2512/2012
Správní řízení: obnova řízení
Správní řízení: obnova řízení
k § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Povolil-li správní orgán obnovu řízení v rozporu se zákonem na základě skutečností nebo důkazů, které obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 neodůvodňují, nemohou tyto skutečnosti nebo důkazy vést v obnoveném řízení k rozhodnutí odlišnému od rozhodnutí vydaného v původním řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2011, čj. 1 As 102/2011-53)
Věc:
Josef B. proti Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje o odečtení bodů v registru řidičů, o kasační stížnosti žalobce.Žalobce absolvoval dne 14. 7. 2009 školení bezpečné jízdy ve středisku bezpečné jízdy HCT.CZ, a.s., provozovna Polygon Most. Dne 16. 9. 2009 podal u Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou písemnou žádost o odečtení bodů. Městský úřad však rozhodnutím ze dne 5. 10. 2009 žádosti nevyhověl a odpočet neprovedl, neboť žalobce nesplnil podmínku obsaženou v § 123e odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), podle níž potvrzení o ukončeném školení nesmí být starší než jeden měsíc od podání žádosti.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž tvrdil, že potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy předložil žalovanému již dne 16. 7. 2009 a posléze dne 16. 9. 2009 městskému úřadu. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 1. 2010 odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že dne 16. 7. 2009 ani v jiný den od počátku července do podání odvolání neučinil žalobce u žalovaného žádné podání. Současně žalobce ani k výzvě nedoložil žádný důkazní prostředek, z něhož by vyplývalo, že žádost o odečet bodů u žalovaného dne 16. 7. 2009 podal.
Dne 15. 3. 2010 podal žalobce žádost o povolení obnovy řízení. Jako novou skutečnost uvedl, že již dne 16. 7. 2009 předkládal při projednávání jiného přestupku potvrzení o absolvování bezpečné jízdy a bylo mu sděleno, že toto musí předložit městskému úřadu jako úřadu příslušnému. Žalobce městský úřad kontaktoval telefonicky, avšak bylo mu sděleno, že potvrzení musí předat osobně. Následně musel žalobce z pracovních důvodů opustit Českou republiku, a nemohl tudíž příslušné doklady osobně předat. K tomu přiložil potvrzení společnosti ADLER ART, s. r. o., že jako jednatel a společník této společnosti byl v inkriminovanou dobu služebně mimo Českou republiku.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 7. 2010 žádosti žalobce vyhověl a obnovu řízení povolil, neboť dle jeho názoru z tvrzení žalobce v žádosti a z doloženého potvrzení vyplývá, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, které je nutno vzít v úvahu a ve věci znovu rozhodnout. Městský úřad v obnoveném řízení vyzval žalobce ke sdělení nových skutečností a důkazů, které existovaly v době původního řízení a které žalobce nemohl uplatnit. Žalobce nato zaslal městskému úřadu přípis, jenž se obsahově shodoval s žádostí o povolení obnovy řízení. Městský úřad následně dne 29. 10. 2010 vydal rozhodnutí, jímž žádosti o odečet bodů opětovně nevyhověl a odečet bodů neprovedl. V odůvodnění uvedl, že nejsou dány důvody pro obnovu řízení, neboť skutečnost, že žalobce byl služebně mimo území České republiky, mohl uplatnit již v původním řízení – tato skutečnost nebyla skutečností dříve neznámou. Pokud jde o potvrzení společnosti ADLER ART, to je datováno dnem 24. 2. 2010, a nejedná se proto o důkaz, který existoval v době původního řízení.
