Vydání 7/2004

Žalobkyně obdržela rozhodnutí stěžovatelky, jímž jí byl jednak odňat sirotčí důchod ode dne 10. 12. 2000, jednak předepsána povinnost uhradit přeplatek ve výši 10 047 Kč za dobu od 10. 9. 2000 do 9. 12. 2000. Žádný z účastníků v posuzované věci nečiní námitky ke zjištění skutkového stavu. Žádost o sirotčí důchod byla podána dne 30. 11. 1998 a přípisem z 18. 7. 2000 žalobkyně sdělila stěžovatelce, že ukončila studium na vysoké škole v Olomouci v červnu 2000 a zúčastnila se přijímacích zkoušek na Státní jazykové škole v Brně ke studiu angličtiny; byla přijata od 1. 9. 2000 a studium ukončí v červnu 2001 státní zkouškou. Mezi účastníky řízení není sporu ani o tom, že stěžovatelka vydala dne 10. 11. 2000 rozhodnutí, jímž řečený sirotčí důchod odňala od 9. 12. 2000 podle § 56 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., přičemž v odůvodnění uvedla, že od 10. 9. 2000 nárok zanikl, protože jednoleté studium na jazykové škole lze považovat za přípravu na budoucí povolání, pouze pokud navazuje těsně po vykonání maturitní zkoušky. Současně byl vyčíslen přeplatek ve výši 10 047 Kč, který byl totožným rozhodnutím předepsán k úhradě. Není sporu ani o tom, že žalobkyně dne 18. 7. 2000 oznámila stěžovatelce, že ukončila v červnu téhož roku studium na vysoké škole v Olomouci a že bude dále studovat.

Zjistí-li se podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo se jeho výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Podle tohoto ustanovení je proto dnem následujícím po dni, jímž uplynulo období, za které již důchod byl vyplacen, den výplaty další splátky důchodu, který však nesmí předcházet dni, kdy je rozhodnutí o odnětí důchodu nebo o zastavení jeho výplaty doručeno v souladu s ustanovením § 90 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Do vlastních rukou se doručují rozhodnutí, jimiž se dávka důchodového pojištění nepřiznává, odnímá, snižuje nebo zastavuje její výplata, a rozhodnutí, jimiž se ukládá povinnost vrátit neprávem vyplacené částky. Tedy je nezbytné takovéto rozhodnutí doručit do vlastních rukou pojištěnce a pak se teprve stává vykonatelným ve smyslu § 108 citovaného zákona. Podle ustanovení § 89 odst. 5 téhož zákona, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí stěžovatelky, nemá opravný prostředek proti rozhodnutí o snížení nebo odnětí důchodu nebo zastavení jeho výplaty odkladný účinek. Výplatu důchodu nelze zastavit dříve, než o jejím zastavení bylo rozhodnuto vykonatelným rozhodnutím. Později doručeným rozhodnutím o odnětí důchodu či zastavení jeho výplaty tak nelze zhojit nevyplacení důchodu ve stanoveném termínu. Lze uzavřít, že s ohledem na datum doručení a nabytí vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí stěžovatelka odňala žalobkyni sirotčí důchod v rozporu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb. Proto soud I. stupně nepochybil, jestliže považoval její rozhodnutí v tomto bodě za nezákonné.

Pokud jde o informační povinnost žalobkyně, je samozřejmě na místě aplikace ustanovení § 118a zákona č. 582/1991 Sb., který byl ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí formulován tak, že jestliže byl důchod vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.

Úskalí výkladu tohoto ustanovení zákona ovšem spočívá právě v tom, že je třeba najisto postavit, zda existuje příčinná souvislost mezi zaviněním příjemce dávky důchodového pojištění a skutečností, že byl vyplácen neprávem důchod nebo jeho část. Příčinná souvislost mezi zaviněním příjemce dávky důchodového pojištění způsobeného nesplněním uložené povinnosti a neprávem placeného důchodu je založena v první části 1. odstavce § 118a cit. zákona, a také proto je nezbytné se prioritně příčinnou souvislostí zabývat.

Je nepochybné, že žalobkyně nesplnila to, co jí ukládá ustanovení § 50 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., totiž písemně ohlásit plátci dávky do 8 dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování. Jestliže však není sporu o tom, že tyto rozhodné skutečnosti sdělila v době, kdy ještě bylo možné ze strany plátce dávky důchodového pojištění včas zareagovat a dávku důchodového pojištění zastavit, totiž v červenci 2000, když dávka ještě náležela za srpen roku 2000, pak za popsané situace nelze hledat příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalobkyně, o čemž není sporu, a mezi následkem, totiž nesprávně vyplacenou dávkou důchodového pojištění. Její výplata totiž mohla být zastavena tak, aby nebyla neoprávněně vyplácena za září 2000. Za této situace pak Nejvyšší správní soud ve svém důsledku akceptuje závěr soudu I. stupně o tom, že ani v této části nebylo rozhodnutí stěžovatelky zákonné a byl důvod je zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení.