Vydání 1/2003

Číslo: 1/2003 · Ročník: I

39/2003

Daňové řízení a dokazování

Daňové řízení: dokazování
k § 31 odst. 2 a 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též "daňový řád")
Rozhoduje-li správní orgán v neprospěch daňového subjektu, protože daňový subjekt neprokázal své tvrzení (z důvodů neunesení důkazního břemene podle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), pak takový závěr předpokládá, že správní orgán řádně a úplně provedl navržené důkazy. Důkaz, který daňový subjekt k prokázání svého tvrzení označil, není třeba provést tehdy, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nemohou být rozhodné skutečnosti prokázány. Správní orgán nemůže provedení důkazu odmítnout s tím, že od něho nelze očekávat potvrzení pravdivosti tvrzené skutečnosti (např. nevyslechnutí navržených svědků s poukazem na ekonomickou či personální propojenost s daňovým subjektem), neboť správní orgán nemůže předem hodnotit pravdivost a věrohodnost důkazů, aniž by je vůbec provedl.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2003, čj. 22 Ca 421/2002-35)
Věc:
Obchodní společnost O., s. r. o., proti Finančnímu ředitelství v Ostravě, o dodatečném vyměření daně z příjmů právnických osob.
Finanční úřad v Karviné doměřil žalobci dne 14. 6. 2001 dvěma dodatečnými platebními výměry daň z příjmů právnických osob za rok 1998 a za rok 1999. O odvoláních proti nim rozhodlo žalované Finanční ředitelství v Ostravě tak, že je zamítlo.
Žalobce obě rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě, v níž především oponoval závěru žalovaného, že neprokázal provedení služeb vyfakturovaných na základě dohody ze dne 3. 8. 1998 společností V. K. V. Žalobce namítal, že na výzvu správce daně předložil listinné důkazy, a to zápisy z porad, ze kterých vyplývá podíl společnosti V. K. V. na obchodním vedení žalobce. Žalovaný dále měl k objasnění obchodních vztahů mezi společností V. K. V. a žalobcem vyslechnout svědky Ing. Petra Č., Ing. Annu V., Ing. Marii M., Jiřího L. a Jitku N. Žalovaný to však neučinil, čímž porušil § 31 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný dále porušil § 2 odst. 1 a 3 a § 31 odst. 1 až 4 téhož zákona, protože nemohl provedení těchto důkazních prostředků odmítnout jen z toho důvodu, že označené osoby jsou osobami ekonomicky a personálně spojenými. Pravdivost nebo věrohodnost výpovědí uvedených osob žalovaný nemohl hodnotit předem, aniž by je vůbec vyslechl.
Ze spisu vyplynulo, že žalobce byl dne 11. 9. 2000 správcem daně vyzván, aby prokázal oprávněnost zahrnutí částek uvedených ve výzvě do nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů v roce 1998. Tyto částky byly vyfakturovány na základě dohody ze dne 3. 8. 1998, kterou uzavřeli tehdejší společníci žalobce, Jiří L. a V. K. V., a jež mimo jiné obsahovala ujednání o tom, že "za metodické vedení firmy a poradenskou činnost související s provozem žalobce náleží společnosti V. K. V. měsíční odměna, jejíž výše bude závislá na množství vykonané práce a výkonu firmy s tím, že za služby již nahromaděné za období leden 1998 až květen 1998 byla dlužná částka 606 254 Kč snížena o 150 000 Kč na částku 456 250 Kč".
Žalobce byl rovněž vyzván, aby doložil způsob výpočtu odměny, prokázal, v čem spočívalo metodické vedení firmy a jaká poradenská činnost mu byla poskytnuta, a vysvětlil, o jakou dlužnou částku 456 250 Kč se jedná. Žalobce reagoval na výzvu vyjádřením ze dne 11. 10. 2000, ke kterému přiložil originál dohody ze dne 3. 8. 1998 a zápisy z porad, které měly prokazovat poradenskou činnost a metodické vedení společnosti V. K. V. Při ústním jednání dne 12. 12. 2000 správce daně zejména konstatoval, že z předložených zápisů z porad nevyplývá oprávněnost zahrnutí odměn společnosti V. K. V. do nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů, neboť zápisy z porad nevystihují podíl společnosti V. K. V. na metodickém vedení ani na poskytnutí poradenské činnosti, a proto žalobce vyzval, aby doložil ještě jiné důkazní prostředky. Žalobce se k tomu vyjádřil písemně dne 23. 1. 2001, avšak další důkazní prostředky nenavrhl.
