Vydání 5/2005

Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce požádal 19. 6. 1993 o výplatu výsluhového příspěvku od 1. 9. 1993. Rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 11. 10. 1993 mu byl tento příspěvek ve výši 3432 Kč měsíčně přiznán (později pak i zvýšen) a doba rozhodná pro jeho přiznání činila 20 roků, 1 měsíc a 1 den, tj. 20 ukončených roků. Rozhodnutím téhož orgánu ze dne 15. 9. 1995 byl žalobci výsluhový příspěvek upraven na 4182 Kč měsíčně, neboť na základě zákona č. 34/1995 Sb. byla přehodnocena doba činné služby, která se započítává pro výpočet výsluhového příspěvku, na 18 ukončených roků. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 11. 1995. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 1998 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení z důvodu nedostatečného odůvodnění rozhodnutí a nemožnosti žalobce seznámit se s obsahem spisu správního orgánu.

Dalším rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 21. 1. 1999 byl výsluhový příspěvek upraven na 4182 Kč měsíčně. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí změněno rozhodnutím žalovaného z 24. 3. 1999 tak, že výsluhový příspěvek náleží žalobci od 1. 9. 1993 do 31. 8. 1995; v dalších částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Dalším rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001 bylo i toto rozhodnutí zrušeno a věc znovu vrácena k dalšímu řízení pro procesní vady. Konečně třetím rozhodnutím správního orgánu I. stupně z 15. 4. 2002 byla žalobci dnem 1. 9. 1995 zastavena výplata výsluhového příspěvku. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí potvrzeno nyní napadaným rozhodnutím.

Součástí spisu je zejména žádost žalobce ze dne 26. 1. 1977 o přijetí do politického aparátu armády, Rozkaz velitele 1. armády ze dne 10. 10. 1977, kterým byl žalobce ustanoven do funkce zástupce velitele pro věci politické roty týlového zabezpečení, Rozkaz náčelníka hlavní politické správy ze dne 30. 6. 1978, kterým byl žalobce vyslán ke studiu na Vysoké vojenské politické škole samostatné fakulty Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda v Bratislavě, Rozkaz velitele 311. těžké dělostřelecké brigády Západního vojenského okruhu ze dne 13. 8. 1981, kterým byl žalobce ustanoven do funkce zástupce velitele pro politické věci baterie, dále listina nazvaná "Popis činnosti" s průběhem vojenské činné služby, která obsahuje údaje o délce trvání (uvedením počátku a konce) zastávání jednotlivých funkcí a o jejich názvu, a Zpráva o propuštění vojáka z povolání ze služebního poměru ke dni 31. 8. 1993.

Žaloba není důvodná.

Podle § 33 odst. 1 a 2 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění účinném pro projednávanou věc, náleží příspěvek za službu (dále jen "příspěvek") vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) - c), e) a f) a odst. 2, kteří konali službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 20 roků a při propuštění dosáhli věku alespoň 40 let. Ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky a ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky mohou vojákům propuštěným podle § 26 odst. 1 písm. d) nebo vojákům, jejichž služební poměr zanikl odnětím vojenské hodnosti nebo vyslovením její ztráty, přiznat příspěvek, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele. Základem pro výpočet příspěvku (dále jen "základ") je úhrn hrubého funkčního a hodnostního platu vojáka z povolání za poslední měsíc před propuštěním ze služebního poměru nebo měsíční průměr těchto příjmů za posledních pět ukončených kalendářních roků před rokem propuštění ze služebního poměru anebo u výkonných letců a vojáků jim na roveň postavených též před rokem, v němž došlo k ukončení letecké nebo jí na roveň postavené služby, podle toho, co je pro oprávněného výhodnější.

