Ej 592/2004
Clo: ručení pouze do výše uvedené v záruční listině
k § 260 odst. 1 a § 262 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona*)
Společný a nerozdílný závazek dlužníka a ručitele vůči celnímu úřadu vzniká pouze do výše uvedené v záruční listině (§ 260 odst. 1 zákona č. 13/1993, celního zákona). Po splnění zaručené výše celního dluhu dlužníkem povinnost ručitele z tohoto závazku zanikla a za úhradu nedoplatku, tj. rozdílu mezi vyměřeným celním dluhem a výší solidárního závazku, odpovídá celnímu úřadu pouze dlužník.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, čj. 6 As 30/2003-44)
Věc:
Společnost s ručením omezeným G. proti Celnímu ředitelství Brno o celní dluh, o kasační stížnosti žalobce.
Celní úřad Břeclav - dálnice dne 17. 4. 1997 propustil do režimu volného oběhu zboží (červené víno), přičemž vyčíslil clo, spotřební daň a daň z přidané hodnoty v celkové částce 233 319 Kč. Z téhož dne je rovněž záruční listina, kterou žalobce jako ručitel poskytl Celnímu úřadu Břeclav - dálnice záruku na částku 124 478 Kč.
Dne 23. 2. 2000 Celní úřad Břeclav - dálnice rozhodl, že žalobce je s ohledem na záruční listinu ze dne 17. 4. 1997 povinen zaplatit celní dluh ve výši 95 574 Kč. V rozhodnutí správní orgán prvního stupně poukázal na rozhodnutí vydané dne 17. 4. 1997 o propuštění zboží do režimu volného oběhu a na to, že dne 18. 4. 1997 bylo sděleno dlužníku Jaroslavu Š., že celní dluh představuje částku 233 319 Kč. Dlužník provedl částečné úhrady celního dluhu, a to ve výši 100 000 Kč a ve výši 39 619 Kč. Protože v tomto případě byla přijata záruční listina, ve které se ručitel zavázal, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní zaručenou výši celního dluhu do částky 124 478 Kč, vznikla proto povinnost zaplatit clo ručiteli.
Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 5. 2000 zamítl. Žalovaný konstatoval, že ze znění § 260 odst. 1 celního zákona vyplývá, že ručitel se v záruční listině musí zavázat společně a nerozdílně s dlužníkem splnit zaručenou výši celního dluhu, což znamená, že po ručiteli pak není možné požadovat vyšší než zaručenou částku, i když nesplněný celní dluh nebo jeho nesplněná část zaručenou částku převyšuje. Nijak však z tohoto ustanovení nevyplývá, že v případě, kdy dlužník splní celní dluh pouze částečně s tím, že uhradí částku rovnající se zaručené částce a zbytek zůstane neuhrazen, zaniká na základě této skutečnosti i zajištění celního dluhu. Jelikož celní dluh v příslušné částce nebyl dosud splněn, zajištění celního dluhu nemohlo podle § 263 odst. 1 celního zákona zaniknout. Trvá tedy povinnost ručitele, k níž se v záruční listině zavázal, do deseti dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření cla, daní a poplatků vybíraných při dovozu zaplatit požadovanou částku, a to až po nejvyšší částku uvedenou v záruční listině pro jiné operace než tranzit (v individuální záruce).
Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Krajského soudu v Brně, který žalobu zamítl. Podle krajského soudu by bylo nelogické a v rozporu s záruční listinou, aby stěžovatel ručil pouze za část dluhu, kterou již deklarant zaplatil. Ze společného a nerozdílného závazku podle názoru krajského soudu plyne, že celní úřad může požadovat úhradu celního dluhu, který nebyl splněn v zákonné lhůtě, až do výše sjednané v záruční listině po deklarantovi či po ručiteli. Je pouze na vůli celního úřadu, koho ze zavázaných si pro zaplacení nezaplaceného celního dluhu vybere. Celní úřad může požadovat zaplacení části v zákonné lhůtě nezaplaceného celního dluhu po deklarantovi a zbývající část po ručiteli. V daném případě však část celního dluhu zaplatil deklarant; proto se na tuto již zaplacenou část záruční listina nevztahuje. Z povahy individuální záruky vyplývá, že se právě vztahuje na zbývající část celního dluhu, která nebyla zaplacena v zákonné lhůtě. Tento názor potvrzuje i ustanovení § 263 odst. 1 věty první celního zákona, ze kterého vyplývá, že zajištění celního dluhu nezanikne, dokud celní dluh není splněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále "stěžovatel") kasační stížnost. Tvrdil, že krajský soud nesprávně posoudil jeho odpovědnost ze společného a nerozdílného závazku. V záruční listině při propouštění zboží do volného oběhu pro deklaranta Jaroslava Š. se stěžovatel zavázal, že společně a nerozdílně s dlužníkem (deklarantem) splní zaručenou výši celního dluhu 124 478 Kč. Dlužník (deklarant) splnil celní dluh ve výši 139 619 Kč a tím zanikla i odpovědnost stěžovatele ze společného závazku vůči celnímu úřadu, neboť společný závazek deklaranta a ručitele vznikl pouze do výše 124 478 Kč. Požadování jakéhokoliv plnění na ručiteli nad tuto částku je dle názoru stěžovatele nezákonné, protože společný závazek plněním dlužníka zanikl.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Na základě záruční listiny ze dne 17. 4. 1997 poskytl stěžovatel celnímu úřadu záruku na částku 124 478 Kč a zavázal se společně a nerozdílně s dlužníkem Jaroslavem Š. uhradit celní dluh, který nebyl splněn v zákonné lhůtě. Stěžovatel se tedy jakožto ručitel v záruční listině zavázal, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní zaručenou výši celního dluhu (§ 260 odst. 1 celního zákona). Téhož dne, kdy stěžovatel podepsal záruční listinu, tj. dne 17. 4. 1997, celní úřad rozhodl Jednotnou celní deklarací, že celková výše cla a daní činí částku 233 319 Kč. Celnímu orgánu tedy muselo být zřejmé, že poskytnuté zajištění celního dluhu nezajišťuje celý dluh. Měl proto tento nesoulad odstranit zejména postupem podle tehdy platného § 262 celního zákona; takto však nepostupoval.
Lze tedy vyjít z toho, že celní dluh nebyl zajištěn v plné výši, jak byl vyměřen, ale jen do výše uvedené v záruční listině. Společný a nerozdílný závazek dlužníka a ručitele vůči celnímu úřadu tak vznikl pouze do výše uvedené v záruční listině. Vzhledem k tomu, že zaručenou výši celního dluhu splnil vůči celnímu úřadu dlužník, povinnost ručitele z tohoto závazku plněním dlužníka zanikla. Za úhradu nedoplatku, tj. rozdílu mezi vyměřeným celním dluhem a výší solidárního závazku, odpovídá celnímu úřadu pouze dlužník. Uplatnění odpovědnosti vůči ručiteli v tomto případě postrádá právní důvod a jde nad rámec závazku převzatého podle § 260 odst. 1 celního zákona.
Kasační stížnost tedy důvodně namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Brně podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.