Vydání 3/2014

Číslo: 3/2014 · Ročník: XII

2977/2014

Správní trestání: povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření k zjištění ovlivnění alkoholem

Správní trestání: povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření k zjištění ovlivnění alkoholem
k § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákonů č. 411/2005 Sb. a č. 274/2008 Sb.
k § 2 písm. o), p) a q) a § 16 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami o změně souvisejících zákonů, ve znění zákonů č. 225/2006 Sb., č. 274/2008 Sb. a č. 305/2009 Sb.
k § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích
I. Žádné ustanovení zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ani zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nezakládá řidiči, který byl policistou vyzván k odbornému lékařskému vyšetření podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích, a jemuž po klinickém vyšetření naordinoval lékař provedení odběru vzorků biologického materiálu, oprávnění, aby si sám z výčtu uvedeného v § 2 písm. q) zákona č. 379/2005 Sb. zvolil konkrétní druh vzorku biologického materiálu, který mu má být odebrán.
II. Neumožňuje-li formulace výzvy oprávněné osoby výběr mezi více druhy vzorků biologického materiálu, splní adresát výzvy svou povinnost, již mu jako řidiči ukládá § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (tj. podrobit se na výzvu policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem) tak, že podstoupí odborné lékařské vyšetření v rozsahu cíleného klinického vyšetření a současně akceptuje konkrétní požadavek lékařky na odběr určitého druhu vzorku biologického materiálu a podrobí se mu. Jedinou výjimku představuje situace, že by vyšetření bylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.
III. Skutková podstata přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, bude naplněna i v případě, kdy se řidič sice odmítne podrobit požadavku na odběr jednoho druhu vzorku biologického materiálu (zde krve), ale jiný druh vzorku biologického materiálu (zde moč) k výzvě poskytne.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2013, čj. 17 A 2/2012-43)*)
Prejudikatura:
č. 2027/2010 Sb. NSS, č. 2063/2010 Sb. NSS a č. 2308/2011 Sb. NSS.
Věc
: Jakub G. proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, o uložení pokuty a zákazu řízení motorových vozidel.
Žalobce byl rozhodnutím Magistrátu města Plzně (dále jen „magistrát“) ze dne 2. 9. 2011 uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích**), v souvislosti s porušením § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Přestupku se měl dopustit tím, že „
byl dne 28. 2. 2011 v době okolo 13:10 hodin v Plzni, na vozovce pozemní komunikace Karlovarské ulice zastaven a kontrolován jako řidič motorového vozidla tov. zn. Citroe¨n Xsara [...] Při silniční kontrole se podrobil dechovým zkouškám, které vyzněly pozitivně. Následně se při lékařském vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, odmítl, po předchozí výzvě dle zvláštního právního předpisu, podrobit odběru krve, ačkoli toto vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.
“ Za přestupek byla žalobci mimo jiné uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni, v níž namítal, že ve správním řízení bylo rozhodováno za použití tzv. extenzivního výkladu zákona v neprospěch žalobce, bylo rozhodováno o skutku, který není přestupkem, a přesto, že o skutku existovaly objektivní pochybnosti, bylo rozhodnuto v neprospěch žalobce.
Zákon o silničním provozu v § 5 odst. 1 písm. f) ukládá řidiči motorového vozidla povinnost podrobit se na výzvu oprávněné osoby vyšetření dle zvláštního právního předpisu. Zvláštní právní předpis, tedy zákon č. 379/2005 Sb., stanoví v § 16 odst. 5, že odborné lékařské vyšetření provádí způsobilé zdravotnické zařízení. Stejný zákon stanoví v § 2 výklad pojmů pro účely tohoto zákona. Odborným lékařským vyšetřením dle § 2 písm. p) tohoto zákona „
je cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu
“. Odběrem biologického materiálu pak § 2 písm. q) stanoví „
zejména odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže či sliznic
“.
