Vydání 11/2013

Číslo: 11/2013 · Ročník: XI

2905/2013

Správní řízení: překážka litispendence

Správní řízení: překážka litispendence
k § 48 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Překážku
litispendence
dle § 48 odst. 1 správního řádu z roku 2004 je nutno vykládat tak, že zahájení nového řízení v téže věci brání nejen řízení zahájené dříve u jiného správního orgánu, ale i řízení zahájené dříve u téhož správního orgánu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2013, čj. 4 As 16/2013-36)
Prejudikatura:
č. 2119/2010 Sb. NSS a č. 2538/2012 Sb. NSS.
Věc:
Le Minh H. proti Ministerstvu vnitra, Komisi pro rozhodování ve věcech cizinců, o povolení k trvalému pobytu, o kasační stížnosti žalovaného.
Dne 21. 2. 2011 Ministerstvo vnitra zrušilo žalobcovo povolení k trvalému pobytu dle § 87l odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), protože bylo zjištěno, že manželství, které žalobce uzavřel s paní Soňou J. dne 1. 12. 2003 a jež bylo dne 5. 7. 2006 rozvedeno, bylo uzavřeno pouze účelově, aby žalobce získal nárok na udělení povolení k trvalému pobytu.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jež žalovaný dne 2. 11. 2011 zamítl a potvrdil tak rozhodnutí I. stupně.
Následně podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, v níž uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval dle jeho názoru nezákonně, protože s žalobcem vedl současně dvě správní řízení pod stejnou spisovou značkou. První řízení v dané věci bylo podle žalobce zahájeno oznámením ze dne 28. 4. 2010, a to na základě § 77 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Tato kvalifikace však byla žalobcem změněna vyrozuměním vydaným dne 14. 5. 2010, a to na § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Současně s tím však žalovaný téhož dne vydal i jiné oznámení o zahájení nového správního řízení, rovněž podle § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to aniž bylo dříve zahájené řízení pravomocně skončeno. Později zahájené řízení tak bylo podle žalobcova mínění vedeno v rozporu se zákonem pro překážku
litispendence
. Žalobce tvrdil, že v důsledku nezákonného postupu správního orgánu I. stupně byl uveden v nejistotu, protože nebylo jasné, které řízení je s ním vlastně vedeno. Žalobce rovněž vyjádřil své přesvědčení, že napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do jeho rodinného života, protože mu zabrání ve styku s jeho synem, který byl dohodou rodičů svěřen do péče matky. Z obou těchto důvodů navrhl, aby městský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2013, čj. 8 A 373/2011-53, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Přisvědčil totiž námitce žalobce, že s ním žalovaný v téže věci vedl dvě řízení i přes existenci překážky
litispendence
. Podle městského soudu učinil správní orgán dne 14. 5. 2010 vůči žalobci dva úkony, jednak jej vyrozuměl o změně právní kvalifikace jednání, pro něž je s ním vedeno dříve zahájené řízení, jednak vydal nové oznámení o zahájení dalšího správního řízení. Správní orgán I. stupně měl dle názoru městského soudu později zahájené řízení pro překážku
litispendence
zastavit dle § 66 odst. 2 správního řádu. Městský soud se naopak neztotožnil s žalobcovou námitkou tvrzeného nepřiměřeného zásahu rozhodnutí do jeho rodinné sféry a konstatoval, že správní orgány tuto otázku náležitě posoudily a řádně svůj závěr odůvodnily tím, že žalobce nežije se svým synem ve společné domácnosti a ani o něj nevykazuje náležitý zájem.
Rozsudek městského soudu napadl žalovaný (stěžovatel) kasační stížností, v níž tvrdil, že se žalobcem nebyla vedena současně dvě řízení týkající se stejné věci. Správní orgán I. stupně podle stěžovatelova názoru svými úkony ze dne 14. 5. 2010 toliko vyrozuměl žalobce o změně právní kvalifikace předmětu řízení a s touto změnou bylo vydáno i nové oznámení o zahájení správního řízení. Protože oznámení o zahájení dřívějšího i pozdějšího řízení byla vydána týmž správním orgánem, stejnou úřední osobou a obě řízení mají stejný předmět, nemůže se podle stěžovatele jednat o překážku
litispendence
, která je v § 48 odst. 1 správního řádu definována tak, že „[z]
ahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu
“. Toto ustanovení se tedy podle stěžovatele nevztahuje na řízení vedená u téhož správního orgánu, ale jen na řízení u různých správních orgánů, proto jedině tehdy by bylo namístě, tvrdí stěžovatel, později zahájené řízení zastavit za použití § 66 odst. 2 správního řádu. Stěžovatel zastává stanovisko, že názor městského soudu, že překážka
litispendence
může být založena i v řízeních vedených jedním správním orgánem, je v rozporu s dikcí citovaného § 48 odst. 1 správního řádu. Stěžovatel poukázal rovněž na to, že postup správních orgánů odpovídal zásadám správního řízení, a nebyl tak způsobilý uvést žalobce v nejistotu. Stěžovatel uzavřel, že rozsudek městského soudu je nezákonný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel vykládá § 48 odst. 1 správního řádu nesprávně, jelikož používá doslovný jazykový výklad, jenž je však nelogický a v rozporu s tím, jak je institut překážky
litispendence
upraven a aplikován v ostatních předpisech českého práva. Takový výklad by pak měl podle žalobce
absurdní
důsledky, kdyby o téže věci mohl tentýž správní orgán v souběžně vedených řízeních rozhodnout pokaždé odlišně.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
