602/2005
Azyl a následky vstupu na území jiného státu
Ej 162/2005
Azyl: následky vstupu na území jiného státu
k § 25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Zjistí-li správní orgán v řízení o udělení azylu, že žadatel o azyl neoprávněně vstoupil na území jiného státu, zastaví podle § 25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, takové řízení, aniž by byl povinen zkoumat zavinění na straně žadatele, tj. zda k neoprávněnému vstupu na území jiného státu ze strany žadatele o azyl došlo úmyslně nebo z nedbalosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2005, čj. 3 Azs 165/2004–54)
Věc:
Claudia S. (Moldavská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 4. 2002 zastavil podle § 25 písm. h) zákona o azylu řízení o udělení azylu, neboť žadatelka o azyl v průběhu správního řízení neoprávněně vstoupila na území jiného státu.
Žalobu, kterou žalobkyně proti rozhodnutí podala, zamítl rozsudkem ze dne 3. 3. 2004 Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. Dospěl k závěru, že žalovaný měl k dispozici dostatek podkladů pro skutkový závěr, že žalobkyně dne 18. 4. 2002 nelegálně mimo hraniční přechod přešla společnou státní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. Skutkový stav pak žalovaný posoudil v souladu se zákonem. V souzené věci je totiž nerozhodné, zda žalobkyně vstoupila na území Rakouska omylem, protože zabloudila, či zda její tvrzení bylo účelové, jak předpokládal žalovaný.
Rozsudek napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností. V nesprávné interpretaci § 25 písm. h) zákona o azylu spatřovala naplnění důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Ze znění citovaného ustanovení stěžovatelka totiž dovodila, že pokud je důvodem pro zastavení řízení i pokus o neoprávněný vstup na území jiného státu, ke kterému nemůže dojít jinak než úmyslně, pak i samotný vstup na území cizího státu se musí uskutečnit úmyslně, aby bylo možno řízení podle uvedeného ustanovení zastavit. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podle svého názoru prokázala, že ke vstupu na území jiného státu došlo omylem, má za to, že nenaplnila dispozici právní normy, podle níž bylo rozhodnuto o zastavení jejího azylového řízení.
Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka dne 18. 4. 2002 v 23.45 hodin překročila ilegálně hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. V protokolu o podání vysvětlení stěžovatelka uvedla, že dne 16. 3. 2002 opustila spolu se svou kamarádkou svévolně Pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí. Od té doby pobývala na různých místech České republiky. Dne 17. 4. 2002 pak odjela vlakem do Vyššího Brodu. Po vystoupení z vlaku byla kontrolována hlídkou Policie České republiky. Po noci strávené na zastávce jela společně se dvěma dalšími osobami zpět vlakem směrem na železniční stanici Rybník. Tam vystoupili, a protože neměli peníze, šli stopovat auto, které by je odvezlo zpět do pobytového střediska. Protože jim však žádné auto nezastavilo, rozhodli se, že půjdou po kolejích směrem do Českých Budějovic, avšak spletli si směr a šli směrem ke státní hranici s Rakouskem. Bloudili celý den a v nočních hodinách je zadržela rakouská policie.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 25 písm. h) zákona o azylu se řízení o udělení azylu zastaví, jestliže žadatel o jeho udělení v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu nebo se o neoprávněný vstup na území jiného státu pokusil.
Podle zjištění Nejvyššího správního soudu byly v daném případě skutečně dány důvody pro zastavení řízení podle § 25 písm. h) zákona o azylu. V předmětné věci není sporu o tom, že stěžovatelka vstoupila na území jiného státu, konkrétně Rakouska, a že se tak stalo neoprávněně, tj. mimo hraniční přechod a bez příslušného povolení. Tato skutková zjištění žalovaného, z nichž krajský soud vycházel, stěžovatelka ve své stížnosti žádným způsobem nezpochybňuje. Namítá však, že tak neučinila úmyslně, a tedy že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení, neboť § 25 písm. h) zákona o azylu podle ní předpokládá úmyslný vstup na území cizího státu.
S takovou interpretací uvedeného ustanovení se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Jestliže pro rozhodnutí o zastavení řízení podle citovaného ustanovení postačí zjištění neoprávněného vstupu na území jiného státu, pak z dikce tohoto ustanovení nelze žádným způsobem dovozovat potřebu prokázat žadateli o azyl úmysl na toto území vstoupit. Neoprávněný vstup na území jiného státu jako podmínka pro zastavení správního řízení o udělení azylu je totiž vždy objektivní skutečností. Pro shledání její existence není třeba zkoumat zavinění na straně žadatele o azyl, tj. zda se tak stalo úmyslně nebo z nedbalosti. Je-li ve správním řízení o udělení azylu bezpečně zjištěno, že žadatel o azyl vstoupil na území jiného státu, není prostor pro zkoumání příčin, které k tomuto protiprávnímu aktu vedly, tedy zda tak žadatel o azyl učinil úmyslně, v důsledku své nedbalosti či zda se tak stalo zcela bez jeho zavinění. Tento závěr jednoznačně vyplývá z konstrukce citovaného ustanovení. Na něm nic nemění skutečnost, že pokus o neoprávněný vstup na území jiného státu, který je rovněž důvodem pro zastavení správního řízení, vyžaduje vždy úmysl. Ustanovení § 25 písm. h) zákona o azylu rozlišuje alternativním způsobem dva případy, kdy lze řízení zastavit, tj. neoprávněný vstup na území jiného státu na straně jedné, a pokus o takový neoprávněný vstup na straně druhé. Oba případy je třeba zkoumat samostatně a podmínky nezbytné pro autoritativní zjištění jednoho z důvodů pro zastavení řízení nelze bez výslovné právní úpravy činit podmínkami zjištění důvodu druhého. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje se stěžovatelkou, že k pokusu o vstup na území jiného státu může dojít pouze úmyslně. To samé však neplatí o samotné skutečnosti již dokonaného vstupu na území jiného státu, u níž je z hlediska aplikace § 25 písm. h) zákona o azylu posouzení zavinění žadatele o azyl zcela irelevantní.
Nejvyšší správní soud se tedy kloní k závěrům krajského soudu, podle kterých žalovaný nemá v případě objektivního zjištění, že žadatel o azyl překročil neoprávněně hranice jiného státu, možnost přihlédnout k důvodům, proč a za jakých okolností se tak stalo, neboť § 25 písm. h) zákona o azylu mu ukládá povinnost řízení v tomto případě zastavit. Postup žalovaného, jakož i právní úvahu krajského soudu, tedy Nejvyšší správní soud považuje za správné a odpovídající dikci § 25 písm. h) zákona o azylu.
(aš)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.