Vydání 4/2009

Žalobní námitku namítající nedostatečné zjištění skutkového stavu, a to, že napadené rozhodnutí neobsahuje jasné vymezení skutečností, které byly podkladem rozhodnutí, jakož ani úvahy, jimiž byl správní orgán veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval, shledal krajský soud důvodnou. Ačkoliv žalobce nesprávně uvádí , čímž má nepochybně na mysli zákon č. 71/1967 Sb., který pozbyl účinnosti ke dni 1. 1. 2006, dospěl krajský soud k závěru, že slovní vymezení této žalobní námitky přesahuje rámec citovaného zákona a je možné je aplikovat i na současně platný správní řád, tj. zákon č. 500/2004 Sb., neboť i tento zákon např. v § 3 stanoví povinnost správního orgánu řádně zjistit stav věci, ve které řízení vede. V posuzované věci byla žalobci uložena sankce za správní delikt podle § 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona, podle kterého se právnická osoba dopustí správního deliktu tím, že užívá změnu stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím popř. stavebním povolením. Co je míněno změnou v užívání stavby vymezuje stavební zákon v § 126. Ustanovení § 126 odst. 2 uvádí, že změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, je přípustná jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. Ustanovení § 81 odst. 2 písm. c) tím není dotčeno. Ustanovení § 81 odst. 2 písm. c) stanoví, že rozhodnutí o změně stavby vyžadují změny ve způsobu užívání stavby, které podstatně mění nároky stavby na okolí. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů v posuzované věci nevyplývá, jaká změna stavby nastala, resp. měla nastat v důsledku změny ve způsobu užívání stavby a jak změna ve způsobu užívání stavby podstatně změnila nároky stavby na okolí. Z obsahu napadených rozhodnutí ani z obsahu správních spisů není seznatelné, k jakému účelu v současné době rekreační areál Losinka, jehož součástí je předmětná stavba, slouží. Uváděno je pouze to, že v objektu jsou opakovaně provozovány hudební produkce, aniž by byla upřesněna jejich četnost, pravidelnost, způsob provedení apod. Lze souhlasit s žalobcem v tom, že samotné užívání stavby k účelu, který není specificky vymezen v kolaudačním rozhodnutí či stavebním povolení, ještě nemusí znamenat naplnění skutkové podstaty správního deliktu, neboť jedním z jeho pojmových znaků je také společenská škodlivost. Společenská škodlivost pak musí být v případě správního deliktu, jehož skutková podstata je vymezena stavebním zákonem, posuzována z hlediska stavebně-technického, což předpokládá odborné posouzení stavebně-technického uspořádání stavby, jejích stavebně-technických vlastností a následně také vlivu nevhodného užívání stavby na okolí jakožto vyhodnocení následku škodlivého jednání. Ve správních rozhodnutích obou stupňů však jakékoli úvahy v takto naznačeném smyslu absentují. V souladu s tímto názorem soudu je nutno kategoricky odmítnout závěr žalovaného, vyjádřený v posledním odstavci strany čtyři napadeného rozhodnutí, že v řízení nebyla rozhodující otázka společenské nebezpečnosti. Nutno také zdůraznit, že ve smyslu § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu č. 500/2004 Sb. náleží v tomto druhu správního řízení důkazní břemeno v celém rozsahu správnímu orgánu.

Vyhodnocení správního orgánu I. stupně, že nelze považovat za odborné hodnocení odpovídající posouzení specializovaného správního orgánu pro jeho naprostou bezobsažnost. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně postrádá také úvahu o významu týkajících se pořádání veřejných hudebních produkcí. Z obsahu rozhodnutí není zřejmé, zda tím správní orgán dokladuje pokračující charakter správního deliktu či zda chce tímto způsobem demonstrovat společenskou škodlivost správního deliktu. V tomto ohledu lze s žalobcem souhlasit v námitce, že považoval-li správní orgán tyto stížnosti za důkaz, měl je v odůvodnění rozhodnutí řádně konkretizovat a následně vyhodnotit jejich oprávněnost. Navíc je zapotřebí uvést, že zmiňuje-li správní orgán podané stížnosti v odůvodnění rozhodnutí, měly být také součástí správní spisu. Ve stejné rovině je v odůvodnění rozhodnutí také vedena zmínka o předešlém upozornění žalobce na provozování veřejných hudebních produkcí a možnost sankčního postihu. Důvodnost této části rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelná, neboť z obsahu rozhodnutí nelze usoudit, jaký účel toto tvrzení v úvahách správního orgánu má. Správní orgán totiž podle stavebního zákona nemá zákonnou povinnost upozorňovat právní subjekt, že se dopouští jednání, jež by mohlo být posuzováno jako správní delikt, a z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevyplývá, že by byla sankce uložena za pokračující správní delikt, když podle výroku rozhodnutí byla sankce uložena za provozování veřejné hudební produkce dne 23. 3. 2007. Ani žalovaný v napadeném rozhodnutí tyto nepřezkoumatelné úvahy správního orgánu I. stupně nijak nedoplnil ani neupřesnil. (...)