Vydání 7/2011

Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl.m.Prahy, odboru dopravy vydané dne 3.1.2007 pod čj.: MHMP-357136/2006/DOP-T/Fu-rozp, kterým byl provozovateli taxislužby, společnosti EMTOS Praha, s.r.o. odebrán průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby č. 033234 na dobu dvou let. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 14.9.2006 provedli pracovníci Magistrátu hl.m. Prahy jízdu vozidlem taxislužby SPZ: 5A3 4020, ev. č. 04847 Praha provozovaným společností EMTOS Praha s.r.o. a řízeným P.M. Žalobce za poskytnutou přepravní službu účtoval zákazníkům částku ve výši 788- Kč, přičemž cestující zaplatili 800,- Kč. Jako doklad o výši jízdného vydal žalobce stvrzenku z tiskárny taxametru č. 00661. O provedené kontrole byl na místě sepsán protokol č. SOD/140906/1/Žk a č. CENA/140906/1/Žk. Žalobce byl s obsahem protokolů seznámen, podepsal je, převzal jejich kopie a do protokolu uvedl, že s nimi nesouhlasí. Oznámením o zahájení správního řízení č.j. MHMP-357136/2006/DOP-T/Fu-zsřp ze dne 5.10.2006 bylo zahájeno správní řízení ve věci odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby č. 033234 podle § 21 odst. 13 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., tj. z důvodu poškození cestujících na ceně jízdného, a to s provozovatelem taxislužby i s řidičem, kteří se k zahájenému řízení vyjádřili. Dopisem ze dne 30.11.2006 bylo účastníkům oznámeno ukončení dokazování, dne 18.12.2006 řidič nahlédl do správního spisu a dopisem ze dne 31.12.2006 se vyjádřil k ukončení dokazování. Proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 3.1.2007, jímž byl odebrán průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby, se odvolal řidič. Následně odvolání doplnil a požadoval mimo jiné i přerušení řízení.

K podanému odvolání se dopisem ze dne 5.3.2007 vyjádřil provozovatel.

K důvodům podaného odvolání pak žalovaný uvedl, že s ohledem na vy hlášku č. 24/2000 Sb. hl. m. Prahy ve znění nařízení č. 13/2004 Sb. hl.m. Prahy (dále cenová vyhláška města Prahy) měla maximální cena jízdného činit maximálně 262,- Kč. Účtovaná částka 788,- Kč tedy neodpovídá maximálně možné ceně stanovené cenovou vyhláškou za využití následujících sazeb: nástupní sazba 34,- Kč, sazba za 1 km 25,- Kč, sazba za 1 min čekání 5,- Kč. Dopravní úřad měl zákonný důvod pro odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby podle § 21 odst. 9 věty druhé zákona o silniční dopravě v návaznosti na § 21 odst. 13 písm. a) téhož zákona. Dopravní úřad podle žalovaného v odůvodnění rozhodnutí uvedl důvody svého rozhodnutí, popsal podklady a osvětlil úvahy, jimiž byl veden. Přestože se v potřebném rozsahu nevypořádal s některými námitkami řidiče uplatněnými v prvostupňovém řízení, není jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. K námitce odvolatele, že dopravní úřad nesprávně označil za účastníky řízení řidiče, když průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby byl vystaven na žádost provozovatele taxislužby, řidič je zaměstnancem provozovatele taxislužby a za protiprávní jednání tak podle odvolatele odpovídá provozovatel, nikoliv řidič, odvolací orgán uvedl, že důvod pro odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby podle § 21 odst. 13 písm. a) zákona o silniční dopravě je vázán na zjištění o poškození cestujícího na ceně jízdného. Zákon nerozlišuje, zda se poškození cestujících na ceně jízdného dopustil provozovatel či řidič. Správní orgány v těchto případech považují za účastníka řízení i řidiče proto, že jde o osobu, která se v případě prokázání tohoto jednání může stát osobou nespolehlivou ve smyslu zákona o silniční dopravě, tedy může být dotčena na svých právech a povinnostech. Průkazy o způsobilosti řidiče taxislužby jsou vystavovány pro provozovatele na jména osob uvedená v jimi podaných oznámeních podle § 21 odst. 5 zákona. Zákon o silniční dopravě neupravuje žádné umožňující v případech uvedených v § 21 odst. 13 písm. a) zákona od odebrání průkazu upustit, odvolací orgán tak nemohl vy hovět námitkám účastníka, neboť uváděné skutečnosti nemají na rozhodnutí vliv.

