261/2004
Azyl a zastavení řízení
Ej 189/2004
Azyl: zastavení řízení
k § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zákona č. 217/2002 a zákona č. 519/2002 Sb.
Nebylo-li možné přes opakovanou snahu soudu v průběhu soudního řízení zjistit místo pobytu žadatele o azyl po dobu nejméně 90 dnů a nevyzvedával-li si žadatel zásilky uložené na adrese, kterou uváděl ve svých podáních adresovaných soudu, a nemohl-li soud z tohoto důvodu o věci rozhodnout, byly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení dle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Stěžovatelova námitka, že všechny zaslané zásilky mu měla vydávat po jeho odstěhování z pronajatého bytu jeho pronajímatelka, je ve smyslu citovaného ustanovení zákona o azylu právně bezvýznamná.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2004, čj. 7 Azs 34/2004-65)
Věc:
Mohamed H. (Alžírsko) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.Žalovaný dne 5. 3. 2001 žalobci neudělil azyl a ani neshledal, že by se na žalobce vztahovala překážka vycestování dle § 91 zákona o azylu. K rozkladu, kterým žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, ministr vnitra dne 4. 10. 2001 napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad zamítl.
Proti rozhodnutí o rozkladu podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně, který řízení zastavil, neboť nebylo možné zjistit místo stěžovatelova pobytu a tato skutečnost bránila po více než 90 dnů vydání rozhodnutí ve věci.
V kasační stížnosti směřující proti usnesení krajského soudu nesouhlasil žalobce (dále jen „stěžovatel“) se závěrem soudu, že nebylo možno zjistit jeho pobyt, neboť ještě v srpnu roku 2003 fakticky bydlel v Brně. I poté, co se z tohoto bytu odstěhoval, byl s pronajímatelkou bytu dohodnut, že mu bude předávat veškerou poštu. Rovněž namítl, že se soud v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s otázkou, zda skutečně nebylo možno místo jeho pobytu zjistit.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že na adresu, kterou stěžovatel uvedl v žalobě, se krajskému soudu žádnou písemnost nepodařilo doručit. Jinou adresu se krajskému soudu nepodařilo zjistit ani dotazem u cizinecké a pohraniční policie, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Dle § 33 zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci. Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Z obsahu předloženého soudního spisu je zřejmé, že stěžovatel podal dne 15. 11. 2001 u Vrchního soudu v Praze žalobu. Od této doby se soudu, a to ani vrchnímu, ani Krajskému soudu v Brně, kterému byla věc postoupena, nepodařilo stěžovateli doručit žádný přípis, přičemž oba soudy vynaložily nemalé úsilí na zjištění místa tehdejšího stěžovatelova pobytu. Stěžovatelova součinnost při soudním řízení se omezila pouze na občasné převzetí písemností přímo u soudu či na zaslání přípisu soudu. Třebaže při každém takovémto styku stěžovatel vždy uvedl svoji adresu, písemnosti na ni soudem zaslané nikdy nebyly vyžádány. Z ustanovení § 33 zákona o azylu je zřejmé, že soud zastaví řízení, jestliže nelze nejméně po dobu 90 dnů zjistit místo žadatelova pobytu a tato skutečnost brání rozhodnutí ve věci. Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky dané soudu zákonem o azylu byly splněny, neboť lhůta ke zjištění místa stěžovatelova pobytu, která uplynula mezi podáním žaloby a vydáním napadeného usnesení, byla mnohem delší než zákonem stanovená.
Stěžovatelova námitka, že měl dohodu s pronajímatelkou bytu, která mu měla vydávat všechny zásilky, je irelevantní, neboť je pouze věcí stěžovatele, jakým způsobem si zajistí přebírání zásilek od soudu. Podstatná je pouze ta skutečnost, že ani přes opakovanou snahu soudu nebylo v průběhu řízení zjištěno místo stěžovatelova pobytu. Nejvyšší správní soud proto nesouhlasí s námitkou, že se soud nevypořádal s otázkou, zda skutečně nebylo možno zjistit místo stěžovatelova pobytu, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se soud dotazoval na cizinecké policii České republiky, doručoval na udané adresy, ale stěžovatel si zásilky opakovaně nevyzvedával.
(lík)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.