Vydání 7/2004

Číslo: 7/2004 · Ročník: II

253/2004

Správní řízení a odstraňování vad podání

Ej 230/2003
Správní řízení: odstraňování vad podání
k § 46 správního řádu
k § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“)
Česká správa sociálního zabezpečení je při rozhodování o nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. povinna vést navrhovatele k odstranění vad žádosti tak, aby z ní bylo zřejmé, za jakou dobu věznění navrhovatel odškodnění požaduje. Nesplnění této povinnosti je vadou řízení, pro kterou správní soud napadené rozhodnutí zruší.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2003, čj. 6 A 535/2002-22)
Věc:
Jiří P. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 3. 2002 byla žalobci přiznána jednorázová peněžní částka 60 000 Kč podle § 5 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. pro jeho věznění z politických důvodů v době od 3. 1. 1973 do 3. 11. 1973.
Ve správní žalobě žalobce poukazoval na to, že nebyla odškodněna doba jeho věznění od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976, a požádal, aby uvedená doba věznění byla dodatečně zhodnocena pro poskytnutí jednorázové peněžní částky.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce byl sice vězněn po dobu dvaceti měsíců, byl mu však rehabilitován pouze trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, takže mu náleží jednorázová peněžní částka za 10 měsíců věznění, tj. částka 60 000 Kč, která mu byla přiznána. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.
Nejvyšší správní soud, který věc podle § 132 s. ř. s. převzal k dokončení řízení, napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení podle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se tento zákon rovněž vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen „politický vězeň“).
Z obsahu správního spisu žalované vyplývá, že žalobce uplatnil žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. dne 19. 12. 2001 u Pražské správy sociálního zabezpečení. Přestože žádost byla sepsána na předtištěném formuláři správním orgánem, nemá potřebné náležitosti, neboť z ní není zřejmé, za jakou dobu věznění žalobce požaduje poskytnutí jednorázové peněžní částky. K upřesnění doby, za niž žalobce odškodnění požaduje, nebyl žalobce vůbec vyzván, přestože předložil potvrzení Vězeňské služby České republiky o výkonu vazby a trestu na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 (doba vazby a trestu od 3. 1. 1973 do 3. 11. 1973) a na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (doba trestu od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976); předložil pouze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 11. 1990, jímž byl podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění, prohlášen za zrušený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 4. 1973, kterým byl žalobce uznán vinným trestným činem opuštění republiky podle § 109 odst. 2 tr. zákona.
I přes uvedené nejasnosti žalovaná řízení nedoplňovala a napadeným rozhodnutím žalobci přiznala odškodnění pouze za dobu věznění od 3. 1. 1973 do 3. 11. 1973 a vůbec se nezabývala otázkou, zda žalobci náleží odškodnění i za další doloženou dobu věznění v době od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976. Z podaného opravného prostředku přitom vyplývá, že žalobce požaduje poskytnutí odškodnění i za posledně uvedenou dobu věznění. Na žalované proto bude, aby v dalším řízení objasnila, zda žalobci náleží poskytnutí jednorázové částky i za dobu věznění od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976. Za tím účelem musí žalovaná vést žalobce k předložení soudního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnutí o jeho věznění v době od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976 zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu; žalobce zatím takovéto rozhodnutí nepředložil, a to ani na základě výzvy zaslané mu Vrchním soudem v Praze.
Napadené rozhodnutí nebylo vydáno na základě spolehlivě zjištěného stavu věci (§ 46 správního řádu); Nejvyšší správní soud proto toto rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
(zdi)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.