K námitce, že dopravní úřad vycházel z nedostatečně zjištěného stavu věci a nebylo zjištěno, zda kontrola proběhla v souladu se zákonem, neboť nebyla předložena písemná pověření ke kontrolní činnosti a k návrhu odvolatele na výslech svědků, uvedl odvolací orgán, že kontrolní pracovníci jsou podle § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 552/1991 Sb. o státní kontrole povinni oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly. Protokoly č. SOD/140906/1/ŽK a č. CENA/140906/1/Žk obsahují informaci o tom, že kontrolní pracovník M. Ž. se prokázal kontrolním oprávněním. Podle judikatury NSS (č. 865/2006 a 719/2006) ze zákona o státní kontrole výslovně nevyplývá, že kontrolovaná osoba vždy musí být přítomna provádění kontroly. V oblasti silniční dopravy to je nerealizovatelné není-li provozovatel a řidič totožná osoba.

Povinnost dle § 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole je zahlazena seznámením kontrolované osoby s obsahem protokolu podle § 16 odst. 1 zákona o státní kontrole. Z písemných podání provozovatele i řidiče vyplývá, že provozovatel byl o kontrole informován řidičem a nevznesl námitku, že s obsahem protokolu nebyl seznámen. Kontrole byli kromě kontrolního pracovník a M. Ž. přítomni i pracovník dopravního úřadu F. B. a dva příslušníci Policie ČR. Není dán žádný důvod, proč by kontrolní pracovník do protokolu zaznamenal nepravdivá tvrzení. O správnosti kontrolních nálezů svědčí i písemná vyjádření zákazníků T. M. a V. D., kteří potvrdili, že řidič požadoval podle taxametru částku 788,- Kč a po zaplacení vy dal na placenou částku doklad z tiskárny taxametru. Není důvod, proč by zákazníci poskytli nepravdivé informace, zvláště za situace, kdy zajišťovali audiovizuální záznam o jízdě. Na základě protokolů o kontrole, jednotlivých záznamů z jízd a kopie dokladu o výši jízdného má odvolací orgán za jednoznačně prokázané, že řidič požadoval po cestujících částku 788,- Kč, ačkoliv maximální cena stanovená v souladu s cenovou regulací činila cca 262,- Kč. Svědecký výslech zákazníků, požadovaný odvolatelem, tak je podle odvolacího orgánu nadbytečný. K námitce, že audiovizuální záznam nemůže sloužit jako důkaz, neboť byl pořízen v rozporu s § 12 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., odvolací orgán uvedl, že při posouzení skutkového stavu z pořízeného audiovizuálního záznamu nevycházel, skutkový stav lze jednoznačně dovodit na základě předložených listinných důkazů.

K námitce, že se řidič ne ítí vinen porušením zákona o cenách, neboť § 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o cenách reaguje na změny vývoje trhu a umožňuje provést ekonomicky oprávněné navýšení nákladů na 1 km cesty vykonané taxislužbou, přičemž forma a způsob sdělení těchto změn není předepsána a řidič tedy sice navýšil cenu, avšak zákon o cenách neporušil, uvedl odvolací orgán, že podle ust. § 5 odst. 2 zákona o cenách je maximální cenou cena, kterou není přípustné překročit. Taxislužba podle § 10 zákona o cenách patří na základě rozhodnutí Ministerstva financí mezi služby s regulovanými cenami. V souladu s tím řadí výměr Ministerstva financ í č. 01/2005, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, taxislužbu mezi služby, u nichž maximální ceny mohou stanovit kraje a obce. Pro jízdy na území hl.m. Prahy platí maximální ceny stanovené cenovou vyhláškou města Prahy. Z ust. § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky k zákonu o cenách vyplývá možnost navýšení maximální ceny o ekonomicky oprávněné náklady pouze ve vztahu ke zboží stejného užití, které se od druhu zboží s maximální cenou liší některými určenými podmínkami, tedy pokud by řidič vykonával služby lišící se v některých znacích od taxislužby. V dané věci však šlo o poskytnutí taxislužby ve smyslu § 2 odst. 8 zákona o silniční dopravě, byly tedy poskytovány služby, jejichž maximální cena je úředně stanovena a její výše je bez výjimky závazná.

