Vydání 3/2005

Číslo: 3/2005 · Ročník: III

493/2005

Správní soudnictví a přezkoumání rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku

Ej 141/2004
Řízení před soudem: přezkoumání rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku
k § 76 odst. 1 písm. e) a § 76 odst. 3 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích
k § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
I. Skutečnost, že se o rozhodnutí o zastavení řízení podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, účastníci řízení pouze vyrozumějí podle § 76 odst. 3 tohoto zákona, ještě neznamená, že takové rozhodnutí neexistuje.
II. Dovolává-li se žalobkyně v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo přestupkové řízení zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zcela jednoznačně zrušení takového rozhodnutí a vrácení věci žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení, nelze vycházet z toho, že žaloba byla podána proti vyrozumění o zastavení řízení. Nelze tedy žalobu odmítnout z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. proto, že návrh je podle tohoto zákona nepřípustný, a nepřípustnost návrhu (žaloby) spatřovat v tom, že žaloba nesměřuje proti správnímu rozhodnutí, nýbrž proti vyrozumění o zastavení přestupkového řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, čj. 4 As 40/2003-30)
Věc:
Dagmar F. v P. proti Úřadu městské části Praha 7 o přestupek, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalovaný dne 12. 2. 2003 na návrh žalobkyně zahájil řízení o přestupku s Boženou V. Dne 26. 5. 2003 však řízení podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích zastavil a o svém postupu žalobkyni vyrozuměl.
Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného; k žalobě připojila vyrozumění o zastavení přestupkového řízení ze dne 26. 5. 2003. Její žalobu Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2003 odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., protože nesměřovala proti správnímu rozhodnutí, ale proti oznámení o postupu žalovaného. Městský soud v Praze konstatoval, že podle § 76 odst. 3 zákona o přestupcích je odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení přípustné pouze tehdy, bylo-li řízení zastaveno podle odst. 1 písm. a), b), c) a j), neboť v těchto případech se rozhodnutí o zastavení řízení účastníkům řízení oznamuje. V ostatních případech se rozhodnutí o zastavení řízení vyznačí ve spisu a účastníci řízení se o tom pouze vyrozumí.
Usnesení Městského soudu v Praze napadla žalobkyně (dále "stěžovatelka") kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Namítala, že žaloba směřovala proti rozhodnutí správního orgánu, konkrétně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2003, kterým bylo podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích zastaveno řízení o přestupku; to bylo zřejmé jak ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, tak i z žalobního petitu. Toto rozhodnutí se v souladu s § 76 odst. 3 zákona o přestupcích vyznačí ve spise, aniž je oznamováno účastníkům správního řízení; ti se o něm pouze vyrozumí, přičemž nemají možnost je napadnout odvoláním. Vyrozumění o rozhodnutí stěžovatelka ve shodě s Městským soudem v Praze nepovažuje za správní rozhodnutí. V kasační stížnosti se stěžovatelka rovněž zabývala svojí žalobní legitimací.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Především je nutno konstatovat, že žaloba směřovala proti rozhodnutí správního orgánu, nikoliv proti vyrozumění o vydání rozhodnutí. Žaloba tedy směřovala proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dne 26. 5. 2003 podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích zastaveno řízení s Boženou V., zahájené dne 12. 2. 2003 na základě stěžovatelčina návrhu.
Z obsahu správního spisu vyžádaného Nejvyšším správním soudem (Městský soud v Praze tento spis k dispozici neměl) vyplývá, že podáním ze dne 12. 2. 2003 bylo na návrh stěžovatelky zahájeno přestupkové řízení, které bylo vedeno proti Boženě V., bytem v P., pro přestupky podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích (přestupky proti občanskému soužití) a podle § 47 odst. 1 písm. c) téhož zákona (přestupky proti veřejnému pořádku). Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 5. 2003, které je ve správním spise založeno na č. l. 42, bylo správní řízení zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích, neboť obviněná z přestupku v době jeho spáchání trpěla duševní poruchou, pro niž nemohla rozpoznat, že svým jednáním porušuje nebo ohrožuje zájem chráněný zákonem, a nemohla ovládat své jednání. Přípisem správního orgánu ze dne 26. 5. 2003 byla stěžovatelka vyrozuměna o tom, že přestupkové řízení s Boženou V. bylo zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích. Toto vyrozumění obdržela zástupkyně stěžovatelky dne 28. 5. 2003.
