Vydání 4/2004

Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že zákon sice neukládá k zaslání žádosti určitou formu (formu doporučeného dopisu), ale v případě, že se vyskytnou nejasnosti ohledně podání žádosti, je na odesílateli, aby podání věrohodným způsobem prokázal (např. podacím lístkem). Za zcela nedostačující se jeví důkaz prostřednictvím výpisu z knihy odeslané pošty pro jeho přílišnou obecnost neumožňující přesnější identifikaci podané zásilky. Správní orgán II. stupně poukázal i na to, že žalobkyně zmocnila JUDr. Zdeňka J. k zastupování až dne 18. 9. 2000, přičemž podání, které mělo být předáno k poštovní přepravě již dne 5. 5. 2000, mělo být učiněno prostřednictvím téhož zástupce. Odvolací orgán tedy dospěl k závěru, že žalobkyně důkazní břemeno o včasnosti předání žádosti neunesla.

Žalobkyně v žalobě uvedla, že žádost o osvobození byla sepsána zástupcem žalobkyně dne 14. 3. 2000. Při sepsání této žádosti bylo dohodnuto, že žalobkyně předloží ještě další písemnost, která bude tvořit jednu z příloh k uvedené žádosti. Žádost pak byla převzata poštou v Mladé Boleslavi a adresována Finančnímu ředitelství, Zborovská 11, Praha 5. To je doloženo výpisem z knihy odeslané pošty, opatřeným razítkem České pošty v Mladé Boleslavi 5. Žalovaný však tento důkaz kvalifikuje jako nedostačující s poukazem na jeho účelovost a přílišnou obecnost, která neumožňuje přesnější identifikaci podané zásilky s tím, že zástupce žalobkyně (odesílatel) si vzhledem ke svému právnickému vzdělání a advokátní praxi musel být vědom, že v pochybnostech musí nést důkazní břemeno. Takové hodnocení však není dle žalobkyně na místě. Ani další část odůvodnění, že žalobkyně zmocnila svého zástupce až plnou mocí ze dne 18. 9. 2000, nemůže vést žalovaného k závěru o účelovosti postupu. Původní plná moc byla totiž zaslána v prvé zásilce v příloze a vzhledem k nedohledání této zásilky byla uzavřena nová smlouva o plné moci ze dne 18. 9. 2000. Žalovaný konečně nevzal v úvahu skutečnost, že v době odeslání žádosti došlo k přesídlení Finančního ředitelství v Praze. Žalobkyně tedy nemůže souhlasit s tvrzením žalovaného, že žádost o osvobození od daně z převodu nemovitostí podala až 25. 9. 2000. Není jí známo, který právní předpis porušila, a v čem tak žalovaný shledává rozpor se zákonem.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navíc poukázal na to, že podání dle tvrzení žalobkyně mělo obsahovat nejméně sedm listů běžného kancelářského papíru o velikosti A4 a navíc plnou moc. Není tedy možné, aby takováto zásilka byla při převzetí na poštovním úřadě zpoplatněna částkou 5,40 Kč, což odpovídá maximálně zásilce o dvou listech. Podle žalovaného nelze souhlasit ani s námitkou žalobkyně, že žalovaný nevzal v úvahu, že v době odeslání podání došlo k přestěhování sídla finančního ředitelství. Je třeba konstatovat, že pracovníci finančního ředitelství se pokoušeli dohledat tuto zásilku s vynaložením veškerého úsilí, avšak bezvýsledně. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

Žaloba není důvodná; soud vycházel z následujících skutečností a úvah.

Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, promine finanční ředitelství na žádost daňového subjektu daň z převodu nemovitostí nebo daň darovací v případech odstoupení od smlouvy nebo vrácení daru pro vady, pokud k němu dojde ve lhůtě dvou let ode dne vzniku právních účinků vkladu práva do katastru nemovitostí (mimo další případy) a daňový subjekt ve lhůtě dvou let od skutečností uvedených pod písm. a) až c) [v tomto případě pod písm. a)] požádá o prominutí daně.

Předložená kopie z příslušné části podací knihy obsahuje pouze datum, podací číslo (pokud přichází v úvahu), jméno a příjmení adresáta, resp. název organizace, ulice a číslo domu, PSČ, název místa určení, výplatné a razítko poštovního úřadu. Nelze tedy (se zřetelem na to, že zásilka byla zaslána jako obyčejná, tedy bez podacího čísla) z tohoto dokladu dovodit, že finančnímu ředitelství byla zaslána sporná žádost o prominutí daně a již vůbec ne to, že byla tato žádost i příslušnému orgánu doručena (k zahájení správního řízení o této žádosti). Ze samotné skutečnosti, že došlo k přestěhování úřadu, nelze bez dalšího dovozovat, že došlo ke ztrátě této zásilky (po jejím doručení).

Pro úplnost je nutno konstatovat, že za zcela lichou nelze považovat ani námitku žalovaného, že pokud by zásilka obsahovala písemnosti, o kterých se zmiňuje žaloba, neodpovídala by tomu zjevně výše poštovního poplatku.

Závěr správních orgánů obou stupňů, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že k podání žádosti o prominutí daně z převodu nemovitosti byla dodržena lhůta, tedy odpovídá všem zjištěným rozhodným skutečnostem. Proto byla žaloba podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnuta.