4665/2025
Dotace: soulad projektu s právní úpravou; střet zájmů
Dotace: soulad projektu s právní úpravou; střet zájmů
k § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů
Stanoví-li pravidla pro poskytnutí
dotace
, že projekt musí být v souladu s příslušnou právní úpravou od okamžiku podání žádosti o dotaci do konce lhůty vázanosti projektu na účel, pak toto pravidlo platí také pro zákaz střetu zájmů ve smyslu § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Uvedenou podmínku proto musí žadatel splňovat po celou dobu vyřizování žádosti o dotaci.(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2025, čj. 10 Afs 157/2024-62)
Prejudikatura:
č. 3324/2016 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 148/2020 Sb.Věc:
Vodňanské kuře, s. r. o., proti Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu o ukončení administrace žádosti o dotaci, o kasační stížnosti žalobkyně.Spornou otázkou, kterou Nejvyšší správní soud posuzoval v tomto řízení, byla důvodnost ukončení administrace žádosti žalobkyně o dotaci podanou na projekt s názvem „
Výkrm brojlerů – Mikulovice
“. Důvodem tohoto rozhodnutí byla okolnost, že při poskytnutí dotace
by došlo v důsledku existence střetu zájmů ve smyslu § 4c zákona o střetu zájmů (ve znění účinném do 31. 12. 2022) k poskytnutí dotace
v přímém rozporu s platnými a účinnými právními předpisy dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, a zároveň by tím došlo k porušení kapitoly 4 písm. k) obecné části A Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace
na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014 – 2020 pro 10. kolo příjmu žádostí, čj. 19226/2020-MZE-14112 (dále jen „Pravidla
“).Žalobkyně podala dne 29. 7. 2020 žádost o dotaci. Žalovaný podanou žádost o dotaci řádně zaregistroval, následně však dne 11. 6. 2021 žalobkyni informoval o pozastavení administrace žádosti o dotaci, a to s ohledem na auditní šetření a politickou činnost historického zakladatele skupiny AGROFERT, Ing. Andreje Babiše, který byl v okamžiku zahájení auditu předsedou vlády ČR.
Dne 17. 12. 2021 Ing. Babišovi zanikl výkon funkce člena vlády a přestal být veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů.
Dne 27. 1. 2023 vydal žalovaný rozhodnutí o zamítnutí
dotace
, proti němuž se žalobkyně bránila žalobou podanou u Městského soudu v Praze, kterou soud zamítl rozsudkem ze dne 24. 6. 2024, čj. 17 A 25/2023-140. Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž mimo jiné tvrdila, že k pozastavení administrace došlo v důsledku auditního šetření a politické činnosti zakladatele skupiny AGROFERT Ing. Andreje Babiše, který byl v okamžiku zahájení auditu předsedou vlády. V době samotného rozhodování žalovaného však byla situace již jiná, a rozhodnutí žalovaného tak bylo založeno na odlišném a neaktuálním skutkovém stavu. Stěžovatelka poukázala na řadu jiných rozhodnutí městského soudu, která dospěla k opačným výsledkům.
