173/2004
Azyl a jazyk v řízení o udělení azylu
Azyl: jazyk v řízení o udělení azylu
Řízení před soudem: koncentrační zásada; rozhodování o odkladném účinku
k § 22 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
k § 107 a § 109 odst. 4 soudního řádu správního
I. Není porušením práva žadatele o azyl na úplné vyjádření podle § 22 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, pokud byl pohovor na jeho žádost veden v ruském jazyce, jestliže důvody žádosti o azyl uvedené při pohovoru odpovídaly jeho vlastnímu vyjádření v mateřském arménském jazyce.
II. Pokud žadatel o azyl v průběhu celého správního a soudního řízení neuvedl, že důvodem žádosti o azyl je skutečnost, že by v zemi původu mohl být pronásledován či vězněn z důvodu své homosexuality, nelze k této skutečnosti podle § 109 odst. 4 s. ř. s. přihlížet v řízení o kasační stížnosti.
III. O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. není nutné rozhodovat tam, kde Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti věcně rozhodne bez prodlení, tedy ihned poté, co je mu předložena, a po nezbytném poučení účastníků řízení, neboť za této situace nemohou skutečnosti tvrzené jako důvod pro přiznání odkladného účinku ani nastat.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, čj. 2 Azs 3/2003-44)
Věc:
Norik G. (Arménie) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.Ministerstvo vnitra dne 5. 2. 2002 neudělilo žalobci azyl podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona o azylu.
Rozhodnutí správního orgánu žalobce napadl žalobou (opravným prostředkem), kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 25. 4. 2003.
V kasační stížnosti se žalobce domáhal zrušení rozsudku Městského soudu a rovněž navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Stížní námitky lze shrnout takto: Pohovor se stěžovatelem byl veden v ruském jazyce, ačkoliv mu stěžovatel nerozumí natolik dobře, aby se v něm mohl dostatečně vyjadřovat; neměl však dostatek odvahy trvat na tlumočníku z arménštiny. Protokol o pohovoru si nemohl stěžovatel přečíst, neboť česky dostatečně neumí a tlumočník z arménštiny nebyl přítomen, v důsledku čehož si stěžovatel nemohl ověřit, zda protokol obsahoval všechna jeho tvrzení. Stěžovatel se dále domníval, že splnil podmínky stanovené v § 12 a § 14 zákona o azylu, neboť má důvodný strach z pronásledování pro svou homosexuální orientaci. V Arménii homosexualita není uznávána, takže stěžovatel se musí skrývat; homosexualita je dokonce považována za trestný čin s trestní sazbou odnětí svobody až do pěti let. Hrozba uvěznění je minimálně důvodem pro udělení humanitárního azylu. O tomto důvodu se ani žalovaný ani soud nezmiňovali.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel učinil prohlášení o úmyslu požádat o azyl dne 3. 1. 2001, a to žádostí psanou v ruském jazyce, v níž uvedl pouze to, že do České republiky přijel pracovat. V prohlášení o jazyce ze dne 4. 1. 2001 požádal, aby řízení o azylu bylo vedeno v jazyce ruském. V návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 4. 1. 2001 sepsaném správním orgánem uvedl stěžovatel, že ovládá ruský jazyk a že Arménii opustil z ekonomických důvodů v r. 1994, kdy přicestoval přes Rusko a Polsko do České republiky, aby zde pracoval. O azyl žádá z důvodů legalizace pobytu, neboť později by se chtěl opět vrátit do Arménie. Podrobné důvody žádosti sepsal stěžovatel vlastní rukou v arménském jazyce; uvedl, že továrna, kde pracoval, přestala vyrábět, v Praze měl práci a vydělával peníze pro rodinu, která zůstala v Arménii. O azyl žádá proto, že chce získat doklady a práci. Při pohovoru provedeném dne 14. 12. 2001 za účasti tlumočníka ruského jazyka uvedl stěžovatel opět, že Arménii opustil v r. 1994 z důvodů ekonomické krize a jeho jediným cílem bylo v České republice vydělat peníze, aby uživil rodinu. Na opakované dotazy k důvodům opuštění země původu konkretizoval ekonomické důvody, a to tak, že byl půl roku bez práce i bez jakékoliv podpory. Přijel pracovat pro arménskou firmu, ovšem nyní nemohl obstarat doklady pro prodloužení pobytu, a proto se rozhodl požádat o azyl. Správní orgán stěžovatele seznámil s doklady, z nichž bude vycházet při posouzení jeho žádosti, konkrétně vyjmenoval zprávy o situaci v zemi původu, a vyzval jej k návrhům na doplnění. Stěžovatel nevyužil možnosti se s doklady seznámit, neměl návrhy na doplnění důkazů ani sepsaného protokolu.
