Vydání 7/2004

Číslo: 7/2004 · Ročník: II

258/2004

Důchodové pojištění a k podmínkám odnětí sirotčího důchodu

Ej 53/2004
Důchodové pojištění: k podmínkám odnětí sirotčího důchodu
k § 50 odst. 1 a § 118a zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.
Soud se musí zabývat tím, zda existuje příčinná souvislost mezi zaviněným porušením povinnosti příjemce dávky důchodového pojištění, totiž porušením povinnosti písemně ohlásit plátci dávky do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku podle § 50 odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a skutečností, že dávka důchodového pojištění byla vyplácena neprávem (§ 118a odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2004, čj. 5 Ads 19/2003-60)
Věc:
Irma V. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o sirotčí důchod, o kasační stížnosti žalované.
Rozhodnutím žalované (stěžovatelky) byl odňat sirotčí důchod podle § 56 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a za dobu od 10. 9. 2000 do 9. 12. 2000 byl předepsán k úhradě podle ustanovení § 118 písm. a) zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, přeplatek 10 047 Kč. Krajský soud v Brně opravnému prostředku žalobkyně vyhověl: rozhodnutí stěžovatelky v plném rozsahu zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že sirotčí důchod byl odňat ode dne 9. 12. 2000, ačkoliv rozhodnutí stěžovatelky bylo vydáno dne 10. 11. téhož roku, ale doručeno žalobkyni bylo až dne 19. 1. 2001. Pokud jde o vznik přeplatku za dobu od 10. 9. 2000 do 9. 12. 2000, bylo by nutno žalobkyni prokázat subjektivní odpovědnost, neboť žalobkyně přípisem z 18. 7. 2000 řádně oznámila stěžovatelce ukončení studia na vysoké škole v Olomouci v červnu 2000, jakož i nástup ke studiu na Státní jazykové škole v Brně od 1. 9. 2000 do června 2001. Potvrzení o studiu pak stěžovatelka obdržela 27. 9. 2000.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka namítala, že žalobkyně nesplnila svoji ohlašovací povinnost do osmi dnů ode dne ukončení studia na vysoké škole, a neoznámila tak skutečnost rozhodnou pro trvání nároku a výplaty důchodu, jak jí výslovně ukládá ustanovení § 50 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., v platném znění, a ukončení studia v červnu 2000 oznámila až dopisem ze dne 18. 7. 2000. Stěžovatelka má za to, že v případě odnětí sirotčího důchodu je nezbytné užít ustanovení § 56 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., popřípadě i písm. c), aby bylo možné rozhodnout výrokem o odnětí důchodu, neboť toto ustanovení umožňuje odejmout sirotčí důchod ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen, a to i v případě, že se důchod vyplácí neprávem. Má za to, že nepochybila, jestliže sirotčí důchod odňala od 10. 12. 2000, tj. ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl důchod vyplacen. V době, kdy se vyhotovovalo rozhodnutí, bylo technicky možné odvolat z účtu poslední výplatu za listopad 2000, takže byl důchod oprávněně odejmut od 10. 12. 2000 a za dobu neoprávněné výplaty vykázán přeplatek ve výši 10 047 Kč, neboť nárok na sirotčí důchod zanikl 10. 9. 2000.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl podle § 110 s. ř. s. jako nedůvodnou.
Z odůvodnění:
Žalobkyně obdržela rozhodnutí stěžovatelky, jímž jí byl jednak odňat sirotčí důchod ode dne 10. 12. 2000, jednak předepsána povinnost uhradit přeplatek ve výši 10 047 Kč za dobu od 10. 9. 2000 do 9. 12. 2000. Žádný z účastníků v posuzované věci nečiní námitky ke zjištění skutkového stavu. Žádost o sirotčí důchod byla podána dne 30. 11. 1998 a přípisem z 18. 7. 2000 žalobkyně sdělila stěžovatelce, že ukončila studium na vysoké škole v Olomouci v červnu 2000 a zúčastnila se přijímacích zkoušek na Státní jazykové škole v Brně ke studiu angličtiny; byla přijata od 1. 9. 2000 a studium ukončí v červnu 2001 státní zkouškou. Mezi účastníky řízení není sporu ani o tom, že stěžovatelka vydala dne 10. 11. 2000 rozhodnutí, jímž řečený sirotčí důchod odňala od 9. 12. 2000 podle § 56 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., přičemž v odůvodnění uvedla, že od 10. 9. 2000 nárok zanikl, protože jednoleté studium na jazykové škole lze považovat za přípravu na budoucí povolání, pouze pokud navazuje těsně po vykonání maturitní zkoušky. Současně byl vyčíslen přeplatek ve výši 10 047 Kč, který byl totožným rozhodnutím předepsán k úhradě. Není sporu ani o tom, že žalobkyně dne 18. 7. 2000 oznámila stěžovatelce, že ukončila v červnu téhož roku studium na vysoké škole v Olomouci a že bude dále studovat.
