I. Využije-li advokát svého oprávnění dle § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dát se zastoupit jiným advokátem, stává se tento advokát (substitut) zástupcem advokáta, nikoliv zástupcem účastníka řízení. Doručí-li krajský soud usnesení, kterým se řízení končí, substitutovi advokáta, jde o neúčinné doručení (§ 42 odst. 2, § 54 odst. 5 a § 55 odst. 4 s. ř. s.).
II. Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, které nebylo řádně doručeno a z tohoto důvodu nenabylo právní moci, je předčasná [§ 46 odst. 1 písm. b), § 102 a § 106 odst. 2 s. ř. s.].
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 2. 2003 odmítl žalobu proti rozhodnutí Okresního úřadu v Prostějově ze dne 16. 5. 2002 pro nepřípustnost spočívající v tom, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo rozhodnutím v soukromoprávní věci.
Stěžovatel v kasační stížnosti zejména namítal, že soud nesprávně posoudil právní povahu institutu vyvlastnění – zřízení věcného břemene podle § 91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen „telekomunikační zákon“). Vyvlastnění je podle něho sice zásahem do vlastnického práva, avšak je prováděno orgánem veřejné moci a ve veřejném zájmu. Jde tedy o zásah veřejnoprávní a soud měl podle stěžovatelova názoru jeho žalobu projednat věcně. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil uvedené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti označil postup soudu za odpovídající zákonu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro předčasnost odmítl.
Z odůvodnění:
Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal u Krajského soudu v Brně dne 24. 7. 2002 žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí Okresního úřadu v Prostějově, kterou se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci tomuto úřadu k dalšímu řízení. K žalobě stěžovatel připojil plnou moc, kterou zmocnil advokáta Mgr. Zbyška J., aby ho v daném řízení zastupoval. Z obsahu předložené plné moci vyplývá, že platila do 31. 12. 2002. V soudním spisu je dále založena plná moc ze dne 3. 6. 2002, kterou advokát Mgr. Zbyšek J. zmocnil advokátku JUDr. Pavlínu F., Ph.D., aby jako jeho zástupce v souladu s plnou mocí udělenou mu stěžovatelem zastupovala stěžovatele v rozsahu jeho zmocnění. Krajský soud v Brně, bez ohledu na skutečnost, že plná moc udělená advokátovi Mgr. Zbyšku J. platila pouze do 31. 12. 2002, doručil napadené usnesení advokátce JUDr. Pavlíně F., Ph.D., která je převzala dne 3. 3. 2003.
Dodatečně byla předložena plná moc ze dne 28. 1. 2003, kterou stěžovatel zmocnil Mgr. Zbyška J., aby jej zastupoval v soudních řízeních týkajících se přezkumu rozhodnutí orgánů státní správy o zřízení věcného břemene k pozemkům. Tato plná moc je časově omezena do 31. 12. 2003.
Kasačními stížnostmi napadl stěžovatel i další rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jimiž byly z týchž důvodů odmítnuty jeho žaloby směřující proti rozhodnutím správních orgánů o zřízení věcného břemene k pozemkům. I v některých z těchto dalších věcí Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že stěžovatel zmocnil ke svému zastupování advokáta Mgr. Zbyška J. (plnou mocí časově omezenou do 31. 12. 2002); tento advokát pak plnou mocí jako svého zástupce k zastupování stěžovatele zmocnil advokátku JUDr. Pavlínu F., Ph.D.; kasačními stížnostmi napadená rozhodnutí krajský soud doručil advokátce JUDr. Pavlíně F., Ph. D.
Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích v těchto dalších věcech (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2003, čj. 7 As 8/2003–48, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, čj. 7 As 10/2003) vyslovil právní názor, že pokud krajský soud za takto zjištěného stavu věci doručil napadené rozhodnutí JUDr. Pavlíně F., Ph.D., která nebyla zástupkyní žalobce v dané věci, jde o neúčinné doručení, a proto takové doručení nemůže mít žádné právní účinky, neboť je v rozporu s § 42 odst. 2 větou první s. ř. s. V případě takto nesprávně doručeného rozhodnutí účastníku vůbec nepočne běžet lhůta k podání kasační stížnosti, neboť běh této lhůty je spojen jedině s řádným doručením. V dané věci je proto nutno považovat stěžovatelovu kasační stížnost za předčasně podanou, neboť podle § 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem, kterým lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Tato zákonem stanovená podmínka požadující nabytí právní moci napadeného rozhodnutí však splněna nebyla. Nejvyšší správní soud proto podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. kasační stížnosti odmítl pro předčasnost.
