Vydání 5/2010

Podle § 96 odst. 1 energetického zákona v řízeních upravených tímto zákonem se postupuje podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. V otázce účastenství v řízení přitom tento zákon jinak nestanoví. Podle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu tedy platí, že účastníkem řízení (o žádosti) je žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu. Podle § 27 odst. 2 správního řádu jsou pak účastníky správního řízení další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.

Žalobce není žadatelem ve správním řízení vedeném před Energetickým regulačním úřadem in . Nadto není ani osobou, jíž by svědčilo se žadatelem společné právo nebo povinnost, ohledně níž by bylo správní rozhodnutí in vydáváno. Žalobce tedy není účastníkem správního řízení podle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu.

Aby žalobci svědčilo právo být účastníkem správního řízení in podle § 27 odst. 2 správního řádu, musel by být rozhodnutím vydávaným in dotčen ve svých právech nebo povinnostech, a toto dotčení by nadto muselo být přímé.

Rozhodnutí, jehož se žadatel ve správním řízení in domáhá, je podle § 3 odst. 3 energetického zákona autoritativním souhlasem státu s tím, aby žadatel mohl podnikat v příslušném regulovaném odvětví. Žalovaný podle § 5 odst. 3 energetického zákona v řízení in posuzuje, zda žadatel prokázal, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu příslušné činnosti a že touto činností nedojde k ohrožení života a zdraví osob, majetku či zájmu na ochraně životního prostředí. Má-li tyto podmínky za žadatelem prokázané, pak podle § 8 odst. 1 energetického zákona rozhodne o udělení licence.

Rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence, které je v řízení in před žalovaným vydáváno, je tedy toliko rozhodnutím, z něhož žadateli má vyplynout podnikatelské oprávnění pro příslušnou činnost, jež je činností regulovanou, a jeho rozsah. Řízení in o udělení státního souhlasu podle § 3 odst. 5 energetického zákona před žalovaným se tedy netýká otázky, zda lze příslušné plynárenské zařízení (zde umístěné na pozemku sousedícím s pozemkem žalobce) vybudovat, zprovoznit či nadále provozovat, ale zda tak lze činit podnikatelským způsobem, jenž jediný podléhá regulaci. Toto konkrétní řízení in se nadto netýká ani otázky, zda lze zahájit podnikatelský způsob provozu tohoto zařízení, ale toliko podmínek dalšího provozování podnikatelským způsobem. Těžební plynovod a zařízení na úpravu plynu bylo v provozu již v době před řízením o změně rozhodnutí o udělení licence před žalovaným a jeho samotné uvedení do provozu nebylo předmětem řízení o změně rozhodnutí o udělení licence vedeného nyní in . Změna rozhodnutí o udělení licence na výrobu plynu, jíž se žadatel v tomto konkrétním řízení in domáhá, nezakládá žadateli oprávnění k provozování daného plynárenského zařízení, ale k tomu, aby výrobu plynu mohl nadále uskutečňovat podnikatelsky, a sice za podmínky podrobnější evidence zdrojů plynu (těžebních sond).

Tvrdí-li žalobce, že je omezován na svém vlastnickém právu (coby právu vlastníka sousedního pozemku) samotnou úpravou plynu v plynárenském zařízení, pak otázka, zda v příslušném plynárenském zařízení bude či nebude upravován plyn, tedy zda toto plynárenské zařízení bude za účelem úpravy plynu provozováno (což žalobce dle jeho tvrzení má na jeho vlastnickém právu omezovat), není předmětem řízení před žalovaným. Tato otázka byla řešena ve správním řízení o povolení stavby uvedeného plynárenského zařízení (stavební povolení ze dne 12. 1. 2004, jak na ně žalovaný poukazuje). Právo uvést plynárenské zařízení do provozu a nadále jej provozovat ke konkrétnímu věcnému účelu (úpravě plynu) rozhodnutí žalovaného v řízení in tedy nezakládá, nikterak jej nerozšiřuje ani nezužuje.

