829/2006
Správní trestání a překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci
Ej 6/2005
Správní trestání: překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně než o 30 km/h
§ 22 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném před novelou č. 62/2002 Sb.
k § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
Přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu při překročení povolené rychlosti v obci 50 km/h stanovené v § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, se dopustí i ten řidič, který překročí povolenou rychlost v obci o méně než o 30 km/h. Ustanovení § 22 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je totiž třeba interpretovat tak, že jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a), b), c) a d), je i překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně než o 30 km/h.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2004, čj. 6 As 12/2003-58)
Věc:
JUDr. Jaroslav Š. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o uložení pokuty za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, o kasační stížnosti žalobce.Okresní úřad České Budějovice rozhodnutím ze dne 6. 5. 2002 uznal žalobce vinným z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 12. 2. 2002 v obci Ch. jel osobním automobilem rychlostí 71 km/h a tím překročil v kontrolovaném úseku povolenou rychlost o 21 km/h. Tímto jednáním stěžovatel porušil povinnost uloženou v § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1000 Kč a současně povinnost uhradit náklady řízení ve výši 500 Kč.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobce odvolal. Neměl námitek proti skutkovým zjištěním; namítl však nesprávné právní posouzení věci. Zákon o přestupcích totiž upravuje přestupek spočívající v překročení povolené rychlosti v § 22 odst. 1 písm. a), a to tak, že přestupkem ve smyslu tohoto zákona je až překročení povolené rychlosti v obci o více než o 30 km/h a mimo obec o více než o 50 km/h. Užitím argumentu podle něj vyplývá, že překročení povolené rychlosti o menší hodnotu, než je uvedeno shora, v jeho případě o 21 km/h, není přestupkem. K aplikaci § 22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích uvádí, že není přípustná, neboť v daném případě má přednost speciální ustanovení, a to § 22 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona.
a contrario
Žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatel nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost 50 km/h, kterou překročil o 21 km/h; § 22 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích je speciální vůči písm. e) téhož ustanovení. Součástí právního systému je přitom podle žalovaného princip, podle kterého se užije obecné právní úpravy - v daném případě § 22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích, není-li možno užít právní úpravy speciální - v daném případě písm. a) tohoto ustanovení. Každé překročení rychlosti je přestupkem, avšak pouze překročení stanovených limitů o více než 30 km/h rychlosti je pro svou závažnost postihováno přísnějším postihem.
Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ve které uvedl tytéž důvody jako v odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích se ale ztotožnil s názorem žalovaného a žalobu rozsudkem ze dne 3. 4. 2003 zamítl.
Nato žalobce (stěžovatel) podal kasační stížnost; domáhal se zrušení rozsudku krajského soudu, a to pro jeho nezákonnost z důvodů, které byly uvedeny již v žalobě.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Jak vyplývá ze správního a soudního spisu, stěžovatel jel dne 12. 2. 2002 v obci Ch. osobním automobilem rychlostí 71 km/h, a tím překročil v kontrolovaném úseku povolenou rychlost o 21 km/h. Stěžovatel proti tomuto skutkovému zjištění nevznesl žádné námitky.
Podle § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, smí jet řidič v obci rychlostí nejvýše 50 km/h. Podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo jako řidič motorového vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním zákonem, kterým je uvedený zákon č. 361/2000 Sb., o více než 30 km/h v obci nebo o 50 km/h mimo obec. Podle písm. e) téhož paragrafu se dále přestupku dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a), b) a d), poruší zvláštní zákon.
Podstatou právního posouzení případu je otázka, zda "jiné jednání", které spočívá v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o méně než 30 km/h, je protiprávním jednáním ve smyslu § 22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem žalovaného i krajského soudu, že je toto podřazení možné a že stěžovatel se tímto jednáním dopustil přestupku. Dle jazykového výkladu se písmeno a) citovaného ustanovení vztahuje jen na zde uvedené případy překročení nejvyšší povolené rychlosti. Pouze v případě, kdy by z daného ustanovení vyplývalo, že zcela vyčerpává všechny případy překročení rychlosti, by byl přípustný argument , což by znamenalo, že jiné než zde popsané překročení nejvyšší povolené rychlosti není přestupkem. Takový závěr však ze samotného textu písm. a) v žádném případě jazykovým výkladem dovodit nelze, proto by pro něj musely svědčit některé další argumenty; tak tomu však také není. Jak žalovaný, tak i krajský soud správně dovodili, že jak objektivní význam daného ustanovení, tak historické důvody jeho vzniku vedou naopak k závěru, že jiné překročení nejvyšší povolené rychlosti, než které je popsáno v písm. a), je nutné projednat v režimu § 22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích. Uvedený závěr je také v souladu s jazykovým výkladem písm. e), neboť překročení nejvyšší povolené rychlosti o 21 km/h zjevně není jednáním popsaným v písm. a) uvedeného ustanovení, a proto jde zcela jistě o jiné jednání ve smyslu písm. e). Pro závěr, který by byl v rozporu s tímto jazykovým výkladem, by bylo třeba velmi závažných argumentů, kterých se však, jak bylo výše uvedeno, nedostává a ani stěžovatel žádné neuváděl. Naopak výklad provedený stěžovatelem nejen že je v rozporu s jazykovým zněním uvedených ustanovení, ale ještě by se jeho prostřednictvím dospělo k nezamýšleným závěrům, tj. že jedno z pravidel bezpečnosti a plynulosti dopravy - stanovená povolená rychlost - ztrácí smysl.
a contrario
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.