227/2004
Doprava a profesní osvědčení
Ej 344/2003
Doprava: profesní osvědčení
k § 60 odst. 3 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů
k čl. V bodu 1 zákona č. 478/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, a kterým se mění některé další zákony
Držitelé osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel mohli požádat o výměnu dosavadního osvědčení za profesní osvědčení podle čl. V bodu 1 zákona č. 478/2001 Sb. jen za předpokladu, že takové osvědčení nepozbylo platnosti podle § 60 odst. 3 zákona č. 247/2000 Sb.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2003, čj. 5 A 137/2002-25)
Věc:
Ing. Libor V. v S. proti Ministerstvu dopravy o výměnu osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel za profesní osvědčení.Ministerstvo dopravy a spojů zamítlo dne 14. 5. 2002 žádost žalobce ze dne 19. 3. 2002 o výměnu osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel za profesní osvědčení, neboť ji shledalo opožděnou. V odůvodnění uvedlo, že žádost měla být podána nejpozději do 31. 12. 2001, neboť uplynutím tohoto dne pozbylo předchozí osvědčení platnosti.
O rozkladu rozhodl žalobou naříkaným rozhodnutím dne 27. 8. 2002 ministr dopravy a spojů tak, že jej zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
Žalobce v žalobě zejména namítal, že žádost o výměnu osvědčení podal dne 19. 3. 2002 podle části páté článku V odst. 5 zákona č. 478/2000 Sb., ve znění zákona č. 478/2001 Sb., a podle tohoto ustanovení měl na výměnu nárok. Byl držitelem platného osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel před datem 1. 1. 2001, a pokud mu žalovaný toto právo upřel, učinil tak v rozporu se zákonem, a to na základě nesprávného a zužujícího výkladu. Protože žádost o výměnu podal za účinnosti novely zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, provedené zákonem č. 478/2001 Sb., nemohla být jeho žádost zamítnuta. Dovozoval též rozpor napadeného rozhodnutí s § 46 správního řádu.
Nejvyšší správní soud žalobu zamítl coby nedůvodnou.
Z odůvodnění:
Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, v původním znění, stanovil v § 60 odst. 3, že držitel osvědčení pro učitele výcviku vydaného před účinností tohoto zákona1) (dále jen „držitel osvědčení“) je povinen nejpozději do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona sdělit ministerstvu údaje a doložit doklady vyžadované pro profesní osvědčení v § 21 tohoto zákona. Nesplní-li tuto povinnost, pozbude dosavadní osvědčení pro učitele výcviku platnosti uplynutím posledního dne lhůty stanovené pro sdělení údajů a doložení dokladů. Zákon č. 247/2000 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001 a od tohoto data byl držitel osvědčení do jednoho roku povinen osvědčit předpoklady vyžadované pro profesní osvědčení, tj. předpoklady stanovené v § 21 tohoto zákona pro výuku teorie. Z ustanovení § 60 odst. 3 zákona tedy jednoznačně vyplývá, že původní osvědčení pozbývá platnosti nedoložením stanovených dokladů v určené lhůtě. Ze spisu není zřejmé, že by žalobce tuto podmínku splnil, což ani v žalobě netvrdí.
Zákonem č. 478/2001 Sb. byl zákon č. 247/2000 Sb. změněn, nikoliv však v ustanovení § 60 odst. 3. V přechodných ustanoveních novely je skutečně v čl. V odst. 1 uvedeno, že držitelé osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel, jejichž osvědčení bylo vydáno před 1. lednem 2001, mohou požádat ministerstvo o výměnu dosavadního osvědčení za profesní osvědčení; ministerstvo vymění stávající osvědčení pro učitele za profesní osvědčení. Logicky však lze vyměnit pouze osvědčení platné, nikoliv takové, které ze zákona pozbylo platnosti. Zákon č. 247/2000 Sb. stanovil podmínky pro výuku řízení motorových vozidel, protože pro držitele stávajících osvědčení stanovil zjednodušený postup pro získání nového profesního osvědčení tak, že stanovil právo na výměnu osvědčení tomu, kdo v zákonné lhůtě doložil, že splňuje podmínky i podle nové právní úpravy.
Rozhodnutí ministerstva dopravy a spojů vycházelo z dostatečně zjištěného skutečného stavu věci a odpovídalo zákonu. Ministr v napadeném rozkladovém řízení nepochybil, když rozklad zamítl. Namítané porušení zákona ani § 46 správního řádu soud neshledal.
(oš)
1 Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.