Ze samotných výkladových ustanovení zákona č. 379/2005 Sb. uvedených v § 2 je zřejmé, že povinnost uložená osobám, u nichž existuje důvodná obava z ovlivnění alkoholem či jinou návykovou látkou, spočívá v podrobení se orientačnímu, případně odbornému lékařskému vyšetření. Lékařské vyšetření pak nespočívá v odběru biologického materiálu, ale vždy v cíleném klinickém vyšetření, kterému se žalobce beze zbytku podrobil, a následně buďto v orientační dechové zkoušce nebo odběru biologického materiálu. Takováto volba je výslovně ponechána na vyšetřujícím lékaři. Pro případ biologického materiálu opět zákon sám demonstrativním výčtem stanoví, o jaký druh materiálu se může jednat.
Pokud se tedy žalobce podrobil všem zákonem uloženým povinnostem, takovou skutečnost opakovaně tvrdil a prokazoval, správní orgány ve svém rozhodování pochybily, jestliže jej uznaly vinným a potrestaly za jednání, které nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku. Dospěl-li žalovaný k závěru, že odmítnutí poskytnutí jednoho vzorku a poskytnutí jiného vzorku biologického materiálu je naplněním skutkové podstaty spočívajícím v porušení povinnosti „
podrobit se na výzvu [...] ošetřujícího lékaře [...] vyšetření podle zvláštního právního předpisu
“ za předpokladu, kdy zvláštní předpis stanoví povinnost podrobit se odbornému lékařskému vyšetření odběrem biologického materiálu, a dále takovýto názor odůvodnil tím, že je na policistovi, aby sám určil, jaký typ biologického materiálu bude požadovat, jedná se o extenzivní výklad práva a zásah do práv občana zaručených Listinou základních práv a svobod. Takový postup je libovůlí v rozhodování správních orgánů a jako takový je v přímém rozporu se zákonem. Ustálená
judikatura
nejvyšších soudů, na kterou žalobce mnohokrát ve správním řízení odkazoval (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008-115, č. 1856/2009 Sb. NSS), konstatuje, že ve správním řízení je namístě aplikovat analogicky principy trestního práva, a to zejména ve správním trestání. Je tak nemyslitelné, aby správní orgán vykládal ustanovení zákona v neprospěch obviněného a dával správním orgánům více pravomocí, než jim zákon sám přiznává.
Žalobci bylo kladeno za vinu, že se dopustil přestupku tím, že se nepodrobil odběru krve po předchozí výzvě, ačkoli toto nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Zákon č. 379/2005 Sb. však termín odběru krve nezná. Novelizací zákona o silničním provozu z roku 2006, na kterou správní orgány obou stupňů odkazovaly, došlo mj. k nahrazení termínů v § 5 odst. 1 písm. f) „
moč a krev
“, přičemž současná úprava (platná k 28. 2. 2011) obsahuje pojem „
vyšetření dle zvláštního právního předpisu
“. Poznámka pod čarou stanoví, že tímto předpisem je zákon č. 379/2005 Sb., který v § 2 písm. q) specifikuje větší výčet biologického materiálu oproti úpravě původní. Avšak stále je zachována možnost alternativy poskytnutí vzorku, a to minimálně krve nebo moči. Tento svůj právní názor žalobce odůvodňoval ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, zejména pak rozsudky ze dne 24. 6. 2008, čj. 8 As 11/2007-56, č. 2308/2011 Sb. NSS, ze dne 11. 3. 2010, čj. 5 As 24/2009-65, č. 2063/2010 Sb. NSS, a ze dne 16. 12. 2009, čj. 6 As 40/2009-125, č. 2027/2010 Sb. NSS. Žalobce měl za to, že se nemohl dopustit deliktního jednání, jestliže všechny povinnosti jemu uložené zvláštními předpisy (zákonem o silničním provozu a zákonem č. 379/2005 Sb.) splnil, tedy podrobil se lékařskému vyšetření a poskytl na výzvu biologický materiál.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobci volba odběru biologického materiálu dána nebyla. Ani ze zákona tato možnost nevyplývá. Žalobcem nastíněný výklad právních předpisů pak žalovaný označil za nesprávný, přičemž ani žalobcem uváděná
judikatura
jeho výklad právních předpisů nepodporuje. Dle žalovaného dává § 5 odst. 1 písm. f) policistovi pravomoc k výzvě k vyšetření ke zjištění, zda řidič není ovlivněn alkoholem. Je na policistovi, k jakým úkonům řidiče vyzve, budou-li tyto úkony přiměřené v rámci daného případu a budou-li splňovat rámec stanovený zvláštními právními předpisy. Sám žalobce uvedl, že odborné lékařské vyšetření může být spojeno s odběrem biologického materiálu a že biologickým materiálem je mimo jiné i krev a moč. Pokud tedy byl žalobce vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve a moči, byl žalobce povinen se tomuto vyšetření se všemi požadovanými odběry podrobit. Jinou otázkou pak je posouzení lékaře, zda je možné např. odběr krve provést s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu řidiče. V daném případě však lékařka nedospěla k závěru, že by odběr krve nebylo možné provést.