Má-li žalovaný podle § 5 odst. 3 energetického zákona zkoumat mimo jiné prokázání skutečnosti, že příslušnou činností nedojde k ohrožení života a zdraví osob, majetku či zájmu na ochraně životního prostředí, pak výklad žalovaného, podle něhož při posuzování žádosti o udělení nebo změně licence v uvedené otázce zkoumá, zda vybudování plynárenského zařízení a jeho samotné provozování (zde bez ohledu na skutečnost, zda se tak mělo dít podnikatelským či nepodnikatelským způsobem) bylo schváleno orgánem k tomu příslušným (žalovaný tak vychází z pravomocných rozhodnutí věcně příslušných správních orgánů, přitom tato rozhodnutí jsou vydávána až po posouzení vlivu na životní prostředí, a pokud stavební úřad pravomocně povolil realizaci stavby regulační stanice, kdy musel ve stavebním řízení zkoumat účel takové stavby, technologii, provedení stavby, a následně vydal kolaudační rozhodnutí, kterým byl provoz takové stavby shledán bezpečným, zdravotně nezávadným a svoje okolí neohrožujícím, není žalovaný oprávněn posuzovat splnění dílčích podmínek užívání stavby, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto příslušným stavebním úřadem), považuje zdejší soud za správný, zákonný, plně odpovídající principu dělby pravomocí a příslušnosti mezi jednotlivé orgány státní správy. Má-li rozhodnutí příslušného stavebního úřadu, na které žalovaný poukazuje (kolaudační rozhodnutí ze dne 20. 5. 2005), charakter podkladového rozhodnutí v otázce prokázání části podmínek podle § 5 odst. 3 energetického zákona, a nedotýká-li se řízení vedené in před žalovaným samotné stavby regulační stanice, jejího provozování (zahájení provozu nebo změny věcné podstaty jejího provozu), pak není žádných práv žalobce, jichž by se rozhodnutí vydávané žalovaným v tomto řízení mohlo přímo dotknout, a jež by nadto nebyla již chráněna v samotném předchozím řízení před stavebním úřadem, v němž bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo při předchozím rozhodování žalovaného o udělení licence prokazováno splnění části podmínek podle § 5 odst. 3 energetického zákona. Změna podmínek pro provozování příslušného plynárenského zařízení (podmínky podrobnější evidence zdrojů plynu - těžebních sond) ze strany sektorového regulátora vůči podnikateli působícímu v regulovaném odvětví nic nemění na žalobcových právech vlastnických, garantovaných normami obsaženými v předpisech ústavního pořádku, na žalobcových právech sousedských podle předpisů občanského práva ani na žalobcových právech vlastníka sousedního pozemku podle předpisů stavebního správního práva, plně uplatnitelných před vydáním rozhodnutí o konkrétním užívání stavby plynárenského zařízení (kolaudační rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí ze dne 20. 5. 2005). Z rozhodnutí žalovaného o tom, za jakých podmínek může být příslušné plynárenské zařízení nadále provozováno podnikatelským způsobem, nemůže žalobci přímo vyplývat žádné nové právo ani žádná nová povinnost, jeho práva a povinnosti se rozhodnutím žalovaného v porovnání se stavem před zahájením správního řízení in o změně rozhodnutí o udělení licence s předmětem podnikání „výroba plynu“, týkáli se změna upřesnění místa a počtu jednotlivých těžebních sond v příslušných dobývacích prostorech, ani nikterak nemění.

Žalobci tedy nesvědčí ani postavení účastníka správního řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu.

Žalovaný tedy v otázce žalobcova účastenství v řízení o změně rozhodnutí o udělení licence použil správný právní předpis, v jeho rámci aplikoval správnou právní normu (§ 27 odst. 2 správního řádu), přitom výklad, o který opřel závěr o tom, že žalobce není účastníkem předmětného správního řízení in , je dle zdejšího soudu odůvodněný a věcně správný. Napadené rozhodnutí žalovaného tak není nezákonné; žalobce na jeho procesních právech nikterak nezkrátilo.