Vydání 5/2004

V odůvodnění rozsudku krajský soud poukázal na to, že v přezkumném soudním řízení si vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Podle posudku této komise je rozhodující příčinou žalobcova nepříznivého zdravotního stavu stav po operaci bederní páteře; nejde však o těžké výpadové příznaky ani o poruchy svěračů či svalové atrofie, které by teprve mohly být důvodem pro trvání plné invalidity. Krajský soud poukázal na to, že důvodem zániku plné invalidity nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu ve srovnání se stavem před jejím vznikem, ale i stabilizace zdravotního stavu, protože stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou například zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu.

V kasační stížnosti žalobce namítl, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky v tom, že důkazní řízení zůstalo neúplné. Krajský soud neprovedl jím navrhovaný důkaz posudkem znalce z oboru zdravotnictví – neurologie s přibráním případných konzultantů z oboru interního lékařství či dalších potřebných specializací. Stěžovatel je toho názoru, že krajský soud nedocenil plně vážnost jeho zdravotního stavu způsobeného pooperačním stavem páteře a plotének, neboť podle vyhl. č. 284/1995 Sb. oddílu F bodu 3 c)^*) činí omezení 70 - 80 %. Soud opomenul vzít do úvahy další omezení zdravotního stavu vyplývající z dalších stěžovatelových onemocnění, kterými jsou syndrom karpálního tunelu, problémy s krční páteří, astma, problémy s ledvinami, hypertenze, bolesti a snížená pohyblivost loktů.V závěru kasační stížnosti stěžovatel tvrdí, že podstata věci, z níž krajský soud při přezkumu vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi dokonce v rozporu. Tvrdí též, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť z jeho odůvodnění není patrno, z jakých důvodů dospěl soud k jím přijatým závěrům.

Kasační stížnost není důvodná.

Námitka kasační stížnosti se opírá o neprovedení dalšího znaleckého posudku (posudků) týkajícího se žalobcova zdravotního stavu. Neuvádí ale, jaký vliv měla absence dalšího znaleckého posudku na právní hodnocení věci. Nejvyšší správní soud proto v absenci dalšího znaleckého posudku uvedený důvod neshledal.

Další stěžovatelem uplatněný důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy tvrzení, že podstata věci, z níž krajský soud vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi dokonce v rozporu, je zřejmě spatřován v tom, že soud nevzal v úvahu vážnost žalobcova onemocnění páteře a jeho další nemoci. Ani tento důvod není dán. Krajský soud vycházel ve věci ze znaleckého posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která se dostačujícím způsobem vypořádala s charakterem žalobcova onemocnění páteře a vzala v potaz i všechny jeho další nemoci. Krajskému soudu pak nelze vytýkat, že bez příslušných medicínských znalostí nepolemizoval s úplným a přesvědčivým závěrem znaleckého posudku uvedené posudkové komise. S tímto hodnocením závěrů posudku se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud a shodně s krajským soudem má za spolehlivě prokázáno, že žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované nesplňoval podmínky plné invalidity ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. a že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven správně podle kapitoly XV. odd. F položky 3 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb. vzhledem k ostatním postižením včetně obezity a s přihlédnutím k původní žalobcově profesi při horní hranici rozpětí (30 - 50 %), totiž na 50 %.

Neobstojí ani stěžovatelova námitka, že napadený rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, neboť z něj není patrno, z jakých důvodů dospěl soud k přijatým závěrům. Podle názoru kasačního soudu z odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně zřetelně vyplývá, z jakých důvodů, tj. na základě přesvědčivého znaleckého posudku, krajský soud dospěl k závěru, že žalobce není plně invalidní.