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Žalobce byl uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích v souvislosti s porušením § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu.
Podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích „[p]
řestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví
“.
Podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu „[ř]
idič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem
“.
V prvním žalobním bodu žalobce tvrdil, že se nemohl dopustit přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, protože splnil všechny povinnosti uložené mu jak zákonem o silničním provozu, tak zákonem č. 379/2005 Sb., tedy podrobil se lékařskému vyšetření a poskytl na výzvu biologický materiál. Žalovaný provedl extenzivní výklad práva. Řečeno jinak, žalobce žalovanému vytýkal vadnou interpretaci, a v důsledku toho i vadnou aplikaci právních předpisů.
Jak je zřejmé ze shora citovaného § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je povinností řidiče podrobit se na výzvu (mimo jiné) policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu, zda není ovlivněn alkoholem.
Zvláštním právním předpisem je zákon č. 379/2005 Sb. Ten upravuje vyšetření přítomnosti alkoholu v § 16. Podle jeho odstavce 1 „[o]
soba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním
“. Podle § 16 odst. 2 citovaného zákona „[o]
rientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 pod vlivem alkoholu
“. Podle § 16 odst. 4 téhož zákona vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se vyšetření podle odstavec 2 (a 3), tj. orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření, „
je oprávněn příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek
“. Lze tedy dovodit, že § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je ve vztahu k § 16 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., ohledně osob, kterým mohou být výzvy adresovány, a osob oprávněných výzvu činit ustanovením zvláštním (
lex specialis
), které obě kategorie osob oproti obecné úpravě zužuje.
Podle § 2 zákona č. 379/2005 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí „
orientačním vyšetřením dechová zkouška, odběr slin nebo stěr z kůže nebo sliznic
“ [písm. o)] a „
odborným lékařským vyšetřením cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu
“ [písm. p)]. Podle § 2 písm. q) zákona č. 379/2005 Sb. se dále pro účely tohoto zákona rozumí „
odběrem biologického materiálu zejména odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže či sliznic
“.
Ustanovení § 16 odst. 5 věta první a druhá stejného zákona stanoví, že „[o]
rientační vyšetření provádí útvar Policie České republiky, útvar Vojenské policie, Vězeňská služba České republiky, osoba pověřená kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život anebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie. Odborné lékařské vyšetření provádí poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý.
Dále podle § 16 zákona č. 379/2005 Sb., platí, že „[z]
dravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé je povinno poskytnout subjektům uvedeným v odstavci 4 potřebnou pomoc provedením odběru biologického materiálu
“ (odst. 6) a že „[z]
dravotnické zařízení je povinno sdělit výsledky vyšetření subjektům uvedeným v odstavci 4 na základě jejich žádosti
“ (odst. 7 věta první).
Jedním ze základních předpokladů spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích je existence výzvy vydané k tomu oprávněným subjektem.