Při ústním jednání dne 22. 3. 2001 žalobce na dotaz správce daně uvedl, že za společnost V. K. V. podepsala dohodu ze dne 3. 8. 1998 jednatelka společnosti Jitka N. Z místního šetření provedeného na základě dožádání u společnosti V. K. V. vyplynulo, že předmětné faktury má společnost V. K. V. zahrnuty ve svém účetnictví do výnosů. Jako příloha k odpovědi na dožádání byla připojena fotokopie dohody ze dne 3. 8. 1998, kterou předložila společnost V. K. V. Z obou vyhotovení dohody ze dne 3. 8. 1998, z nichž jedno předložil žalobce a druhé společnost V. K. V., je zřejmý rozpor v ujednání o výši odměny. Při ústním jednání dne 31. 5. 2001 správce daně vyzval žalobce po předložení vyhotovení dohody ze dne 3. 8. 1998 získaného od společnosti V. K. V., aby se vyjádřil k tomuto rozporu. Žalobce k rozporu uvedl, že v případě dohody zajištěné na základě dožádání se jedná o její pracovní verzi. Další dokazování již správce daně neprováděl a dne 11. 6. 2001 sepsal zprávu o daňové kontrole, v níž se mimo jiné konstatuje, že předložené zápisy z porad neprokazují, že by se společnost V. K. V. podílela na metodickém vedení firmy a na poradenské činnosti, neboť "tyto materiály představují měsíční zpracování výsledku hospodaření firmy a jsou jen konstatováním, v jakém rozsahu byly zakázky plněny, byla vyhodnocována výroba a byly stanoveny další úkoly, nevyplývá však z nich, kdo a jak konkrétně tyto úkoly zabezpečoval".
Správce daně dospěl k závěru, že žalobce nepředložil žádné konkrétní důkazy, které by prokazovaly, že se společnost V. K. V. podílela na vedení firmy, přičemž popsal shora uvedený rozpor ve dvou vyhotoveních dohody ze dne 3. 8. 1998, který správce daně utvrdil ve stanovisku, že metodické vedení firmy a poradenská činnost nebyly ve skutečnosti provedeny. Zpráva o daňové kontrole byla s žalobcem projednána dne 12. 6. 2001, přičemž žalobce se k zjištěným skutečnostem nevyjádřil ani nenavrhl jejich doplnění. Na základě zprávy o daňové kontrole pak správce daně dne 14. 6. 2001 dodatečně vyměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za rok 1998 a za rok 1999 shora uvedenými dodatečnými platebními výměry. Žalobce podal proti oběma dodatečným platebním výměrům odvolání, v němž navrhl doplnění dokazování k prokázání skutečnosti, že společnost V. K. V. se podílela na metodickém vedení firmy a poskytovala žalobci poradenskou činnost, listinnými důkazy (zápisem z jednání s D. P. ze dne 15. 5. 1998, zápisem z porady ze dne 8. 12. 1997, zápisem z jednání se společností D. ze dne 20. 1. 1998 a doklady o zajištění prezentace žalobce v odborném mezinárodním časopise prostřednictvím společnosti V. K. V.) a dále vyjádřením, popř. svědeckými výpověďmi svědků Ing. Petra Č. (zástupce D. P. při jednáních s žalobcem za účasti společnosti V. K. V.), Ing. Anny V. (zástupce společnosti D. při jednáních se společností V. K. V. ve prospěch žalobce), Jiřího L. (jednatele a společníka žalobce, který se měl vyjádřit k obsahu porad se společností V. K. V.), Jitky N. (jednatelky společnosti V. K. V., která se měla rovněž vyjádřit k obsahu předmětných porad) a Ing. Marie M. (společnice žalobce, která se měla vyjádřit k obsahu činnosti společnosti V. K. V. pro žalobce). V případě prvních dvou navrhovaných svědků žalobce předložil k odvolání písemné prohlášení svědků, ze kterých vyplývalo, že společnost V. K. V. vedla s D. P. a společností D. obchodní jednání ve prospěch žalobce. Žalovaný v rámci odvolání další dokazování neprováděl a napadenými rozhodnutími ze dne 23. 7. 2002 odvolání žalobce zamítl.
Ohledně důkazních prostředků navržených v odvolání dospěl žalovaný k závěru, že neprokazují, že ve prospěch žalobce byla vykonávána činnost jiným subjektem v rámci obchodně závazkového vztahu. Prohlášení Ing. Petra Č. a Ing. Anny V. potvrzují pouze, že nějaká jednání se uskutečnila. Návrh na provedení výslechů těchto osob žalovaný odmítl, neboť v prohlášeních shodně uvedli, že si na další podrobnosti nevzpomínají, a jejich výslech by tak nepřinesl nic nového. V případě výpovědi pana Jiřího L., paní Jitky N. a Ing. Marie M. by šlo o výpovědi zástupce žalobce, resp. společníka žalobce, a nikoliv o výpovědi na věci nezainteresovaných osob.