Tříčlenný senát Nejvyššího správního soudu, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu o předmětné věci jednat a rozhodnout, dospěl při svém rozhodování v právní otázce účinku doručení kasační stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu místo advokátovi, kterého si účastník v řízení zvolil svým zástupcem, advokátovi, který tohoto advokáta zastupuje, na právní moc rozhodnutí krajského soudu a možnost brojit proti takovému rozhodnutí kasační stížností, k právnímu názoru odlišnému od právního názoru vyjádřeného Nejvyšším správním soudem ve shora uvedených rozhodnutích a usnesením ze dne 23. 10. 2003, čj. 1 As 4/2003–46, věc podle § 17 odst. 1 s. ř. s. postoupil k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Rozšířený senát se ve sporné právní otázce ztotožnil s právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve výše uvedených rozhodnutích. Ve shodě s tímto právním názorem k věci uvádí:
Kasační stížnost lze podle § 102 s. ř. s. podat proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví; podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, které stěžovatel napadá. Usnesením napadeným kasační stížností se končilo řízení; v souladu s § 55 odst. 3 s. ř. s. proto muselo být usnesení doručeno účastníkům řízení a pouze v důsledku doručení účastníkům řízení mohlo nabýt právní moci (§ 55 odst. 5 a § 54 odst. 5 s. ř. s.). Účastníky soudního řízení ve věci byl jednak stěžovatel a jednak žalovaný jakožto právní nástupce orgánu, který vydal přezkoumávané rozhodnutí. Ze soudního spisu vyplývá, že krajský soud doručil usnesení žalovanému a advokátce JUDr. Pavlíně F., Ph.D.
Podle § 35 odst. 6 s. ř. s. může mít účastník řízení v téže věci jen jednoho zástupce: za toho je třeba považovat advokáta, kterého si žalobce pro zastupování zvolil a kterému udělil plnou moc. V daném případě byl takovým zástupcem Mgr. Zbyšek J. Ten využil při vystavování plné moci ze dne 3. 6. 2002 svého oprávnění, plynoucího z ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., dát se zastoupit jiným advokátem (tzv. substitutem). JUDr. Pavlína F., Ph.D., se tak stala zástupcem Mgr. Zbyška J.; nestala se však zástupcem žalobce, kterým byl i nadále pouze Mgr. Zbyšek J. jako žalobcem zvolený advokát. Zmocnění JUDr. Pavlíny F., Ph.D., zastupovat v řízení Mgr. Zbyška J. navíc zaniklo k témuž dni jako plná moc vystavená žalobcem Mgr. Zbyšku J. dne 15. 5. 2002, tj. k 31. 12. 2002. I kdyby substituční plná moc JUDr. Pavlíny F., Ph.D., byla ke dni doručení napadeného usnesení platná, k doručení s účinky pro žalobce by nedošlo. Má-li účastník řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci (§ 42 odst. 2 s. ř. s.): takové doručování má tytéž právní účinky, jako kdyby bylo doručováno přímo účastníku. Doručování substitutovi naproti tomu nevyvolává právní účinky, které zákon spojuje s doručováním účastníkům řízení či jejich zástupcům. Usnesení krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se končí řízení a jež bylo doručeno pouze substitutovi zvolenému zástupcem účastníka řízení, nemůže nabýt právní moci, a nelze tedy proti němu brojit kasační stížností. Bylo-li tedy usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby doručeno JUDr. Pavlíně F., Ph.D., dne 3. 3. 2003, nelze je považovat ve vztahu ke stěžovateli za doručené.
Kasační stížnost podaná před doručením rozhodnutí stěžovateli je podána předčasně a Nejvyšší správní soud takovou stížnost podle § 46 odst. 1 písm. b) a § 120 s. ř. s. odmítl.