakých skutečností.
Žalovaná krajskému soudu sdělila, že do září 2024 byla dobrovolná přihláška při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti pro případy, kdy osoba samostatně výdělečně činná nedosáhla příjmů zakládajících povinnou účast na důchodovém pojištění, využívána jako doba pojištění i při přepočtu výše předčasného starobního důchodu. Ke změně praxe došlo v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“). K tomu žalovaná přiložila dvě rozhodnutí MPSV ze dne 29. 8. 2024). MPSV zjistilo, že žalovaná nerozhodla správně a při svém rozhodování porušila právní předpisy. Závěry MPSV byly promítnuty do rozhodovací činnosti žalované. Podle závěrů MPSV přihlášku k důchodovému pojištění osoby samostatně výdělečně činné nemůže žalovaná (nově) považovat za výkon samostatné výdělečné činnosti při přepočtu starobních i předčasných starobních důchodů. Žalovaná citovala shrnutí závěru MPSV, ze kterého vycházela, a podle kterého platí, že pokud osoba samostatně výdělečně činná nedosáhne zákonem stanovenou hranici pro povinnou účast na pojištění a k pojištění se přihlásí dobrovolně při podání přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné, nepředstavuje doba takové účasti na pojištění výdělečnou činnost ve smyslu § 27 zákona o důchodovém pojištění. V takovém případě pak není možné postupovat podle § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a zvýšit starobní důchod za výdělečnou činnost vykonávanou po vzniku nároku na tuto dávku.
Krajský soud v Praze rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
[13] Na základě vyjádření žalované považuje krajský soud za nesporné, že žalovaná v minulosti zohledňovala při přepočtu výše předčasného starobního důchodu i dobrovolné přihlášení se k účasti na důchodovém pojištění. Nyní, aniž by došlo k obsahové změně zákona, od tohoto výkladu ustoupila a dobrovolnou přihlášku k účasti na pojištění již nezohledňuje. Žalobkyně se přitom v průběhu správního řízení domáhala aplikace dřívější praxe žalované.
[14] Krajský soud tak musí nejprve posoudit, zda je nyní zastávaný právní výklad žalované v souladu se zákonem, a pokud ano, tak za jakých podmínek by byla žalovaná oprávněna tuto změněnou praxi aplikovat i ve vztahu k žalobkyni.
[15] Podle § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění
výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod do dosažení důchodového věku
vykonával výdělečnou činnost
a nepobíral přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně,
přepočte po skončení této výdělečné činnosti
na žádost tak, že se
doba této výdělečné činnosti
po dni, od kterého byl přiznán starobní důchod,
přičte k době pojištění
získané do vzniku nároku na tento důchod a současně se o tuto dobu zkrátí doba, za kterou se snižovala výše procentní výměry starobního důchodu podle odstavce 1. Pro zvýšení procentní výměry za dobu výdělečné činnosti vykonávané po dosažení důchodového věku platí ustanovení § 34 odst. 3 a 4 obdobně
.[16] Podle § 27 zákona o důchodovém pojištění
výdělečnou činností se rozumí
činnost
osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4
vykonávaná v rozsahu
, který zakládá účast na pojištění
.[17] Podle § 10 odst. 2 první souvětí před středníkem zákona o důchodovém pojištění platí, že .
osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost,
pokud její příjem
z vedlejší samostatné výdělečné činnosti
dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky
[18] Podle § 10 odst. 4 první souvětí před středníkem zákona o důchodovém pojištění platí, že
osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a
nesplňuje podmínky účasti na pojištění
podle odstavců 2 a 3,
je
v kalendářním roce
účastna pojištění,
jestliže se přihlásila k účasti
na pojištění za tento rok
.[19] Krajský soud má za to, že již jazykový výklad § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je natolik jednoznačný, že ho není třeba doplňovat o další výkladové metody. Podle hypotézy § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění může být přepočtena výše procentní výměry předčasného starobního důchodu tehdy, pokud tato osoba
vykonává výdělečnou činnost
. Podmínkou je tedy výkon výdělečné činnosti, nikoli založení účasti na pojištění. Pojem výkon výdělečné činnosti definuje § 27 zákona o důchodovém pojištění tak, že se musí jednat o výdělečnou činnost určitého rozsahu
. Nejedná se tedy o jakoukoli výdělečnou činnost, resp. výdělečnou činnost v jakémkoli rozsahu. Požadovaný rozsah je pak blíže specifikován v § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění (srov. citaci tohoto ustanovení výše). Ustanovení § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění pak umožňuje osobě, která požadovaný rozsah výdělečné činnosti nesplňuje, přihlásit se dobrovolně k účasti na pojištění, ovšem toto ustanovení nestanovuje, že by pak případné dobrovolné přihlášení se k účasti na pojištění zakládalo fikci výkonu výdělečné činnosti v požadovaném rozsahu. I když se taková osoba dobrovolně přihlásí k účasti na pojištění, tak stále nesplňuje podmínku výkonu výdělečné činnosti v požadovaném rozsahu – pouze
jí bude počítána doba pojištění, která ale není rozhodná pro přepočet důchodu podle § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění.[20] Pro zvýšení předčasného starobního důchodu tak není podle § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění rozhodná účast na pojištění, která může být založena i dobrovolným přihlášením se k účasti na pojištění, ale toliko (faktický) výkon výdělečné činnosti v určitém rozsahu. Žalobkyně se tak mýlí i v tom, pokud má za to, že zákon nestanovuje podmínku ani výkonu výdělečné činnosti Z tohoto pak komentářová literatura dále dovozuje, že „ [srov. též Langr, R.; Voříšek, V.; Pelikánová, H.; Pikorová, G.; Holečková, R.
