Vydání 3/2004

Číslo: 3/2004 · Ročník: II

143/2004

Daňové řízení a předběžná povaha zajišťovacího příkazu

Daňové řízení: předběžná povaha zajišťovacího příkazu
k § 71 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění zákona č. 255/1994 Sb., (v textu též "daňový řád")
Zajišťovací příkaz podle § 71 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím předběžné povahy, neboť jde o dočasný prostředek k zajištění účelu daňového řízení.
(Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2003, čj. 28 Ca 218/2001-55)
Věc:
Veřejná obchodní společnost H. v P. proti Finančnímu ředitelství v Praze o zajišťovací příkaz.
Finanční ředitelství v Praze zamítlo svým rozhodnutím ze dne 19. 3. 2001 žalobcovo odvolání proti zajišťovacímu příkazu Finančního úřadu v Dobříši, kterým bylo žalobci podle § 71 daňového řádu uloženo zajistit do tří dnů od doručení zajišťovacího příkazu úhradu na dosud nestanovenou daň z přidané hodnoty za srpen, září a říjen roku 1996 v době její splatnosti a vymahatelnosti složením částky 6 282 002 Kč na účet správce daně. Žalovaný ve svém zamítavém rozhodnutí o žalobcově odvolání konstatoval, že v daném případě byly splněny zákonem stanovené podmínky pro vydání zajišťovacího příkazu; poukázal přitom na obsah podaného odvolání, v němž žalobce obavu správce daně potvrdil, když uvedl, že společnost již nepodniká.
Žalobce podal dne 30. 5. 2001 k Městskému soudu v Praze žalobu na přezkoumání rozhodnutí žalovaného podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002. Namítl především, že v daném případě nelze daň vůbec doměřit, a proto zajišťovací příkaz žalobce neúměrně zatěžuje v rozporu s ustanovením § 2 odst. 2 daňového řádu, neboť se na něj hledí jako na daňový závazek se všemi důsledky podle § 57 a násl. daňového řádu. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nelze ze soudního přezkoumání vyloučit rozhodnutí týkající se základních práv a svobod. Správní orgán podle žalobce porušil ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Zákony a Ústava orgánům státní moci ukládají povinnost jednat v souladu se zákonnými předpisy, a to tak, aby žalobce jako účastník daňového řízení nebyl zkrácen na svých základních právech a svobodách (§ 2 odst. 1 daňového řádu). Rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně však byla vydána v rozporu s daňovým řádem, neboť pro jejich vydání nebyly splněny zákonné podmínky; rozhodnutí navíc neobsahují zákonné náležitosti dle § 32 daňového řádu, a jsou proto neplatná. Žalobce je toho názoru, že soud je v rámci soudního přezkumu povinen přihlížet k neplatnosti přezkoumávaného rozhodnutí či k zákonnému podkladu pro vydání takového rozhodnutí. Až následně může zkoumat, zda jde o rozhodnutí předběžné povahy, které je podle § 248 odst. 1 písm. e) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, vyloučeno ze soudního přezkumu.
Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhnul, aby soud žalobu zamítl, pokud ovšem řízení nezastaví podle § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy.
Městský soud v Praze o žalobě nerozhodnul do 31. 12. 2002; dokončil proto řízení podle § 65 a násl. s. ř. s. a žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Z odůvodnění:
Podle § 71 daňového řádu platí, že je-li odůvodněná obava, že úhrada nesplatné nebo dosud nestanovené daně bude v době jejich splatnosti a vymahatelnosti nedobytná nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, může správce daně s uvedením důvodů, pro něž pokládá vybrání za ohrožené, vydat zajišťovací příkaz. V zajišťovacím příkaze uloží daňovému subjektu, aby nejdéle do tří dnů v příkaze uvedenou částku daně zajistil ve prospěch správce daně, a to způsobem v příkaze uvedeným, zejména složením jistoty na jeho účet nebo do určené depozitní úschovy (odst. l). Složí-li daňový subjekt dostatečnou jistotu, jiné zajištění se neprovede a již provedené zajišťovací úkony správce daně zruší (odst. 2).
Z uvedené právní úpravy zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň je zřejmé, že smyslem rozhodnutí vydaného podle § 71 daňového řádu je ještě před vydáním rozhodnutí ve věci samé (tj. meritorního rozhodnutí o daňové povinnosti) zajistit ve prospěch správce daně finanční částku uvedenou v zajišťovacím příkaze k provedení budoucího konečného rozhodnutí. Zajišťovací příkaz není rozhodnutím o daňové povinnosti: je pouze prostředkem, který má v odůvodněných případech poskytnout záruku, že daňový poplatník svou povinnost uhradit daň splní. Zajišťovací příkaz tedy má nutně vztah pouze ke splnění daňových povinností vyplývajících ze zákona nebo uložených rozhodnutím finančního úřadu. V uvedeném smyslu je rozhodnutí podle § 71 daňového řádu rozhodnutím předběžné povahy, neboť jde o dočasný prostředek k zajištění účelu daňového řízení.
Rovněž žalobce v žalobě uvedl, že zajišťovací příkaz sice postihuje daňový subjekt na dispozici s jeho majetkem, avšak děje se tak pouze dočasně, do doby, než bude daň splatná nebo než bude daň stanovena. I žalobce je tak toho názoru, že zajišťovací příkaz je svou povahou rozhodnutím pouze předběžným, jež nijak nepředurčuje definitivní rozhodnutí o stanovení daně, a tím o právech a povinnostech daňového subjektu. K argumentaci žalobce je předně třeba poukázat na to, že napadené rozhodnutí (zajišťovací příkaz) se netýká základních práv a svobod žalobce (nejde o rozhodnutí o dani - čl. 11 odst. 5 Listiny). Ustanovení § 2 odst. l daňového řádu, na které žalobce v žalobě odkazuje, ukládá daňovým orgánům dbát na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů, a nehovoří tedy o "základních právech a svobodách účastníků daňového řízení", jak se uvádí v podané žalobě. Žalobce ostatně ani neupřesňuje, kterého ze základních práv a svobod se žalobou napadené rozhodnutí podle jeho názoru týká. Zákonem stanovená výluka ze soudního přezkumu v případě napadeného rozhodnutí není dle mínění soudu v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Skutečnost, že zákon vylučuje přezkoumání rozhodnutí správního orgánu soudem, znamená, že soudu nenáleží rozhodnutí přezkoumat. Soud tedy v případě rozhodnutí vyloučeného ze soudního přezkumu nezjišťuje, zda pro jeho vydání byly splněny zákonem stanovené podmínky ani zda rozhodnutí obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti.
Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je ze soudního přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 70 písm. b) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy. Protože žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy, soud žalobu odmítl.
(lov)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.