Žalobce podal další odvolání, v němž navíc požadoval výslech svědka Josefa H., který měl v inkriminované době přinést na městský úřad potvrzení o tom, že žalobce absolvoval školení bezpečné jízdy, avšak měl být úřadem odmítnut. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 12. 2010 odvolání zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. S odkazem na princip koncentrace řízení konstatoval, že žalobce mohl tento důkazní prostředek uplatnit již v řízení před městským úřadem a navíc se jedná o důkazní prostředek, jejž bylo možné navrhnout i v původním řízení, a proto k návrhu žalobce nepřihlédl. Žalovaný rovněž v rámci odvolacího řízení zjistil, že dne 16. 7. 2009 se žalobce dostavil k projednání přestupku na Magistrát města Hradce Králové (nikoliv tedy k žalovanému, jak nesprávně žalobce tvrdil ve svých podáních) a na tomto jednání předložil potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy. Byl poučen, že toto potvrzení spolu s písemnou žádostí o odečtení bodů v registru řidičů musí uplatnit u věcně a místně příslušného správního orgánu, tj. u městského úřadu. Toto zjištění však žalovaný nepovažoval za novou skutečnost, která by mohla změnit rozhodnutí ve prospěch žalobce.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji rozsudkem ze dne 13. 6. 2011, čj. 30 A 9/2011-31, zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobce mohl všechny skutečnosti a důkazní prostředky uplatňované v obnoveném řízení uplatnit již v původním řízení, nebyl tudíž dán ani důvod pro povolení obnovy řízení, natož důvod pro jiné řešení otázky odečtu bodů v řízení obnoveném.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž uvedl, že krajský soud nedostatečně prozkoumal možnost odečtu bodů v registru řidičů na základě žalobcovy žádosti a zejména okolnosti spojené s vlastním správním řízením, které samotnému rozhodnutí předcházelo. Stěžovatel uznal, že lhůta pro podání žádosti i vlastní proces odečtu bodů jsou zákonem upraveny. Podle jeho názoru však nejsou upraveny způsobem, který by vedl k jejich jednoznačnému a soudem a správními orgány provedenému výkladu.
Dále měl za to, že řízení před správními orgány trpělo vadami, neboť se mu nedostalo poučení o jeho procesních právech v souvislosti se zamýšleným podáním žádosti. Správní orgány i krajský soud měly přihlédnout ke skutkovému stavu přezkoumávané věci a zohlednit obecné zásady správního řízení. Zejména měly přihlédnout k tomu, že žalobce s ohledem na svůj pobyt mimo území České republiky nemohl sám osobně předmětnou žádost uplatnit a situaci se snažil řešit telefonicky s pracovníkem městského úřadu, který odmítl jakýkoliv jiný způsob podání předmětné žádosti než osobně. Osoba pověřená žalobcem k osobnímu podání žádosti (Josef H.) byla úředníkem vykázána a v rámci obnoveného řízení ani nedošlo k jejímu svědeckému výslechu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) [14] K vlastnímu rozhodování správních orgánů v projednávané věci zdejší soud konstatuje, že z rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2010 není zcela jasné, z jakého důvodu byla obnova řízení povolena. Městský úřad za tento důvod považoval tvrzenou nepřítomnost stěžovatele v České republice v době, v níž mohl podle § 123e odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu požádat o odečtení bodů v registru řidičů na základě potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy. Uzavřel však, že tato skutečnost byla stěžovateli známa a mohl ji bez potíží uplatnit v rámci původního řízení. Důkazní prostředek, jenž měl nepřítomnost stěžovatele prokazovat (potvrzení společnosti ADLER ART), pak nesplňuje podmínku existence v době původního řízení. Žalovaný pod důvod obnovy přiřadil též výslech svědka Josefa H., avšak i zde dospěl k závěru, že tento výslech mohl být navržen a proveden již v původním řízení. Konečně se žalovaný zabýval i skutečností, že stěžovatel dne 16. 7. 2009 předložil potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy Magistrátu města Hradec Králové, avšak ani zde neshledal, že by se jednalo o novou skutečnost, která by mohla změnit rozhodnutí ve prospěch stěžovatele.
[15] Nejvyšší správní soud se plně shoduje s hodnoceními městského úřadu a žalovaného pokud jde o tvrzenou nepřítomnost stěžovatele v České republice: tato skutečnost byla stěžovateli známa, existovala v průběhu původního řízení a stěžovatel ji v něm mohl bez dalšího uplatnit [§ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu]. Stejně je třeba nahlížet na navrhovaný výslech svědka Josefa H. a na potvrzení společnosti ADLER ART, neboť tyto důkazní prostředky měly prokazovat právě nepřítomnost stěžovatele, tj. skutečnost stěžovateli známou a existující v době původního řízení, k jejímuž prokazování mohl a měl v tomto řízení přistoupit. Pokud žalovaný shledal, že stěžovatel již dne 16. 7. 2009 předložil potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy Magistrátu města Hradec Králové (tedy věcně a místně nepříslušnému orgánu), i zde se jedná o skutečnost, kterou měl stěžovatel uplatnit v původním řízení. Stěžovatel tak navíc učinil – je jen jeho vinou, že nesprávně tvrdil, že předmětné potvrzení předložil žalovanému, a správní orgány proto nemohly tomuto tvrzení přisvědčit. Městský úřad poskytl stěžovateli v původním řízení k prokázání tohoto tvrzení dostatečně dlouhou dobu, v níž mohl adekvátně reagovat.