v určitém rozsahu
. Obdobné závěry, ke kterým dospěla žalovaná i krajský soud, přitom uvádí i komentářová literatura, která poukazuje na to, že „[v]ýznam pojmu
‚výdělečná činnost‘ je v obecném chápání poněkud širší než ve smyslu předpisů o důchodovém pojištění. Zatímco obecně se výdělečnou činností rozumí jakákoliv činnost, při níž je dosahováno výdělku (příjmu), podle § 27 zák o důchodovém pojištění se výdělečnou činností rozumí pouze
‚činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4 zák o důchodovém pojištění vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění‘, tzn. z dosažených příjmů se odvádí pojistné na sociální zabezpečení (důchodové pojištění).
“pojem výdělečná činnost neznamená totéž, co pojem doba pojištění ve smyslu § 13 zákona o důchodovém pojištění. Výdělečná činnost ve smyslu § 27 zák o důchodovém pojištění je vždy dobou pojištění, ale ne každá doba pojištění je výdělečnou činností.
“Zákon o důchodovém pojištění. Komentář
. Praha: ASPI, 2024; komentář k § 27 zákona o důchodovém pojištění]. [21] Krajský soud se tak ztotožňuje se současným právním výkladem žalované, podle které je v rozporu se zákonem zohlednit při přepočtu starobního důchodu podle § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění i dobrovolnou účast na pojištění. Ačkoli žalobkyně argumentuje tím, že uvedený přístup je diskriminační, neboť nedůvodně znevýhodňuje osoby, které sice vykonávají výdělečnou činnost, avšak nedosáhly požadovaných příjmů například v důsledku investic, a rozhodly se dobrovolně přihlásit k účasti na pojištění, tak se krajský soud touto argumentací nemůže blíže zabývat, neboť žalobkyně netvrdí, že právě ona tímto ustanovením diskriminována, neboť nedosáhla rozhodného příjmu v důsledku investic. Žalobkyně od počátku tvrdí, že je účastna na pojištění toliko z důvodu, že se do systému dobrovolně přihlásila. Správní soudnictví poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům, zákon nepřipouští podávat žaloby ve prospěch třetí nebo třetích osob. Krajský soud tak shrnuje, že žalobní námitka týkající se nezákonnosti výkladu § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění není důvodná.
[22] Z výše uvedeného je pak patrné, že žalovaná postupovala v minulosti v rozporu se zákonem, když při přepočtu starobního důchodu podle § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění zohledňovala i dobrovolné přihlášení se k účasti na pojištění. Přehodnocení výkladu správními orgány (nebo soudy) za nezměněného stavu interpretovaných právních předpisů přitom není vyloučeno, avšak lze v něm spatřovat závažný zásah do právní jistoty a intenzitu tohoto zásahu je nutno vždy posuzovat ve světle konkrétní situace. Platí, že změna dlouhodobé správní praxe za nezměněného stavu právních předpisů může nastat jen ze závažných a principiálních důvodů směřujících k dosažení určité chráněné hodnoty; v žádném případě se tak nesmí dít svévolně (srov. nález ÚS ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 520/06, č. 18/2008 Sb. ÚS, a odst. 20 nálezu ÚS ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 568/06, č. 147/2009 Sb. ÚS).
[23] Žalobkyně se v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí dovolávala užití správní praxe, kterou nyní žalovaná (správně) označuje za nezákonnou, avšak v napadeném rozhodnutí žalovaná nikterak nevysvětlila, zda byla oprávněna vůči žalobkyni aplikaci správní praxe změnit. Z napadeného rozhodnutí (ani ze správního spisu) není zřejmé, kdy vůbec žalovaná veřejnosti prezentovala záměr změnit přístup při přepočtu starobního důchodu a jestli se s touto skutečností mohla žalobkyně seznámit.
