Vydání 6/2004

Číslo: 6/2004 · Ročník: II

236/2004

Účastníci národního boje za osvobození a rozdílnost nároků

Ej 302/2003
Účastníci národního boje za osvobození: rozdílnost nároků
Správní řízení: rozhodnutí o jiném než uplatněném nároku
k § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (v textu též „zákon č. 261/2001 Sb.“)
k § 76 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního
I. Uplatní-li žalobce nárok své matky na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb., o němž dovozuje, že na něho přešel jako na pozůstalého syna osoby, která sama žádné nároky z titulu své účasti v národním boji za osvobození neuplatnila, není tento nárok totožný s nárokem dítěte účastníka národního boje za osvobození podle § 1 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., který žalobce uplatnil v dřívější žádosti, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto.
II. Jestliže správní orgán rozhodne o jiném nároku, než jakého se žalobce domáhal a jaký listinami dokládal, byl za základ rozhodnutí vzat skutkový stav, jenž je v rozporu se správním spisem [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]; soud proto napadené rozhodnutí zruší bez nařízení jednání.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, čj. 6 A 562/2002-25)
Věc:
Miloslav L. v Ch. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou peněžní částku.
Žalobce dne 7. 8. 2002 požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. Tuto žádost odůvodnil tak, že vydáním osvědčení Ministerstvem obrany na něho jako na pozůstalého syna přešlo právo na odškodnění po zemřelé matce Martě L., účastnici národního boje za osvobození. Žalovaná dne 16. 8. 2002 žádost zamítla.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas opravný prostředek. V něm poukázal na útrapy rodiny související s židovskou národností matky, na otcovu internaci v koncentračním táboře a na matčino a jeho ukrývání. Žalobce z ustanovení § 6 zákona č. 255/1946 Sb. dovodil, že jelikož mu – jako pozůstalému synu – bylo vydáno osvědčení, přešla na něj práva jeho zemřelé matky.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, rozhodnutí žalované zrušil pro vady řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Ze správního spisu vyplynulo, že dne 3. 12. 2001 byla žalované doručena první žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky. Žalobce podal žádost formou vyplnění formuláře, v němž zaškrtnutím příslušné části uplatnil nárok jednak jako účastník národního boje za osvobození, a to jako osoba z rasových důvodů se ukrývající na území Československa v době od 8. 8. 1944 do 8. 5. 1945, dále touto žádostí požadoval přiznání jednorázové peněžní částky jako sirotek po účastníku národního boje za osvobození – svém otci Františku L., politickém vězni v době od 16. 10. 1944 do 22. 1. 1945 – a konečně též požadoval přiznání jednorázové peněžní částky jako sirotek po účastníku národního boje za osvobození – své matce Martě L., osobě z rasových důvodů se ukrývající na území Československa v době od 15. 3. 1939 do 8. 5. 1945.
Žalovaná o žádosti rozhodla třemi rozhodnutími. Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2002 byla žalobci přiznána jednorázová peněžní částka 60 000 Kč za dobu jeho účasti v národním boji za osvobození. Rozhodnutím ze dne 25. 1. 2002 žalovaná zamítla žalobcovu žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky, o niž požádal jako syn po Františku L., a to z důvodu, že mu nárok nevznikl proto, že jeho otec v národním boji za osvobození nepadl, ale zemřel až po skončení účasti v národním boji za osvobození dne 28. 2. 1999. Konečně dalším rozhodnutím z téhož dne zamítla žalovaná žalobcovu žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky, o niž požádal jako syn po Martě L., a to s odůvodněním, že žalobci nárok nevznikl proto, že jeho matka v tomto boji za osvobození nepadla, ale zemřela až po skončení účasti v národním boji za osvobození dne 17. 1. 1978.
Proti zamítavým rozhodnutím podal žalobce opravný prostředek k soudu. Obě napadená správní rozhodnutí byla pravomocnými rozhodnutími Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002 potvrzena.
Další žádost, doručenou žalované dne 7. 8. 2002, opět žalobce podal formou vyplnění formuláře, v němž zaškrtnutím uplatnil nárok účastníka národního boje za osvobození a výslovně uvedl, že nárok uplatňuje jako osoba, na kterou přešla práva jeho zemřelé matky Marty L., která byla podle osvědčení vydaného žalobci účastnicí národního boje za osvobození a sama za svého života žádné nároky z tohoto titulu neuplatnila. Žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 16. 8. 2002 žádost zamítla; z odůvodnění se podává, že žalobcovu žádost posoudila jako žádost uplatněnou podle § 1 odst. 2 zákona (tj. jako nárok dítěte, jehož oba rodiče jako účastníci národního boje za osvobození padli nebo jeden z rodičů jako účastník národního boje za osvobození v národním boji za osvobození padl a druhý z rodičů v té době již nežil, pokud ke dni úmrtí později zemřelého rodiče nedosáhlo dítě věku 18 let) a dovodila, že žalobci nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl, neboť matka v tomto národním boji za osvobození nepadla, ale zemřela až po skončení účasti v národním boji za osvobození dne 17. 1. 1978.
Zákon č. 261/2001 Sb. zakládá v § 3 odst. 1 nárok na přiznání jednorázové peněžní částky osobám, které vymezuje v § 1 odst. 1 a 3 zákona a které označuje legislativní zkratkou „účastník národního boje za osvobození", vdovám a vdovcům po těchto osobách a jejich dětem. Za účastníky národního boje za osvobození se tak mimo další okruh osob považují i občané České republiky, kteří se z rasových nebo náboženských důvodů ukrývali na území Československa po dobu celkem nejméně tří měsíců, pokud za tuto dobu již neobdrželi jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické persekuce (§ 1 odst. 3 zákona). Podle § 1 odst. 2 se zákon vztahuje též na děti, jejichž oba rodiče jako účastníci národního boje za osvobození padli nebo jeden z rodičů jako účastník národního boje za osvobození v národním boji za osvobození padl a druhý z rodičů v té době již nežil, pokud ke dni úmrtí později zemřelého rodiče nedosáhly věku 18 let.
Nárok, jehož přiznání se žalobce druhou žádostí domáhá, je nárokem osoby uvedené v § 1 odst. 3 citovaného zákona, tedy účastníka národního boje za osvobození – žalobcovy matky, která se z rasových důvodů ukrývala na území Československa – a je doložen vydaným osvědčením Ministerstva obrany, o němž žalobce dovozuje, že na něho přešel jako na pozůstalého syna po této osobě, která sama žádné nároky z titulu své účasti v národním boji za osvobození neuplatnila. V této žádosti uplatněný nárok tak není totožný s nárokem, který žalobce uplatnil ve své první žádosti. V té se domáhal poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 1 odst. 2 zákona, kdy uplatňoval nárok dítěte účastníka národního boje za osvobození, o němž bylo pravomocně rozhodnuto zamítavým rozhodnutím žalované ze dne 25. 1. 2002, potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002; rozhodnutí o druhé žádosti tak nebránila překážka věci pravomocně rozhodnuté. Pokud žalovaná posuzovala druhou žádost žalobce jako nárok dítěte účastníka národního boje za osvobození podle § 1 odst. 2 zákona, rozhodovala o jiném nároku, než jakého se žalobce domáhal a jaký listinnými důkazy dokládal, a za základ svého rozhodnutí vzala skutkový stav, který je v rozporu se spisem.
(šk)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.