Vydání 10/2007

Podstata věci spočívala v posouzení, zda žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu jiného správního deliktu dle § 135 odst. 3 zákona o spotřebních daních, jak je mu kladeno za vinu celními orgány. Dle tohoto ustanovení se jiného správního deliktu dopustí právnická osoba, která poruší zákaz nabídky a prodeje lihovin a tabákových výrobků podle § 133. Právnické osobě může kontrolní orgán uložit pokutu do 2 000 000 Kč. Dle odst. 4 se za právnickou osobu pro účely této části zákona pokládá také fyzická osoba – podnikatel. Ustanovení § 133 zákona o spotřebních daních pak stanoví, že na tržištích, v tržnicích a mimo provozovny určené k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu je prodej tabákových výrobků a lihovin zakázán. Oním zvláštním právním předpisem je dle odkazu míněn již citovaný stavební zákon. Ten se dané problematiky dotýká ve svém § 85 odst. 1, ve znění ke dni předmětné kontroly. Změny ve způsobu užívání, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném rozšíření výroby jsou přípustné jen po předchozím ohlášení stavebnímu úřadu, který o nich rozhodne nebo nařídí nové kolaudační řízení. Tento zákonný předpoklad stavby ale v případě žalobcovy provozovny naplněn rozhodně nebyl. Je nesporné, že stavba, ve které žalobce prodával předmětné zboží, byla v roce 1993 kolaudována pro účely drobného pěstitelství a skladování nářadí. Sám žalobce uznává, že s takovým vymezením účelu stavby by v ní prodej zboží realizovat nemohl. Svoje oprávnění prodeje odvozuje až od písemného podání ze dne 2. 7. 1997, nazvaného . Jedná se o vyjádření města Meziměstí, zastoupeného svým starostou, které k žádosti žalobce sděluje, že souhlasí se změnou v užívání uvedené stavby na prodejní stánek, který bude sloužit pro prodej originálně zabalených potravin a nápojů. Jedná se tedy o podání města Meziměstí, nikoli Městského úřadu Meziměstí, který v lokalitě umístění stavby vykonává pravomoci stavebního úřadu. Rozhodně tedy nejde o rozhodnutí stavebního úřadu o změně v užívání stavby ve smyslu citovaného ustanovení stavebního zákona. Ostatně není ani dostatečně zřejmé, oč vůbec žalobce tehdy ěsto Meziměstí žádal, ale to již není pro posouzení věci významné. Podstatné je, že žalobcova provozovna, ve které lihoviny a tabákové výrobky prodával, nebyla k tomuto účelu ke dni provedené kontroly určena rozhodnutím příslušného stavebního úřadu. K tomu došlo až kolaudačním rozhodnutím Městského úřadu Meziměstí ze dne 26. 11. 2004, tedy zhruba dva měsíce poté, což jenom potvrzuje právní závěry krajského soudu, že taková do té doby provedena nebyla. Krajský soud se tak ztotožnil se závěry žalovaného, že žalobce se coby podnikatel vymezeného jiného správního deliktu dopustil a sankce spočívající v pokutě 5000 Kč byla celním úřadem uložena po právu. Pokud jde o výrok ukládající propadnutí zajištěných lihovin a tabákových výrobků, vyplývá povinnost takového postupu celního úřadu z § 135 odst. 5 zákona o spotřební dani. Jedná se tedy o náležitost správního rozhodnutí, kterou celní orgány o své vůli nemohou opomenout.