K námitce, že zákazníkům nevznikla škoda, protože akceptovali předem domluvenou cenu, odvolací orgán uvedl, že to, že zákazníci odsouhlasili řidičem oznámenou přibližnou cenu, nezbavuje dopravce povinnosti účtovat cenu v souladu s cenovým předpisem. Dopravce má povinnost zákazníkům na žádost sdělit předpokládanou výši ceny, jejím akceptováním nedochází k zániku povinnosti dodržovat cenové předpisy. K námitce, že podmínkou odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby za poškození cestujícího na ceně jízdného je pravomocné rozhodnutí o uložení sankce za porušení cenových předpisů, odvolací orgán s odkazem na dosavadní judikaturu uvedl, že předpokladem odebrání průkazu je spolehlivé zjištění, že došlo k poškození cestujícího na ceně jízdného, které lze učinit i mimo rámec cenové kontroly. Poukázal dále na to, že proto neshledal podmínky pro přerušení řízení podle § 64 odst. 3 správního řádu a usnesením ze dne 22.6.2007 žádost provozovatele o přerušení řízení zamítl. Žalovaný uzavřel, že dopravní úřad vycházel ze správných skutkových zjištění a vy vodil odpovídající právní závěry. Odvolací orgán neshledal takové procesní nedostatky, které by mohly mít vliv na soulad rozhodnutí s právními předpisy. Rozhodnutí o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby nelze považovat za sankční opatření v pravém smyslu, jde o správní rozhodnutí preventivní povahy, jehož vydáním úřad brání řidiči pokračovat v nežádoucích aktivitách, újma, která řidiči vznikla, tak není účelem, ale nezbytným důsledkem tohoto opatření.

Žalobce v podané žalobě namítl, že jako řidič a zaměstnanec provozovatele EMTOS Praha s.r.o. svým jednáním nepoškodil cestující na ceně jízdného tím, že by jim účtoval cenu vyšší než maximální. Řádně obsluhoval taxametr a cestujícím vydal po ukončení jízdy automatickým tiskem z taxametru doklad o zaplacení č. 00661, který je součástí spisového materiálu. Rozhodnutí žalovaného podle žalobce nevycház í ze spolehlivě zjištěného stavu věci, správní orgán skutkový stav nesprávně právně posoudil a bylo porušeno i právo žalobce na spravedlivý proces. Žalobce uvedl, že na základě provedené kontroly bylo zahájeno i řízení podle zákona č. 526/1990 o cenách, jehož účelem bylo zjistit, zda došlo k poškození cestujících na ceně jízdného. Žalobce opakovaně navrhoval přerušení řízení o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby, a to ve s vém vyjádření k ukončení dokazování ze dne 16.1.2007 a dále i v podaném odvolání ze dne 12.2.2007. Na tyto návrhy žalovaný reagoval až usnesením ze dne 22.6.2007, nevyčkal ani konečného rozhodnutí ministra dopravy o rozkladu a již dne 28.6.2007 rozhodl o odvolání. V uvedeném žalobce shledává porušení práva na spravedlivý proces. Podle žalobce nebyl správní orgán oprávněn v předmětném řízení rozhodovat o tom, zda došlo k poškození cestujících na c eně jízdného, rozhodovat o této věci byly podle zák ona o cenách oprávněny pouze cenové orgány. Splnění podmínky pro odebrání průkazu stanovené v § 21 odst. 13 písm. a) zákona o silniční dopravě je podle žalobce předběžnou otázkou, o níž si právní orgán nemůže učinit úsudek a je tedy povinen vyčkat pravomoc ného rozhodnutí v této věci a řízení přerušit. Skutkový stav popsaný v napadeném rozhodnutí odpovídá skutkové podstatě správního deliktu podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona o cenách, podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu si správní orgán nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá. Podmínky pro přerušení řízení dle § 64 správního řádu byly dány zejména proto, že nebylo prok ázáno, že by se případného pochybení - poškození cestujíc ího na ceně - dopustil právě řidič; ani ke dni podání žaloby nebylo pravomocně rozhodnuto podle zákona o cenách. Žalobce odkázal na zrušovací rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 24.5.2007, vy dané ve věci porušení cenových předpisů, v němž ministerstvo uvedlo, že žalobce se porušení cenových předpisů nedopustil. Žalobce namítl, že nejdříve mělo být konstatováno případné porušení zákona o cenách a až následně vedeno řízení o odebrání průkazu. Tvrzení žalovaného, že předmětné řízení není podmíněno pravomocným rozhodnutím cenového orgánu z důvodu možného uplynutí prekluzivní lhůty je nepodložené, protože řízení o odebrání průkazu mohlo být zahájeno a do doby vy dání rozhodnutí cenového orgánu přerušeno, čímž by k uplynutí lhůt nedošlo. Žalobce namítl, že cena, kterou po zákazních požadoval, byla určena jeho zaměstnavatelem, žalobce tedy je trestán za to, že plnil své prac ovněprávní povinnosti, což je v rozporu s dobrými mravy. Tvrzení žalovaného, že odebrání průkazu o způsobilosti řidiče je rozhodnutím preventivní povahy a není sankčním opatřením, není správné, žalobce nepochybně byl odebráním průkazu potrestán, průkaz byl sice vydán na žádost provoz ovatele, avš ak pro řidiče, tj. pro žalobce. Žalobce zákon o cenách neporušil, je v z aměstnaneckém poměru k provozovateli a řídí se jeho pokyny. Žalobce je proto toho názoru, že byl chybně označen z a účastníka řízení, nemůže být potrestán za pochybení provozovatele. Osobu, která se nedopustila pochybení, nelze postihnout, nelze argumentovat ani objektivní odpovědností, jak činí žalovaný, neboť tato se v daném případě nemůže uplatnit. Rozhodnutí žalovaného o odebrání průkazu řidiče je v rozporu s veřejným zájmem, dobrými mravy i ústavními předpisy.

