Vydání 6/2006

Číslo: 6/2006 · Ročník: IV

866/2006

Správní trestání a postavení správce konkursní podstaty v řízení

Ejk 204/2006
Správní trestání: postavení správce konkursní podstaty v řízení
k § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci)
k § 14 odst. 1 písm. a) a d) a § 14a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 94/1996 Sb., č. 12/1998 Sb. a č. 105/2000 Sb.
I. Správce konkursní podstaty je z titulu výkonu správy majetku úpadce tvořícího konkursní podstatu způsobilý být účastníkem správního sankčního řízení za porušení či opomenutí administrativně právní povinnosti namísto úpadce jako provozovatele zařízení ve smyslu zákona o integrované prevenci.
II. Správní orgán při dovození skutkové podstaty správního deliktu neplnění podmínek integrovaného povolení pochybil nepřesným a nekonkrétním vymezením skutku, pokud jej vázal na opomenutí (porušení) administrativně právní povinnosti výlučně osobou správce konkursní podstaty po prohlášení konkursu, a nikoli na opomenutí (porušení) této povinnosti úpadcem jako provozovatelem zařízení, protože fyzická osoba ve funkci správce konkursní podstaty úpadce není adresátem uložené sankce směřující proti společnosti, jejíž majetek konkursní správce spravuje.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, čj. 10 Ca 280/2005-33)
Prejudikatura:
ad I. srov. č. 713/2005 Sb. NSS.
Věc:
Správce konkursní podstaty Ing. Bedřich Ch. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 8. 2005 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 10. 6. 2005, kterým byla žalobci jako správci konkursní podstaty úpadce akciové společnosti A. uložena pokuta ve výši 70 000 Kč za porušení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci, neboť od prohlášení konkursu na majetek úpadce dne 29. 11. 2004 neprovozoval výrobnu kyseliny vinné v souladu s integrovaným povolením.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Tvrdil, že rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jsou nezákonná; namítl také vady řízení, neboť žalované ministerstvo i správní orgán prvního stupně podle žalobce správně nezjistily a nevyhodnotily skutkový stav. Přestože např. podmínka zajištění jednorázových měření prováděných autorizovanou osobou byla splněna pro krátkost termínu správcem konkursní podstaty v nejkratším možném čase 25. 1. 2005, je žalobce (správce konkursní podstaty) penalizován za to, že za pouhý měsíc výkonu své funkce nezajistil opatření, která představenstvo úpadce nezajistilo za více než jeden rok běžného provozu. Žalobce rovněž tvrdil, že nelze postihovat správce konkursní podstaty za to, že v období před prohlášením konkursu úpadce nesplnil své povinnosti. Účelem zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je především uspořádání majetkových poměrů dlužníka a co největší uspokojení věřitelů; v daném případě udělení pokuty působí proti účelu tohoto zákona. Žalobce poukázal také na to, že podle § 33 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání jsou z uspokojení pohledávek vyloučeny mimosmluvní sankce postihující majetek úpadce.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že správce konkursní podstaty si zřejmě neuvědomil, že uložená sankce nesměřuje vůči jeho osobě, ale proti společnosti, jejíž majetek spravuje ve smyslu § 14 zákona o konkursu a vyrovnání.
V replice žalobce uvedl, že si je zcela vědom toho, že sankce nesměřuje vůči osobě správce, ale postihuje úpadce za období před prohlášením konkursu. V současné době, kdy se úpadce nachází v konkursním řízení, již ale postrádá tato sankce smysl, neboť zkrátí uspokojení věřitelů. Sám správce konkursní podstaty v co nejkratší době po svém ustanovení veškeré nedostatky odstranil.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci patří mezi základní povinnosti provozovatele zařízení provozovat zařízení v souladu s integrovaným povolením vydaným podle citovaného zákona. Zařízením je pak podle § 2 písm. a) zákona o integrované prevenci technická a technologická jednotka uvedená v příloze č. 1 k zákonu o integrované prevenci nebo soubor souvisejících technických a technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu, jestliže alespoň jedna tato jednotka je uvedena v příloze č. 1 a nejde-li o jednotky používané k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů; za zařízení se považují i další technické a technologické jednotky nebo jejich soubor neuvedené v příloze č. 1, jestliže provozovatel zařízení pro ně požádá o vydání integrovaného povolení. Provozovatelem zařízení se podle § 2 písm. k) zákona o integrované prevenci rozumí právnická nebo fyzická osoba, která provozuje zařízení, nebo osoba, která žádá o vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení, popř. jiného obdobného povolení podle zvláštních právních předpisů.
Jestliže neplněním podmínek integrovaného povolení nebo provozováním zařízení bez platného integrovaného povolení provozovatel zařízení ohrozil nebo ohrožuje životní prostředí, uloží Česká inspekce životního prostředí (jako správní orgán prvního stupně) provozovateli zařízení pokutu do výše 7 000 000 Kč [§ 34 písm. c), § 37 odst. 5 písm. a) zákona o integrované prevenci]; o odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí pak rozhoduje žalované ministerstvo [§ 29 písm. d) zákona o integrované prevenci]. Při rozhodování o výši pokuty přihlíží příslušný orgán (v daném případě Česká inspekce životního prostředí) zejména a mimo jiné k závažnosti porušení povinnosti, době trvání protiprávního stavu, ke vzniklým nebo hrozícím škodlivým následkům v oblasti životního prostředí nebo v oblasti zdraví člověka (§ 38 odst. 1 zákona o integrované prevenci). Příslušný orgán rovněž přihlíží k tomu, zda provozovatel zařízení zajistil odstranění následků porušení povinnosti, přijal opatření zamezující dalšímu trvání nebo obnově protiprávního stavu, anebo zda uložení pokuty by vzhledem k opatřením učiněným provozovatelem zařízení vedlo k nepřiměřené tvrdosti; při splnění těchto podmínek mu totiž zákonodárce ukládá zastavení řízení o uložení pokuty (§ 39 odst. 1 zákona o integrované prevenci).
