1578/2008
Správní řízení: náležitosti odvolání; lhůta k provedení úkonu
Ejk 108/2008
Správní řízení: náležitosti odvolání; lhůta k provedení úkonu
k § 37 odst. 3, § 39, § 82 odst. 2 a § 93 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Neobsahuje-li odvolání odvolací námitky a odvolatel v odvolání požádá o stanovení lhůty k doplnění odvolání, je správní orgán povinen takovou lhůtu stanovit postupem podle § 37 odst. 3 za použití § 93 odst. 1 správního řádu z roku 2004. Na nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti odvolacích námitek rozhodne meritorně o odvolání, nemá vliv délka časového úseku od podání odvolání do vydání rozhodnutí o odvolání.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 14. 2. 2008, čj. 54 Ca 1/2008-30)
Věc:
Pavel K. proti Krajskému úřadu Pardubického kraje o uložení pokuty.Dne 6. 1. 2007 se žalobce, který řídil lesní vyvážecí soupravu, střetl v mírné pravotočivé zatáčce na silnici v obci Hnátnice s vozidlem Michala Š.
Městský úřad Ústí nad Orlicí zahájil proti žalobci dne 7. 3. 2007 řízení ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, když řídil lesní vyvážecí soupravu technicky nezpůsobilou provozu na pozemních komunikacích a nedostatečně osvětlenou. Při ústním jednání dne 29. 3. 2007 žalobce trval na tom, že byl osvětlen "
nad poměry
". Svoje tvrzení dokládal dokumentací k lesní vyvážecí soupravě Rottne F9. Uvedl, že v protisměru přijížděla dvě osobní vozidla, která se blížila vysokou rychlostí středem komunikace, domnívá se, že tato vozidla se honila.Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 4. 4. 2007 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku shora popsaného, uložil mu pokutu a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců.
Proti rozhodnutí se žalobce odvolal k žalovanému. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 6. 2007 rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byl nedostatečně zjištěný skutkový stav věci v rozporu se zásadou spolehlivého a úplného zjištění zavinění dopravní nehody.
V průběhu dalšího správního řízení ustanovil správní orgán I. stupně znalce z oboru doprava, ekonomika, strojírenství se specializací na silniční dopravní nehody, který měl posoudit způsob a rychlost jízdy a technické předpoklady obou vozidel k zabránění nehody, dostatečnost osvětlení předmětného pracovního stroje, stanovit místo na komunikaci, kde došlo k tečnému střetu obou vozidel, a stanovit ostatní
relevantní
okolnosti. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že žalobce porušil zásady bezpečné jízdy tím, že provozoval nezpůsobilé a nesprávně osvětlené vozidlo na pozemních komunikacích. Osvětlení použitého vozidla žalobce nebylo v souladu s požadavky zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. Žalobce dále nedodržel podmínky provozu, neboť provozoval vozidlo za snížené viditelnosti a bez oranžového majáku. Přípisem ze dne 3. 9. 2007 správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o ukončení dokazování a o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.Rozhodnutím ze dne 24. 9. 2007 správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu.
Uvedené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 25. 9. 2007. Dne 10. 10. 2007 podal žalobce k poštovní přepravě odvolání. V odvolání je konstatováno, že žalobce je v současné době hospitalizován v Okresní nemocnici Tábor, přičemž mu není známo, kdy bude z nemocnice propuštěn. Požádal proto o určení přiměřené lhůty k odůvodnění odvolání podle § 39 odst. 1 správního řádu a dodal, že není schopen podstoupit cestu do Ústí nad Orlicí k nahlédnutí do spisu, podle § 38 správního řádu, když takový postup považuje za velmi důležitý s odkazem na výsledky znaleckého zkoumání.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 12. 2007 zamítl odvolání žalobce. V odůvodnění uvedl, že žalobce měl možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které mu jsou kladeny za vinu, a k důkazům o nich v době od 5. 9. 2007, kdy mu byla doručena písemnost obsahující vyrozumění o ukončení dokazování s poučením, do dne hospitalizace. Dle žalovaného však žalobce tuto možnost nevyužil a určení lhůty k provedení takového úkonu se dožadoval až po skončení řízení před správním orgánem I. stupně právě v rámci podaného odvolání.