Dále žalobce namítl, že nebyla řádně provedena cenová kontrola, neboť kontrole nebyla přítomna osoba oprávněná jednat jménem provozovatele podle § 6 odst. 1 zákona o cenách, správní orgány tuto osobu neseznámily se zahájením a prováděním kontroly u žalobce-řidiče, zaměstnance provozovatele. Tento protiprávní stav nebyl zhojen tím, že provozovatel byl o kontrole informován řidičem. Správní orgán rovněž nezaslal provoz ovateli kontrolní protokol před z ahájením řízení a zaslal mu až oznámení o zahájení řízení. Žalobce uvedl, že na nedostatky zahájení cenové kontroly u společnosti EMTOS Praha, s.r.o. upozornilo i Ministerstvo dopravy v již zmíněném zruš ovacím rozhodnutí. Přes uvedené bylo zahájeno správní řízení o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče, což je podle žalobce v rozporu s ust. § 21 odst. 9 věta druhá zák ona o silniční dopravě. Správní orgány navíc podle žalobce přistupují k odebrání průkazu nikoli v k aždém případě, ale nahodile. Žalobce považuje za správné, nechat na uvážení správního orgánu, zda řízení o odebrání průkazu zahájí či nikoliv, tj. uvážit, zda pochybení dosahuje takové míry, aby řidič byl takto významně postihován.

Takto podle žalobce postupují orgány v jiných krajích, při každém pochybení dle § 21 odst. 13 zákona o silniční přepravě nutně nez ahajují řízení o odebrání průk azu. Toto tvrzení žalobce dokládal předložením vyjádření dopravního úřadu obc e Karlovy Vary ze dne 10.8.2007 (v němž se uvádí, že řízení za porušení maximálních cen dosud nebylo vedeno, porušení povinností provozovatelů je zjištěno pouze výjimeč ně, průk az o způsobilosti řidiče byl zadržen v roce 2006 za provozování taxislužby neevidovaným vozidlem, k odebrání průk azu došlo ve dvou případech, k dy provozovatel měl v evidenční kartě řidiče záznam o přestupku v souvislosti s alkoholickými nápoji či návykovými látkami), vyjádření dopravního úřadu města Opava ze dne 7.8.2007 (v němž se uvádí, že Opava není obcí s regulovanou cenou v taxislužbě, k odebrání průkazu dosud úřad nepřistoupil) a vyjádřením statutárního města Pardubice ze dne 13.7.2007 (v němž se uvádí, že magistrát nevydal nařízení o maximálních cenách, řízení podle § 21 odst. 13 zákona dosud nebylo zahájeno). Žalobce namítal, že správní orgány mají v řízení postupovat tak, aby při rozhodování stejných nebo skutkově obdobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalobce dále namítl, že se správní orgán nevypořádal s jeho procesními návrhy, konstatování, že pro prokázání skutečného stavu věci je navržený důkaz nadbytečný, nepostačuje z hlediska § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, v řízení bylo vycházelo i z audiovizuálního záznamu, jak vyplývá z Oznámení o ukončení správního řízení ze dne 30.11.2006 a žalovaný pochybil, když neprovedl výslech navržených svědků.

Žalobce žádal, aby soud vy daná rozhodnutí zrušil, věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Pokud by soud neshledal důvody pro zrušení rozhodnutí, žádal, aby soud s ohledem na majetkové, osobní a rodinné poměry žalobce upustil od uložené sankce či tuto přiměřeně snížil ve smyslu §78 odst. 2 s.ř.s.

