Ejk 1/2006
Daňové řízení: daňová kontrola. Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem
k § 16 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též "daňový řád", "d. ř.")
k § 82, § 84 odst. 1 a § 85 soudního řádu správního
Lhůta pro podání žaloby dle § 82 s. ř. s. na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nezákonné daňové kontrole počíná v souladu s § 84 odst. 1 a § 85 s. ř. s. běžet od okamžiku, kdy se daňový subjekt dozvěděl o vyřízení prvně uplatněné námitky podané dle § 16 odst. 4 písm. d) (§ 16 odst. 6) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, popřípadě od okamžiku marného uplynutí této lhůty.
(Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 22. 11. 2005, čj. 59 Ca 64/2005-36)
Prejudikatura:
č. 735/2006 Sb. NSS.
Věc:
Společnost s ručením omezeným L. proti Finančnímu úřadu v Liberci o ochranu před nezákonným zásahem.
Finanční úřad v Mimoni u žalobce dne 28. 6. 2004 zahájil daňovou kontrolu, mj. daně z příjmů právnických osob za rok 1999. Tento finanční úřad byl místně příslušným správcem daně na základě rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1. 4. 2004, kterým byla delegována místní příslušnost ke správě daně u žalobce na tento finanční úřad s účinností od 1. 6. 2004. Dne 9. 7. 2004 žalobce podal proti postupu pracovníků Finančního úřadu v Mimoni námitky dle § 16 odst. 4 písm. d) daňového řádu. Namítal, že ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 1999 uplynula lhůta k vyměření daně z příjmů právnických osob dle § 47 daňového řádu, a netrvají tak jeho povinnosti dle § 40 odst. 15 d. ř.; současně oznámil změnu sídla s účinností od 29. 6. 2004. Finanční úřad rozhodnutím ze dne 29. 7. 2004 jeho námitkám nevyhověl. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 11. 8. 2004, daňovému poradci žalobce dne 12. 7. 2004.
Dne 17. 6. 2005 podal žalobce u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Podle žalobního tvrzení spočíval zásah v nezákonně prováděné daňové kontrole Finančního úřadu v Liberci (který se stal správcem daně v důsledku změny místní příslušnosti a v daňové kontrole pokračoval). Nezákonnost daňové kontroly žalobce spatřoval v tom, že za uvedené zdaňovací období již uplynula prekluzívní lhůta dle § 47 odst. 1 d. ř., neboť podání dodatečného daňového přiznání není úkonem ve smyslu § 47 odst. 2 d. ř. prodlužujícím stanovenou lhůtu k vyměření daně.
Dále žalobce tvrdil, že proti provádění daňové kontroly se bránil podáním námitek u Finančního úřadu v Mimoni, který tyto námitky zamítl rozhodnutím ze dne 29. 7. 2004. Tutéž námitku nezákonného provádění daňové kontroly pak žalobce uplatnil u Finančního úřadu v Liberci, který námitce rovněž nevyhověl. Dle žalobce je nezákonným prováděním daňové kontroly zasahováno do jeho práv dle § 2 odst. 1, odst. 2 a § 40 odst. 15 daňového řádu a práv zaručených v čl. 2 odst. 2, odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce navrhl, aby soud žalovanému uložil ukončení vedení kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1999.
Dalším podáním žalobce doplnil žalobu a ve své argumentaci odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 144/2004 ze dne 31. 8. 2005,*) ve kterém soud dospěl k závěru, že provádění daňové kontroly může být za určitých okolností nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s. Takovou nezákonnou kontrolou je např. kontrola prováděná v době, kdy již uplynula lhůta k vyměření daně s tím, že jiným prostředkem ochrany ve smyslu § 85 s. ř. s. je třeba v případě daňové kontroly rozumět námitky proti postupu pracovníka správce daně podle § 16 odst. 4 písm. d) d. ř.
Krajský soud žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Soud se, vycházeje z argumentace rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 144/2004 ze dne 31. 8. 2005, jež je nutno považovat jako přelomové ve vztahu k ochraně před prováděním daňové kontroly, s žalobcem ztotožňuje potud, že daňová kontrola může být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Ochrany ve správním soudnictvím se však lze domáhat s odkazem na § 5 s. ř. s. a § 85 s. ř. s. pouze tehdy "
... kdy žalobce bezvýsledně vyčerpal právní prostředek stanovený podle zákona k jeho ochraně (§ 85 s. ř. s.). Tímto právním prostředkem jsou námitky podle § 16 odst. 4 písm. d) daňového řádu
" (dle cit. usnesení NSS).
Ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v nezákonné daňové kontrole se však lze domáhat pouze v zákonem stanovené lhůtě, soudní řád správní stanoví subjektivní a objektivní lhůtu k podání takové žaloby. V souladu s § 84 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Subjektivní dvouměsíční lhůta pro podání žaloby "...
počíná běžet od okamžiku, kdy se daňový subjekt dozvěděl o vyřízení námitek (§ 16 odst. 6 daňového řádu)
" (dle cit. usnesení NSS). Pokud je žaloba podána opožděně, soud žalobu usnesením odmítne v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Právě doručení shora uvedeného rozhodnutí Finančního úřadu v Mimoni daňovému zástupci žalobce dne 12. 8. 2004 je skutečností určující počátek běhu subjektivní lhůty dle § 84 odst. 1 s. ř. s. k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v provádění daňové kontroly. Tato subjektivní lhůta marně uplynula dne 12. 9. 2004. Žaloba podaná u soudu až dne 17. 6. 2005 byla podána opožděně. Soud proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. usnesením odmítl.
Na závěru o opožděnosti žaloby nic nemění ani skutečnost, že v průběhu provádění daňové kontroly došlo ke změně místní příslušnosti správce daně a tutéž námitku o nezákonnosti provádění daňové kontroly žalobce opakovaně uplatnil u Finančního úřadu v Liberci jako nově místně příslušného správce daně, který námitce rovněž nevyhověl. Dle názoru soudu nemůže být počátek běhu dvouměsíční lhůty k podání žaloby dle § 84 odst. 1 s. ř. s. posunován opakovaným vznášením námitek dle § 16 odst. 4 písm. d) daňového řádu.