Krajský soud v Ostravě napadená rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Správce daně podle § 31 odst. 2 daňového řádu dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není při tom vázán jen návrhy daňových subjektů. Důkazy či jejich doplnění má právo navrhovat i daňový subjekt. V každém případě má však daňový subjekt právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě o daňové kontrole, ke způsobu jeho zjištění a případně navrhovat jeho doplnění [ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu]. Právo daňového subjektu navrhovat důkazy a jejich doplnění není omezeno pouze na řízení před správním orgánem I. stupně.
Pro odvolací řízení podle § 48 a násl. daňového řádu není pro daňový subjekt stanoveno žádné omezení, pokud se týče uvádění nových skutečností a nových důkazů, jak je tomu např. s účinností od 1. 1. 2001 v občanském soudním řízení. V jakémkoliv právním procesu, v němž je nutno provádět dokazování o určité skutečnosti (včetně daňového řízení), lze takové dokazování provádět s větší či menší mírou pečlivosti a do větších či menších podrobností. Avšak i to nejpodrobnější dokazování vždy může být napadeno výtkou, že tu mohly být provedeny ještě důkazy další, které zjištěnou skutečnost vyvracejí nebo alespoň oslabují či znevažují. Aby však vůbec ve věci mohlo být rozhodnuto, musí být každé dokazování v jistém okamžiku ukončeno, další případné návrhy odmítnuty a výsledky dokazování zhodnoceny.
Obecně platí, že správní orgán nemusí z navrhovaných důkazů provést ty důkazy, jimiž mají být prokázány skutečnosti, které jsou pro posouzení projednávané věci nerozhodné a právně nevýznamné. Na druhou stranu, rozhoduje-li správní orgán v neprospěch daňového subjektu, protože daňový subjekt neprokázal své tvrzení (z důvodů neunesení důkazního břemene podle ustanovení § 31 odst. 9 daňového řádu), pak takový závěr předpokládá, že správní orgán řádně a úplně provedl navržené důkazy. Důkaz, který daňový subjekt k prokázání svého tvrzení označil, není třeba provést zásadně jen tehdy, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nemohou být rozhodné skutečnosti prokázány. Správní orgán rovněž nemůže provedení důkazů odmítnout s odůvodněním, že od důkazu nelze očekávat, že by potvrdil pravdivost tvrzené skutečnosti, např. u navržených svědků s poukazem na ekonomickou či personální propojenost s daňovým subjektem, neboť správní orgán nemůže předem hodnotit pravdivost a věrohodnost důkazů, aniž by vůbec tyto důkazy provedl.
Shora uvedené zásady při provádění dokazování před správním orgánem jsou praktickým vyjádřením ustavně zaručeného práva na zajištění nestranného a spravedlivého procesu vyplývajícího z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V daném případě se sice žalobce při projednání zprávy o daňové kontrole (§ 16 odst. 8 daňového řádu) ke zjištěným skutečnostem nevyjádřil ani nenavrhl jejich doplnění, ovšem v odvolání označil zcela konkrétní důkazní prostředky, jimiž měly být prokazovány skutečnosti, které jsou podle názoru soudu pro posouzení projednávaných věcí rozhodné a právně významné, neboť se týkaly objasnění obsahu vzájemných obchodních vztahů mezi žalobcem a společností V. K. V. Žalovaný však zcela nesprávně předem hodnotil výpovědi žalobcem navržených osob, aniž tyto důkazy provedl, a to s poukazem na personální a majetkovou provázanost pana L., paní N. a Ing. M. s žalobcem a dále s poukazem na skutečnost, že z písemných prohlášení Ing. Č. a Ing. V. vyplývá, že si již nepamatují na bližší okolnosti obchodních jednání. Žalovaný přitom rozhodl v neprospěch žalobce proto, že žalobce neprokázal své tvrzení o provedení vyfakturovaných služeb; takový závěr - jak již bylo uvedeno - však předpokládá, že správní orgán řádně a úplně provedl navržené důkazy, jejichž prostřednictvím mohou být rozhodné skutečnosti prokázány. Závěr žalovaného, že žalobce neunesl podle § 31 odst. 9 daňového řádu důkazní břemeno, bez provedení výslechu svědků Ing. Petra Č., Ing. Anny V., Jiřího L., Jitky N. a Ing. Marie M., případně bez provedení dalších důkazů, které by mohly objasnit obchodní vztahy žalobce se společností V. K. V., tak byl podle názoru soudu učiněn jednoznačně v rozporu s § 31 odst. 2 daňového řádu.
(ube)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.