[24] Krajský soud upozorňuje na to, že ustálená správní praxe může založit legitimní očekávání adresátů veřejné správy, a byť legitimní očekávání zásadně nezakládá postup správních orgánů, který není v souladu se zákonem (srov. rozsudky NSS ze dne 12. 5. 2016, čj. 5 As 155/2015-35, č. 3444/2016 Sb. NSS, ze dne 19. 4. 2017, čj. 6 As 98/2016-54, a ze dne 10. 12. 2025, čj. 2 Ads 76/2025-31), tak Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2010, čj. 6 Ads 88/2006-159, č. 2059/2010 Sb. NSS, naznačil, že pokud lze pro zájem konkrétního žalobce shledat hmatatelné ústavní ochrany v podobě ústavního práva, které by krylo jeho dosaženou právní pozici, lze v případě, že se tato pozice střetává na jedné straně s principem legality a na druhé straně se zájmem třetích osob, které též ústavní ochrany požívá, že by jeho pozice byla chráněna na základě principu ochrany oprávněné důvěry. Nejvyšší správní soud tím tak prakticky připustil, že mohou nastat situace, ve kterých se může konkrétní osoba úspěšně dovolávat i aplikace nezákonné správní praxe, pokud převáží zájem na ochraně jejích ústavně zaručených práv, do kterých by mohlo být jinak zasaženo. Nejvyšší správní soud přitom definoval
skutkové kontury
, od nichž se ochrana oprávněné důvěry vymezuje: „Jako skutkový základ pro ochranu oprávněné důvěry ve správním právu vyžaduje: a) existenci podkladu pro oprávněnou důvěru, jímž chápe v první řadě správní akt, dále pak předběžné opatření, veřejnoprávní smlouvu, příslib správního orgánu, informaci či jiná faktická jednání správního orgánu, b) vědomí existence tohoto podkladu u adresáta, který se domáhá ochrany své oprávněné důvěry, c) již existující využití oprávněné důvěry ve smyslu již učiněné dispozice (ochrana oprávněného očekávání je totiž chápána primárně jako ochrana v dobré víře učiněných dispozic, nikoliv zamýšlená dispozice), a konečně d)
“ kauzální nexus
mezi výše uvedenými body.[25] Je tak třeba odlišit situaci, kdy se konkrétní osoba dovolává aplikace nezákonné praxe, a to z důvodu ochrany jejích ústavně zaručených práv (pak je možné, že bude se svým požadavkem úspěšná), od situace, kdy se konkrétní osoba dovolává aplikace nezákonné praxe, avšak nehrozí jí zásah do ústavně zaručených práv. Pro tuto druhou situaci Nejvyšší správní soud připustil, že správní orgán může i za nezměněného stavu dotčené právní úpravy odchýlit od určité správní praxe, avšak nikoliv svévolně. Může tak učinit pouze z racionálních a závažných důvodů, jen do budoucna () a pro všechny případy, kterých se praxí zavedený postup správního orgánu dotýká. Dotčené osoby, u nichž vzniklo legitimní očekávání vycházející z dosavadní správní praxe, musejí mít současně možnost se se změnou této praxe s dostatečným předstihem seznámit. Libovolná (svévolná) změna výkladu právních předpisů směřující k tíži adresátů není přípustná (srov. zejména usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS, rozsudky NSS ze dne 12. 2. 2020, čj. 10 Afs 343/2019-49, a ze dne 20. 5. 2026, čj. 21 As 224/2025-44, nálezy ÚS sp. zn. I. ÚS 520/06 a sp. zn. IV. ÚS 568/06, a dále četnou judikaturu odkazovanou v těchto rozhodnutích).
pro futuro
, ex nunc
[26] Žalobkyně se po žalované domáhala toho, aby, tak jako v jiných případech (a v souladu s praxí prezentovanou na webových stránkách žalované), zohlednila žalobkyni při přepočtu starobního důchodu její dobrovolnou účast na pojištění. Pro úplnost krajský soud dodává, že účast na pojištění úzce souvisí s čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého mají občané právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí vůbec nezabývala tím, zda žalobkyni svědčilo legitimní očekávání aplikace konkrétní správní praxe, zda a případně od kdy by mohla být tato její oprávněná důvěra v ustálenou správní praxi prolomena. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[27] Ačkoli tedy krajský soud výše připustil, že dřívější správní praxe žalované byla nezákonná, tak žalovaná nemohla bez dalšího nový právní výklad aplikovat i na případ žalobkyně za situace, kdy se žalobkyně dovolávala dřívější, byť nezákonné správní praxe žalované. Žalovaná se musí v navazujícím řízení zabývat tím, zda žalobkyni svědčí ochrana oprávněné důvěry z titulu ústavně zaručeného práva, a zda případně právo žalobkyně převáží nad principem legality, či nikoli. Pokud by dospěla k závěru, že by mohla být prolomena ochrana oprávněné důvěry žalobkyně v dosavadní správní praxi žalované, musí se žalovaná zabývat tím, kdy se prokazatelně mohla žalobkyně seznámit s novým právním výkladem žalované. Krajský soud pro úplnost doplňuje, že není dostatečné pouze to, kdy se žalovaná prostřednictvím MPSV seznámila s jiným právním náhledem na věc, není rozhodné ani datum vydání nového metodického pokynu. Podstatné je, odkdy žalovaná zajistila, aby se i adresáti jejích rozhodnutí mohli s nově nastolenou praxí seznámit (typicky prostřednictvím informace dostupných na webových stránkách žalované).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.