Nutno tedy vycházet z toho, že stěžovatelka se v podané žalobě domáhala zrušení rozhodnutí správního orgánu, a to rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dne 26. 5. 2003 podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích zastaveno přestupkové řízení s Boženou V. Na uvedených závěrech nemůže ničeho měnit ani skutečnost, že proti rozhodnutí správního orgánu vydanému podle § 76 odst. 1 písm. e) citovaného zákona nelze podat odvolání a že toto rozhodnutí se účastníkům řízení neoznamuje, ale účastníci se o něm pouze vyrozumějí.
Nelze tedy souhlasit s právním názorem vysloveným v odůvodnění napadeného usnesení, totiž s tím, že stěžovatelka podala žalobu proti vyrozumění o zastavení řízení, proti kterému účastníci nemohou podat opravný prostředek - odvolání a které nemá náležitosti správního rozhodnutí podle § 46 a § 47 správního řádu. Za této situace pak nelze akceptovat ani na to navazující právní názor soudu, že k přezkoumání rozhodnutí správního orgánu není dána pravomoc soudu podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a že návrh je podle tohoto zákona nepřípustný podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; nepřípustnost žaloby shledal soud v tom, že žaloba nesměřuje proti správnímu rozhodnutí, nýbrž proti oznámení (soud měl na mysli zřejmě vyrozumění) žalovaného. Městský soud v Praze však při tomto posouzení vycházel z nesprávného základního předpokladu v tom, že stěžovatelka nepodala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, ale že ji podala pouze proti vyrozumění o zastavení přestupkového řízení.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
V dalším řízení bude Městský soud v Praze vycházet z toho, že stěžovatelčina žaloba směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2003, jímž bylo zastaveno přestupkové řízení s Boženou V., zahájené dne 12. 2. 2003 na základě stěžovatelčina návrhu. Dále bude muset Městský soud v Praze vycházet i z toho, že přestupkové řízení je třeba považovat za řízení v oblasti veřejné správy. Pro posouzení věci však bude třeba, aby se Městský soud v dalším řízení vypořádal s tím, zda má stěžovatelka žalobní legitimaci ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. Stěžovatelka v podané kasační stížnosti uvádí, že v dané věci se jedná o návrhový delikt, a že jí proto svědčí právo mající charakter veřejného práva na vyslovení výroku o vině za spáchání přestupku. Dovozuje, že má tedy právo na řádné projednání věci na základě jí podaného návrhu. Výše uvedenému nasvědčuje i ustanovení § 81 odst. 4 zákona o přestupcích, podle něhož u přestupků, které lze projednat jen na návrh, se může navrhovatel odvolat jen proti té části rozhodnutí, která se týká vyslovení viny obviněného z přestupku nebo povinnosti navrhovatele nahradit náklady řízení; může se též odvolat proti rozhodnutí o zastavení řízení (§ 76 odst. 3 zákona o přestupcích).
Bude tedy třeba posoudit, zda stěžovatelka byla na svých právech zkrácena přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují její práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí"), nebo zda je stěžovatelka účastníkem řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odst. 1 a který tvrdí, že byl postupem správního orgánu zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Teprve poté, co by soud dospěl k závěru, že stěžovatelka je legitimována k podání žaloby podle § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s., se bude muset vypořádat i s otázkou, zda je Božena V. osobou zúčastněnou na řízení. Stěžovatelka označila Boženu V. za osobu zúčastněnou na řízení, a soud ve vztahu k ní tedy bude muset postupovat podle ustanovení § 34 s. ř. s., ovšem, jak již bylo výše uvedeno, pouze pokud dospěje k závěru, že stěžovatelka je legitimována k podání žaloby v posuzované věci.
(tur)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.