Vydání 4/2011

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010, čj. 10 Ca 33/2008 – 66)

Dne 16. 4. 2007 byla u žalobce provedena kontrola Státní energetickou inspekcí, územním inspektorátem pro Plzeňský kraj. Při ní bylo zjištěno, že od ledna 2007 žalobce přecházel na nový informační systém. Tento přechod způsobil, že přibližně u 14 000 zákazníků platících přes bezhotovostní inkaso nebo přes SIPO, u kterých proběhlo zúčtování v období ledna až dubna 2007, byl chybně vygenerován předpis záloh na další období, který byl součástí faktury. V tomto předpisu nebyly uvedeny dvě zálohové platby, které však byly následně žalobcem strženy nebo předepsány na SIPO lístek. Dle obchodních podmínek sdružených dodávek plynu, které jsou nedílnou součástí každé smlouvy o dodávce plynu, je v čl. 6 bodu 4 mj. uvedeno, že změnu výše anebo četnosti zálohy je obchodník povinen zákazníkovi oznámit formou nového rozpisu záloh. Tím, že tak žalobce neučinil, došlo podle názoru územního inspektorátu k porušení těchto obchodních podmínek a k porušení § 72 odst. 1 energetického zákona.

Proti obsahu kontrolního protokolu podal žalobce námitky. V reakci na ně vydal územní inspektorát dodatek ke kontrolnímu protokolu, v němž změnil závěr tak, že žalobce porušením obchodních podmínek porušil § 72 odst. 1 energetického zákona, a dále doplnil, že včasným neinformováním zákazníků o změně smluvních podmínek nebyla splněna povinnost stanovená v § 61 odst. 2 písm. g) energetického zákona.

Následné dne 26. 9. 2007 vydal územní inspektorát rozhodnutí, kterým byla žalobci podle § 91 odst. 3 energetického zákona uložena pokuta ve výši 250 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí územní inspektorát uvedl, že změnil-li žalobce jednostranně a podstatným způsobem smluvený postup platby bez upozornění druhých smluvních stran formou nového rozpisu záloh, porušil tím § 72 odst. 1 větu druhou a třetí energetického zákona, protože všechny tyto smlouvy pak v daném období neobsahovaly řádně ujednanou podstatnou náležitost smlouvy o odběru plynu – způsob platby. Stávající ujednání nesplňovalo v části záloh ani základní smluvní kritéria, zákazníci o nich nebyli zpraveni a počet záloh neodpovídá skutečnosti.

