Vydání 1/2003

Číslo: 1/2003 · Ročník: I

1/2003

Právo na informace a řízení

Právo na informace: řízení
k § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
k § 72 odst. 1 soudního řádu správního
Lhůta k rozhodnutí o rozkladu podle § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, počíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy1). Ode dne následujícího po dni, v němž marně uplynula lhůta k rozhodnutí o rozkladu, počala běžet lhůta k podání žaloby podle § 250b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 20022).
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2003, čj. 7 A 130/2001-39)
Věc:
Jakub S. v P. proti Ministerstvu financí o poskytnutí informace.
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 24. 9. 2001 a předloženou Vrchnímu soudu v Praze dne 1. 11. 2001 domáhal zrušení fiktivního rozhodnutí ministra financí, kterým bylo negativně rozhodnuto o jeho rozkladu podaném proti fiktivnímu negativnímu rozhodnutí Ministerstva financí ve věci jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne 23. 5. 2001.
U Vrchního soudu v Praze řízení o žalobě nebylo skončeno do 31. 12. 2002 a věc převzal k dalšímu řízení Nejvyšší správní soud, který žalobu jako opožděně podanou odmítl.
Z odůvodnění:
Žalobce uváděl, že požádal žalovaného o poskytnutí informace, a poté, kdy mu v zákonné lhůtě nebylo vyhověno ani vydáno rozhodnutí, a tedy nastala
fikce
vydání negativního rozhodnutí, podal proti tomuto fiktivnímu rozhodnutí rozklad k ministrovi financí. Ani ten v zákonné lhůtě rozhodnutí nevydal, a tedy opět nastala
fikce
rozhodnutí ze zákona.
Žalovaný proti tomu uvedl, že ohledně informací žalobcem požadovaných nebyl již povinným subjektem, přesto se snažil informace žalobci opatřit. K rozhodnutím fikcí došlo v důsledku toho, že nebylo možné v zákonných lhůtách informace opatřit a pokud v odvolacím řízení došlo k fiktivnímu rozhodnutí, stalo se tak v rámci zákona. Žalovaný je názoru, že žalobce jeho postupem nebyl zkrácen na právech a navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
Žaloba je podána opožděně. K posouzení včasnosti je třeba vycházet ze zvláštní úpravy uvedené v zákoně č. 106/1999 Sb. (dále jen "zákon") a ze skutečností vyplývajících ze správního spisu. Žalobce požádal žalovaného o poskytnutí informací podáním doručeným žalovanému dne 23. 5. 2001. Podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona měl povinný subjekt poskytnout informaci do 15 dnů od přijetí podání, když v dané době se podle § 20 odst. 3 zákona lhůta pro poskytnutí informace prodlužovala o polovinu. Po marném uplynutí lhůty se podle § 15 odst. 4 zákona mělo za to, že orgán vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Takové rozhodnutí bylo napadnutelné rozkladem podle § 16 odst. 5 zákona. Žalobce také skutečně podal rozklad, který byl do podatelny žalovaného doručen 20. 6. 2001. Podle § 16 odst. 3 zákona byl odvolací orgán povinen rozhodnout o rozkladu do 15 dnů od předložení odvolání (rozkladu) povinným subjektem. Předložením vedoucímu ústředního orgánu k rozhodnutí o rozkladu se rozumí den doručení podatelně tohoto ústředního orgánu, když vnitřní předpisy o způsobu předkládání pošty z hlediska zachování lhůty nejsou rozhodné (což v daném případě není podstatné, neboť ze spisu vyplývá, že ministru financí byl rozklad předložen nejpozději dne 26. 6. 2001, kdy na spisové složce učinil záznam k vyřízení rozkladu a z hlediska včasnosti žaloby ani ve vztahu k tomuto dni by závěr nebyl jiný). Lhůta k vyřízení rozkladu tedy počala běžet dne 21. 6. 2001 (§ 20 odst. 4 zákona, § 27 odst. 2 správního řádu) a skončila dne 5. 7. 2001. Vzhledem k tomu, že tento den byl svátek, je posledním dnem lhůty pro vydání rozhodnutí den 9. 7. 2001.
V této lhůtě nebylo o rozkladu rozhodnuto; proto podle § 16 odst. 3 zákona se má za to, že bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí odvolání (rozkladu) a o potvrzení napadeného rozhodnutí a za den doručení tohoto rozhodnutí II. stupně se podle téhož ustanovení zákona považuje den následující po uplynutí lhůty pro rozhodnutí o odvolání (rozkladu). Tímto dnem je den 10. 7. 2001.
Od tohoto dne je třeba počítat lhůtu k podání žaloby podle § 250b o. s. ř. ve znění účinném v době jejího podání. Lhůta k podání žaloby (§ 57 odst. 1, § 246c o. s. ř.) počala běžet dnem 11. 7. 2001 a skončila dne 11. 9. 2001 (§ 57 odst. 2, § 246c o. s. ř.). Žaloba byla podána (podle připojené obálky) k poštovní přepravě dne 21. 9. 2001 (§ 57 odst. 3, § 246c o. s. ř.), a je tedy opožděná.
Nejvyšší správní soud proto podle § 46 odst.1 písm. b) s. ř. s. žalobu jako opožděnou odmítl.
(oš)
1 Pozn.: Otázku, zda lhůta počíná v takovémto případě běžet od doručení podatelně nebo od předložení věci rozkladové komisi (či ministrovi samému), posuzoval v listopadu 2003 také rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k odchylnému návrhu jiného senátu (§ 17 s. ř. s.). Rozšířený senát setrval na právním názoru zde uveřejněném. Rozhodnutí rozšířeného senátu bude uveřejněno v některém z dalších čísel Sbírky.
2 Pozn.: Nyní § 72 odst. 1 s. ř. s.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.