Vydání 8/2004

Soud vychází z úvahy, že i u nezletilého žadatele o udělení azylu ve věku necelých tří let, jak je tomu u žalobce, byť narozeného již na území České republiky, lze obecně připustit možnost existence důvodů zakládajících právo na udělení azylu a spočívajících v odůvodněném strachu z pronásledování z důvodu rasy ve státě, jehož občanství má nezletilý žadatel o azyl (§ 12 zákona o azylu), jakož i skutečnost, že tento odůvodněný strach může být zprostředkován zákonným zástupcem takového nezletilého žadatele. Totéž se týká důvodů, které sledují právo na azyl za účelem sloučení rodiny azylanta (§ 13 zákona o azylu).

Jestliže tedy žalovaný ve správním řízení vychází z listinných důkazů, je třeba nejen tyto listinné důkazy pojmenovat (tedy uvést, kdo a kdy příslušné zprávy či informace o stavu v zemi původu z hlediska ochrany lidských práv podal), ale je nezbytné, aby ze správního rozhodnutí bylo mimo další náležitosti jednoznačně patrno, jaký stav věci správní orgán z uvedených důkazů spolehlivě zjistil a které skutečnosti se staly podkladem jeho rozhodnutí a jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů (§ 46 spr. ř. ve spojení zejména s ustanovením § 47 odst. 3 spr. ř.). Z napadeného rozhodnutí je totiž pouze zřejmé, že žalovaný správní orgán hodnotil skutečnosti uváděné žalobcem, resp. jeho zákonnou zástupkyní, a že žádost posuzoval na pozadí informací, které shromáždil v průběhu správního řízení, vycházeje ze zpráv MZV USA o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 1999, 2000 a 2002, z informace MZV ČR ze dne 18. dubna 2000 (informace je založena ve správním spise, avšak pod jiným datem, i když též z dubna 2000), jakož i z blíže nespecifikovaných informací ČTK o Ukrajině. Není však z něho zřejmé, jaké skutečnosti z těchto důkazů žalovaný zjistil a proč je hodnotil tak, že posouzení žalobcovy žádosti vedlo k neudělení azylu.

Zcela nesrozumitelně vyznívá zmínka o tom, že správní orgán se zabýval otázkou, zda důvody, které vedly zákonného zástupce žadatele o azyl (z návrhu na zahájení řízení o udělení azylu vyplývá, že tento důvod je shodný jako u rodičů, i když se žalobce narodil již v České republice, tedy důvod odlišné barvy pleti jeho i matčiny, a zároveň je jím i zájem na sloučení rodiny), lze podřadit pod zákonné podmínky pro udělení azylu, a že správní orgán dospěl k závěru, že obavu žadatelovy matky nelze považovat za důvod pro udělení azylu, protože taková obava nenaplňuje znaky pronásledování z některých důvodů zmíněných v zákoně o azylu. Z ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu naopak zcela jednoznačně vyplývá, že odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy (hovoří-li český překlad Úmluvy o právním postavení uprchlíků č. 208/1993 Sb. o „obavě před pronásledováním z důvodů rasových“, jde o synonyma) ve státě, jehož občanství žadatel má, je zákonným důvodem zakládajícím právní nárok na udělení azylu v České republice. Úkolem správního řízení o žádosti o udělení azylu pak je přesvědčivě a spolehlivě (§ 3 odst. 4, § 46 spr. ř.) zjistit, zda tvrzený azylový důvod je v projednávaném případě dán. V této věci se tak nestalo.

Pro uvedené vady správního řízení, resp. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů napadeného rozhodnutí a zčásti i v nesrozumitelnosti důvodu, který žalovaný uvedl [§ 78 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) a odst. 3 s. ř. s.], soud zrušil napadené rozhodnutí s tím, že věc vrací k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 4 a 5 s. ř. s.).

K procesní výtce žalobcova právního zástupce, pokud jde o případné ustanovení opatrovníka žalobci, soud poznamenává, že tuto výtku má i při přihlédnutí k čl. 22 Úmluvy o právech dítěte za nedůvodnou. Nezletilý žalobce ukrajinské státní příslušnosti se narodil rodičům na území České republiky a ze samotného azylového řízení, které zahájila jménem žalobce jeho zákonná zástupkyně – matka, vyplývá, že žalobcova matka jej doprovází a řádně zastupuje a řádně hájí jeho práva a zájmy včetně toho, že sama matka zplnomocnila advokáta zastupováním v soudním řízení týkajícím se žalobcovy azylové věci. V žalobcově případě není na území České republiky aktuální potřeba pomoci opětnému spojení s rodinou a žalobce není bezprizorním dítětem. Ustanovení opatrovníka žadateli o azyl mladšímu 18 let soudem totiž zákon vyžaduje k ochraně jeho práv a právem chráněných zájmů spojených s pobytem na území České republiky včetně řízení o azylu výlučně jen tehdy, zdržuje-li se takový žadatel na území České republiky bez svého zákonného zástupce (§ 89 odst. 1 zákona o azylu). Pro úplnost je třeba poukázat i na ta ustanovení Úmluvy o právech dítěte, která jednoznačně vyzdvihují primární povinnost smluvních států brát ohled na práva a povinnosti rodičů, resp. zákonných zástupců nezletilého dítěte a respektovat jejich odpovědnost, práva a povinnosti (čl. 3 bod 2 a čl. 5). Poukazuje-li jen na okraj žalobcův právní zástupce na Evropskou úmluvu o výkonu práv dítěte (č. 54/2001 Sb. m. s.), pak nelze přehlédnout, že čl. 9 citované úmluvy sice zakládá pravomoc soudního orgánu ustanovit dítěti zvláštního zástupce pro řízení, avšak jen tam, kde existuje tzv. konflikt zájmů a týká-li se to věcí rodinných.