Vydání 12/2015

Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně (dále jen "inspekce") rozhodla dne 3. 5. 2013 tak, že víno Sylvánské zelené, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr, šarže č. 1222 (dále jen "víno Sylvánské zelené"), , a dále že vína Ryzlink rýnský, jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1223, Sauvignon, jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1224, Tramín červený, jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1225, Pálava/Veltlínské zelené, jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1226, CLARET, Cabernet Moravia, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr, šarže č. 1227, CLARET, Frankovka, jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1228, a Chardonnay, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr, šarže č. 1229 (dále jen "ostatní vína"), zákona o vinohradnictví a vinařství a vyhlášky č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství. Podle žalované neobsahovala žádost o zatřídění vína Sylvánské zelené do oběhu jako jakostního vína s přívlastkem požadavky stanovené v § 26 odst. 3 písm. g) a h) zákona o vinohradnictví a vinařství. Ostatní vína pak podle žalované nevyhověla požadavkům, které stanoví § 26 odst. 4 písm. a) zákona o vinohradnictví a vinařství a § 12 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 323/2004 Sb., neboť nebyla odebrána takovým způsobem, aby byla reprezentativní pro celou šarži vína předkládanou k zatřídění, a žádost o jejich zatřídění neobsahovala náležitosti, které stanoví § 26 odst. 3 písm. g) a h) zákona o vinohradnictví a vinařství.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 6. 2013 zamítla.

Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně, kterou krajský soud rozsudkem ze dne 13. 11. 2014, čj. 62 A 67/2013-74, zamítl.

V žalobě žalobkyně především namítala, že rozhodnutí správních orgánů jsou nepřezkoumatelná, že žádost o zatřídění obsahovala zákonem požadované náležitosti a že podle § 26 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství, rozhodne-li správní orgán o uvádění vína do oběhu, musí rozhodnout i o jeho zatřídění.

Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že z rozhodnutí správních orgánů je seznatelné, jak a proč bylo ve věci žalobkyně rozhodnuto. Proto skutečnost, že ve výrocích rozhodnutí chybí odkaz na ustanovení právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, nelze považovat za vadu, která by způsobovala nezákonnost rozhodnutí. Krajský soud dále vyložil, že pokud § 26 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství stanoví pravidlo, podle něhož "", a na něj navazující pravidlo, podle kterého "[p]", skutečnost, že komise pro zatřiďování vín předložená vína posoudí jako vyhovující a dle senzorického testu je "", nevylučuje odlišný závěr správního orgánu v rozhodnutí o zatřídění, neboť opačnému závěru svědčí zásada materiální pravdy, jíž je ovládáno správní řízení a z které vyplývá, že podkladem po rozhodnutí mohou být i jiné dokumenty než ty, které jsou výslovně uvedeny v zákoně. Tomuto závěru by nemohla bránit ani případná obvyklá praxe správního orgánu. Správní orgán postupoval v souladu se zákonem, pokud vyzval žalobkyni k doplnění žádosti z důvodu, že předmětná vína byla vyrobena z vín, která komisí pro hodnocení a zatřídění vín již byla hodnocena, kterýžto údaj však v žádosti nebyl vyznačen. K námitce možnosti manipulace se vzorky poukázal krajský soud na to, že žalobkyně z této námitky nedovozovala žádné důsledky ani k ní nepřipojila žádný návrh důkazu. Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností.

K formálním nedostatkům rozhodnutí správních orgánů stěžovatelka namítala, že se krajský soud dostatečně nezabýval argumentací uvedenou v žalobě, a poukázala na § 68 odst. 2 správního řádu, podle kterého je základní náležitostí rozhodnutí mimo jiné uvedení právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno. Výrok rozhodnutí musí být po obsahové stránce jasný, srozumitelný, přesný a určitý, aby mohl být závazný a vykonatelný. Pouze výrok rozhodnutí je pak vykonatelný správní exekucí.

Ohledně postupu správního orgánu před vydáním rozhodnutí I. stupně stěžovatelka namítla, že v § 26 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství je jednoznačně zakotveno, že inspekce provede hodnocení vína a poté rozhodne, zda toto víno lze uvést do oběhu. O jednoznačnosti tohoto ustanovení svědčí i Organizační a jednací řád Komise Státní zemědělské a potravinářské inspekce pro hodnocení a zatřiďování vína ze dne 11. 1. 2012 (dále jen "organizační řád"), který upravuje postup inspekce při hodnocení a zatřiďování vína podle citovaného ustanovení. Podle čl. 5 odst. 2 organizačního řádu v případě, kdy by výsledky laboratorních rozborů provedené akreditovanými laboratořemi ve sledovaných znacích neodpovídaly požadavkům stanoveným předpisy ES nebo požadavkům stanoveným v prováděcích právních předpisech zákona, nebude toto víno předloženo k zatřídění v komisi. Ředitel inspektorátu v Brně pak rozhodne v souladu s článkem 10 organizačního řádu, zda toto víno lze nebo nelze uvádět do oběhu. Podle čl. 5 odst. 3 organizačního řádu výsledky laboratorních rozborů uvedené v protokolu o zkoušce, které jsou vydávány akreditovanou laboratoří, mohou být kontrolovány inspekcí nebo jí pověřeným subjektem. Zjištěné nedostatky, odchylky od povolených tolerancí jednotlivých metod nebo jiné nesrovnalosti mohou být důvodem k neuznání výsledků laboratorních rozborů. U akreditovaných laboratoří bude stran takových zjištění inspekce informovat orgán, který prováděl akreditaci laboratoře. Podle čl. 5 odst. 4 organizačního řádu má být ke kontrole výsledků rozborů vín v souladu § 12 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 323/2004 Sb. použit dílčí vzorek C. Z výše uvedeného podle stěžovatelky vyplývá, že po hodnocení vína inspekce rozhodne, zda toto víno lze uvést do oběhu, a pokud lze, rozhodne o zatřídění. Daný postup prokazatelně dotvrzuje i fakt, že dílčí vzorek C je určen organizačním řádem ke kontrole výsledků rozborů vín provedených akreditovanou laboratoří, který žadatel o zatřídění přikládá k žádosti o zatřídění. Stěžovatelka v tomto směru odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které jsou vnitřní předpisy správního orgánu závazné. Podle jejího názoru je i ustálenou praxí správního orgánu po provedeném hodnocení vydat rozhodnutí o zatřídění, což je jednoznačné i z čl. 10 odst. 3 organizačního řádu, podle kterého tajemník odpovídá za zpracování podkladů pro rozhodnutí o tom, zda lze víno uvést do oběhu, a o jeho zatřídění. Podkladem pro rozhodnutí o zatřídění vína je žádost, analytické rozbory, vyhodnocení výsledků podle údajů uvedených ve formulářích členů komise a zápis z jednání komise. Stěžovatelka doplnila, že tajemníkem komise byl v daném případě Ing. B. P. Na základě čl. 10 odst. 3 organizačního řádu proto bylo povinností správního orgánu vydat rozhodnutí o zatřídění. Za nesprávný považovala stěžovatelka právní názor soudu i v návaznosti na § 27 a § 39 zákona o vinohradnictví a vinařství upravujících správní delikty.