Deliktnímu jednání žalobce předcházela dopravní kontrola, při které byla na výzvu hlídky opakovaně provedena orientační dechová zkouška, které se žalobce dobrovolně podrobil a vytištěné pozitivní výsledky dobrovolně podepsal. Žalobce byl následně policisty vyzván k odbornému lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu, konkrétně krve, s čímž sice původně rovněž dobrovolně souhlasil, avšak po převozu do zdravotnického zařízení se podrobil klinickému vyšetření, odmítl odběr krve a souhlasil s odběrem moči. V tomto rozsahu je mezi účastníky řízení žalobcovo jednání nesporné.
Žalobce nezpochybňuje, že po pozitivním výsledku orientační dechové zkoušky byl policejní hlídkou vyzván „
k podrobení se odběru krve
“. To ostatně uvádí sám v žalobě. Stejně tak nezpochybňuje, že „[v]
ýzva ze strany lékařky směřovala k odběru krve a moči
“ a že „
se na výzvu lékařky podrobil odběru biologického materiálu, a to poskytnutím vzorku moči. Vzorek krve žalobce z osobních důvodů neposkytl.
Jak je zřejmé z výše předestřené právní úpravy, žádné ustanovení na věc dopadající (a to jak zákona o přestupcích, tak zákona o silničním provozu a zákona č. 379/2005 Sb.) nezakládá řidiči, který byl policistou vyzván k odbornému lékařskému vyšetření podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu a jemuž po klinickém vyšetření naordinoval lékař provedení odběru vzorků biologického materiálu, oprávnění, aby si sám z výčtu uvedeného v § 2 písm. q) zákona č. 379/2005 Sb. zvolil konkrétní druh vzorku biologického materiálu, který mu má být odebrán. Stejně tak z citované právní úpravy nelze dovodit povinnost oprávněné osoby učinit výzvu alternativně, tj. tak aby např. směřovala k odběru moči nebo krve, s tím, že odběr krve nahrazuje odběr moči a naopak. Na druhé straně však, pokud by formulace konkrétní výzvy oprávněné osoby prokazatelně umožňovala výběr mezi dvěma druhy vzorků biologického materiálu, pak podrobení se odběru jednoho z nich by mělo za následek splnění povinnosti řidiče vyplývající z § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu a nemožnost posoudit takové jednání jako přestupek dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích.
V posuzovaném případě žalobce v žalobě ani v průběhu celého přestupkového řízení netvrdil, že policista a poté lékařka učinili výzvu k odběru biologického materiálu alternativně. V žalobě naopak uváděl, že policií byl vyzván přímo k podrobení se odběru krve a výzva lékařky směřovala k odběru krve a moči. Skutečnost, že lékařka požadovala v rámci první výzvy odběr krve, je prokázáno především svědeckou výpovědí samotné lékařky, výpovědí svědka pprap. Jaroslava K., koneckonců i výpovědí svědka nstržm. Lukáše J. a stejnou skutečnost dokládají i důkazy listinné, např. protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem. Požadoval-li odběr krve jak policista, tak lékařka a žalobce vzorek krve odmítl poskytnout, pak v žádném případě nemůže být správné jeho tvrzení, že splnil všechny povinnosti uložené mu jak zákonem o silničním provozu, tak zákonem č. 379/2005 Sb., a že se nemohl dopustit přestupku. Splnit beze zbytku povinnost uloženou řidiči § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu (tj. podrobit se na výzvu policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem) v souzeném případě obnášelo nejen podrobit se odbornému lékařskému vyšetření v rozsahu cíleného klinického vyšetření, avšak současně akceptovat požadavek lékařky na odběr vzorku krve a odběru se podrobit. Jedinou výjimkou by byla situace, že by vyšetření bylo spojeno s nebezpečím pro zdraví odběru podrobeného řidiče. Jde o zákonný (liberační) důvod formulovaný v § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Taková situace v žalobcově případě, jak bude dále uvedeno, nenastala. Jelikož z důvodů výše uvedených platí, že volba druhu biologického materiálu nespočívá na adresátovi výzvy, pak bez ohledu na okolnost, že splnil v pořadí druhý požadavek lékařky a poskytl vzorek jiného druhu biologického materiálu, tj. moči, je závěr žalovaného, že se odmítl podrobit vyšetření, a tudíž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, zcela zákonný.