K žalobě se vyjádřil žalovaný a kromě důvodů uvedených již v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále zejména uvedl, že usnesením ze dne 22.6.2007 zamítl návrh žalobce na přerušení řízení. Rozklad, který žalobce proti tomuto usnesení podal, nemá odkladné účinky (§ 76 odst. 5 věta druhá správního řádu), proto žalovaný pokračoval v řízení ve věci odebrání průkazu a rozhodnutím ze dne 28.6.2007 toto řízení ukončil. Zákon o silniční dopravě nerozlišuje, zda se poškození cestujících na ceně jízdného dopustil provozovatel taxislužby či řidič vozidla. V českém právním řádu neplatí zásada, že se zaměstnanec může zprostit odpovědnosti za porušení právních předpisů pouhým odkazem na to, že pouze plnil své pracovněprávní povinnosti v rámci pokynů zaměstnavatele. Uvedenou zásahu nelze zaměňovat se stanovením objektivní odpovědnosti dopravce za porušení příslušných ustanovení zákona o silniční dopravě a zákona o cenách, kdy je dopravce odpovědný za porušení povinností bez ohledu na své zavinění. Tato odpovědnost bývá stanovena u právnických osob a fyzických osob oprávněných k výkonu určitých činností, s jejichž výkonem je spojena řada povinností odlišných od obecných povinností občana. Dopravce má povinnost zabezpečit dodržování předpisů i ze strany zaměstnaných řidičů. V případě protiprávního jednání je dopravce vůči správním orgánům jedinou osobou odpovědnou za zjištěné porušení právních předpisů. Je na dopravci, zda a do jaké míry hodlá v eventuálním občanskoprávním řízení vymáhat na zaměstnanci škodu. Protož e sankce za zjištěné porušení právních předpisů směřuje vždy vůči podnikateli v dopravě, a to bez ohledu na to, zda se fakticky protiprávního jednání dopustil řidič vozidla (např. předražením jízdného či nevydáním dokladu o výši jízdného z tiskárny taxametru) byla přijata úprava, která umožňuje dopravním úřadům odebráním průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby dočasně zamezit výkon práce řidiče osobám, při jejichž činnosti v taxislužbě bylo zjištěno závažné závadné jednání, které následně vedlo k zahájení správního řízení o uložení sankce s provozovatelem taxislužby. Podle § 21 odst. 9 zákona o silniční dopravě je dopravní úřad povinen rozhodnout o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby zjistí-li důvody dle odst. 13, pokud by řízení nezahájil, jednal by v rozporu se zákonem. Žalovanému nepřísluší hodnotit, zda žalobcem uváděné dopravní úřady postupují zákonným způsobem či nikoliv. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Z podnětu podané žaloby soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mez ích žalobních bodů a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ustanovení § 75 odst. 1.,2 s.ř.s.. Soud vycházel z obsahu správního spisu předloženého žalovaným.

