33/2003
Důchodové pojištění a posuzování zdravotního stavu
Důchodové pojištění: posuzování zdravotního stavu
k § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném od 1. 1. 1998
k § 3 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 28/1993 Sb. a vyhlášky č. 139/1998 Sb.
I. Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
II. Sama skutečnost, že posudková komise je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů; ta má být garantována složením posudkových komisí předepsaným § 3 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, podle níž jsou členy posudkových komisí nejen posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, čj. 5 Ads 4/2003-35)
Prejudikatura:
nález Ústavního soudu č. 72/1995 Sb. ÚSVěc:
Milan B. v Č. proti České správě sociálního zabezpečení o odnětí částečného invalidního důchodu, o kasační stížnosti žalobce.Česká správa sociálního zabezpečení dne 19. 9. 2001 rozhodla o odnětí částečného invalidního důchodu žalobci. Krajský soud v Ústí nad Labem její rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 3. 10. 2002. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce odvolání, o němž Vrchní soud v Praze nerozhodl do 31. 12. 2002, a řízení bylo proto podle § 129 odst. 3 s. ř. s. zastaveno dnem nabytí účinnosti soudního řádu správního. Žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal kasační stížnost, jíž se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení, v němž by byl krajský soud Nejvyšším správním soudem zavázán k ustanovení znalce z oboru zdravotnictví.
Stěžovatel především namítal, že Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí vycházel ze závěru posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, ačkoliv podle § 3 odst. 3 zák. ČNR č. 582/1991 Sb. je Ministerstvo práce a sociálních věcí přímým nadřízeným orgánem ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení, tj. k žalované. Za situace, kdy žalovanou stranou soudního sporu je Česká správa sociálního zabezpečení a soud si zajistil vypracování odborného stanoviska od orgánu, který se nachází na stejném úseku státní správy, lze mít důvodné pochyby o objektivitě výsledného materiálu, stěžejního pro spravedlivé rozhodnutí soudu. Protože stěžovatel subjektivně nepociťoval žádné zlepšení svého zdravotního stavu od doby přiznání částečného invalidního důchodu, měl s ohledem na shora uvedené za to, že lékařské vyšetření a posudkové zhodnocení provedené posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí na Labem bylo provedeno nikoliv se snahou zjistit skutečný zdravotní stav, ale čistě účelově tak, aby bylo možné shledaný stav zařadit do stejné kategorie, do které jej zařadila pověřená lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě.
Ze spisu vyplynulo, že žalovaná dne 19. 9. 2001 rozhodla podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, o odnětí částečného invalidního důchodu od 10. 10. 2001. Své rozhodnutí odůvodnila tak, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě ze dne 6. 9. 2001 žalobce již není částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost jeho soustavné výdělečné činnosti o 10 %, a nedosahuje tak potřebných nejméně 33 %.
Krajský soud v Ústí nad Labem vycházel v rozhodnutí napadeném kasační stížností z obsahu posudkového spisu žalobce a z obsahu posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 27. 6. 2002. Citovaný posudek převzal pro své rozhodnutí, neboť komise jednala v řádném složení a posudek vypracovala po prostudování zdravotní dokumentace žalobce, včetně kompletní zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. S. a odborných nálezů z roku 2001 a 2002, které žalobce předložil při jednání komisi. Žalobce se mohl vyjádřit ke svým subjektivním potížím a byl vyšetřen odborným přísedícím lékařem z příslušného oboru.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Námitka stěžovatele není důvodná. Organizační uspořádání sociálního zabezpečení, působnost orgánů státní správy v sociálním zabezpečení a řízení ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení upravuje zákon ČNR č. 582/1991 Sb. Podle § 3 odst. 3 písm. a), b), c) jsou orgány sociálního zabezpečení Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení. Podle § 4 odst. 2 citovaného zákona posuzuje ministerstvo zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Pro vydávání posudku podle předchozí věty se přiměřeně použijí ustanovení obecných předpisů o správním řízení. Složení posudkových komisí upravuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb., podle níž posudkovými lékaři a tajemníky posudkových komisí pověřuje ministerstvo své pracovníky se souhlasem těchto pracovníků (§ 3 odst. 1). Dalšími členy posudkových komisí jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů. Podle § 3 odst. 2 této vyhlášky je posudková komise ministerstva schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou této komise, tajemník a další lékař. Posudková komise ministerstva se usnáší většinou hlasů a při rovnosti hlasů rozhoduje hlas jejího předsedy. Úpravu § 4 odst. 2 zák. ČNR č. 582/1991 Sb. neshledal Ústavní soud protiústavní (srov. čl. 37 Listiny a nález sp. zn. II. ÚS 92/95) s ohledem na ustanovení § 250q i § 246c o. s. ř. ve znění účinném v době rozhodování krajského soudu, která umožňovala aplikaci zásady skutečného stavu věci prováděním i jiných důkazů, a dále s ohledem na složení komise upravené v § 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb.
Jen v tom, že posudková komise, která v právní věci účastníků v tomto řízení vypracovala posudek, je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, nespatřil Nejvyšší správní soud důvod k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů. Jiné důvody neobjektivity nebo nesprávnosti jejích závěrů stěžovatel v kasační stížnosti ani neuvádí, kromě povšechného tvrzení, že oproti době přiznání částečného invalidního důchodu nepociťuje žádné zlepšení svého zdravotního stavu. Toto je ovšem jen tvrzení v obecné rovině, učiněné na základě stěžovatelových zdravotních potíží. Konkrétní výtky proti závěrům posudku posudkové komise - např. to, že posudková komise vycházela z nedostatečné lékařské dokumentace stěžovatele, nebo sice vycházela z dostatečné lékařské dokumentace, avšak nesprávně ji posoudila, kasační stížnost neobsahuje.
(ale)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.