206/2004
Důchodové pojištění a předpoklady odnětí důchodu
Ej 184/2003
Důchodové pojištění: předpoklady odnětí důchodu
k § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Byl-li důchod žadatelce přiznán neoprávněně, tj. i přesto, že podmínky nároku na něj nesplňovala, může jí být podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňat, přestože po jeho přiznání nedošlo na straně žadatelky k žádné změně skutečností, které tu byly v době jeho přiznání a které v žádosti o něj uvedla.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, čj. 5 Ads 9/2003-31)
Věc:
Božena P. v O. proti České správě sociálního zabezpečení o vdovský důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.Rozhodnutím ze dne 8. 4. 2002 odňala žalovaná žalobkyni od 22. 5. 2002 vdovský důchod po jejím prvním manželovi Františkovi T. podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s odůvodněním, že nárok na vdovský důchod má žena pouze po manželovi. Jelikož žalobkyně uzavřela druhé manželství s Františkem P. (které bylo později rozvedeno), nemá nárok na vdovský důchod po prvním manželovi Františku T.
Rozsudkem ze dne 21. 11. 2002 potvrdil Krajský soud v Ostravě toto rozhodnutí žalované, které žalobkyně napadla opravným prostředkem. Vyšel přitom z toho, že navrhovatelka uzavřela dne 3. 12. 1939 sňatek s Františkem T., který byl dle osvědčení Ministerstva národního obrany ze dne 17. 8. 1972 uznán za účastníka národního boje za osvobození podle zákona č. 255/1946 Sb. a kterému se podle ustanovení § 15 cit. zák. započítává doba od 15. 3. 1939 do 8. 7. 1940 jako účastníku domácího odboje a doba od 9. 7. 1940 do 1. 5. 1945 jako československému politickému vězni, umučenému v koncentračním táboře. Po zániku prvního manželství se žalobkyně provdala za Františka P. a toto manželství bylo rozvedeno v roce 1958. Rozhodnutím bývalého Úřadu důchodového zabezpečení v Praze byl žalobkyni přiznán vdovský důchod od 16. 11. 1971 podle zák. č. 161/1968 Sb., v platném znění, ve výši 890 Kč. Své rozhodnutí Krajský soud v Ostravě odůvodnil tím, že žalobkyně neměla na tento důchod nárok podle § 30 odst. 4 věty první zákona č. 101/1964 Sb., podle kterého nárok na vdovský důchod zaniká provdáním, a neměla ho ani podle zák. č. 121/1975 Sb., přičemž citované právní předpisy, jakož ani zákon č. 161/1968 Sb., neznaly žádné výjimky pro účastníky odboje, resp. pro vdovy po těchto účastnících. Jestliže tedy bývalý Úřad důchodového zabezpečení v Praze rozhodnutím ze dne 2. 1. 1973 přiznal žalobkyni vdovský důchod po jejím bývalém manželovi Františku T., postupoval protiprávně. Žalovaná tak při rozhodování o odnětí důchodu žalobkyni postupovala zcela v souladu s výše citovanými právními předpisy, neboť navrhovatelka pozbyla nároku na vdovský důchod po zemřelém Františku T., a to opětovným provdáním za Františka P.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Podle ustanovení § 129 odst. 3 s. ř. s. bylo řízení o jejím odvolání zastaveno k 1. 1. 2003; žalobkyně však mohla do 31. 1. 2003 podat proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku kasační stížnost, což také učinila.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
V kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že vdovský důchod po účastníku odboje jí byl přiznán rozhodnutím bývalého Úřadu důchodového zabezpečení v Praze ze dne 2. 1. 1973 ode dne 16. 11. 1971 dle zák. č. 161/1968 Sb. na základě žádosti, ve které pravdivě uvedla veškeré skutečnosti rozhodné pro přiznání vdovského důchodu. Od tohoto rozhodnutí nedošlo na straně stěžovatelky k žádné změně, kterou by byla povinna oznámit; nejsou tedy splněny podmínky pro použití ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb. Důvody kasační stížnosti stěžovatelka podřadila pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pod nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Přestože totiž na straně stěžovatelky nedošlo ke změně skutečností rozhodných pro trvání nároku na dávku, bylo aplikováno ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb. a vdovský důchod jí byl odejmut.
Stěžovatelka dále v kasační stížnosti uvedla, že důvodně předpokládala zákonnost rozhodnutí, neboť bývalý Úřad důchodového zabezpečení v Praze zjistil skutečný stav věci a měl náležité podklady pro rozhodnutí. Nedošlo–li ke změně poměrů, je podle stěžovatelky způsob, jakým shora citované rozhodnutí bylo zrušeno, nezákonný. Stěžovatelka proto Nejvyššímu správnímu soudu navrhla, aby kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 109 s. ř. s. a dospěl k závěru, že námitka stěžovatelky není důvodná.
Podle ustanovení § 30 odst. 4 věty první zák. č. 101/1964 Sb. zaniká nárok na vdovský důchod provdáním. Jestliže se tedy stěžovatelka jako vdova pobírající po prvním manželu Františku T. vdovský důchod znovu v roce 1949 provdala za Františka P., nárok na vdovský důchod jí zanikl. Tento nárok se neobnovil ani poté, co se stěžovatelka se svým druhým manželem Františkem P. rozvedla. V souladu s ustanovením § 30 odst. 4 věty za středníkem citovaného zákona by jí totiž nárok na dřívější vdovský důchod mohl vzniknout znovu pouze při opětovném ovdovění, jestliže by jí nárok na vdovský důchod náležel, kdyby se znovu neprovdala, a jestliže by jí nenáležel nárok na vdovský důchod po posledním manželovi. Nárok na vdovský důchod po bývalém manželovi stěžovatelce nevznikl ani podle později platných předpisů.
Krajský soud v Ostravě tedy nepochybil, když potvrdil jako věcně správné napadené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým byl stěžovatelce odňat vdovský důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb. od 22. 5. 2002, tedy ode dne následujícího po doručení rozhodnutí.
(ale)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.