Do správního spisu je založen protokol ze dne 14.9.2006, č. SOD/140906/1/Žk o kontrole podle zákona č. 552/1991 Sb. o státní kontrole, ve věci dodržování zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě provedené u kontrolovaného subjektu EMTOS Praha s.r.o., provozovatele taxislužby, na vozidle řízeném žalobcem. Protokol uvádí číslo pověření kontrolního pracovníka a zaznamenává vyjádření cestujících – zaměstnanců Magistrátu hl.m. Prahy V.D. a T.M., kteří uvedli, že žalobce za přepravu po cestujících požadoval dle taxametru 788,- Kč, cestující zaplatili 800,- Kč, jako doklad o zaplacení jízdného řidič vytiskl stvrzenku z tiskárny taxametru č. 661. Do správního spisu je založen i protokol č. CENA/140906/1/Žk o cenové kontrole podle § 14 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách provedené u kontrolovaného subjektu EMTOS Praha s.r.o., provozovatele taxislužby, na vozidle řízeném žalobcem, podle kterého se kontrolní pracovník prokázal oprávněním k provedení kontroly; protokol obsahuje vyjádření cestujících a dále rovněž údaj o ujeté vzdálenosti, době jízdy a době čekání a rovněž i výpočet maximální ceny jízdného ve výši 261,50 Kč. Oba protokoly obsahují podpis žalobce, který uvedl, že s protokoly nesouhlasí, a dále podpisy pracovníka Magistrátu hl.m. prahy, kontrolního pracovníka a dvou příslušníku Policie ČR. Do spisu je založena i stvrzenka o ceně jízdného a oznámení o poskytnuté přepravě ze dne 14.9.06 sepsané cestujícími, kteří uvedli, že při nástupu je řidič seznámil s přibližnou cenou cca 700,- Kč, se kterou souhlasili. Správní řízení ve věci odebrání průkaz u o způsobilosti řidiče taxislužby bylo zahájeno s provozovatelem i s řidičem, Oznámení o zahájení správního řízení v této věci ze dne 5.10.2006 obsahujíc í mimo jiné i poučení o procesních právech účastník ů, bylo oběma účastníkům doručeno. Společnost EMTOS Praha s.r.o. ve svém vyjádření ze dne 24.10.2006 mimo jiné uvedla, že žalobce svého zaměstnavatele o provedené kontrole ihned informoval. K zahájenému správnímu řízení podal vyjádření i žalobce, a to dne 24.10.2006 a dne 26.10.2006. Písemností ze dne 30.11.2006 bylo účastníkům řízení oznámeno ukončení dokazování a byli poučeni o možnosti vyjádřit se k vyjmenovaným podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 6 správního řádu; mezi podklady rozhodnutí je uveden i audiovizuální záznam z průběhu předmětné jízdy. Dne 18.12.2006 žalobce nahlédl do správního spisu a avizoval podání vyjádření do 31.12.2006. Dne 2.1.2007 podal ve věci vyjádření ze dne 31.12.2006, v němž mimo jiné požádal o přerušení řízení pro předběžnou otázku, zda se porušení zákona dopustil řidič či provozovatel. Dne 3.1.2007 bylo vydáno prvostupňové správní rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto, že provozovatel taxislužby EMTOS Praha, s.r.o. naplnil zákonné důvody podle § 21 odst. 13 písm. a) zákona o silniční dopravě tím, že řidič P.M. účtoval jízdné ve výši 788, - Kč, ačkoliv byl oprávněn účtovat jízdné v maximální výši 261,50 Kč, čímž poškodil cestující na ceně jízdného; proto se jmenovanému provozovateli podle § 21 odst. 9 uvedeného zákona odebírá průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby č. 033234 na dobu dvou let. V odůvodnění rozhodnutí je popsán proběh provedených kontrol, zmíněny a vy pořádány námitky, které provozovatel podal proti protokolu o cenové kontrole, popsán průběh řízení o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby a vy pořádány námitky provozovatele i řidiče uplatněné v tomto řízení. Prvostupňové rozhodnutí bylo vypraveno dne 18.1.2007 (§ 71 odst. 2 písm. a/ správního řádu). Do správního spisu je založeno doplnění vyjádření žalobce k oznámení o ukončení dokazování datované dnem 16.1.2007, které bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno dne 17.1.2007, tedy ještě přede dnem vypravení prvostupňového rozhodnutí. Zde žalobce namítl, že se vytýkaného porušení právních předpisů nedopustil, byl nesprávně označen za účastníka řízení, není pasivně legitimován, neboť je zaměstnancem provozovatele taxislužby. Navrhl doplnit dokazování o výslech svědků, a to osob účastnících se kontrolní jízdy, namítl, že nebyla řádně provedena cenová kontrola, neboť nebylo předloženo oprávnění provést cenovou kontrolu, žalobce není oprávněn jednat jménem s vého zaměstnavatele, řádně nebyla provedena ani kontrola v rámci výkonu dozoru v silniční dopravě, při které nebylo předloženo pověření ke kontrolní činnosti, audioviz uální záznam byl pořízen v rozporu se zákonem a proto nemůže sloužit jako podklad rozhodnutí; žalobce navrhl, aby řízení bylo zastaveno či přerušeno.

O odvolání, které proti vydanému prvostupňovému rozhodnutí ze dne 3.1.2007 podal pouze žalobce, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. Z podnětu podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1,2 s.ř.s. V souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání.

Podle § 21 odst. 9 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě dopravní úřad příslušný podle odstavce 5 rozhodne o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby, jestliže zjistí, že osoba řidiče nesplňuje podmínku bezúhonnosti či spolehlivosti. Dopravní úřad příslušný podle odstavc e 5 rozhodne dále o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby z důvodů podle odstavce 13; v tomto případě dopravní úřad průkaz o způs obilosti řidiče odebere na dobu dvou let. Podle § 21 odst. 13 písm. a) uvedeného zákona kontrolní orgán je oprávněn z adržet průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby na místě samém z důvodů poškození cestujíc ího na ceně jízdného. Soud vycházel z těchto podstatných skutečností: Soud je toho názoru, že žalobce byl po právu účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), podle nějž jsou účastníky řízení vedeného z moci úřední dotčené os oby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Žalobcovo rozlišování mezi provozovatelem taxislužby – tj. právnickou osobou, která rozhoduje o tom, za jakých podmínek budou její zaměstnanci poskytovat taxislužbu – a mezi zaměstnancem takového provozovatele – řidičem taxislužby – považuje soud za umělé, protože povinnosti těchto osob i jejich odpovědnost za nedodržování zákona jsou úzce propojeny.

