Vydání 3/2004

Číslo: 3/2004 · Ročník: II

141/2004

Stavební povolení a změna vlastníka stavby

Stavební povolení: změna vlastníka stavby. Správní řízení: předběžná otázka
k § 70 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
k § 40 odst. 1 správního řádu
I. Při změně vlastníka stavby není třeba měnit existující stavební povolení nebo vydávat povolení nové se jménem nového vlastníka - stavebníka (§ 70 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona).
II. Pokud správní orgán ve správním řízení nerespektuje pravomocné usnesení soudu o schválení smíru řádně předložené účastníkem řízení, porušuje ustanovení § 40 odst. 1 správního řádu.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2003, čj. 15 Ca 150/2002-39)
Věc:
Státní podnik P. v Ch. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o kolaudaci stavby.
Stavební úřad v Roudnici nad Labem zamítl dne 20. 11. 2001 podle § 82 odst. 2 stavebního zákona návrh na kolaudaci stavby - stavební části malé vodní elektrárny při jezu v D., obslužné komunikace, zpevněných ploch a propojovacího kabelového vedení vysokého napětí.
Okresní úřad v Litoměřicích dne 8. 3. 2002 žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
V žalobních námitkách žalobce především napadal závěr odvolacího správního orgánu, podle něhož se žalobci nepodařilo dostatečně prokázat vlastnické právo k nemovitosti, neboť nebyl jako její vlastník zapsán v katastru nemovitostí. Žalobce konstatoval, že vodohospodářské dílo, jehož
kolaudace
se domáhal, vůbec nepodléhá evidenci v katastru nemovitostí. Dále vytýkal správnímu orgánu nezákonnost spočívající v porušení § 40 odst. 1 správního řádu: přestože žalobce v průběhu odvolacího řízení předložil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. 2. 2002, jímž byl schválen smír potvrzující vlastnické právo žalobce od 6. 9. 2000, odvolací orgán je nepovažoval za dostatečný průkaz vlastnického práva.
Ze spisu vyplynulo, že stavební část malé vodní elektrárny zhotovila na základě smlouvy o dílo ze dne 28. 4. 1998 společnost s ručením omezeným N. a technologickou část - vybavení elektrárny strojním zařízením - uskutečnila na základě smlouvy o dílo ze dne 10. 8. 1998 akciová společnost M.; v obou smluvních vztazích vystupoval žalobce jako investor a objednatel. Územní rozhodnutí a stavební povolení na tuto stavbu bylo vydáno akciové společnosti M., která zpočátku vystupovala jako investor a stavebník, avšak posléze došlo ke změně původního záměru způsobu realizace stavby malé vodní elektrárny. V obou smlouvách o dílo bylo dojednáno, že vlastnické právo k dílu přejde ze zhotovitele na objednatele dnem sepsání zápisu o předání a převzetí díla. K předání a převzetí stavby došlo 6. 9. 2000, k předání a převzetí technologické části malé vodní elektrárny 8. 6. 2000.
Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil pro nezákonnost a vady řízení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů podle § 78 odst. 1 a 3 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému (na nějž přešla působnost Okresního úřadu v Litoměřicích) podle § 78 odst. 4 s. ř. s. k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle § 58 odst. 1 a 2 stavebního zákona, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., podává stavebník u stavebního úřadu žádost o stavební povolení spolu s předepsanou dokumentací. Stavebník musí prokázat, že je vlastníkem pozemku nebo stavby, popřípadě že má k pozemku či stavbě jiné právo, které jej opravňuje zřídit na pozemku požadovanou stavbu, provést změnu stavby anebo udržovací práce na ní. Potřebné náležitosti, jež musí žádost o stavební povolení obsahovat, stanoví § 16 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona. Podle § 70 stavebního zákona platí, že stavební povolení a rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení. V souladu s výkladovým ustanovením § 139 písm. d) stavebního zákona, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., se "stavebníkem" rozumí též investor a objednatel stavby.
Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že z předložené smlouvy o dílo na provedení technologické části malé vodní elektrárny ze dne 10. 8. 1998 nevyplývá, že právní nástupnictví stavebníka přešlo z akciové společnosti M. na žalobce. Smlouvy o dílo ze dne 28. 4. 1998 a 10. 8. 1998 nevykazují žádné nedostatky z hlediska právní úpravy týkající se smlouvy o dílo obsažené v obchodním zákoníku. Smluvní strany využily možnost odchylného ujednání, pokud se jedná o ustanovení § 542 obchodního zákoníku, pojednávající o nabývání vlastnického práva k zhotovovanému dílu, zcela v souladu s ustanovením § 263 obchodního zákoníku. S ohledem na toto zjištění soud dospěl k závěru, že došlo k právnímu nástupnictví, tj. nabytí práva, které jiný pozbyl. V daném případě právní nástupnictví spočívalo ve změně subjektu vlastnického práva k malé vodní elektrárně; novým vlastníkem se dnem sepsání zápisu o předání a převzetí díla stal žalobce. V návaznosti na tuto skutečnost pak podle § 70 stavebního zákona platí, že stavební povolení a rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení. V souladu s tímto ustanovením je plně opodstatněný žalobcův názor, že při změně vlastníka stavby není třeba měnit existující stavební povolení či dokonce vydávat povolení nové se jménem nového vlastníka - stavebníka.
Dále je třeba zdůraznit, že otázkou vlastnických práv k dotčené stavbě se již zabýval Okresní soud v Chomutově, přičemž soudní řízení skončilo pravomocným rozhodnutím o schválení smíru, podle něhož se dne 6. 9. 2000 stal vlastníkem stavby malé vodní elektrárny při jezu v D. žalobce. Nutné je poznamenat, že okamžikem namontování se technologická část stala součástí stavby malé vodní elektrárny ve smyslu ustanovení § 120 občanského zákoníku, který stanoví, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Žalovaný tak zásadně pochybil, když jakožto správní orgán ve správním řízení nerespektoval žalobcem řádně předložené pravomocné usnesení soudu o schválení smíru, které s konečnou platností řeší otázku vlastnictví. Svým postupem žalovaný porušil ustanovení § 40 odst. 1 správního řádu. Podle § 140 stavebního zákona se na stavební řízení aplikují obecné předpisy zákona o správním řízení, není-li stanoveno jinak, a podle § 40 odst. 1 správního řádu platí, že vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán.
Ani závěr žalovaného, že k nabytí vlastnického práva k malé vodní elektrárně je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí, není správný. Podle § 2 odst. 1 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb., se v katastru nemovitostí evidují pozemky v podobě parcel, budovy spojené se zemí pevným základem, byty a nebytové prostory, rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory se zde blíže uvedenými podmínkami a stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis. V daném případě je takovým zvláštním předpisem zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), který v § 55 odst. 1 písm. g) charakterizuje stavbu k využití vodní energie a energetického potenciálu, tj. v daném případě malou vodní elektrárnu, jako vodní dílo, přičemž dle jeho § 8 odst. 1 písm. a) je k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, tj. např. k jejich vzdouvání, případně k akumulaci či k využívání jejich energetického potenciálu, zapotřebí povolení vodoprávního úřadu. V tomto předpise však nikde není uvedeno, že by se jednalo o takovou stavbu, která by podléhala zápisu do katastru nemovitostí ve smyslu § 2 katastrálního zákona. V daném případě tak k nabytí vlastnického práva k malé vodní elektrárně nedochází vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, ale postačuje takový právní úkon, jaký byl popsán shora.
(art)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.