Zjistí-li se podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo se jeho výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Podle tohoto ustanovení je proto dnem následujícím po dni, jímž uplynulo období, za které již důchod byl vyplacen, den výplaty další splátky důchodu, který však nesmí předcházet dni, kdy je rozhodnutí o odnětí důchodu nebo o zastavení jeho výplaty doručeno v souladu s ustanovením § 90 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Do vlastních rukou se doručují rozhodnutí, jimiž se dávka důchodového pojištění nepřiznává, odnímá, snižuje nebo zastavuje její výplata, a rozhodnutí, jimiž se ukládá povinnost vrátit neprávem vyplacené částky. Tedy je nezbytné takovéto rozhodnutí doručit do vlastních rukou pojištěnce a pak se teprve stává vykonatelným ve smyslu § 108 citovaného zákona. Podle ustanovení § 89 odst. 5 téhož zákona, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí stěžovatelky, nemá opravný prostředek proti rozhodnutí o snížení nebo odnětí důchodu nebo zastavení jeho výplaty odkladný účinek. Výplatu důchodu nelze zastavit dříve, než o jejím zastavení bylo rozhodnuto vykonatelným rozhodnutím. Později doručeným rozhodnutím o odnětí důchodu či zastavení jeho výplaty tak nelze zhojit nevyplacení důchodu ve stanoveném termínu. Lze uzavřít, že s ohledem na datum doručení a nabytí vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí stěžovatelka odňala žalobkyni sirotčí důchod v rozporu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb. Proto soud I. stupně nepochybil, jestliže považoval její rozhodnutí v tomto bodě za nezákonné.
Pokud jde o informační povinnost žalobkyně, je samozřejmě na místě aplikace ustanovení § 118a zákona č. 582/1991 Sb., který byl ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí formulován tak, že jestliže byl důchod vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.
Úskalí výkladu tohoto ustanovení zákona ovšem spočívá právě v tom, že je třeba najisto postavit, zda existuje příčinná souvislost mezi zaviněním příjemce dávky důchodového pojištění a skutečností, že byl vyplácen neprávem důchod nebo jeho část. Příčinná souvislost mezi zaviněním příjemce dávky důchodového pojištění způsobeného nesplněním uložené povinnosti a neprávem placeného důchodu je založena v první části 1. odstavce § 118a cit. zákona, a také proto je nezbytné se prioritně příčinnou souvislostí zabývat.
Je nepochybné, že žalobkyně nesplnila to, co jí ukládá ustanovení § 50 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., totiž písemně ohlásit plátci dávky do 8 dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování. Jestliže však není sporu o tom, že tyto rozhodné skutečnosti sdělila v době, kdy ještě bylo možné ze strany plátce dávky důchodového pojištění včas zareagovat a dávku důchodového pojištění zastavit, totiž v červenci 2000, když dávka ještě náležela za srpen roku 2000, pak za popsané situace nelze hledat příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalobkyně, o čemž není sporu, a mezi následkem, totiž nesprávně vyplacenou dávkou důchodového pojištění. Její výplata totiž mohla být zastavena tak, aby nebyla neoprávněně vyplácena za září 2000. Za této situace pak Nejvyšší správní soud ve svém důsledku akceptuje závěr soudu I. stupně o tom, že ani v této části nebylo rozhodnutí stěžovatelky zákonné a byl důvod je zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení.
(ovo)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.