Podle § 21 odst. 8 zákona o silniční dopravě vydá dopravní úřad vy dá provozovateli taxislužby průkazy o způsobilosti řidičů taxislužby znějící na jména osob uvedených v písemném oznámení, jestliže jsou starší 21 let a je u nich splněna podmínka bezúhonnosti a spolehlivosti. Žádost o vydání průkazů tedy podává provozovatel, žádá však o průkazy pro konkrétní osoby, které také musejí splňovat zákonné podmínky. Povinnosti při výkonu taxislužby jsou v zákoně stanoveny jako povinnosti provozovatele (§ 21 odst. 1 – 5), je však zřejmé, že pokud provozovatel provozuje taxislužbu prostřednictvím fyzických osob – řidičů a na průkazy vydané na jména těchto osob, dotkne se případné porušení povinností ze strany provozovatele i těchto konkrétních fyzických osob. Jak provozovatel – právnická osoba, tak zaměstnanec – fyzická osoba tedy ponesou následky protiprávního jednání, které je v rozporu s povinnostmi provozovatele taxislužby či obecněji v rozporu se zájmem na řádném výkonu taxislužby, a k němuž se tak nesmí propůjčovat ani zaměstnanci – řidiči, kteří taxislužbu fakticky vykonávají. Nastane-li některá okolnost stanovená v § 21 odst. 13 – zde konkrétně to, že řidič poškodil cestujícího na ceně jízdného [písm. a)], pocítí následky jak provozovatel, tak řidič. Provozovatel přijde o možnost vykonávat taxislužbu prostřednictvím daného konkrétního řidiče; tento řidič – tím, že bude odebrán průkaz znějící na jeho jméno – pak již nadále nebude moci pracovat pro provozovatele, a nebude moci vykonávat taxislužbu ani jiným způsobem, protože odebráním průkaz u se současně stane osobou nespolehlivou [srov. § 9 odst. 2 písm. e) bod 3 a odst. 3 písm. g) zákona o silniční dopravě]. Odebrání průkazu je následkem postihujícím jak provozovatele za to, že umožnil řidiči vykonávat taxislužbu v rozporu s e zákonem, případně mu v tom nezabránil, tak zaměstnance – řidiče za to, že vykonával taxislužbu bez ohledu na pravidla stanovená zákonem. Je přitom nerozhodné, že řidič postupoval v souladu s pokyny zaměstnavatele: pokud tyto pokyny (třeba pokyn k účtování vyššího než povoleného jízdného) byly v rozporu se zákonem, nemůže se řidič dovolávat toho, že pokyny splnit musel. Řidič zde není „živým nástrojem“, jehož nevědomosti a dobré víry by bylo zneužito; naopak je v jeho vlastním zájmu informovat se o podmínkách, za nichž mohou provozovatelé na území hlavního města Prahy vykonávat taxislužbu, a jen sobě může přičíst k tíži, pokud vykonával pokyny zaměstnavatele bez ohledu na platná pravidla. Soud odmítá žalobcovy úvahy o tom, že za poškození cestujících je odpovědný jen provozovatel, a odebrání průkazu je tedy nemravné. Jak bylo popsáno výše, zákonná konstrukce odpovědnosti za protiprávní jednání podle § 21 odst. 13 zákona o silniční dopravě míří jak na provozovatele taxislužby, tak na zaměstnance – řidiče, na jehož jméno je vystaven průkaz. Stejně tak je pro zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí irelevantní poukaz žalobce na to, že průkazy jsou v praxi odebírány nahodile. Soud se v této věci zabývá tím, zda byl po právu odebrán průkaz znějící na žalobcovo jméno, nikoli tím, jak správní orgány postupují v jiných případech. Vyjádření dopravních úřadů, která žalobce soudu předložil a jejichž obsah soud zmínil již shora, tvrzení žalobce o rozdílném postupu jiných dopravních úřadů ostatně ani nedokládají.