[16] Z uvedeného plyne, že ani jedna skutečnost tvrzená stěžovatelem (nepřítomnost v České republice, předložení potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy Magistrátu města Hradec Králové) a ani jeden navržený důkazní prostředek (výslech svědka Josefa H., potvrzení společnosti ADLER ART) nesplňují podmínky pro povolení obnovy řízení obsažené v § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, jak shodně konstatoval krajský soud. Podle názoru Nejvyššího správního soudu, povolil-li správní orgán obnovu řízení v rozporu se zákonem na základě skutečností nebo důkazů, které obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu neodůvodňují, nemohou tyto skutečnosti nebo důkazy vést v obnoveném řízení k rozhodnutí odlišnému od rozhodnutí vydaného v původním řízení. Tento závěr vyplývá z logického výkladu institutu obnovy řízení: nemohlo-li být na základě určité skutečnosti řízení obnoveno, tím spíše nemohlo být na základě této skutečnosti v obnoveném řízení původní rozhodnutí změněno (argument ). Opačný výklad by vedl k úplné zbytečnosti podmínek pro povolení obnovy řízení, neboť nezákonné rozhodnutí povolující obnovu by účastníku řízení zajišťovalo, že jím prezentované skutečnosti, které mohl a měl uplatnit v původním řízení, budou muset být správním orgánem v novém řízení zohledněny. Nejvyšší správní soud proto zastává názor, že správní orgány nepochybily, pokud na základě skutečností uváděných stěžovatelem k odečtení bodů v registru řidičů nepřistoupily.
a maiori ad minus
[17] Rovněž další skutečnosti tvrzené stěžovatelem (absence poučení o procesních právech žalobce při podávání žádosti, telefonické jednání žalobce s městským úřadem a jednání svědka Josefa H.) stěžovatel mohl a měl tvrdit a prokazovat již v původním řízení o podané žádosti. Žádná z těchto skutečností, které byly stěžovateli známy a existovaly v době původního řízení, nemohla mít na rozhodnutí městského úřadu a žalovaného v obnoveném řízení vliv.
[18] Nejvyšší správní soud se konečně neztotožňuje ani s námitkou stěžovatele, že správní orgány a krajský soud nesprávně vyložily
relevantní
zákonné ustanovení. Podle § 123e odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu provede „[p]říslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností
[...] záznam v registru řidičů o odečtení 3 bodů z dosaženého počtu bodů řidiči, který podal písemnou žádost o odečtení bodů a doložil žádost potvrzením o ukončeném školení bezpečné jízdy ve středisku bezpečné jízdy podle zvláštního právního předpisu, které není starší než 1 měsíc od podání žádosti
“. Jasná dikce zákona neumožňuje podle názoru kasačního soudu jiný výklad než ten, že žádost o odečet bodů v registru řidičů podle citovaného ustanovení lze podat jen ve lhůtě jednoho měsíce od vydání potvrzení o ukončení školení bezpečné jízdy. Stěžovatel ostatně sám žádný jiný výklad nenabízí. Jestliže tedy stěžovatel získal předmětné potvrzení dne 14. 7. 2009, avšak žádost o odečtení bodů podal až dne 16. 9. 2009, učinil tak po zákonem připuštěné lhůtě. Městský úřad proto požadovaný záznam nemohl provést. Jelikož stěžovatel skutečnosti, které mu v podání včasné žádosti údajně bránily, účinným způsobem neuplatnil v původním řízení, ač tak učinit mohl, neshledává zdejší soud rozhodnutí žalovaného v obnoveném řízení nezákonným. I tato námitka stěžovatele je tedy nedůvodná.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.