II. Posouzení kasační stížnosti
(...) [9] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že správní orgán I. stupně skutečně nejprve oznámil žalobci zahájení správního řízení ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců oznámením vydaným dne 29. 4. 2010. Tuto právní kvalifikaci poté změnil na § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, o čemž žalobce informoval vyrozuměním vydaným dne 14. 5. 2010. Téhož dne, 14. 5. 2010, však správní orgán I. stupně vydal i další oznámení o zahájení správního řízení se žalobcem ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu dle § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
[10] Podle názoru Nejvyššího správního soudu je tak nepochybné, že správní orgán I. stupně nejen změnil právní kvalifikaci jednání, pro něž vedl s žalobcem dříve zahájené řízení, ale současně zahájil i řízení zcela nové, a to v totožné věci. Toto později zahájené řízení tak mělo být pro překážku
litispendence
zastaveno podle § 66 odst. 2 správního řádu.
[11] Stěžovatelův názor, podle něhož je nepochybné, že se překážka
litispendence
vzhledem ke znění § 48 odst. 1 správního řádu nevztahuje na řízení vedená u téhož správního orgánu, považuje Nejvyšší správní soud za nesprávný. Doslovný gramatický výklad, který stěžovatel provádí, totiž vede k popření institutu
litispendence
jako takového. Zákonodárce nemohl zamýšlet upravit překážku
litispendence
způsobem, který popisuje žalobce, neboť by v takovém případě mohl jeden správní orgán skutečně zahájit prakticky neomezený počet souběžných řízení v téže věci, jak ve svém vyjádření ke kasační stížnosti upozorňuje žalobce. Takový výklad však naráží přinejmenším na § 66 odst. 2 správního řádu, podle něhož „[ř]
ízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci
“, který tedy nesvědčí stěžovatelově tvrzení, že překážka
litispendence
se uplatní pouze v případě totožných řízení vedených výhradně různými správními orgány. Spojení „
u některého správního orgánu
“ totiž znamená u jakéhokoli správního orgánu včetně správního orgánu vedoucího předmětné (zastavované) řízení. I bez toho by však šlo o výklad
absurdní
, neboť není zřejmé, z jakých příčin by překážka
litispendence
nebyla uplatnitelná i v řízeních vedených týmž správním orgánem. Je přitom možno poukázat na to, že výklad zastávaný stěžovatelem nenalézá oporu ani v dosavadní judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu, ani v doktríně, o kterou se stěžovatel pokouší svůj právní názor opřít.
[12] Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že překážka
litispendence
brání tomu, aby v totožné věci probíhala paralelně dvě nebo více řízení, a to i v souvislosti se správním řízením (srov. rozsudek ze dne 30. 6. 2008, čj. 4 As 47/2007-84, č. 2538/2012 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 23. 3. 2009, čj. 4 Ads 165/2011-151). V těchto rozhodnutích Nejvyšší správní soud přitom konstatuje možnou překážku
litispendence
v rámci řízení vedených jedním a týmž správním orgánem. Takový postup přitom nevyvolává pochybnosti o jeho zákonnosti. Ke stejnému závěru pak dospěla i doktrína. „
Správní řád stanoví, že zahájení řízení brání tomu, aby bylo o téže věci a z téhož důvodu zahájeno řízení
,u jiného správního orgánu‘
. To jistě neznamená, že by bylo možné o téže věci a z téhož důvodu zahájit řízení u toho správního orgánu, u kterého řízení již probíhá. Spíše jde o to, že pokud nelze za těchto podmínek zahájit řízení u jiného správního orgánu, tím spíše je nelze zahájit ani u správního orgánu, který ho již vede.
“ (Vedral, J.
Správní řád. Komentář
. 2. vydání. Bova Polygon, 2012, s. 500.).
[13] Nejvyšší správní soud konstatuje, že během správního řízení zahájeného z moci úřední pochopitelně může dojít k situaci, kdy správní orgán dospěje k závěru, že je třeba upravit právní kvalifikaci předmětu řízení, nebo tento předmět dodatečně upřesnit. Takové situace v řízení nastávají například v důsledku provedeného dokazování, nejde však o důvod k vydání nového oznámení o zahájení správního řízení, leda by správní orgán dospěl k závěru, že předmět řízení je nezbytné podstatně změnit nebo zásadním způsobem rozšířit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, čj. 1 Afs 58/2009-541, č. 2119/2010 Sb. NSS). K takové situaci však v posuzovaném případě nedošlo, neboť stěžovatel pouze dospěl k závěru, že totožný předmět řízení je nutné vzhledem k rodinným poměrům žalobce (jeho příbuzenský vztah k občanu Evropské unie) podřadit pod jiné ustanovení zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel proto zatížil svůj postup procesní vadou, když současně s vyrozuměním o změně kvalifikace předmětu řízení fakticky zahájil s žalobcem nové, souběžné řízení v téže věci, aniž by později tuto vadu odstranil tím, že by (nesprávně) zahájené řízení zastavil. Žalobci lze přisvědčit v tom, že tak skutečně nebylo zřejmé, jaké řízení s ním stěžovatel vede a ve kterém ze zahájených řízení napadené rozhodnutí vydal. Městský soud tedy dospěl ke správnému závěru, že rozhodnutí stěžovatele je třeba zrušit. Tento závěr považuje Nejvyšší správní soud za správný, a stěžovatelovu námitku nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem proto vyhodnotil jako nedůvodnou. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.