Vydání 10/2009

(...) Nejvyšší správní soud se tedy v souladu s výše uvedeným zabýval tím, zda došlo k porušení volebního zákona a zda toto porušení mělo vliv na výsledek volby jednotlivých kandidátů do Evropského parlamentu.

Pokud jde o první otázku, musel Nejvyšší správní soud přisvědčit argumentaci navrhovatelky. Dle § 28 odst. 2 písm. b) volebního zákona obecní úřad do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu do 20 dnů přede dnem voleb zanese voliče, kteří nemají ve správním obvodu tohoto obecního úřadu trvalý pobyt, ale kteří v jeho obvodu jsou v nemocnici, porodnici, sanatoriu, ústavu sociální péče nebo v obdobném ústavu a zařízení a kteří byli obecnímu úřadu nahlášeni správcem příslušného zařízení. Z citovaného ustanovení tak vyplývá povinnost správce zdravotnického zařízení (jeho vedení) nahlásit v dostatečném předstihu před 20. dnem do dne konání voleb obecnímu úřadu pacienty, kteří nemají trvalý pobyt v dané obci a chtějí se zúčastnit ve volebním okrsku, v němž se zdravotnické zařízení nachází, voleb. Nejvyšší správní soud má zároveň za to, že vzhledem ke zdravotnímu stavu pacientů a dalším omezením, která jsou s pobytem voličů v uvedených zdravotnických zařízeních často spojena, nelze souhlasit s názorem, že by zdravotnické zařízení mělo povinnost nahlásit pouze ty voliče, kteří o to v rámci uvedené lhůty sami projeví zájem. Naopak, je povinností zdravotnického zařízení včas a řádně informovat voliče, kteří jsou v tomto zařízení umístěni a u nichž lze předpokládat, že jejich pobyt v zařízení bude trvat i ve dnech voleb, o možnosti účasti ve volbách v příslušném volebním okrsku a dotázat se jich, zda si za daných podmínek přejí být zapsáni na seznam voličů do Evropského parlamentu v dané obci. Jedině tak je možné zajistit všem pacientům daného zdravotnického zařízení, kteří si přejí volit, řádný výkon tohoto ústavně zaručeného práva. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že voliči umístění v těchto zařízeních se mohou účastnit voleb v daném místě také za pomoci voličského průkazu, pokud o něj požádali nejpozději 15 dnů přede dnem voleb u obecního úřadu, kde jsou zapsáni v seznamu voličů. Vzhledem k tomu, že dle § 30 odst. 2 volebního zákona musí být žádost o vydání voličského průkazu opatřena ověřeným podpisem voliče, je tato možnost u voličů, jejichž zdravotní stav je obdobný jako v případě matky navrhovatelky, omezená.

Z návrhu v předmětné věci, ale i z vyjádření Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru správního, ze dne 11. 6. 2009, které navrhovatelka připojila k návrhu, vyplývá, že přinejmenším matka navrhovatelky, paní Marie M., nebyla správcem Nemocnice sv. Zdislavy v Mostištích nahlášena k zápisu do seznamu voličů do Evropského parlamentu u jmenovaného úřadu, ačkoli měla v úmyslu zúčastnit se v době pobytu v této nemocnici voleb do Evropského parlamentu. Pokud tedy paní Marie M. skutečně nebyla o možnosti být zapsána na seznam voličů ve Velkém Meziříčí ze strany nemocnice informována, bylo by třeba konstatovat, že pochybením daného zdravotnického zařízení došlo k porušení práva paní Marie M. volit své zástupce do Evropského parlamentu zaručeného čl. 21 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 190 Smlouvy o založení Evropského společenství a § 5 odst. 1 volebního zákona.

Druhou rozhodnou otázkou ovšem je, zda by se jednalo o takové porušení zákona, které by ve smyslu § 57 odst. 1 volebního zákona mohlo ovlivnit výsledek volby jednotlivých kandidátů zvolených do Evropského parlamentu. V této souvislosti sama navrhovatelka připouští, že celkový výsledek voleb ovlivněn nebyl. Navrhovatelka nesdělila, kterou politickou stranu, politické hnutí či volební koalici její matka chtěla volit, či kterému z kandidátů v rámci takové strany, hnutí či chtěla udělit přednostní hlas. Zpráva o výsledku voleb do Evropského parlamentu na území České republiky konaných ve dnech 5. a 6. června 2009 byla vyhotovena Českým statistickým úřadem a schválena usnesením Státní volební komise č. 88 ze dne 9. 6. 2009 a je k dispozici mj. na internetových stránkách Ministerstva vnitra. Z této zprávy v každém případě jednoznačně vyplývá, že rozestupy v počtech odevzdaných hlasů pro jednotlivé politické strany, hnutí či i v počtech přednostních hlasů pro kandidáty, jež byli zvoleni do Evropského parlamentu, příp. pro jejich náhradníky, jsou takové, že znemožnění hlasování matce navrhovatelky, případně některým dalším pacientům uvedené nemocnice, které ovšem navrhovatelka žádným způsobem nekonkretizovala, nemohlo mít vliv na celkový výsledek voleb, tedy na to, které strany překročily hranici 5 % v počtu odevzdaných hlasů nutných pro postup do skrutinia (§ 47 odst. 2 volebního zákona), kteří kandidáti za jednotlivé strany, jež překročily tuto hranici, byly zvoleni do Evropského parlamentu (§ 48 odst. 1 až 6 volebního zákona), ani na to, jaké je pořadí náhradníků za tyto strany na případný uprázdněný (§ 48 odst. 7 volebního zákona). Zároveň není možné bez dalšího předpokládat, že k obdobným pochybením docházelo ve větším měřítku též v ostatních nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních či sociálních ústavech v ČR, jak naznačovala navrhovatelka. Takový závěr by byl jen ničím nepodloženou spekulací.