K dezinterpretaci městského soudu, který popřel, že by žádost stěžovatelky byla zamítnuta především z důvodu střetu zájmů na straně Ing. Babiše, stěžovatelka poukázala na obsah rozhodnutí žalovaného a také na kontrolu, kterou provedl a jejímž deklarovaným cílem bylo ověřit způsobilost stěžovatelky jakožto příjemce
dotace
. V důsledku nesprávného vymezení nosného důvodu rozhodnutí žalovaného pak došlo i k nesprávnému posouzení související námitky stěžovatelky, který existenci porušení § 4c zákona o střetu zájmů vyvracel. Stěžovatelka nesouhlasila rovněž s tím, že by důvodem zamítnutí
dotace
mohlo být riziko následného neproplacení projektu stěžovatelky Evropskou komisí. Žalovaný totiž rozhodoval o dotačním projektu stěžovatelky v době, kdy Ing. Babiš už nebyl členem vlády, a tedy ani veřejným funkcionářem podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů, a poskytnutím dotace
by proto nedošlo k rozporu s auditními závěry a ke vzniku rizika neproplacení dotace
z rozpočtu EU (viz tzv. formální sdělení). Ministerstvo ostatně v nedávné době poskytlo společnostem ze skupiny AGROFERT dvě dotace
, o nichž rozhodlo v době, kdy Ing. Babiš nebyl členem vlády. Stěžovatelka zdůraznila, že zákaz poskytnutí dotace
se vztahuje až k okamžiku rozhodování poskytovatele dotace
, a nikoliv k okamžiku podání žádosti. Ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů totiž nezakazuje určité skupině žadatelů žádost o dotaci podat, ale zakazuje ji poskytnout. Kapitola 4 písm. k) obecné části Pravidel údajně dopadá jen na věcnou způsobilost projektu, o jehož podporu žadatel žádá, a nikoliv na způsobilost samotného žadatele. Je proto možné rozlišovat způsobilost projektu a způsobilost žadatele, a to až k okamžiku vydání rozhodnutí. Napadený rozsudek proto stěžovatelka považovala za vnitřně rozporný, jelikož odmítl-li přezkoumat, zda by poskytnutím dotace
skutečně došlo k porušení § 4c zákona o střetu zájmů, nemůže bez dalšího aprobovat závěr žalovaného, že v okamžiku podání žádosti bylo toto ustanovení porušeno. K principu prevence, na který městský soud poukázal, stěžovatelka uvedla, že z auditních výstupů Evropské komise vyplývalo, že dotace
poskytnuté v době, kdy Ing. Babiš nebyl členem vlády, jsou způsobilé k proplacení z rozpočtu EU. Auditní výstupy prý proto byly zneužity v neprospěch stěžovatelky. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že na poskytnutí
dotace
není dán právní nárok; ten vzniká teprve uzavřením dohody o poskytnutí dotace
. K tomu je však třeba splnit dané podmínky, a to včetně podmínky způsobilosti žadatele o dotaci. K namítané změně skutkového stavu (Ing. Babiš v okamžiku vydání oznámení již nebyl veřejným funkcionářem) žalovaný odkázal na čl. 4 písm. k) Pravidel, podle kterého „projekt musí být v souladu s příslušnou právní úpravou od data podání Žádosti o dotaci do konce lhůty vázanosti projektu na účel.
“ Projekt tedy musel být (včetně pravidel týkajících se střetu zájmů) v souladu s příslušnou právní úpravou od data podání žádosti do konce lhůty vázanosti projektu na účel. Způsobilost žadatele a projektu přitom nelze vnímat izolovaně, obě podmínky musí být splněny současně, a existence střetu zájmů je proto relevantním důvodem pro ukončení administrace žádosti o dotaci. Žádost o dotaci přitom byla podána v době, kdy Ing. Babiš byl předsedou vlády, tedy veřejným funkcionářem, a proto žalovaný mohl ukončit administraci žádosti, neboť způsobilost stěžovatelky netrvala po celé rozhodné období. Výklad stěžovatelky považoval žalovaný za absurdní
, protože by bylo možno pravidla týkající se střetu zájmů jednoduše obejít: v důsledku pozbytí veřejné funkce po podání žádosti by totiž došlo ke „zhojení“ porušení dotačních pravidel. Žalovaný závěrem uvedl, že s ohledem na čl. 4 písm. k) Pravidel a čl. 61 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, je třeba odmítnout právní výklad, podle kterého je posuzování existence střetu zájmů omezeno jen na okamžik vydání správního rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
[17] Stěžejním východiskem, na kterém je založeno hodnocení okolností nyní posuzovaného případu, je právní názor, podle něhož na získání
dotace
