Vydání 1/2010

Dne 24. 1. 2007 Úřad městské části města Brna Brno-střed, odbor výstavby a územního rozvoje, povolil změnu dokončené stavby objektu gymnázia na třídě kpt. Jaroše 14. Změna měla spočívat v přístavbě tělocvičny v prostoru stávajícího venkovního hřiště ve dvorní části gymnázia.

Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl dne 20. 8. 2007.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 zrušil obě rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud za spornou otázkou v tomto řízení označil aplikaci § 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976, podle kterého územní rozhodnutí nevyžadují „stavby umisťované v uzavřených prostorech existujících staveb, pokud se nemění vnější půdorysné ohraničení a výškové uspořádání prostoru“. Podle soudu budova gymnázia nepředstavuje uzavřený prostor; její půdorys je naopak postavený ve tvaru širokého písmena U. Neuzavřenou částí budova sousedí s pozemkem jiných vlastníků, na kterém se nachází dvůr sloužící nemovitostem postaveným na tomto sousedním pozemku. Nemovitosti postavené na sousedním pozemku však sousedí s budovou gymnázia bezprostředně, neboť s ní mají společnou zeď. Krajský soud z tohoto konstatování dovodil, že aplikace § 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976 na danou věc není možná. Je tomu tak proto, že se v tomto případě nejedná o umístění stavby v uzavřeném prostoru existující stavby, jejímž je stavebník vlastníkem. Nejde o vnitroblok tvořený stavbami, které jsou všechny ve vlastnictví stavebníka, a proto by na ně mohlo být nahlíženo jako na jedinou stavbu. Zcela nepochybně může dojít k dotčení veřejných subjektivních hmotných práv žalobce jako majitele pozemku i stavby na něm postavené, a to zejména zastíněním, ale i možným omezením užívání dvora a nemovitostí sousedících s pozemkem, na kterém byla stavba postavena. Ostatně žalobce v žalobě i v odvolání namítal dotčení hmotných práv zastíněním, hlukem, vibracemi a porušením statiky nemovitostí v jeho vlastnictví v důsledku umístění přístavby tělocvičny na pozemku v bezprostřední blízkosti hranice pozemků, bez dodržení předepsaných odstupů. Právě možnost dotčení užívání sousedících nemovitostí měla být zkoumána stavebním úřadem v územním řízení. Aplikace § 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976 by proto byla možná jen za podmínky, že by budova gymnázia představovala půdorysně uzavřený celek a stavba tělocvičny by byla navržena uvnitř tohoto celku, samozřejmě za další podmínky, že by stavba výškově nepřesáhla budovu gymnázia. Jedině tak by byl vyloučen zásah stavby do práv vlastníků sousedních nemovitostí.

Žalovaný (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, kterou opřel o důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel především namítl, že krajský soud užil při interpretaci § 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976 nepřiměřeně výklad jdoucí až nad rámec tohoto ustanovení. V tomto zákoně, ani v žádném jiném předpise není stanoveno, že lze umisťovat stavby v prostorech již existujících staveb pouze za předpokladu, že stavba je ve vlastnictví stavebníka. Stavební zákon z roku 1976 také nikterak nespecifikuje, jakým způsobem má být uvedený prostor uzavřen. Po dobu platnosti stavebního zákona z roku 1976 byl tento procesní institut vždy vykládán tak, že za uzavřený prostor je považován vnitroblok, tj. prostor obklopený stavbami, které způsobují jeho uzavřenost. Nikdy nebyly zkoumány vztahy vlastnické a vždy bylo aplikováno pouze urbanistické hledisko, tedy zda jde o prostory uzavřené. Vnitroblok, o který se v tomto případě jedná, byl vždy považován za typický případ uzavřeného prostoru existujících staveb. Je tedy zcela zřejmé, že přístavba tělocvičny se nachází v městském vnitrobloku, v prostoru staveb již existujících, a tento prostor není výškově ani půdorysně měněn.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.