150/2004
Důchodové pojištění a nutnost dokazování znaleckým posudkem
Důchodové pojištění: nutnost dokazování znaleckým posudkem
k § 54 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
k § 3 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 28/1993 Sb. a vyhlášky č. 139/1998 Sb. (v textu též "vyhláška č. 182/1991 Sb.")
Při určování okamžiku vzniku nároku na důchod podle § 54 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je znalecký posudek k určení počátku invalidity na místě, pokud by o správnosti či úplnosti posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (§ 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb.) byly pochybnosti a pokud by současně znalecký posudek mohl tyto pochybnosti odstranit.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, čj. 2 Ads 9/2003-50)
Věc:
Jana M. v Ú. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 24. 8. 2001 přiznala žalobkyni (dále jen "stěžovatelka") plný invalidní důchod ode dne 12. 6. 1997.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 11. 2002 rozhodnutí správního orgánu potvrdil.
Stěžovatelka se v kasační stížnosti neztotožnila se stanovením doby počátku invalidity. Správnímu orgánu i krajskému soudu především vytýkala, že při stanovení doby, od níž měla zdravotní potíže, vycházely z neúplné dokumentace. Soud měl proto nařídit znalecké posouzení toho, po jakou dobu trvaly její srdeční problémy před určeným datem; přitom mohl vycházet z doby její pracovní neschopnosti a ze zprávy MUDr. P. ze dne 15. 1. 1996. Podle názoru stěžovatelky soud založil své rozhodnutí na nedostatečně zjištěném skutečném stavu věci, z něhož dovodil nesprávný právní závěr o době vzniku invalidity, a tedy i o době nároku na plný invalidní důchod.
Ze soudního spisu vyplynulo, že stěžovatelka v opravném prostředku proti rozhodnutí žalované namítala, že její zdravotní potíže trvaly nejméně rok před datem přiznání nároku na plný invalidní důchod. Toto tvrzení dokládala kopiemi lékařských zpráv a nálezů ze dne 13. 1. 1996, 28. 5. 1996, 15. 6. 1996, 5. 2. 2001, 7. 2. 2001 a 13. 2. 2001. Na žádost soudu vypracovala posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Ústí nad Labem posudek, při jehož vyhotovování měla posudková komise k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci zapůjčenou obvodním lékařem; v úvahu vzala i zprávu o interním vyšetření u MUDr. P. ze dne 15. 1. 1996, kterou přinesla na jednání komise stěžovatelka. Posudková komise dospěla k závěru, že teprve kardiologické nálezy z r. 1997 potvrzují přítomnost dilatační kardiomyopatie. Na základě návrhu stěžovatelky, učiněného při jednání soudu dne 23. 4. 2003, si soud vyžádal kompletní zdravotní dokumentaci vedenou MUDr. P. a MUDr. N. a předložil ji posudkové komisi k vyjádření a k doplnění posudku. Posudková komise v doplňujícím posudku setrvala na původním závěru. Doplňující posudek byl zaslán zástupci stěžovatelky, který další návrhy na doplnění řízení již nevznesl.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle poslední věty § 110 odst. 1 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, má pojištěnec nárok na plný invalidní důchod mj. tehdy, jestliže se stal plně invalidním; podle § 39 odst. 1 písm. a) téhož zákona je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %. Tyto podmínky má žalovaná i krajský soud za naplněné a kasační stížnost proti tomuto závěru soudu nesměřuje. Podle § 54 citovaného zákona vzniká nárok na důchod dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem; právě určení dne vzniku nároku je podstatou kasační stížnosti.
Krajský soud v době projednávání opravného prostředku stěžovatelky postupoval podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, a podle § 250q odst. 1 mohl provést důkazy nezbytné k přezkoumání napadeného rozhodnutí. Krajský soud k ověření správnosti stanoveného termínu vzniku onemocnění rozhodného pro uznání plné invalidity opatřil posudek posudkové komise a k návrhu stěžovatelky pak úplnou zdravotní dokumentaci, kterou předložil posudkové komisi k doplnění posudku. Přitom posudková komise měla k dispozici zdravotní dokumentaci stěžovatelky včetně zpráv připojených k jejímu opravnému prostředku. Otázkou je, zda tato zjištění jsou dostačující pro závěr či zda krajský soud měl k otázce vzniku onemocnění podmiňujícího nárok provést důkaz znaleckým posudkem, a to přesto, že žádný z účastníků provedení takového důkazu v průběhu soudního řízení nenavrhl.
Znalecký posudek (§ 127, § 246c o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002) je na místě, jsou-li stávající důkazy nedostatečné ke zjištění skutečného stavu věci a závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. V daném případě by byl takový důkaz nezbytný, pokud by o správnosti posudku posudkové komise a jeho doplňku byla pochybnost co do jeho úplnosti či správnosti a pokud by současně znalecký posudek mohl tyto pochybnosti odstranit.
Posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv a vyjádření stěžovatelky. Pokud stěžovatelka namítá, že její lékařská dokumentace není úplná, nemohl by tento nedostatek překlenout ani znalecký posudek. Ovšem i za situace, v níž by zdravotní dokumentace byla skutečně neúplná, je třeba vycházet z toho, že zprávy z r. 1996 onemocnění dilatační kardiomyopatií neuvádějí a zprávy z r. 1997 logicky nasvědčují zjištění v tomto roce - v dubnu podezření i na možný původ dechových potíží a doporučení kardiologického vyšetření, 12. 6. 1997 po interním vyšetření zjištění dilatační kardiomyopatie, levostranné srdeční slabosti III.-IV. stupně. Závěry posudkové komise odpovídají zdravotní dokumentaci; ani ze zpráv, které stěžovatelka připojila ke svému opravnému prostředku proti rozhodnutí žalované, nelze dovodit, že invalidizující onemocnění bylo u ní zjištěno před datem určeným posudkovou komisí. Pokud zprávy z r. 2002 poukazují na léčení od r. 1996, jde o nekonkrétní konstatování, které nemá ve zdravotní dokumentaci oporu. Stejně tak by závěr o existenci daného onemocnění a jeho intenzitě potřebné k uznaní nároku na invalidní důchod nebylo možno dovodit z pracovní neschopnosti stěžovatelky v r. 1996, jelikož stěžovatelka byla podle zdravotní dokumentace dlouhodobě léčena pro různé choroby a potíže. Znalec by tak měl oproti posudkové komisi k dispozici pouze subjektivní názor stěžovatelky o charakteru jejích potíží, navíc s časovým odstupem několika let.
Nejvyšší správní soud je tak názoru, že za dané situace bylo zjištění skutečného stavu krajským soudem dostačující pro závěr o správnosti jím přezkoumávaného rozhodnutí žalované.
(oš)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.