zásadně není dán právní nárok [§ 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)] a žádné základní právo na dotaci nebo veřejnou zakázku nelze dovodit ani z Listiny základních práv a svobod (bod 200 nálezu Ústavního soudu, ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 4/17, č. 148/2020 Sb.). [18] Současně je však v podmínkách právního státu třeba princip právní jistoty vykládat ve spojení se zákazem arbitrárnosti tak, aby možnost uvážení státních orgánů byla omezena procedurami, které zabrání zneužití tohoto volného uvážení, přičemž ochranou proti arbitrárnosti v postupu orgánů veřejné správy je přístup k soudu, který správní uvážení podrobí soudní kontrole (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1344/23). V jiném nálezu Ústavní soud zdůraznil (již citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 4/17), že „
z definice podnikání nelze žádné právo na dotaci dovodit, protože jde o nástroj hospodářské, sociální či kulturní politiky státu, zejména pak jeho politiky v oblasti účelového určení daní a soustřeďování jejich výnosu na určité úrovni řízení státu podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní). Takové podpůrné nástroje ovšem možnost a příležitost ke vzniku střetu zájmů nepochybně jen zvyšují, a jejich regulace v § 4c zákona o střetu zájmů je proto namístě
“ (bod 193).[19] Soudní přezkum rozhodnutí, která se týkají nepřidělení
dotace
, je tedy „omezen na posouzení řádného procesu, který garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi žadateli za podmínek stanovených obecným způsobem
“. Řádný proces je pak určen právními předpisy, dokumenty, na které právní tituly poskytnutí dotace
odkazují, případně základními procesními zásadami (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, čj. 9 Ads 83/2014-46, č. 3324/2016 Sb. NSS). Rozšířený senát v této souvislosti konstatoval, že „soudní přezkum je tam, kde má poskytovatel správní uvážení, komu, za jakých podmínek, případně zda vůbec dotaci poskytne, realizován specifickým způsobem. Soudní přezkum neznamená nahrazení správního uvážení uvážením soudu.
[…] Součástí přezkoumání je i posouzení, zda je správní uvážení logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění. Pokud byly výše uvedené podmínky splněny, soud nemůže ze stejných skutkových zjištění vyvodit jiné závěry. Právě uvedené vylučuje, aby soudy přezkoumávaly účelnost napadeného rozhodnutí, resp. aby dokonce uvážení správního orgánu nahradily uvážením vlastním
“ (viz bod 33). Vzhledem k tomu, že rozhodování o poskytování dotací probíhá v rámci správního uvážení, přísluší správním soudům při přezkumu negativních rozhodnutí toliko posoudit, zda správní orgán z mezí správního uvážení nevybočil či je nezneužil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.).[20] V rozsudku ze dne 5. 10. 2023, čj. 4 Afs 266/2022-36, Nejvyšší správní soud rovněž uvedl, že „
poskytování dotací ze státního rozpočtu je ovládáno vrchnostenským postavením poskytovatele
“dotace
. Z tohoto jeho postavení, na rozdíl od postavení účastníka soukromoprávních vztahů, tedy plyne, že může autoritativně rozhodovat o podmínkách poskytnutí dotace
, které jsou předmětem jednání mezi ním a příjemcem dotace
pouze v té míře, jak stanoví zákon, či v limitech, jež stanoví sám poskytovatel dotace
. Záleží pak na příjemci dotace
, zda tyto podmínky akceptuje. Samotným smyslem aktu přijetí dotace
totiž je, že příjemce přijímá určité dobrodiní ze strany státu a jakousi protiváhou tohoto dobrodiní není (na rozdíl od soukromoprávních vztahů) jeho protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace
, ale právě akceptace
podmínek, za nichž je dotace
přijímána.[21] Jak se podává ze shora uvedeného, stěžovatelka uplatnila 3 kasační námitky: městský soud prý (a) dezinterpretoval důvod, na kterém je založeno rozhodnutí o zamítnutí dotace; (b) přezkoumal důvod, který v rozhodnutí žalovaného není explicitně vyjádřen, a konečně (c) nepřípustně doplnil odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí
dotace