Podle § 33 odst. 9 písm. c) zákona, ve znění po novele provedené zákonem č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, je dobou konání služby rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši doba služby započitatelná podle předpisů o sociálním zabezpečení včetně zvýšeného zápočtu doby služby výkonného letce a výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti a doba hodnocená jako doba služby podle předpisů o soudních a mimosoudních rehabilitacích, s výjimkou dob služby vojáka Československé lidové armády zařazeného v Hlavní politické správě Československé lidové armády, který přímo vykonával politickovýchovnou činnost nebo který byl zařazen ve funkci zástupce velitele pro politickovýchovnou práci nebo propagandisty.

Dále podle § 37a zákona platí, že pokud byl podle dosavadních nebo dřívějších předpisů výsluhový příspěvek vyměřen vyšší, než jaký náleží při zápočtu doby zaměstnání podle § 33 odst. 9, nebo pokud byl podle dosavadních nebo dřívějších předpisů výsluhový příspěvek vyměřen, ačkoliv při zápočtu doby zaměstnání podle § 33 odst. 9 nenáleží, sníží se ode dne účinnosti tohoto zákona tento příspěvek na výši odpovídající zápočtu doby zaměstnání podle § 33 odst. 9 nebo se jeho výplata zastaví. Nové vyměření sníženého příspěvku se provede nejpozději do 31. října 1995; do nového vyměření příspěvku se jeho výplata pozastavuje.

Žalobce zpochybnil postup správního orgánu při zápočtu doby studia na vysoké škole ve srovnání s nezapočtením doby účasti na tříměsíčním kurzu. K tomu soud uvádí, že dle rozkazu ze dne 10. 10. 1977 zastával žalobce funkci i v průběhu pobytu na tříměsíčním kurzu. To ale neplatí pro dobu studia na Vysoké vojenské politické škole, neboť dle rozkazu náčelníka hlavní politické správy ze dne 30. 6. 1978 byl žalobce dnem 28. 8. 1978 vyslán k prezenčnímu studiu. Jinak řečeno, dnem 28. 8. 1978 přestal žalobce vykonávat funkci zástupce velitele pro věci politické roty týlového zabezpečení, tedy tu funkci, která je vyloučena ze zápočtu rozhodných dob.

Soud posuzoval spornou právní otázku z hlediska zákona o některých služebních poměrech vojáků, který stanovil doby, které se nezapočítávaly jako doby rozhodné pro posouzení nároku na výsluhový příspěvek. V žalobcově případě je tedy nutno posoudit, zda některá z funkcí, které vykonával v armádě, pojmově nespadá pod vymezení stanovené v § 33 odst. 9 zákona, tedy zdali je tu právní důvod pro vyloučení doby takové služby. Ze spisu je zřejmé, že žalobce vykonával mj. i funkci zástupce velitele pro věci politické. Z pojmového označení této funkce je zřejmé, že náplní činnosti žalobce bylo politické působení na vojáky tak, aby bylo dostáno ideálům hlavní politické moci tehdejší republiky, tedy Komunistické strany Československa. Vzhledem k okolnosti, že z důvodové zprávy vydané k zákonu č. 34/1995 Sb. jednoznačně vyplývá úmysl zákonodárce odejmout určitou výhodu osobám, které se přímo podílely či spolupodílely na prosazování komunistické ideologie, je zřejmé, že výše specifikovanou funkci, kterou žalobce vykonával, je možné podřadit pod § 33 odst. 9 písm. c) zákona č. 34/1995 Sb., tedy že se jednalo o funkci zástupce velitele pro politickovýchovnou práci. Nejvyšší správní soud se tak zcela ztotožňuje s výkladem zákona tak, jak jej provedl správní orgán.

Žalobce namítl i porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod a mezinárodních smluv v žalobě blíže specifikovaných. Vzhledem k okolnosti, že otázkou, zda přijetím zákona č. 34/1995 Sb. byla porušena rovnost, se zabýval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 2. 1996, publikovaném pod č. 107/1996 Sb., Nejvyšší správní soud plně odkazuje na jeho odůvodnění s tím, že závěry tam uvedené lze aplikovat i na porušení článků mezinárodních smluv blíže konkretizovaných v žalobě, neboť všechny apelují na dodržování principu rovnosti. Ústavní soud ve svém nálezu vyložil, že "".