Dále stěžovatelka rozporovala závěr krajského soudu, že žádost o zatřídění neobsahovala zákonem požadované náležitosti. Doklad o kontrole, který obsahuje informace o úplnosti žádosti, je veřejnou listinou, ve které kontrolní pracovník deklaruje zjištěný skutkový stav věci v souladu se zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole^xxx). V případě, kdy by žádosti stěžovatelky nesplňovaly zákonné náležitosti, nebyly by správním orgánem propuštěny k hodnocení. Kontrola zahájená dne 12. 4. 2013 byla podle stěžovatelky za stavu, kdy hodnocení vín bylo provedeno dne 7. 3. 2013, pouze zcela účelovým úkonem s cílem zakrýt nezákonný postup Ing. P. O tom dále svědčí i skutečnost, že se nejednalo o vína, která již byla zatříděna. Žádost o zatřídění vín tudíž nemohla obsahovat náležitosti uvedené v § 26 odst. 11 zákona o vinohradnictví a vinařství. Žalovaná měla možnost, pokud měla za to, že vyhodnocená vína neodpovídají požadavkům na ně kladeným, ihned po vydání rozhodnutí o zatřídění tyto u výrobce odebrat a podrobit kontrole. Tak je i zavedena správní praxe správního orgánu, ale zejména se jedná o jediný zákonný způsob dle zákona o vinohradnictví a vinařství. Stěžovatelka nesouhlasila ani se závěrem krajského soudu, že není podstatné, že v odůvodnění rozhodnutí I. stupně chybí údaj o tom, že dne 7. 3. 2013 proběhlo hodnocení vína, podle jehož výsledku všechna vína vyhověla, vyjma jednoho, které bylo sestupněno. Tato informace byla podle stěžovatelky zásadní, neboť od této skutečnosti se odvíjí otázka, kdy po hodnocení vydá správní orgán rozhodnutí o zatřídění.

Konečně stěžovatelka namítala nesprávnost závěrů krajského soudu, že nedošlo k manipulaci s kontrolními vzorky vína. Podle čl. 5 odst. 4 organizačního řádu bude ke kontrole výsledků rozborů vín v souladu s § 12 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 323/2004 Sb. použit dílčí vzorek C. I z toho je jednoznačné, že po hodnocení vína inspekce rozhodne, zda toto víno lze uvést do oběhu, a pokud lze, rozhodne o zatřídění. Daný postup dotvrzuje, že dílčí vzorek C je určen ke kontrole výsledků rozborů vín provedených akreditovanou laboratoří. Pořízená fotodokumentace pak prokazuje manipulaci se vzorky vín, neboť je z ní zjevná absence pečetí, jimiž stěžovatelka lahve v souladu s organizačním řádem opatřila. O manipulaci svědčí i korkové zátky, které zjevně přečnívají přes hrdlo lahví, za stavu, kdy zátkování je prováděno automatickou linkou. S dalšími námitkami, které se týkají nedostatečné identifikace v protokolech o zkoušce, se krajský soud nevypořádal. Stěžovatelka na tomto místě odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu k odběru vzorků (např. rozsudek ze dne 20. 1. 2010, čj. 9 Afs 78/2009-59). Tím, že krajský soud nepřipustil důkaz stěžovatelkou navrhovaným výslechem svědků, byla porušena základní práva stěžovatelky, zejména právo na spravedlivý proces.

Žalovaná se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu. Doplnila, že v rozhodnutí I. stupně není výslovně zachycena skutečnost, že vína stěžovatelky byla na zasedání Komise dne 7. 3. 2013 senzoricky posouzena jako vyhovující, a tedy odpovídající zatřídění, které navrhovala stěžovatelka v žádosti (s výjimkou vína Pálava/Veltlínské zelené, které bylo sestupněno). Žalovaná konstatovala, že se v tomto ohledu jednalo toliko o popis průběhu řízení, tedy o rekapitulaci skutkového stavu. Nejednalo se tedy o odůvodnění rozhodnutí v užším slova smyslu. Pouze nedostatky takového odůvodnění (chybějící důvody rozhodnutí či jeho nesrozumitelnost) jsou přitom způsobilé založit nepřezkoumatelnost, potažmo nezákonnost správního rozhodnutí. Žalovaná navíc zdůraznila, že výstup z předmětného senzorického hodnocení je součástí spisového materiálu v dané věci a stěžovatelka s ním byla v průběhu řízení prokazatelně řádně seznámena.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.