Vydání 3/2004

Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na písemné prohlášení vkladatele ze dne 10. 3. 1999, kterým byla do obchodní společnosti T. P., a.s., (nyní T., a.s.) vložena část podniku společnosti T. V., a.s. Součástí tohoto vkladu byly i nemovitosti. Následně byla účast obchodní společnosti T. V., a.s., v obchodní společnosti T. P., a.s. ukončena, a to ve lhůtě do pěti let od vložení vkladu.

Je-li předmětem nepeněžitého vkladu podnik, jehož součástí je i nemovitost, dochází nepochybně vkladem tohoto podniku k převodu nemovitosti. Z pohledu zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále též "zákon") je lhostejno, jakým právním úkonem k úplatnému převodu vlastnického práva k nemovitosti došlo. Byl-li převod nemovitosti úplatný, je tu ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona předmět daně z nemovitostí.

Pojem nemovitosti použitý v osvobozujícím ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) zákona je definován v ustanovení § 3 odst. 1 zákona pomocí tzv. legislativní zkratky. Pojem podniku je definován v § 5 obch. zák. a je třeba dovodit, že je-li předmětem nepeněžitého vkladu podnik (či jeho část), jsou do obchodní společnosti vkládány všechny věci (nemovité nevyjímaje), práva a jiné majetkové hodnoty, které patří vkladateli a slouží k provozování podniku nebo mají k tomuto účelu sloužit. Podnik je ve výše uvedeném ustanovení definován jako soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání, a proto v případě, kdy součástí vkládaného podniku je nemovitost, je nutno podmínku omezující platnost osvobození vztáhnout na tu složku vkládaného podniku, která je tvořena touto nemovitostí, ačkoliv je v omezující podmínce použit pojem "nemovitost" a listinou označenou jako "písemné prohlášení vkladatele" je převáděn podnik.

Žalobkyně proti tomu namítá, že jí byla daň vyměřena neprávem. Podstata sporu spočívá v odlišném chápání pojmu "vklad nemovitosti" tak, jak je uveden v § 20 odst. 6 písm. e) větě druhé zákona. Žalobkyně se přiklonila k vyjádření žalovaného o tom, co je nutno považovat za nemovitost z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 zákona, a k názoru, že se v daném případě jednalo podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona o úplatný převod nemovitosti. Žalobkyně dovozuje, že pokud zákon uvádí v § 20 odst. 6 písm. e) větě první obecně, že od daně darovací a daně z převodu nemovitostí jsou osvobozeny vklady vložené do obchodních společností a družstev podle zvláštního zákona, má na mysli vklady nemovitostí, popř. jiné vklady, jejichž součástí nemovitosti jsou. Takovýmto jiným vkladem je vklad podniku nebo jeho části v případě, že součástí podniku nebo jeho části jsou i nemovitosti. Vklad nemovitosti je pak nutno chápat jako vklad konkrétní věci, která je ve smyslu občanského zákoníku a dále ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona. Vklad podniku nebo jeho části je nutno chápat nikoliv jako vklad konkrétní určité věci, ale jako vklad souboru věcí, které nelze od sebe oddělit bez toho, že by takový vklad ztratil svůj původní charakter. Je tedy nutno rozlišovat vklad nemovitosti jako věci samé o sobě na straně jedné a vklad podniku nebo jeho části jako jiné kategorie vkladu na straně druhé. Žalobkyně trvala na tom, že používá-li zákon v ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) větě první obecného pojmu do obchodních společností a družstev, míní tím vklady nemovitostí a dále vklady podniku či části podniku, jejímiž součástmi jsou nemovitosti. S tímto je pak nutno přihlížet i k větě druhé výše uvedeného ustanovení, kde na rozdíl od věty první je uveden konkrétní pojem, a to pojem "vklad nemovitosti". A právě u tohoto pojmu je uvedena podmínka pro daňové osvobození, spočívající v časovém testu pěti let. Tato podmínka se nemůže vztahovat na vklady podniku či části podniku, jejímiž součástmi jsou nemovitosti.

Žaloba není důvodná.

Podle ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) zákona jsou od daně z převodu nemovitostí osvobozeny vklady vložené podle zvláštního zákona do obchodních společností nebo družstev. Je-li vkladem nemovitost, osvobození se neuplatní, jestliže do pěti let od vložení vkladu zanikne účast společníka v obchodní společnosti nebo člena v družstvu, s výjimkou případu úmrtí společníka, a nemovitost není společníku vrácena. Podle poznámky pod čarou se zvláštním zákonem míní část druhá obchodního zákoníku. V této části se v § 59 odst. 4 obch. zák., ve znění účinném k 31. 12. 2000, uvádí, že jestliže je vkládán podnik či jeho část, použijí se, pokud se týče přechodu práv a povinností, přiměřeně ustanovení o smlouvě o prodeji podniku.

Samotný zákon jako daňový předpis podnik nedefinuje. Podle ustanovení § 5 obch. zák. se však podnikem rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Jednotlivé složky souboru pak mají nepochybně ve větším či menším rozsahu svůj vlastní právní režim. Projevuje se to mimo jiné také v úpravě smlouvy o prodeji podniku, podle níž se prodávající zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k podniku (§ 476 odst. 1 obch. zák.), ale současně je samostatně upraven přechod pohledávek a závazků (§ 477), přechod práv vyplývajících z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví (§ 479) a přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů (§ 480). V neposlední řadě je to i právní úprava v ustanovení § 483 odst. 3 obch. zák., podle níž okamžik převodu vlastnického práva k věcem nastává účinností smlouvy o prodeji podniku, ale vlastnické právo k nemovitostem přechází až vkladem do katastru nemovitostí. Obdobná je i úprava v ustanovení § 60 odst. 1 obch. zák.

Vzhledem k tomu, že v § 59 odst. 4 obch. zák., ve znění účinném k 31. 12. 2000, je podnik (či část podniku) výslovně označen jako způsobilý předmět nepeněžitého vkladu, a vzhledem k definici podniku (§ 5 obch. zák.) je nutno dovodit, že je-li předmětem nepeněžitého vkladu podnik, jsou do společnosti vkládány všechny věci, práva a jiné majetkové hodnoty včetně nemovitostí.

Krajský soud proto dospěl k závěru, že ve větě první ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) zákona se sice hovoří o vkladu obecně, ale součástí tohoto vkladu při vkladu podniku (či jeho části) jsou samozřejmě i nemovitosti. A protože jednou ze složek souboru podniku je i nemovitost, vztahuje se věta druhá i na vklad nemovitosti v rámci vkladu podniku (či jeho části) se všemi daňovými dopady při zániku účasti společníka do pěti let od vložení vkladu. Ostatně i ve výše zmíněné druhé větě je formulováno: "Je-li vkladem nemovitost, osvobození se neuplatní, jestliže do pěti let od vložení vkladu...", kde již se nehovoří o vkladu nemovitosti, ale o vkladu obecně. Vzhledem k výše uvedenému se však nesporně jedná i o vklad nemovitosti, která tvoří složku podniku (či jeho části) a podle svého samostatného právního režimu je v rámci podniku úplatně převáděna.