Soud nepovažuje za důvodnou žalobní námitku, že rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Shodně s žalovaným je soud toho názoru, že stav věci spolehlivě vyplývá z obsahu protokolů o kontrole, záznamů z jízdy pořízených přepravovanými osobami a z kopie dokladu o výši jízdného č. 00661. Provádění s vědeckých výslechů zákazníků, kteří kontrolní jízdu absolvovali, soud za dané situace považuje za zcela nadbytečné, neboť není dán žádný důvod k pochybnostem o pravdivosti obsahu jimi pořízených záznamů z kontrolní jízdy. Z obsahu žaloby není zřejmé, o co žalobce opírá své tvrzení, že věrohodnost prohlášení cestujíc ích byla zpochybněna. Pokud žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že skutkový stav věci je jednoznačně prokázán a navržený s vědecký navržený výslech zákazníků je proto nadbytečný, pak se zcela postačujíc ím způsobem vypořádal s žalobcovým návrhem na toto doplnění dokazování. Ani žalobní námitka, že při rozhodování bylo vycházeno z nezákonně pořízeného audiovizuálního záznamu nemůže být důvodná za situace, kdy žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně konstatoval, že tento záznam v odvolacím řízení jak o podklad rozhodnutí použit nebyl.

K žalobní námitce, že správní řízení mělo být přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí o porušení cenových předpisů, soud uvádí, že řízení o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby a řízení vedené pro porušení zákona o cenách jsou na sobě nezávislá. Z žádného zákonného ustanovení zákona o silniční dopravě nevyplývá, že by odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby bylo vázáno na pravomocné rozhodnutí o uložení pokuty za porušení cenových předpisů. Předpokladem vy dání rozhodnutí o odebrání průkazu dle § 21 odst. 9 věta druhá zákona o silniční dopravě z důvodu dle § 21 odst. 13 písm. a) uvedeného zákona je spolehlivé zjištění dopravního úřadu o tom, že došlo k poškození cestujícího na ceně jízdného. Správní orgány i bez použití audiovizuálního záznamu z jízdy shromáždily dostatek důkazních prostředků, z nichž vyplývá skutkový stav věci, o němž soud nemá žádných pochybností. Skutečnost, že prvostupňový správní orgán vy dal rozhodnutí ve věci samé, aniž rozhodl o návrhu žalobce ze dne 16.1.2007 na přerušení řízení, ani skutečnost, že žalovaný nevyčkal rozhodnutí ministra dopravy o rozkladu proti usnesení ze dne 22.6.2007 o zamítnutí návrhu na přerušení řízení, není za dané situace vadou řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost vydaných rozhodnutí. Na věci nic nemění ani poukaz žalobce na rozhodnutí ministerstva ze dne 24.5.2007 vydané v řízení o porušení cenových předpisů, neboť rozhodnutí o odebrání průkazu neodvis í od toho, zda žalobce byl či nebyl uznán vinným porušením zákona o cenách.

Další žalobcem uplatněné námitky, tj. námitka, že správní orgány neseznámily se zahájením a prováděním kontroly osobu oprávněnou jednat jménem provozovatele, že tato osoba nebyla při kontrole přítomna a tento protiprávní stav nemohl být zhojen tím, že provozovatel byl o kontrole informován žalobcem, stejně jako námitka, že provozovateli nebyl zaslán kontrolní protokol, ale teprve oznámení o zahájení správního řízení, náležejí provozovateli samotnému, nikoliv však žalobci.

Žalobce hájí pouze svá vlastní práva a není oprávněn namítat případná porušení práv druhého účastníka správního řízení.

Žalobce pro případ, že by soud napadené rozhodnutí nezrušil, požádal o snížení sankce, případně o upuštění od ní, pro její likvidační charakter. Soudu je známo rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu publikované pod č. 2092/2010 Sb. NSS, podle nějž je správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí. Zde se však tento právní názor neuplatní. Jednak odebrání průkazu není trestem za správní delikt; jednak zákon o silniční dopravě pro případ jednání uvedených v § 21 odst. 13 nestanoví škálu následků, v jejichž rámci by bylo možno vybírat přísnější či méně přísné a zvažovat přitom různá kritéria, nýbrž stanoví následek jediný, při jehož aplikaci nemá správní orgán žádnou možnost uvážení (s rov. č. 1464/2008 Sb. NSS). Takto jednoznačně a striktně stanovený následek pak nelze ani nijak zmírnit, jak o to žalobce žádá, proto soud žádosti žalobce o snížení či prominutí sankce nevyhověl.

Protože soud posoudil žalobu jako nedůvodnou, zamítl ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému náklady řízení před soudem nevznikly.