V opravném prostředku proti zamítavému rozhodnutí žalované stěžovatel namítal obecně nedostatek skutkových zjištění a uvedl, že v řízení detailně popsal své oprávněné obavy z pronásledování. Jeho důvody nebyly jen ekonomické, ale domníval se, že Arménská republika není demokratickým státem, neboť státní orgány přijímají diskriminační opatření, která se posléze projevují i ve sféře ekonomické.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 věty druhé s. ř. s.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud v prvé řadě vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti věcně rozhoduje bez prodlení (tedy ihned poté, co je mu předložena, a po nezbytném poučení účastníků řízení), čili za situace, kdy skutečnosti tvrzené jako důvod pro přiznání odkladného účinku ani nemohou nastat.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
V řízení před správním orgánem je povinností správního orgánu respektovat základní pravidla řízení, vyplývající z § 3 správního řádu a vyjadřující v obecné formě hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované v dalších zákonných ustanoveních. V řízení o azylu je pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování, rozhodující uvedení důvodů žadatelem v žádosti, a to při pohovoru nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Žadatel je tím, kdo se domáhá udělení azylu a kdo tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. Správní orgán není povinen seznamovat žadatele o azyl s důvody, pro které by mohlo být jeho žádosti vyhověno, a není povinen, ba ani oprávněn, zkoumat jeho sexuální orientaci. K zajištění možnosti úplného vyjádření má účastník řízení podle § 22 odst. 1 zákona o azylu právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo účastníkovi poskytne bezplatně tlumočníka na celou dobu řízení. Podle odst. 2 téhož ustanovení je účastník řízení oprávněn přizvat si na své náklady tlumočníka podle své volby.
V daném případě stěžovatel v průběhu správního řízení opakovaně uvedl, že ovládá ruský jazyk a požádal, aby řízení bylo v tomto jazyce vedeno. Správní orgán tak nemohl porušit citované zákonné ustanovení, pokud nezajistil k pohovoru tlumočníka z arménského jazyka. Tvrzení stěžovatele o nedostatečném porozumění při pohovoru nenasvědčuje ani jeho opravný prostředek. V něm totiž jen zcela nekonkrétně namítal nedostatek skutkových zjištění a oproti původně tvrzeným důvodům pouze doplnil obecný poukaz na nedostatek demokracie v zemi původu. Pokud by tedy skutečně stěžovatel uplatnil v žádosti či při pohovoru jako důvod pro opuštění země původu obavu ze stíhání pro svou odlišnou sexuální orientaci, nic mu nebránilo uplatnit tento důvod alespoň v opravném prostředku, což neučinil. Navíc je třeba uvést, že zmínka o takovém důvodu není ani v doplnění žádosti o azyl sepsané vlastnoručně stěžovatelem v jeho rodném arménském jazyce. Jestliže tedy v žádosti o udělení azylu a v průběhu azylového řízení uváděl stěžovatel pouze důvody ekonomické (a to v jazyce arménském, ruském i českém) a jim nasvědčovalo i dosavadní dlouhodobé působení žadatele v České republice a skutečnost, že v zemi původu zůstala jeho žena a dvě děti, nelze žalovanému vytýkat, že nehodnotil skutečnosti jiné, stěžovatelem neuplatněné.