Podle zákona o konkursu a vyrovnání má prohlášení konkursu mimo jiné účinky spočívající v tom, že oprávnění nakládat s majetkem podléhajícím konkursu neboli majetkem konkursní podstaty přechází na správce konkursní podstaty [§ 14 odst. 1 písm. a)] a že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být v zásadě zahájena jen na návrh správce konkursní podstaty nebo proti tomuto správci [§ 14 odst. 1 písm. d) věta před středníkem]. Prohlášením konkursu přechází na správce konkursní podstaty oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do konkursní podstaty (§ 14a odst. 1 věta prvá). Úpadce je povinen neprodleně (po prohlášení konkursu) sestavit a odevzdat správci konkursní podstaty seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků, věřitelů a jejich adres, odevzdat správci své účetnictví i všechny potřebné doklady a poskytnout mu nutná vysvětlení (§ 17 odst. 1). Prohlášením konkursu nekončí provozování podniku, pokud o takovém ukončení nerozhodne soud (§ 18a odst. 2).
Postavení úpadce jako právního subjektu a rovněž jako provozovatele příslušného zařízení ve smyslu zákona o integrované prevenci za situace, kdy provozování podniku po prohlášení konkursu nebylo ukončeno (§ 18a odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání), zůstává i během konkursu zachováno; správce konkursní podstaty jako zvláštní procesní subjekt má samostatné postavení vůči úpadci, aniž by byl jeho zástupcem (č. 713/2005 Sb. NSS, R 52/98). Vzhledem k přechodu dispozičních oprávnění i povinností úpadce na správce konkursní podstaty [§ 14 odst. 1 písm. d) a § 14a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání] je to správce konkursní podstaty, kdo je z titulu výkonu správy majetku úpadce tvořícího konkursní podstatu (nikoli tedy z titulu existence své fyzické osoby) způsobilý být účastníkem správního sankčního řízení za porušení či opomenutí administrativně právní povinnosti namísto úpadce jako provozovatele zařízení ve smyslu zákona o integrované prevenci.
Správní orgán prvního stupně i žalované ministerstvo při dovození skutkové podstaty správního deliktu neplnění podmínek integrovaného povolení pochybily nepřesným a nekonkrétním vymezením skutku, pokud jej vázaly na opomenutí (porušení) administrativně právní povinnosti výlučně osobou správce konkursní podstaty úpadce po prohlášení konkursu, a nikoli na opomenutí (porušení) této povinnosti úpadcem jako provozovatelem zařízení, když fyzická osoba ve funkci správce konkursní podstaty úpadce není - jak samo žalované ministerstvo připomíná ve svém vyjádření k žalobě - adresátem uložené sankce, která i podle žalovaného nesměřuje vůči osobě správce, nýbrž proti společnosti, jejíž majetek konkursní správce spravuje. Cílem správního potrestání v projednávaném případě totiž není výkon správy konkursní podstaty, nýbrž nedostatek, resp. nesplnění konkrétní právní povinnosti spojené s provozováním podniku. Hmotněprávní a procesní postavení (subjektivita) správce konkursní podstaty v důsledku přechodu dispozičních oprávnění i povinností úpadce na správce konkursní podstaty nic nemění na případném vzniku právní odpovědnosti provozovatele zařízení za nesplnění povinnosti podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci, které naplňuje skutkovou podstatu správního deliktu, bez ohledu na datum prohlášení konkursu.
Je skutečností, že výše uložené pokuty představuje 1 % možného zákonného rozsahu pokuty, správní orgán prvního stupně i žalované ministerstvo se však přesvědčivě a v dostatečném rozsahu nevypořádaly s hledisky, k nimž byly povinny přihlížet v mezích § 38 odst. 1 a § 39 odst. 1 zákona o integrované prevenci při stanovení sankce a její výše a jimiž byly povinny se zabývat v odůvodnění svého rozhodnutí (§ 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, účinného v době správního rozhodování), zejména s hlediskem doby trvání protiprávního stavu (v případě jednorázového měření autorizovanou osobou odstraněného ještě před uskutečněním kontroly). Zákonným mezím správního uvážení neodpovídá časové vymezení skutku, pokud bylo vázáno výlučně na v podstatě jednoměsíční období od prohlášení konkursu do konce příslušného kalendářního roku, ačkoli na povinnosti, které byly uloženy právními předpisy a rozhodnutím o integrovaném povolení a jejichž nesplnění bylo vytknuto výlučně správci konkursní podstaty úpadce, bylo dáno provozovateli (posléze úpadci) podstatně delší období.
Z uspokojení pohledávek při konkursu jsou sice vyloučeny - až na stanovené výjimky - mimosmluvní sankce, které postihují majetek úpadce a mezi něž patří i sankce (pokuty) ukládané za správní delikty [§ 33 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání], uložení správní sankce za správní delikt i během konkursu však není nezákonné, i kdyby sankce měla být realizována až po zrušení konkursu (obdobně č. 674/2005 Sb. NSS). V tomto bodě proto není žalobní námitka důvodná, navíc není úkolem soudu zvažovat, zda uložení sankce postrádá smysl či nikoli. Zákon nezakazuje zahájení případného sankčního správního řízení, protože prohlášením konkursu neztrácí provozovatel zařízení své právní povinnosti vyplývající právě v tomto případě ze zákona o integrované prevenci a vydaného integrovaného povolení, nebylo-li provozování podniku ukončeno.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.