Vydání 10/2006

(...)

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně vážným způsobem pochybil při posuzování splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků ze strany stěžovatele. Předpoklad osvobození od soudních poplatků je vedle skutečnosti, že návrh, pro řízení o němž se žádá o ustanovení zástupce, nesmí být zjevně neúspěšný, jednou z podmínek, které musejí být kumulativně naplněny, aby správní soud mohl účastníku řízení na jeho žádost ustanovit zástupce. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. V souzené věci stěžovatel na základě výzvy soudu doložil, že je zaměstnán a jeho příjem činí 11 000 Kč měsíčně, z čehož však 9000 Kč vydá za nájem a kromě toho má ještě vyživovací povinnost k manželce a nezletilé dceři, na jejichž výživu mu tedy zbývá částka ve výši 2000 Kč měsíčně. Krajský soud tyto skutečnosti ve svém rozhodnutí uvedl toliko v reprodukční části, poté však při hodnocení splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků vůbec nezohlednil výdaje stěžovatele a bez dalšího dospěl k závěru, že příjem ve výši 11 000 Kč měsíčně umožňuje stěžovateli zvolit si zástupce a hradit mu sjednanou cenu za právní služby. Soud tedy nesprávně posoudil otázku splnění předpokladu osvobození od soudních poplatků, když ve svém hodnocení vycházel toliko z příjmů stěžovatele, nezohlednil však jeho výdaje na bydlení a nutnost živit tříčlennou rodinu, ačkoliv stěžovatel všechny tyto skutečnosti řádně uvedl do prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech a svá tvrzení doložil potřebnými doklady. Tímto přístupem soud stěžovateli odepřel právo na právní pomoc zakotvené mj. v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož "". Podrobnosti pro to, za jakých podmínek je možné účastníku řízení ve správním soudnictví ustanovit zástupce, stanoví § 35 odst. 8 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení "".

Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že na základě skutkového stavu, jenž byl podle zdejšího soudu zjištěn dostatečně, neboť krajský soud měl shromážděné všechny potřebné podklady pro rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce, dospěl Krajský soud v Brně k nesprávnému právnímu závěru, že u stěžovatele není splněn předpoklad osvobození od soudních poplatků. Soud při svém rozhodování nesprávně zohlednil toliko příjmy stěžovatele, nikoliv však jeho výdaje. Za situace, kdy sazba mimosmluvní odměny u zastupování advokátem ve věci azylu činí podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby částku 1000 Kč a za každý úkon právní služby paušální náhradu hotových výdajů ve výši 75 Kč, přičemž v případě stěžovatele by bylo zapotřebí minimálně dvou úkonů právní služby, nebylo možné při výše uvedené finanční situaci stěžovatele dospět k závěru, že by si mohl zástupce pro řízení o kasační stížnosti sám zvolit i zaplatit. Jelikož nezastoupení stěžovatele advokátem by mělo v řízení o původně podané kasační stížnosti následek v podobě jejího odmítnutí podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že postupem krajského soudu při rozhodování o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti došlo k pochybení, jímž bylo stěžovateli upřeno výše zmíněné ústavním pořádkem chráněné právo na právní pomoc a odňata možnost předložit původní kasační stížnost směřující proti rozsudku ze dne 24. 11. 2005, čj. 36 Az 73/2004-100, Nejvyššímu správnímu soudu k posouzení její přijatelnosti, resp. důvodnosti; to by ve svém důsledku vedlo k odepření spravedlnosti ().