Žalobce napadl rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, kde mimo jiné uvedl, že se žalovaný vůbec nemohl zabývat odvoláním, které proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal. Odvolání totiž neobsahovalo odůvodnění, tedy nevykazovalo náležitosti uvedené v § 82 odst. 2 správního řádu. Správní orgány přitom nepostupovaly v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu, když poté, co zjistily uvedenou vadu podání, nevyzvaly žalobce k odstranění uvedených vad odvolání. Žalobce byl přitom v rozhodnou dobu hospitalizován a pro nepříznivý zdravotní stav nemohl shromáždit podklady pro odůvodnění odvolání. V odvolání přitom tuto skutečnost výslovně uvedl a doložil potvrzením lékaře, přičemž zároveň požádal správní orgán o určení přiměřené lhůty k doplnění odvolání. Žalovaný však žádosti nevyhověl a vydal napadené rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření mimo jiné uvedl, že ve správním řízení se žalobce nemohl úspěšně domáhat povinnosti k určení lhůty k provedení úkonu, neboť je nepochybné, že v době od 20. 10. 2007 do 4. 12. 2007 měl dostatek času k doplnění svého odvolání. Nelze proto přičítat k tíži správnímu orgánu stav, který byl zapříčiněn nečinností žalobce.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle § 82 odst. 2 správního řádu "
musí odvolání mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal ve správním orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka
".Z citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že náležitosti odvolání jsou ve správním řádu explicitně vyjádřeny. To znamená, že každé podání, které má být posouzeno jako odvolání, když správní orgán je povinen posuzovat podání podle obsahu ve smyslu § 37 odst. 1 věta druhá správního řádu, musí obsahovat specifikaci rozhodnutí, proti kterému směřuje, dále rozsah, v němž jej napadá, tj. uvedení výroků, které jsou napadány, a dále konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního posouzení ve věci či nesprávnost vyhodnocení skutkového stavu věci či nedostatky v dokazování. Co se týče odvolání žalobce, to právě splňovalo náležitost specifikace rozhodnutí a rovněž náležitost rozsahu, zatímco absence konkrétních rozporů s právními předpisy a absence tvrzené nesprávnosti předcházejícího řízení byla nahrazena žádostí o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění odvolání. Soud zdůrazňuje, že žalobce žádal poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění odvolání, když v rámci této lhůty chtěl nahlédnout do správního spisu, což je jistě jeho právem i v této fázi řízení, nikoliv k učinění úkonu, který by spočíval v seznámení se spisem a uplatnění nových důkazních návrhů před rozhodnutím správního orgánu I. stupně. Tedy uvedenou žádost žalobce bylo jednoznačně nutno vyhodnotit jako žádost o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání. Dle názoru soudu byla tato žádost formulována dostatečně zřetelně k tomu, aby ji žalovaný právě uvedeným způsobem pochopil.
Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, rovněž tak s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, když se pro odvolací řízení použijí obdobně ustanovení hlavy I. - IV., VI. a VII. v druhé části správního řádu, nemá-li odvolání nějakou náležitost vyplývající z § 37 nebo z § 82 odst. 3 správního řádu, je na místě postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že správní orgán pomůže žadateli nedostatky odstranit nebo jej k odstranění vyzve. Shodný názor viz Josef Vedral:
Správní řád. Komentář.
BOVA POLYGON, Praha 2006, str. 492.Podle § 37 odst. 3 správního řádu "
nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu
". V dané věci si žalobce o takový postup přímo požádal. Co se týče žalobcem uplatňovaného postupu podle § 39 odst. 1 správního řádu, nelze takový postup správního orgánu vyloučit.Podle § 39 odst. 1 správního řádu "
správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li to zapotřebí. Určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků
". Usnesením o určení lhůty se oznamuje pokračování pouze tomu, komu je určena, popř. i tomu, jehož se jinak přímo dotýká. Uvedené ustanovení poskytuje v použitých případech vyšší formu výzvy k provedení úkonu, a to formu usnesení. Právě v souladu s účelem řízení by bylo v daném případě poskytnutí lhůty, a to rovněž s ohledem na § 4 odst. 2 správního řádu, v němž je zakotvena povinnost správního orgánu v souvislosti se svým úkonem poskytnout dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonů a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Žalovaný však v dané věci dle uvedených procesních zákonných ustanovení nepostupoval.Je třeba konstatovat, že žalovaný zcela odtrženě od obsahu odvolání posoudil žádost nikoliv jako žádost o prodloužení či stanovení lhůty k doplnění náležitostí odvolání, nýbrž jako stanovení lhůty k prostudování spisu. Žalovaný se pak dopustil toho, že rozhodoval o odvolání, aniž by znal námitky, které hodlal žalobce v doplnění svého odvolání uplatnit. Takový postup žalovaného považuje soud za zcela nepřípustný a naprosto v rozporu s procesními ustanoveními, která jsou zakotvena v právě citovaných ustanoveních správního řádu, a rovněž za postup v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v nichž je zakotveno právo na spravedlivý proces. Jistě je nezbytným předpokladem ("") řádného posouzení odvolacích námitek znalost takových námitek. Snahu žalovaného o obhajobu nezákonného procesního postupu ve vyjádření k žalobě, když lhůtu od 20. 10. 2007 do 4. 12. 2007 považuje za dostatečnou k doplnění odvolání, vyhodnocuje soud jako zcela marnou. (Není přitom zřejmé, avšak ani rozhodné ve věci, k jaké události se upíná datum 20. 10. 2007.) Žalobce byl totiž oprávněn očekávat reakci správního orgánu na podání své žádosti v souladu se zásadou legitimního očekávání, která je v konkrétním případě opřena o § 37 odst. 1 a 3 správního řádu. Mimo to, žalovaný na této okolnosti ani své rozhodnutí nevystavěl, byť soud dodává, že by takové odůvodnění právě z uvedených důvodů nemohlo obstát. (...)
condicio sine qua non
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.