38/2003
Daňové řízení a stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek
Daňové řízení: stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek
k § 7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb.
k § 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též "daňový řád")
I. Tzv. "kontrola korunou" je sice možným způsobem evidence zásob zboží, avšak i tento způsob musí být přesvědčivý a musí z něj být patrny veškeré údaje pro potřeby řádně vedeného účetnictví.
II. Pokud údaje uvedené daňovým subjektem v daňovém přiznání neodpovídají údajům v jeho účetnictví, které není vedeno v souladu s § 7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a z toho důvodu není možné daňovou povinnost stanovit jinými důkazy, přistoupí správce daně k stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek (§ 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2003, čj. 22 Ca 339/2002-34)
Věc:
Mgr. Ludmila M. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o dodatečném vyměření daně z příjmu fyzických osob.Dvěma rozhodnutími ze dne 29. 5. 2001 Finanční úřad v H. za použití pomůcek žalobkyni dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1997 a 1998. Odvolání žalobkyně proti těmto rozhodnutím dne 29. 5. 2001 žalované Finanční ředitelství v Ostravě zamítlo. Žalovaný v obou případech dospěl k závěru, že žalobkyně nedoložila řádnou evidenci zásob a dokazování nemohlo být provedeno, a to ani podle přeceňovacích protokolů ani na základě okopírovaných částí registračních pásek z pokladny, doložených v odvolacím řízení.
Žalobkyně zejména namítala, že předmětnou daň bylo možno stanovit dokazováním, a nebyly tedy vůbec splněny podmínky pro dodatečné vyměření daně za použití pomůcek ve smyslu ustanovení § 31 odst. 5 daňového řádu. Žalobkyně totiž pochybnosti o skutečnostech uvedených v daňových přiznáních k dani z příjmů fyzických osob za kontrolovaná období roku 1997 a 1998 odstranila předložením soupisů zásob v rámci provedené inventarizace, doložením účetního stavu zásob při vedení evidence metodou kontroly korunou, doložením přeceňovacích protokolů a registračních pásek.
Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobkyně se v kontrolovaných obdobích zabývala prodejem léků a dalšího zboží. Zásoby zboží žalobkyně inventarizovala soupisem s uvedením prodejních cen; celkový součet zboží na skladě vypočítávala metodou kontroly korunou, kterou popsala v interní směrnici. Obchodní přirážku pro rok 1997 stanovila ve výši 10 % a pro rok 1998 ve výši 20 %; normu ztratného stanovila ve výši 1 % z celkové hodnoty nakoupeného zboží v daném kalendářním roce. Žalobkyně dodatečně předložila výpočty stavu zásob a pohledávek za kontrolovaná zdaňovací období; přirážka ke zboží byla vypočtena za rok 1997 ve výši 9,34 % a za rok 1998 ve výši 17,59 %. Na výzvu správce daně předložila žalobkyně výpočet, na jehož základě dospěla k údajům o opravách výdajů a příjmů v letech 1997 a 1998. Ani tyto údaje však nesouhlasily s interní směrnicí žalobkyně (např. vyšší ztratné). V průběhu kontroly žalobkyně pak předložila nový propočet kontroly korunou, v němž byly např. opraveny údaje o nákupu materiálů podle peněžního deníku pro rok 1997, aniž však bylo vysvětleno, proč byl původní výpočet prováděn s odlišným údajem. V úředním záznamu ze dne 30. 4. 2001 správce daně zrekapituloval veškeré nedostatky a uvedl, z čeho vycházel při stanovení základu daně - jednak z údajů získaných v průběhu daňové kontroly od daňového subjektu a dále z informací získaných u jiných daňových subjektů provozujících lékárny. Správce daně podle tohoto úředního záznamu ponechal např. ztratné žalobkyně ve výši 1 % z nakoupeného zboží, a to přesto, že u jiných subjektů provozujících lékárnu zaznamenal ztratné ve výši 0,5 %. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně předložila čtyři rozsáhlé složky o přeceňování zboží; jednotlivé protokoly neobsahovaly žádné datum ani množství zboží, odkazovaly toliko na číslo přijaté faktury; dále předložila kopie pásek z registrační pokladny, ze kterých je vždy patrno jen datum a částka.
Krajský soud v Ostravě žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Soud se především zabýval použitím pomůcek při stanovení daňové povinnosti. V souladu s ustanovením § 31 odst. 9 daňového řádu prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém přiznání. Z ustanovení § 23 odst. 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, vyplývá, že skutečnosti týkající se výše zdanitelných příjmů prokazuje daňový subjekt svým účetnictvím. Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem (ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Žalobkyně sama uvedla, že údaje uvedené v daňových přiznáních neodpovídají skutečnosti. Z charakteru podnikání žalobkyně vyplývá, že největší důraz je nutno položit na stavy zásob zboží a jejich pohyb v průběhu zdaňovacích období. Žalobkyně nevedla evidenci zásob skladními kartami podle jednotlivých položek zásob, ale jiným způsobem - kontrolou korunou, což je sice způsob uvedený v článku VIII. odst. 3 opatření Ministerstva financí č. 281/71 702/1995, avšak i tento způsob evidence zásob musí být přesvědčivý a musí z něj být patrny veškeré požadované údaje. Žalobkyně v průběhu daňové kontroly předkládala rozdílné výpočty kontroly korunou; odlišnosti však nebyla schopna zcela vysvětlit a její výpočty neodpovídaly její vlastní interní směrnici. Přeceňovací protokoly, které žalobkyně předložila v odvolacím řízení, byly zcela neprůkazné a založit dokazování pouze na registračních páskách z pokladny, bez vazby na ucelenou a přehlednou evidenci stavu zásob, není podle názoru krajského soudu možné. Žalobkyně porušila také ustanovení § 25 odst. 1 písm. c) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb., když nakoupené zásoby neocenila pořizovacími cenami, nýbrž cenami prodejními. Lze tedy shrnout, že údaje uvedené v daňových přiznáních žalobkyně neodpovídaly údajům v jejím účetnictví, které nebylo vedeno v souladu s ustanovením § 7 zákona o účetnictví, a proto správce daně postupoval v souladu s právními předpisy, když stanovil základ daně a daň za použití pomůcek.
Ze správního spisu také vyplývá, že správce daně v souladu s ustanovením § 46 odst. 3 daňového řádu přihlédl k okolnostem, z nichž pro žalobkyni vyplývaly výhody (např. ponechání výše ztratného 1 %). K žalobnímu bodu, v němž žalobkyně namítla, že ze zprávy o kontrole ani ze sdělení rozdílu není zřejmé, podle jakých pomůcek byla daň stanovena, je nutno poukázat na ustanovení § 46 odst. 2 daňového řádu, podle něhož musí být druh pomůcek patrný z vyměřovacího spisu (a tak tomu v daném případě bylo), nikoliv ze zprávy o kontrole či ze sdělení rozdílu.
Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
(vor)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.