Proti oběma uvedeným rozhodnutím podal žalobce odvolání, o kterých žalovaný rozhodl dne 20. 12. 2007. Odvolání zamítl a napadená rozhodnutí územního inspektorátu potvrdil s tím, že výrokovou část rozhodnutí změnil co do formulace skutku, jímž se měl žalobce správního deliktu dopustit. Ostatní části výroku co do výše pokuty a způsobu úhrady zůstaly beze změn. Žalobce svým jednáním, kterým jednostranně a podstatně změnil smluvený způsob plateb, aniž splnil svoji zákonnou povinnost upozornit a seznámit tyto zákazníky s touto změnou, založil neplatnost smluvní náležitosti – způsobu platby, a porušil tak § 72 odst. 1 větu druhou a § 61 odst. 2 písm. g) energetického zákona.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu. V první žalobní námitce namítl, že žalovaný mu změnou výroku způsobil újmu z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Žalovaný omezil rozsah údajného porušení § 72 odst. 1 energetického zákona z věty druhé a třetí pouze na větu druhou a navíc nově přidal do výroku další zcela nový správní delikt, který spatřuje v porušení § 61 odst. 2 písm. g) energetického zákona. Napadené rozhodnutí je dle žalobce zmatečné, neboť výroky jsou ve vzájemném rozporu; rozhodnutí správního orgánu I. stupně nelze současně potvrdit a změnit. Dále žalobce namítal, že rozhodnutí je v rozporu se zásadou zákazu reformationis in peius zakotvené v § 90 odst. 3 správního řádu, když právní kvalifikace byla rozšířena o naplnění skutkové podstaty nového správního deliktu. Dle žalobce správní orgány provedly zcela chybnou právní kvalifikaci skutku. Žalobce nepopíral, že v souvislosti s přechodem na nový zákaznický systém nedopatřením došlo k jednání popsanému v napadeném rozhodnutí, tj. že v období leden až duben 2007 byly od zákazníků inkasovány zálohy, o kterých nebyli tito zákazníci informováni. Podle názoru žalobce je smyslem § 72 odst. 1 energetického zákona definovat náležitosti smlouvy o dodávce plynu, a k jeho porušení by tak mohlo dojít jen v případě, pokud by určitá podstatná náležitost v uzavíraných smlouvách buď zcela absentovala, anebo by ustanovení obsahující tuto náležitost bylo neplatné. Žalovaný v rozhodnutí tvrdí, že žalobce svým jednáním založil neplatnost smluvní náležitosti – způsobu platby. Žalobci ovšem není zřejmé, jak je právně možné nesplněním určitého závazku způsobit jeho neplatnost. Žalobce připustil, že svým jednáním existující závazek porušil, ale rozhodně jej jednostranně nezměnil ani nezpůsobil jeho neplatnost či absenci a ani neměl v úmyslu to učinit. Smlouvy se zákazníky obsahovaly veškeré podstatné náležitosti, které dle energetického zákona obsahovat měly. Skutečnost, že ze strany žalobce došlo nedopatřením k porušení sjednaného způsobu platby, nemá nic společného s § 72 odst. 1 energetického zákona. Pochybení, kterého se žalobce dopustil, je porušením soukromoprávního smluvního závazku a nemá veřejnoprávní dimenzi. Vzhledem k výše uvedenému tak dle žalobce žalovaný nemá příslušnost a pravomoc k vedení správního řízení, neboť se jedná o soukromoprávní věc.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že k tvrzenému porušení zásady dvojinstančnosti by mohlo ze strany žalovaného dojít pouze za situace, kdy důvodem změny rozhodnutí by bylo dokazování provedené odvolacím orgánem v takovém rozsahu, že by nebyla respektována účastnická práva žalobce. V daném případě však vycházel odvolací orgán při přezkumu právní i skutkové stránky výhradně z obsahu správního spisu. Změna spočívala pouze v doplnění výroku o absentující právní kvalifikaci tak, aby bylo dosaženo shody s odůvodněním tohoto rozhodnutí. Nevznikly tím předpoklady pro zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně, a to i s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení. Ostatně i ze žaloby je zřejmé, že žalobce ve spojení s odůvodněním plně a správně porozuměl výrokové části napadeného rozhodnutí. Nedošlo ani k porušení zásady zákazu reformationis in peius, neboť mu nebyla uložena žádná nová povinnost ani zvýšena pokuta. Dále žalovaný uvádí, že smlouva musí obsahovat náležitosti stanovené v § 72 odst. 1 energetického zákona po celou dobu trvání smluvního vztahu v platném znění, nikoliv pouze při uzavření smlouvy. Proto pokud žalobce oproti rozpisu záloh zinkasoval dvě zálohy navíc, jedná se o pochybení veřejnoprávní povahy.

K tomuto vyjádření podal žalobce repliku, v níž uvedl, že právě absentující část právní kvalifikace skutku je zásadním důvodem, proč mělo být rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeni, neboť žalobce se vůči této kvalifikaci nemohl účinně bránit a v odvolání se na ni zaměřit. Pokud jde o tvrzené porušení § 61 odst. 2 písm. g) energetického zákona, na jeho straně neexistoval záměr jakkoli měnit smluvní podmínky. Žalobce opakovaně uvedl, že po celou dobu trvání smluvního vztahu platné ujednání o zálohách za dodaný plyn mezi ním a zákazníky existovalo. Opak nebyl žalobci nikdy spolehlivě prokázán. Mohlo dojít pouze k porušení existujícího závazku, které ovšem zakládá pouze soukromoprávní odpovědnost žalobce a poškození zákazníci se mohli domoci svých práv soudní cestou.

Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.