Vydání 7/2013

(...) [20] Při posouzení právní otázky vyšel Nejvyšší správní soud z právní úpravy účinné v době vydání posledního rozhodnutí správním orgánem (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Podle § 53 vyhlášky platí, že:

[21] Podle § 55 odst. 1 vyhlášky platí, že:

[22] Na stěžovatelku se nemohl vztahovat § 52 vyhlášky, neboť jí dovážené zboží není uvedeno v příloze č. 2 vyhlášky a stěžovatelka není zařízením uvedeným ve sloupci 3 přílohy č. 2 vyhlášky. Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval tím, zda stěžovatelka splnila podmínky § 53 a násl. vyhlášky.

[23] Aby bylo zboží dovezené stěžovatelkou osvobozeno od cla a současně i daně z přidané hodnoty (§ 43 odst. 6 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty) dle § 53 vyhlášky, musela by kumulativně splnit tyto podmínky:

1. Dovezené zboží je vědeckým nástrojem nebo přístrojem v souladu s definicí obsaženou v § 55 vyhlášky, zejména je způsobilé k vědecké činnosti a technické parametry tohoto umožňují dosahování vysoce hodnotných výkonů běžně požadované pro průmyslové nebo obchodní využití.

2. Zboží je dováženo pro neobchodní účely a nepoužíváno (po dovezení) k dosažení zisku.

3. Deklarantem a příjemcem tohoto zboží je veřejné, veřejně prospěšné nebo soukromé zařízení, jehož je vzdělávání nebo vědecký výzkum.

4. Zařízení nebo instituce, jimž je zboží určeno, písemně sdělily informace dle § 55 odst. 2 vyhlášky.

[24] Zboží by dle § 53 vyhlášky osvobozeno nebylo již v případě, že by nebyla splněna jen jedna z těchto podmínek. Stěžovatelka však neprokázala splnění žádné z výše uvedených podmínek. Proto i v případě, že by soud uznal např. námitku stěžovatelky, že její hlavní činností je vzdělávání nebo vědecký výzkum, nárok na osvobození od cla by neměla pro nesplnění zbývajících podmínek.

[25] Dovezená indukční kelímková pec slouží k tavení materiálů v důsledku využití tepelné energie. Jedná se o zařízení středních rozměrů, hmotnosti, výkonu i rozsahu frekvence (viz s. 19 manuálu), které je často využíváno v metalurgickém, slévárenském i elektrotechnickém průmyslu. Laboratorní pece jsou oproti tomu zpravidla malých rozměrů a využívají vysokých frekvencí. Ve Smlouvě o dodání zařízení pro vědecké účely ze dne 8. 3. 2004, příloze č. 1, je zařízení popsáno jako "". Dle protokolu o podaném vysvětlení ze dne 23. 6. 2005 vypověděl jednatel stěžovatelky, že zařízení slouží "". Dle protokolu o podaném vysvětlení ze dne 15. 8. 2005 však jednatel stěžovatelky vypověděl, že "ž", zařízení taví a zároveň ochlazuje, fyzikální veličiny neměří, . Toto zařízení tak nebylo výlučně nebo hlavně způsobilé k vědecké činnosti a první podmínka pro osvobození od cla nebyla splněna. Přestože by nesplnění této podmínky dostačovalo k nepřiznání osvobození, pro odstranění pochybností se bude Nejvyšší správní soud dále zabývat i zbývajícími podmínkami.

[26] Deklarovaným účelem dovozu zboží měl být výzkum uceleného technologického postupu kontinuální výroby slinutých karbidů velmi malých průřezů (viz správní spis, Smlouva o dodání zařízení pro vědecké účely, I. dodatek ze dne 4. 5. 2004). Dle protokolu o podaném vysvětlení ze dne 15. 8. 2005 však jednatel stěžovatelky vypověděl, že se . Jak vyplývá z předchozího odstavce, jednatel používal pojem "" opakovaně, rovněž použil spojení "". Přestože tedy během výroby amorfních pásek mohlo docházet k měření jejich fyzikálních vlastností, zařízení bylo dovezeno nikoli za účelem jejich zkoumání, ale za účelem výroby a následného prodeje těchto pásek.