Soud proto nesdílí žalobcův právní názor, že pokud žalovaný dospěl k závěru, že odmítnutím poskytnutí jednoho biologického materiálu a poskytnutím jiného biologického materiálu dochází k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, jde o extenzivní, nepřípustný výklad s následkem nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Pokud v té souvislosti odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, pak žádný z výše vyjmenovaných rozsudků (čj. 8 As 11/2007-56, čj. 5 As 24/2009-65 a čj. 6 As 40/2009-125) jeho právní názor nepodporuje.
Vzhledem k tomu, že jak policista, tak v prvé řadě i lékařka vyzvali žalobce k odběru krve, který odmítl, je řešení otázky, zda určení druhu biologického materiálu, jehož odběr bude požadován, spočívá na policistovi či na lékařce, v této věci fakticky nevýznamné a nemůže ovlivnit (zvrátit) závěr o zákonnosti napadeného rozhodnutí. I za této situace ale soud považuje za správné na žalobní argumentaci reagovat.
Shodně s žalobcem zastává názor, že o konkrétním druhu odběru biologického materiálu je oprávněn rozhodnout lékař, jak je přesvědčen žalobce, nikoliv policista, jak míní žalovaný.
Právnímu názoru žalovaného by sice na první pohled mohla nasvědčovat právní úprava potud, že § 16 odst. 6 zákona č. 379/2005 Sb. ukládá poskytovateli zdravotních služeb povinnost poskytnout subjektům uvedeným v odstavci 4 (tj. mimo jiné příslušníkům Policie ČR) „
pouze
“ potřebnou pomoc provedením odběru biologického materiálu a v odstavci 7 povinnost sdělit výsledky vyšetření subjektům uvedeným v odstavci 4 na základě jejich žádosti. To by mohlo vzbudit dojem, že druh biologického materiálu, který má být odebrán, určuje prioritně ten ze subjektů uvedených v § 16 odst. 4 citovaného zákona, který činí výzvu, v dané věci policista, a lékař, resp. poskytovatel zdravotních služeb, je jen faktickým realizátorem provedené volby.
Soud je však přesvědčen, že při řešení zmíněné otázky je nutné vyjít především ze skutečnosti, že zákon č. 379/2005 Sb. obsahuje v § 16 obecná pravidla pro provádění jakéhokoliv vyšetření ke zjištění, zda osoba vykonávající určitou rizikovou činnost není ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Tato obecná právní úprava se uplatní vždy za předpokladu, že jiný zákon nemá vlastní, odlišnou právní úpravu celé či části stejné matérie. Již výše soud dovodil, že § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je ve vztahu k § 16 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. ohledně osob, kterým mohou být výzvy adresovány, a osob oprávněných výzvu činit ustanovením zvláštním (
lex specialis
), které obě kategorie osob oproti obecné úpravě zužuje. Ohledně dalších podmínek a postupu při takovém vyšetření však již zákon o silničním provozu v § 5 odst. 1 písm. f) nic odlišného nestanoví. Proto je nutné aplikovat obecnou právní úpravu a pravidla zakotvená v § 16 zákona č. 379/2005 Sb. ve znění legálních definic použitých právních pojmů obsažených v § 2 písm. o), p) a q). V žalobcově případě to znamená, že konkrétní druh odebíraného biologického materiálu byla oprávněna stanovit lékařka, což v daném případě také učinila. (...)
Správní orgány nepochybily při interpretaci hmotněprávních ustanovení zákona o přestupcích, zákona o silničním provozu a zákona č. 379/2005 Sb., ani při jejich aplikaci na žalobcem spáchaný skutek; žalobce se mýlí, pokud zastává názor, že výklad ze strany správních orgánů byl extenzivní. O skutku, který byl předmětem řízení, neexistovaly žádné pochybnosti a správní orgány jej zcela důvodně posoudily jako přestupek dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Žaloba nebyla důvodná, a soud ji proto v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
*)
Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil usnesením ze dne 18. 9. 2013, čj. 6 As 122/2013-14.
**)
S účinností od 1. 8. 2011 byl § 22 zrušen zákonem č. 133/2011 Sb.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.