Nejvyšší správní soud tak neshledal naplnění tvrzeného kasačního důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy existenci vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Pokud jde o rozhodování soudu, ten – kromě skutečností uplatněných v průběhu správního řízení – musel vycházet i z opravného prostředku a z důvodů v něm uvedených. Opravný prostředek ovšem obsahoval pouze zcela obecný poukaz na porušení správního procesu a zcela obecné tvrzení o nedostatku demokracie v zemi původu. Stěžovatel nenamítl, v čem spatřuje porušení zákona správním orgánem a – pokud jde o skutkový stav – neoznačil žádný důkaz, který měl být proveden. Soud je podle § 52 s. ř. s. oprávněn rozhodnout, které z navržených důkazů provede, a může provést i důkazy jiné. Za situace, kdy důkazy opatřené ve správním řízení jsou dostačující k posouzení věci z hlediska uplatněných žalobních důvodů, a při nedostatku jiných návrhů ze strany žalobce neporušil soud zákon neprovedením dalších důkazů a jeho hodnocení odpovídá skutkovým zjištěním. Znovu je třeba zdůraznit, že soud se mohl zabývat pouze důvody, které byly uplatněny buď ve správním řízení nebo vzneseny v podaném opravném prostředku. Obecná tvrzení o nedostatku demokracie v zemi původu bez specifikace konkrétního dopadu na žadatele o azyl, a to dopadu nasvědčujícímu naplnění podmínek azylu, nejsou důvodem ke zkoumání poměrů v zemi a k opatřování dalších zpráv, neboť provedení takových důkazů je bez významu pro rozhodnutí tam, kde žadatel ani netvrdí konkrétní skutečnosti nasvědčující pronásledování či obavám z něho. Za situace, kdy žadatel opakovaně uváděl důvody ekonomické a pouze obecně se v opravném prostředku zmínil o nedemokratických poměrech, které mají dopad v ekonomické oblasti, nebyl postup soudu v rozporu se zákonem a nedošlo k naplnění důvodů kasační stížnosti uvedených v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nakonec stěžovatel namítá nezákonnost rozhodnutí soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Výslovně tvrdí, že v jeho případě měl být naplněn důvod pro udělení azylu podle § 12 nebo § 14 zákona o azylu.
Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatel v průběhu správního řízení ani řízení před soudem nikdy neuvedl, že by byl v Arménii z jakéhokoliv důvodu pronásledován, ani že má obavu z pronásledování z jakéhokoliv důvodu, tedy ani z důvodu své sexuální orientace; soudu tedy nelze vytýkat, že se nezabýval hodnocením něčeho, co mu ze stávajícího řízení nebylo známo. Ustanovení § 14 zákona o azylu umožňuje udělení azylu za situace, kdy v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, a to v případě hodném zvláštního zřetele. Ze správního spisu není zřejmé, že by stěžovatel o udělení azylu z humanitárních důvodů požádal; správní orgán tuto možnost vážil proto jen z obecného hlediska, neboť vycházel z tvrzení o důvodech azylu. V opravném prostředku pak stěžovatel vůbec nenamítal, že správní orgán pochybil při hodnocení podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Soud zkoumající zákonnost správního rozhodnutí v mezích žaloby (opravného prostředku) tedy nebyl povinen zkoumat soulad se zákonem tam, kde to stěžovatel nepožadoval. Nerozhodný za takové situace je nenárokový charakter azylu udělovaného podle § 14 zákona o azylu a omezená možnost soudního přezkumu vůbec.
Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.) a nemůže se opírat o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží Nejvyšší správní soud ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Není tedy možné až v řízení o kasační stížnosti uplatnit důvod pro udělení azylu dosud neuplatněný, pokud stěžovatel měl možnost k jeho uplatnění ve správním nebo v soudním řízení. Je tak nerozhodná stěžovatelova tvrzená sexuální orientace a postoj úřadů v zemi původu k homosexualitě či dokonce možnost perzekuce pro ni. Nejvyšší správní soud k novým skutkovým okolnostem uplatněným v kasační stížnosti za dané situace přihlížet nemůže.
(oš)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.