o další úvahy, které v něm nebyly vyjádřeny, a tím stěžovatelce odňal právo efektivně se bránit proti nezákonnému správnímu rozhodnutí. K těmto námitkám uvádí Nejvyšší správní soud následující.[22] Tvrdí-li stěžovatelka, že městský soud dezinterpretoval důvod, na kterém je založeno rozhodnutí o zamítnutí
dotace
, konstatuje Nejvyšší správní soud, že důvodem rozhodnutí vydaného žalovaným byla okolnost, že poskytnutím dotace
by došlo v důsledku existence střetu zájmů ve smyslu § 4c zákona o střetu zájmů k poskytnutí dotace
v přímém rozporu s platnými a účinnými právními předpisy dle čl. 6 nařízení č. 1303/2013 a zároveň by došlo k porušení kapitoly 4 písm. k) obecné části A Pravidel, která stanoví, že „projekt musí být v souladu s příslušnou právní úpravou
od data podání Žádosti o dotaci
do konce lhůty vázanosti projektu na účel
“. [23] Argumentace stěžovatelky, která sama připouští, že zakladatel skupiny AGROFERT Ing. Andrej Babiš byl v okamžiku zahájení auditu předsedou vlády – a byl jím také v okamžiku podání žádosti o dotaci (29. 7. 2020), se proto míjí s podstatou této věci. Jak se totiž podává ze shora uvedeného, soulad s příslušnou právní úpravou (tedy včetně vyloučení střetu zájmů) musel trvat po celou dobu vyřizování žádosti o dotaci, tzn. i v okamžiku jejího podání. Jakkoliv je proto možno stěžovatelce přisvědčit potud, že v době
rozhodování
žalovaného již byla situace skutečně jiná, podstatná je okolnost, že stěžovatelčina žádost nesplňovala stanovené podmínky pro přiznání dotace
. Žalovaný totiž v souladu se závěry auditního šetření Komise posuzoval existenci střetu zájmů ke dni podání žádosti a nadále citoval kap. 4 písm. k) obecné části A Pravidel, z níž bez pochyb plyne, že podmínka způsobilosti žadatele musí být splněna právě již od data podání žádosti, tedy nikoliv pouze v době, kdy se rozhoduje o udělení dotace
(resp. v posuzované věci o ukončení administrace žádosti). Žalovaný tak dostatečně vyložil, že žadatel musí splňovat předepsané podmínky pro poskytnutí dotace
po celou dobu administrace žádosti o dotaci, a není rozhodné, že v průběhu administrace žádosti by střet zájmů případně pominul. [24] Nejvyšší správní soud přitom nezjistil, že by městský soud jakkoliv dezinterpretoval důvody, pro které žalovaný ukončil administraci stěžovatelčiny žádosti o dotaci. Jak se totiž podává z odůvodnění napadeného rozsudku, městský soud (stejně jako žalovaný ve svém rozhodnutí) výslovně vycházel z kap. 4 písm. k) obecné části A Pravidel (bod 59 odůvodnění rozsudku), když uvedl, že obava žalovaného z uplatnění finanční opravy provedené Komisí je odůvodněná. Městský soud také zdůraznil, že omezování posuzování existence střetu zájmů pouze na okamžik vydání rozhodnutí postrádá smysl dané úpravy, protože je iracionální, aby jedinec byl ve střetu zájmů v okamžiku vydání pravidel, podle kterých žádá o dotaci, dále též v okamžiku podání žádosti, avšak střet zájmu by byl vyloučen tehdy, nebyl-li by veřejným funkcionářem v okamžiku rozhodnutí (bod 61). V takovém případě by totiž mohlo docházet k obcházení smyslu střetu zájmů, např. účelovou rezignací veřejných funkcionářů jen na dobu rozhodování správních orgánů.
[25] Úvaha stěžovatelky, podle které došlo k zamítnutí
dotace
z důvodu rizika neproplacení poskytnutých státních finančních prostředků Komisí, a nikoliv z důvodu existence střetu zájmů, a právě v tom spočívá pochybení městského soudu, je zcela lichá a nelogická. V nyní posuzovaném případě totiž tyto dvě skutečnosti od sebe nelze rozumně oddělovat a nečinil tak ani městský soud. Proto Nejvyšší správní soud opakuje: k neproplacení dotace
Komisí by došlo z důvodu střetu zájmů, a právě proto Česká republika nebyla ochotna financovat předložený projekt za situace, kdy by s určitostí následně nedošlo k proplacení těchto finančních prostředků Evropskou komisí. V tomto případě by se totiž jednalo o stoprocentní financování ze státního rozpočtu, na čemž ze zcela pochopitelných důvodů Česká republika neměla zájem.[26] Lze proto učinit dílčí závěr, že námitka stěžovatelky týkající se údajné dezinterpretace důvodu žalovaného, pro který stěžovatelce nepřiznal dotaci, není důvodná. Z porovnání rozhodnutí žalovaného a napadeného rozsudku městského soudu totiž nic takového neplyne. (…)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.