[27] V této souvislosti se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s městským soudem v tom, že nestačí splnit podmínky vyhlášky pouze v době deklarace zboží. Ze znění § 53 odst. 1 vyhlášky vyplývá, že zařízení nemá být používáno k dosažení zisku v době po jeho dovozu do České republiky. Jiný výklad by zcela popíral smysl osvobození od cla, jež má podporovat obecný zájem na zboží [§ 1 písm. a) vyhlášky], kterým má být v daném případě využití zboží pro vzdělávací, vědecké a kulturní účely (část třináctá vyhlášky), nikoli využití zboží pro obchodní účely. Rovněž lze odkázat na § 57 vyhlášky, podle něhož je nutné zaplatit clo a získat souhlas celního úřadu v případě, že se dovezené zboží ve lhůtě 5 let ode dne propuštění do volného oběhu má půjčit nebo vypůjčit, pronajmout nebo zcizit za úplatu nebo i bezúplatně. Tato povinnost se neuplatní v případě, kdy zboží z hlediska jeho konečného použití slouží výzkumu a vzdělávání, a za splnění zbývajících podmínek. I toto ustanovení by tak při použití výkladu navrhovaného stěžovatelkou pozbývalo smyslu. Konečně je tento výklad i v souladu s čl. 82 odst. 1 celního kodexu, podle něhož platí, že:

[28] Stěžovatelka jako soukromé zařízení měla rovněž prokázat, že její hlavní činností je vzdělávání nebo vědecký výzkum. V době rozhodování žalovaného měla zapsané tyto předměty podnikání:

- koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej,

- zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodní a služeb,

- práce nevyžadující odbornou kvalifikaci ve stavebnictví,

- provádění celně deklaračních služeb,

- mezinárodní zasilatelství,

- poradenství pro podnikatelské subjekty s výjimkou činností zákonem vyloučených,

- provozování cestovní agentury,

- výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd,

- přípravné práce pro stavby,

- inženýrská činnost v investiční výstavbě,

- poskytování software a poradenství v oblasti hardware a software,

- reklamní činnost a ,

- služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy u fyzických a právnických osob,

- překladatelská a tlumočnická činnost,

- agenturní činnost v oblasti kultury a umění,

- pořádání výstav, veletrhů, přehlídek a obdobných akcí,

- pořádání odborných kursů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti.

[29] Množství zapsaných předmětů podnikání samo o sobě nemůže být stěžovatelce na škodu. Prokázání toho, že její hlavní činností je vzdělávání nebo vědecký výzkum, je však pro ni náročnější, než kdyby měla zapsány jen související předměty činnosti a nikoli např. provozování cestovní agentury. V současnosti má stěžovatelka zapsány jako předměty podnikání jen koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

[30] Podle protokolu o podaném vysvětlení ze dne 23. 6. 2005 vypověděl jednatel stěžovatelky, že hlavní činností stěžovatelky je poradenství. Podle protokolu o podaném vysvětlení ze dne 15. 8. 2005 vypověděl jednatel stěžovatelky, že hlavní činností stěžovatelky je "č". Dále vypověděl, že stěžovatelka do data podaného vysvětlení nezpracovala žádný vědecký projekt, v případě dodaného zboží se tedy mělo jednat o první vědecký projekt a souběžně neprobíhal ani žádný jiný. Stěžovatelka na projekt nezískala žádný grant ani jinou formu . V odvolání proti správnímu rozhodnutí stěžovatelka uvedla, že Ve prospěch stěžovatelky nemůže sama o sobě svědčit ani její zapsaná činnost , jak namítá, neboť stěžovatelka nijak nedoložila, že nějaké odborné kurzy pořádá a že se týkají vědeckého výzkumu a ne např. zprostředkování víz do Ruska. Vzhledem k výše uvedeným zjištěním ze správního spisu nebyl nijak překvapivý závěr městského soudu, že hlavní činností stěžovatelky není vzdělávání ani vědecký výzkum. Stěžovatelka v odvolání proti správnímu rozhodnutí rovněž tvrdila, že jednatel stěžovatelky je autorem mnoha patentů. Z databáze Úřadu průmyslového vlastnictví však nebyl zjištěn žádný patent, jehož přihlašovatelem nebo původcem by byl jednatel stěžovatelky. Totéž platilo i pro stěžovatelku samotnou. Nejvyšší správní soud dále prošel účetní závěrky stěžovatelky zveřejněné v obchodním rejstříku. Zjistil, že v roce 2004 činily její náklady např. na nájem 179 131,10 Kč, náklady na výzkum 383 238,40 Kč a náklady na ostatní služby 4 306 896 Kč. V roce 2005 položka nákladů na výzkum vůbec nebyla vytvořena. I všechna tato další zjištění svědčí v neprospěch stěžovatelky.

[31] Konečně ze správních spisů nevyplynulo, že by stěžovatelka sdělila celnímu úřadu spolu s podáním celního prohlášení všechny informace vyžadované v § 55 odst. 2 vyhlášky. Naopak byla vyzývána k doplňování technické dokumentace až v průběhu celní kontroly.

[32] Stěžovatelka tak nesplnila podmínky pro přiznání osvobození od dovozního cla a DPH podle § 53 a násl. vyhlášky. Městský soud se vypořádal s žalobními námitkami, své rozhodnutí odůvodnil a v odůvodnění vyšel ze skutečností plynoucích ze správního spisu. S jeho právním názorem se Nejvyšší správní soud ztotožnil. (...)