Vydání 7/2005

Finanční úřad v Rožnově pod Radhoštěm doměřil žalobci platebním výměrem ze dne 17. 1. 2001 za zdaňovací období roku 1998 daň z příjmů právnických osob ve výši 1 270 850 Kč. Vyšel přitom ze závěrů daňové kontroly, v rámci níž zjistil, že žalobce v průběhu roku 1998 na vrub daňových nákladů zúčtovaných na účtu 501 zahrnul spotřebu kulatiny a dřevní hmoty ve výši 3 631 197 Kč; částka byla zaúčtována na základě faktur vystavených panem Štefanem L. Žalobce však uskutečnění předmětných dodávek neprokázal.

Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 10. 1. 2002 odvolání zamítlo. Žalobce neprokázal od koho, za jakou skutečnou pořizovací cenu a jakým způsobem dřevní hmotu nabyl. Faktury vystavené panem Štefanem L. (dodavatelem) neosvědčil žalovaný jako důkaz o tom, že výše jmenovaný mohl být skutečným dodavatelem; bylo nepochybně zjištěno, že dodavatel ve svém tvrzení lhal, když uvedl, že dřevo nakupoval výhradně od pana Marka V. Ten se dřevem nikdy neobchodoval; ve výpovědi mimo jiné uvedl, že mu byl odcizen občanský průkaz, a rovněž bylo prokázáno, že na jeho jméno byl upraven živnostenský list i osvědčení o registraci, původně vystavené na jinou osobu, a to na pana Milana Ž., který nyní nepobývá v České republice. Dodávky dřeva tedy neproběhly tak, jak byly formálně deklarovány na fakturách; tyto faktury a veškeré související účetní doklady založené v účetnictví žalobce neprokazují skutečný průběh předmětných dodávek. Pokud žalobce na základě takových dokladů účtoval, nelze na takové účetnictví pohlížet jako na správné a průkazné, a proto nelze uznat ani deklarovaný výdaj jako výdaj daňově uznatelný. Na základě svědecké výpovědi pana Marka V. a dále s odkazem na nepravdivou výpověď pana Štefana L. o původu dřeva učinil žalovaný závěr, že ve smyslu § 31 odst. 8 daňového řádu prokázal existenci skutečností vyvracejících žalobcem předložené důkazy; naopak žalobce dle § 31 odst. 9 cit. zákona důkazní břemeno neunesl.

Krajský soud v Brně rozhodnutí finančního ředitelství zrušil rozsudkem ze dne 13. 4. 2004 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud nepovažoval závěr žalovaného učiněný ohledně provedeného dokazování za dostatečně odůvodněný; v této souvislosti uvedl, že svědek, z jehož výpovědi odvolací orgán vycházel, se mohl vyjádřit jen ke vztahu mezi ním a panem Štefanem L.; v žádném případě nemohl potvrdit, zda byla dřevní hmota žalobci dodána. Označená svědecká výpověď proto nemohla být skutečností vyvracející věrohodnost důkazních prostředků. Soud konstatoval, že za těchto okolností není zřejmé, že žalobce neunesl důkazní břemeno, a proto rozhodnutí pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil.

Žalovaný (stěžovatel) napadl rozhodnutí krajského soudu kasační stížností, v níž poukazoval na to, že soud zpochybnil závěr správce daně, že žalobce neprokázal od koho, za jakou skutečnou pořizovací cenu a jakým způsobem surovinu nabyl, tím, že předložené důkazy označil za neprůkazné. Závěr, který stěžovatel učinil – že pan Štefan L. nebyl dodavatelem dřevní hmoty – se podle soudu opírá pouze o výpověď pana Marka V., který popřel dodání dřeva jak pro pana Štefana L., tak přímo pro žalobce. Takový závěr dle soudu není dostatečně odůvodněn, neboť pan Marek V. se mohl vyjádřit pouze ke vztahu mezi ním a panem Štefanem L., nemohl však potvrdit, zda pan Štefan L. dřevo žalobci předal či nikoliv; svědecká výpověď pana Marka V. tedy nemůže být onou skutečností vyvracející věrohodnost důkazních prostředků. Stěžovatel namítal, že soud vyčlenil z odůvodnění jeho rozhodnutí pouze část; pominul další stěžovatelem uvedené důkazy, z nichž vyplývá, že pan Štefan L. lhal, když do protokolu ze dne 26. 7. 2000 uvedl, že dřevní hmotu získal od pana Marka V.; nebyl přitom schopen vysvětlit, od koho jiného dřevo nabyl. Důkazní prostředky vztahující se k osobě pana Štefana L. byly v důkazním řízení vedeném v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a principy obecné logiky zpochybněny, a nebylo je proto možno osvědčit jako důkaz prokazující oprávněnost využití § 24 zákona o daních z příjmů. V žalobou napadeném rozhodnutí stěžovatel odůvodnil dostatečně svůj postup tím, že prokázal, že pan Štefan L. dřevní hmotu prokazatelně nevlastnil, nezprostředkovával její prodej, a tudíž ji nemohl žádným způsobem dodat. Žalobce neprokázal od koho, za jakou cenu a jakým způsobem zboží legálně nabyl s tím, že zaúčtování předmětného nákladu bylo provedeno na základě neprůkazných dokladů, které neosvědčovaly pravdivost toho, co na nich bylo uvedeno. Stěžovatel považuje za jednoznačné, že skutková zjištění doložená a vyhodnocená z provedených důkazů byla v daném případě zcela dostačující, a stejně tak byla dostačujícím způsobem v napadeném rozhodnutí vyjádřena. Z rozhodnutí je zcela zřejmé, že žalobce neunesl důkazní břemeno.

Žalobce v písemném vyjádření ke kasační stížnosti nesouhlasil s námitkami stěžovatele, neboť svědecká výpověď pana Marka V. nemůže v žádném případě vyvracet dodávky dřevní hmoty od pana Štefana L. Pan Marek V. nemůže prokazovat, že výše jmenovaný nebyl dodavatelem dřevní hmoty pro žalobce, neboť nebyl účastníkem tohoto právního vztahu; taktéž neuvádí, že byl přítomen při jakýchkoli jednáních mezi žalobcem a panem Štefanem L. Nelze souhlasit s tvrzením stěžovatele, že pan Štefan L. nevlastnil a nezprostředkoval dodávky dřeva, neboť skutečnost jeho dodání žalobce prokázal předložením řádných účetních dokladů; naopak stěžovatel žádným relevantním důkazem neprokázal, že pan Štefan L. nemohl dodat dřevní hmotu; dle žalobce se jedná pouze o subjektivní názor stěžovatele, který se zcela vymyká zásadě volného hodnocení důkazů, neboť stěžovatel nehodnotil všechny důkazy samostatně a ve vzájemných souvislostech.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.